Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
TELEPATIE VI

Poslední nahrávka zlínských DRACO HYPNALIS atakuje v mém osobním žebříčku vysoké příčky. Takže i přesto, že dnes už se jedná o krapet fousatý materiál, mi nic nebránilo v tom, abych pár otázkami vyzpovídal vždy ochotně odpovídajícího basáka Ivoše.

Nahrávání CD „Balance of Moments“ se hodně protáhlo, proto se chci zeptat, zda vás ty dva roky, co jste měli celý materiál nahraný, nelákalo něco ve výsledku změnit.

Samotné nahrávání vlastně ani tak dlouho netrvalo, jelikož proběhlo během jara a léta roku 2010, ale celý ten proces po něm asi ano… Okolnosti se prostě ne zrovna poprvé postavily naprosto proti nám. Ale potom, když už jsme se zbavili všech možných a nemožných osobních problémů místy až nemálo ohrožujících náš spokojený soukromý život, jsme se vlastně pustili i do těch změn. Původní konečná verze nahrávky se tedy stala jen jakýmsi odrazovým můstkem pro další varianty mixování a finálního masteringu, který byl po mnoha předpřípravných kolech proveden pod dohledem našich kytaristů Miry a Petra ve studiu Martina Lindy v Praze.

Popravdě, jsou pro mě vaše první dvě nahrávky na poslech dost náročné, protože když už jsem se konečně prokousal složitostí hudby, tak mi celkový dojem kazí celkem nepovedený zvuk. Otázka je jednoduchá. Proč se relativně dobrý zvuk objevil až na vaší třetí nahrávce?

Trochu to bylo popsáno i nahoře, ale tak jednoduché to zase zdaleka není. Dnes je digitální doba a vše se i v hudbě odvíjí od naprosté digitální přesnosti. První album „Weavers of Unrest“ bylo nahráváno již před více než jedenácti lety – tedy v době, kdy se analog takzvaně pral s právě zmíněným digitálem o to, kdo bude vítězem v režimu nahrávek. Tudíž k tomuto CD je s dovolením potřeba i tak nějak v dimenzích dané doby přistupovat.
Druhé album „Imagination“ trochu trpí jednou malou, ale ve výsledku ne neznatelnou chybou finálního zvuku, částečně danou i spěchem při dokončování celého díla. Tehdy jsme stáli před rozhodnutím, zda odjet na turné s vydaným CD nebo bez něho, a tento nepříjemný tlak měl v celé věci jistý negativní výsledek. Ale i přes toto klopýtnutí je druhé CD „Imagination“ nyní již vyprodáno. V souhrnu toho všeho co se událo, si naprosto neoddiskutovatelně nejen za těmito dvěma našimi nahrávkami stojíme a v žádném případě za ně nepociťujeme žádný stud. V první řadě jsme se vždy snažili o co nejlepší slyšitelnost všech zúčastněných nástrojů a to se nám snad i povedlo.

Poprvé jste celé CD nahráli s živým bubeníkem, a proto mi nedá se nezeptat. Hledáte bubeníka, který by rozšířil vaše řady, a s ním byste konečně měli kompletní koncertní sestavu, nebo jste tuhle možnost už úplně zavrhli a bubeníka budete zvát jen do studia?

My jsme se od začátků své existence vždy potýkali s velkými problémy při hledání vhodných muzikantů do kapely. Kdysi dávno u nás hrál velmi talentovaný, ale jako člověk také značně nespolehlivý bubeník… Tak jsme jej byli nuceni nahradit automatem, abychom mohli nějak fungovat dál, a jak se později ukázalo, abychom tady vůbec dnes mohli být. I post zpěváka nebylo příliš jednoduché obsadit někým, kdo by to chtěl dělat pořádně a natrvalo. Navíc jsme potřebovali i druhého kytaristu pro živé vystupování. Ve finále se nám po odchodu druhého zpěváka podařilo sehnat dva v jednom. Tedy našeho frontmana Peťu. Jenže bubeník, který by byl dostatečně technicky zdatný, aby mohl hrát naši hudbu, to měl vždy do Zlína několik set kilometrů daleko a na tom to také vždy skončilo. Martin Krč má naštěstí tuto vzdálenost jen v řádu desítek kilometrů a proto se nyní zdá, že další spolupráce s ním ve studiu bude i nadále pokračovat. Jestli ale s námi  někdy zahraje živě…? Tož to je ve hvězdách...
Kompletní koncertní sestava by jen tak mimochodem bez problémů mohla čítat krom živého bubeníka klidně i celý orchestr, a to nejen na tvoření nějakého toho podkladového hudebního bahna, ale naopak jako rovnocenné nástroje hrající právě pro ně zkomponované party. I takovýto ansábl dokáže skladatelský um našeho kytaristy Miry zaměstnat.

Dalším kdo se na nahrávání podílel, byla houslistka Jitka Šuranská ze Zlínské filharmonie. Jak vznikla vaše spolupráce?

Zcela náhodou se s ní seznámil náš kytarista a skladatel Mira a našli v hudební oblasti společnou řeč. Tvorba DRACO HYPNALIS se jí zalíbila a i když předtím v žádné „tvrdé“ kapele nikdy nehrála, tak nakonec se spoluprací na nahrávání třetího CD souhlasila a prohlásila – budu tedy i metalovou houslistkou.

Tato otázka by byla spíš pro Miru, protože on je tvůrcem veškeré hudby pro DRACO HYPNALIS, ale i přesto se tě zeptám. Když už jste měli domluvenou spolupráci s Jitkou, nechali jste jÍ při nahrávání takzvaně volnou ruku? Nebo musela vše zahrát tak, jak to bylo napsané?

Jak to píšeš sám. Mira je autorem veškeré hudby DRACO HYPNALIS, proto i všechny houslové party dostala Jitka připravené a přepsané do not právě od něj. Tedy přímo z jeho autorského pera. Až potom při samotném nahrávání proběhly po společné domluvě mezi ní a panem skladatelem jisté miniaturní – kosmetické úpravy. Spousta hudby DRACO HYPNALIS totiž vzniká na klávesovém syntetizéru, a proto mohly být jisté věci při nahrávání ve studiu pro skutečné housle a živou houslistku až mírně nehratelné.

Deska se jmenuje „Balance of Moments“, což naprosto přesně vystihuje hudbu na ní ukrytou. Podle mého jste dokázali naprosto dokonale skloubit dva žánry. Přesto mi nedá nezeptat se na to, co bude příště. Neobáváš se trochu, že byste později mohli zabřednout jen ve vážné hudbě, kde by už ta metalová složka nebyla tou hlavní náplní DRACO HYPNALIS?

V první řadě Ti velmi děkujeme za Tvá slova chvály.
Co bude příště, je už nyní ve určitém stádiu vývoje. Mira si před rokem koupil housle, aby se při skládání jednotlivých partů, ale i celku samotného, lépe vžil do role houslisty… Přece jenom na synťáku to není až tak úplně ono. Dále je zcela jisté, že syntezátor bude mít i nadále pevnou roli v naší hudbě, protože v něm prostě stále znovu budeme muset uzavírat celý orchestr. Neboť ten skutečný, tedy plný živých muzikantů, s námi asi nikdy vystupovat nebude. Abych ale odpověděl na tvou finální otázku: I přes všechny orchestrace v naší budoucí tvorbě chceme a taky víme, že to bude stále nářez a metal.

To jsi mi nahrál na další otázku. Je někdo v DRACO HYPNALIS absolventem nějaké hudební školy? Třeba jen základní umělecké, nebo jste všichni samouci? Ptám se proto, že mi nepřijde jednoduché vzít do rukou housle a začít skládat hudbu.


Hrát na housle, tedy v žádném případě ne pouze vrzat, to už je skutečně úplně jiný level… Náš skladatel a kytarista Mira chodil 7 let na hodiny klavíru do právě tebou vzpomínané základní umělecké školy. Nebo se to tehdy ještě jmenovalo lidová škola umění…? Ale ve výsledku je to jedno. Na kytaru se potom učil hrát sám. Frontman Petr je kytarový samouk a basák Ivoš kdysi dávno hrával na španělku podle not. Ale to už je nyní skoro historie. Jen tak pro zajímavost je vhodné uvést, že bubeník Martin Krč studoval hru na bicí nástroje ve volném čase při zaměstnání na konzervatoři.

Přejdeme ke koncertům. Pokaždé, když jsem měl možnost vás vidět naživo, tak vypadáte, že si své vystoupení užíváte, i když je pod pódiem docela prázdno. Je pro vás těžké hrát vždycky na plný výkon?

Dnešní doba je taková. Dávno tomu, co bylo na všech akcích narváno. Hraní koncertů nás však stále baví a ono, aby člověk podal na scéně pořádný výkon, prostě bavit musí. Jinak to ani nejde. Samozřejmě nás vždy těší jakákoliv pozitivní odezva od lidí a nemusí to být zrovna nějaký velký kotel pod pódiem. I potlesk a vůbec samotné sledování našeho setu naznačují, že se naše tvorba líbí a dokážeme zaujmout. Jediným problémem, kdy není zrovna lehké hrát na koncertě naplno, bývá nějaká ta choroba… Zrovna letos na podzim nás každého navštěvovala jedna za druhou, ale i tak jsme se snažili co nejvíce a ze všech ještě dostupných sil nic při živém hraní nešidit.

Vím, že vaše kroky často míří do Polska a taky dál na východ. Dokonce jste si letos měli možnost zahrát na jednom festivalu na Krymu. Jak jste se na tento festival dostali a jaký z něj máte ve výsledku dojem?


Metal Head's Mission je asi největší a zároveň nejstarší metalový letní festival pořádaný pod širým nebem na Ukrajině. Přesněji řečeno, vždy přímo na pláži Černého moře na poloostrově Krym. Letos jsme tam vystupovali již podruhé. Poprvé se nám to podařilo už v roce 2008. A dostali jsme se tam vlakem… Tedy napřed autem do Užhorodu a pak tím vlakem do Lvova, odkud jsme putovali celých 24 hodin dálkovým rychlíkem do hlavního města autonomní republiky Krym – Simferopolu. K účasti samotné, neboli opětovnému pozvání ze strany pořadatelů, nám jistě nemálo pomohlo „Carpathian Donbass Operation Ukrainian Tour“ v roce 2010, dále také samostatné ukrajinské minitour v roce 2012 a v neposlední řadě i pozitivní ohlasy na naší tvorbu v této zemi.
Celkově bylo zajímavé se už potřetí podívat na Krym, zahrát si na pláži s výhledem z pódia na moře, potkat spoustu známých a zdá se, že i vytvořit nové kontakty důležité pro další koncertní aktivity.

Nikde jsem nezaregistroval, že by jste měli hrát na nějakém českém festivalu. Proč? Pořadatelé vás ignorují, nebo se jen nechcete nikam vnucovat, protože hudbu děláte pro čistou radost?

Toto je kapitola sama pro sebe. Na mnoha místech jsme už narazili na nezájem až ignoraci. Bohužel. Asi jaksi nepasujeme pořadatelům do jejich byznysu. Ale i přesto se na příští rok rýsuje naše účast na dvou „ne-mega“ festivalech. Tak snad to tady nyní tou zmínkou o plánování nezakřikneme a skutečně tam vystoupíme...

Zaslechl jsem zprávy, že plánujete i nějaké koncerty v Rusku. Co je na tom pravdy?

Není vhodné nic předbíhat, když věci samotné jsou pouze ve stádiu jednání a zatím to nemáme definitivně jisté… Ale zdá se, že tato možnost zde skutečně existuje, a tak v době následující uvidíme, jestli v příštím roce na turné do Ruska skutečně vyrazíme.

Poslední dobou mnoho malých kapel míří směrem na východ. Myslíš si, že je to proto, že na západě nové kapely moc lidí nezajímá? Nebo proto, že turné na východě vyjde levněji?

U nás to jaksi vyvstalo samo od sebe, bez jakéhokoliv předem promýšleného plánování a příprav. Každopádně cesty východním směrem máme skutečně rádi a málokdy se na nich setkáváme se špatnými lidmi, spíše naopak. Levněji zcela jistě vychází doprava – tedy palivo, vlak, autobusy, MHD – ale toto samo o sobě cenu za turné automaticky nedostává do plusových hodnot. Lidi tam zase vydělávají o dost méně peněz než u nás a jde to nejenom na koncertech celkově skutečně poznat.

Vy celkově hodně koncertujete. Máš nějaký vtipný, nebo jiný zážitek z turné, o kterém víš, že na něj nezapomeneš?

Tak bylo potřeba chvíli přemýšlet co vlastně říct, ale těch zážitků je víc, takže jen ve zkratce:
  • Jak nás poprvé v polském Chelmu roku 2003 tak napájeli vodkou, že nebylo radno si vzít víc než každou třetí skleničku, jinak bychom se ani nevyhrabali na pódium.
  • Liptovský Mikuláš 2005, kde se majitel klubu pomalu divil, že 3 kapely v rámci turné skutečně přijely na předem domluvenou akci, ale nakonec vše, včetně noclehu na chatě v Tatranském Národním Parku, dobře dopadlo.
  • 2008 Užhorod, kde jedna fanynka pařila pod pódiem tak moc, až měla podprsenku proklatě nízko ;-)
  • Soukromá akce v Nové Vsi nad Lužnicí na podzim 2008, od které jsme celkem nic neočekávali. Dostalo se nám však vřelého přijetí v takřka domácí atmosféře, na což dones velmi rádi vzpomínáme.
  • V roce 2009 kolegové Doubetici suverénně vjeli prvním autem plným aparátu na běloruskou celnici a naráz měli strachu plné gatě… Přitom pan celník byl tak hodný a vše se jim snažil v pohodě a klidu vysvětlit, aj kolegu na ně pozval, ale oni prostě neuměli ani slovo rusky.
  • Dněpropetrovsk 2010, kde i samotný tourmanager Froster po vstupu do sklepních prostor klubu ihned prohlásil, že tento je „samyj brutalnyj“. Pak tam asi nějak vyvětrali a koncert byl v pohodě. A naopak úplně jiný klub v tomto městě – Залатанный барабан – který nás v roce 2012 uchvátil svoji profesionalitou a velmi pěkným pojetím celého prostoru.
  • Na již zmiňovaném ukrajinském turné v roce 2010 jsme při nakládání všech věcí po předposlední akci v Krivém Rogu do tourbusu – tedy maršrutky – zjistili, že sebou ani nevíme od kdy taháme nějakou baskytaru, která prostě žádné za čtyřech zúčastněných kapel nepatří …
  • Záporoží 2012 – tam se pořadatelsky pro nás akce nevyvinula moc dobře, tak jsme aspoň byli majitelem klubu ve finále odměněni pivem zdarma a nakonec jsem stanul za výčepem sám, aby pěna měla svoji kvalitu, protože nic jiného už místnímu zlatavému moku nechybělo k dobrotě.

Vidím, že zážitků máte hromady. Chceš říct ještě něco na závěr?

Milý pane redaktore, velmi Ti děkujeme za zajímavé dotazy týkající se dění okolo DRACO HYPNALIS a prostor poskytnutý naší kapele na stránkách vašeho periodika.
Taktéž nemalé poděkování patří všem čitatelům, kteří se dostali v těchto řádcích až na toto místo – tedy konec našeho povídání.
Pokud máte někdo zájem o cokoliv z naší produkce – CDčka, trička nebo nášivky, stačí se ozvat prostřednictvím některého z níže uvedených profilů na netu. Rádi Vám cokoliv z toho pošleme.

www.facebook.com/draco.hypnalis
www.bandzone.cz/dracohypnalis
www.dracohypnalis.cz

RECENZE




Zveřejněno: 22. 12. 2013
Přečteno:
3734 x
Autor: Luma | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář