Chlad oceli pronikající do čerstvého masa. Unikající život. Panika a zároveň radost z lovu. Krev pomalu prýštící z prořízlé tepny. Temně zabarvené oči odcházející z tohoto světa. Podivné lovecké asociace mě napadají při poslechu australských vyznavačů pekla ALTARS. Ti se pohybují již od roku 2005 v revíru, který kdysi patříval jen jejich slavnějším kolegům IMMOLATION, INCANTATION a hlavně mocným MORBID ANGEL. Jedná se teprve o první dlouhohrající album kapely a musím říci, že od počátečních tónů jsem velice mile překvapen. Není to sice nic, co by mě ihned zvedlo ze židle, ale jejich muzika je natolik košatá, pestrá a bohatá, že jsem trávil společně strávený čas s uchem přilepeným k reproduktorům velmi rád. Je to přesně ten druh přemýšlivé, pomalu se vinoucí muziky, který vás vtáhne do hry až po nějaké době. Samozřejmě, stejně jako u jiných, podobně založených smeček (napadají mě jejich kolegové ULCERATE) je nutné CD vkládat do přehrávače jen tehdy, pokud je na tento druh muziky nálada. Rovnou přiznávám, že jsem míval i chvíle, kdy jsem album „Paramnesia“ vypínal po pár prvních riffech. Občas mě štvala až přílišná „roztahanost“ celé desky, kdy čekáte několik minut, až se začne konečně něco dít.
Každopádně, ALTARS si u mě svoje místo doslova oddřeli. Dnes, po několika týdnech společného soužití, ale mohu říci, že neustále objevuji nová zákoutí, temné záhyby lidské mysli, které jsou vypálené do drážek CD. Co se týče předchozí tvorby, tak se jedná jen o samá splitka a demonahrávky. Pro českého fanouška tvrdé muziky by mohl být zajímavý loňský split s českými HEAVING EARTH, který bohužel vyšel jen na kazetě. Pokoušel jsem se dohledat na internetu alespoň v mp3 nějaké staré nahrávky, ale kromě youtube jsem nic nikde nenašel. Inu underground (smích). Zajímavý je obal letošní desky, který má na svědomí Denis Forkas Kostromitin (celkový design a artwork pak Alexander L. Brown). Myslím, že si na něm každý najdete to své a nebudou na světě dva lidé, kteří by vám řekli o něm to samé (smích). Každopádně, k muzice sedne více než dobře. Ta je také podobně „rozmazaná“, jakoby vzdálená. Mnohdy připomíná spíše ozvěnu znějící z nějaké kobky, než „obyčejný“ death metal. Na desce si dávají dostaveníčko old schoolové motivy s nápady technických modernějších spolků. Výsledek téhle zajímavé kompozice si můžete pak sami vstřebat na letošním počinu.
Občasné disharmonie mě a všechny účastníky obřadu vytrhnou z letargie, kterou u desky „Paramnesie“ pravidelně zažívám. Dokola opakované nápady u mě vyvolávají pocit ne nepodobný odříkávané „monotónní“ death metalové mantře. Zde se také modlí pomocí hudby k všemocnému vesmíru a výsledkem bývá kolikrát totální očištění mysli. Jen je nutné se naladit na tu správnou vlnu. Pokud se totiž tak nestane, kouzlo je během několika okamžiků pryč. To pak jen zmateně postávám a říkám si, že dnes si ALTARS za své věrné společníky nevezmu. Pak zas ráno přijdu do práce, nasadím sluchátka, do slotu pro CD mi vklouzne „Paramnesie“ sama a automaticky a po několika hodinách teprve zjišťuji, že existuje také okolní svět. Nakažlivost recenzované desky je totiž někdy natolik výrazná, že mám až trošinku strach o své duševní zdraví (smích). Samozřejmě, je nutné si odmyslet tu inspiraci u v úvodu zmíněných kapel, ale řekněte mi upřímně, kolik znáte v dnešní době mladých spolků, které by drhly něco nového, originálního a neotřelého? Že vás napadají jen samá do experimentů zahnaná „zvěrstva“. Tak to máme hodně podobný názor.
Síla dobrých desek pro mě spočívá v tom, že mě muzika dovede strhnout na svoji stranu a začnou mě napadat „obrazy“ a krátké „filmy“, které se pak snažím opatrně s pokorou přenést do pár skromných řádek. Někdy to přichází samo, jindy je nutné tomu dát čas. U ALTARS mi nějakou dobu trvalo, než jsem jejich nové nahrávce propadl. Není totiž zase tolik lehké vstřebat ten velký kus death metalové poezie. Všechno se to táhne pomalu, jako řeka plná hnisu, ze které jen občas vyhlédne obličej topícího se v křeči utrpení. V Austrálii moc dobře vědí, jak nahrát dobrou temnou desku. Pokud má být toto první zápis do knihy mrtvých, tak jsem moc zvědav, jakým směrem se kapela bude ubírat v budoucnosti. Pokud jim vydrží to velké nadšení, které v sobě jejich muzika ukrývá, mohli bychom se za pár let dočkat velkých a zajímavých překvapení. Ale zůstaňme v současnosti. Tvrdá realita dnešní neutěšené doby a kus poctivé death metalové práce nám zatím bude muset „stačit“. Pochválena budiž odvrácena strana lidské mysli. Černočerná deska plná špíny, hnusu a skvělého smrtícího kovu.
Seznam skladeb:
- Mare
- Terse
- Khaz’neh
- Solar Barge
- Husk
- Descent (Paramnesia, part I)
- Gibbous (Paramnesia, part II)
- Ouroboros (Paramnesia, part III)
Čas: 42:38
Sestava:
- Alan Cadman – bicí
- Lewis Fischer – kytara
- Cale Schmidt – zpěv, basa
http://myspace.com/altarsofficial
http://www.youtube.com/user/AltarsAust
http://www.last.fm/music/Altars
http://www.nuclearwinterrecords.com/
