Jedenatřicet obrazů ze života severomoravské a slezské punkové scény na sklonku prvního desítiletí XXI. století, tak zní podtitul knihy, která se jednoduše řečeno čte sama.
Nejsem kdovíjaký znalec tuzemské punkové literatury, ale román o punkerech u nás zatím asi nevyšel. A Petr B. Výškovický to podle mě vzal za správný konec. V jeho próze se prolínají dva světy – svět kapelní a svět fanouškovský. Kapitoly se střídají, takže jednou nahlížíme do dění ve fiktivní skupině PUNKOVÝ PRAPOR, podruhé do životů mladých punkerů. Postavy v obou světech jsou smyšlené, zato ostatní v knize vystupující figury jsou reálné. Mně jména skutečných ostravských punx nic neříkají, ale neobjevují se jen příznivci punkové muziky, ale i kapely, hlavně tuzemské, z nichž autor vzpomněl snad všechny zásadní nejen ze severní Moravy a Slezska, ale z celé republiky, včetně jejich členů.
PUNKOVÝ PRAPOR je slušně rozjetá kapela, která má na kontě spoustu koncertů a několik vydaných cédéček. Je to klasické trio, v jehož čele stojí Sejdži, zpívající a textující basák, postava víceméně sympatická, zřejmě autorovo alter ego. S kapelou prožije čtenář všechno, co se prožít dá: cesty na koncerty, vlastní koncerty a festivaly (povedené i nepovedené), zkoušky, tvorbu nového materiálu... Je evidentní, že autor (dříve člen několika punkových kapel, dnes textař a básník) vychází z vlastních zážitků; některé události jsou přímo ukázkové a „vidí“ se v nich třeba pořadatelé koncertů (velmi trefná kapitola „Amatéři“), internetoví bojovníci („Bestie“), nebo ti, kteří provádějí černý výlep plakátů („Jako lovná zvěř“), bez ohledu na to, jestli pocházejí z punkových poměrů, nebo třeba metalových.
Frodo, Lampa, Kleš, Gladys, Anténa a další... partička mladých pankáčů, která se zmítá mezi hospodami, poflakováním a koncerty, vyrazí třeba i na nepříliš povedený výlet (pánské osazenstvo dá přednost hospodě před prohlídkou zříceniny). Někdo studuje, někdo začíná makat, někdo je na pracáku, takže kromě života punkového nahlížíme i do těchto světů, který mládežníci vnímají jako nepřátelský. A nejsou to jen nepřátelé z pozice autorit, ale i nepřátelé skuteční, kteří punkovou komunitu nenávidí a napadají, ať už jde o neonacisty nebo fotbalové chuligány. Takže kluci několikrát dostanou na držku...
Autor ale není zaslepený obhájce punkových aktivit (překvapivě se otře i o Cikány), které rozhodně neglorifikuje, spíše naopak, a jeho pozornosti neujdou ani rodinné poměry a vztahy mezi protagonisty románu, víceméně neuspokojivé. Petr má smysl pro detail, všímá si drobností, které pozorného čtenáře donutí k zamyšlení, na druhou stranu jsou pro mě zbytečné občasné historické exkurzy týkající se nějakých budov, které dokáže zařadit asi jen znalec lokálních poměrů.
Oba světy (muzikantský a fanouškovský) se v knize občas prolnou, ve finále pak skončí všichni v jednom sále, kde... Ale ne, konec samozřejmě prozrazovat nebudu.
Prozradit ale můžu, že názvy kapitol jsou inspirovány jednak hity zahraničních punkových veličin, jednak filmovými tituly. Kapitoly pak oddělují texty PUNKOVÉHO PRAPORU, zřejmě dosud nikde nepoužité (?), ale použít by je mohla každá punková kapela, protože beze zbytku splňují to, co chtějí punkové slyšet; a napsané jsou vcelku zručně.
Kniha má slušnou grafiku i sazbu (s minimem přehmatů), výborný a čtivý sloh (s minimem pravopisných chyb) a nepatřičně (na mě) nepůsobí ani „ostravske kratke zobaky“, jimiž jsou vedeny dialogy; „Ostravaci“ asi budou přímo nadšení. A nadšení budou i protagonisté knihy (někteří jsou i zvěčněni na fotkách) a vlastně všichni fanoušci punku; a myslím, že kniha sedne obecně všem fanouškům jakékoliv okrajové muziky.
Pozn.: Knižní kapela PUNKOVÝ PRAPOR nemá nic společného s opravdovou kapelou téhož jména...
www.phr.cz
Nejsem kdovíjaký znalec tuzemské punkové literatury, ale román o punkerech u nás zatím asi nevyšel. A Petr B. Výškovický to podle mě vzal za správný konec. V jeho próze se prolínají dva světy – svět kapelní a svět fanouškovský. Kapitoly se střídají, takže jednou nahlížíme do dění ve fiktivní skupině PUNKOVÝ PRAPOR, podruhé do životů mladých punkerů. Postavy v obou světech jsou smyšlené, zato ostatní v knize vystupující figury jsou reálné. Mně jména skutečných ostravských punx nic neříkají, ale neobjevují se jen příznivci punkové muziky, ale i kapely, hlavně tuzemské, z nichž autor vzpomněl snad všechny zásadní nejen ze severní Moravy a Slezska, ale z celé republiky, včetně jejich členů.
PUNKOVÝ PRAPOR je slušně rozjetá kapela, která má na kontě spoustu koncertů a několik vydaných cédéček. Je to klasické trio, v jehož čele stojí Sejdži, zpívající a textující basák, postava víceméně sympatická, zřejmě autorovo alter ego. S kapelou prožije čtenář všechno, co se prožít dá: cesty na koncerty, vlastní koncerty a festivaly (povedené i nepovedené), zkoušky, tvorbu nového materiálu... Je evidentní, že autor (dříve člen několika punkových kapel, dnes textař a básník) vychází z vlastních zážitků; některé události jsou přímo ukázkové a „vidí“ se v nich třeba pořadatelé koncertů (velmi trefná kapitola „Amatéři“), internetoví bojovníci („Bestie“), nebo ti, kteří provádějí černý výlep plakátů („Jako lovná zvěř“), bez ohledu na to, jestli pocházejí z punkových poměrů, nebo třeba metalových.
Frodo, Lampa, Kleš, Gladys, Anténa a další... partička mladých pankáčů, která se zmítá mezi hospodami, poflakováním a koncerty, vyrazí třeba i na nepříliš povedený výlet (pánské osazenstvo dá přednost hospodě před prohlídkou zříceniny). Někdo studuje, někdo začíná makat, někdo je na pracáku, takže kromě života punkového nahlížíme i do těchto světů, který mládežníci vnímají jako nepřátelský. A nejsou to jen nepřátelé z pozice autorit, ale i nepřátelé skuteční, kteří punkovou komunitu nenávidí a napadají, ať už jde o neonacisty nebo fotbalové chuligány. Takže kluci několikrát dostanou na držku...
Autor ale není zaslepený obhájce punkových aktivit (překvapivě se otře i o Cikány), které rozhodně neglorifikuje, spíše naopak, a jeho pozornosti neujdou ani rodinné poměry a vztahy mezi protagonisty románu, víceméně neuspokojivé. Petr má smysl pro detail, všímá si drobností, které pozorného čtenáře donutí k zamyšlení, na druhou stranu jsou pro mě zbytečné občasné historické exkurzy týkající se nějakých budov, které dokáže zařadit asi jen znalec lokálních poměrů.
Oba světy (muzikantský a fanouškovský) se v knize občas prolnou, ve finále pak skončí všichni v jednom sále, kde... Ale ne, konec samozřejmě prozrazovat nebudu.
Prozradit ale můžu, že názvy kapitol jsou inspirovány jednak hity zahraničních punkových veličin, jednak filmovými tituly. Kapitoly pak oddělují texty PUNKOVÉHO PRAPORU, zřejmě dosud nikde nepoužité (?), ale použít by je mohla každá punková kapela, protože beze zbytku splňují to, co chtějí punkové slyšet; a napsané jsou vcelku zručně.
Kniha má slušnou grafiku i sazbu (s minimem přehmatů), výborný a čtivý sloh (s minimem pravopisných chyb) a nepatřičně (na mě) nepůsobí ani „ostravske kratke zobaky“, jimiž jsou vedeny dialogy; „Ostravaci“ asi budou přímo nadšení. A nadšení budou i protagonisté knihy (někteří jsou i zvěčněni na fotkách) a vlastně všichni fanoušci punku; a myslím, že kniha sedne obecně všem fanouškům jakékoliv okrajové muziky.
Pozn.: Knižní kapela PUNKOVÝ PRAPOR nemá nic společného s opravdovou kapelou téhož jména...
- 230 stran
www.phr.cz
