Pokaždé, když se setkám s EXHUMED, před očima se mi začnou promítat staré i nové filmové záběry pořízené při kopání hromadných hrobů. Popadá mě beznaděj a říkám si, jestli to mám ve svém věku ještě zapotřebí. Nechávat se opakovaně „trápit“ takovouto muzikou a představami (smích). Jenže EXHUMED jsou jen jedni a mají v sobě určitý „morbidní“ magnetismus, který mě neustále a znovu láká a nutí skoro až masochisticky k dalším novým setkáním. Ještě jsem se pořádně nevzpamatoval z minulého skvělého záseku „All Guts, No Glory“ a už jsou zde znovu s další hromadou hnijících mrtvol. Pane náš, jenž jsi na nebesích nebo dole ve vroucím pekle, budiž opět vyslyšen. Tvá slova o zvrhlosti jsou opět vyslovena s až básnickým pojetím a hudba nadále naplňuje tvé nejtemnější sny. Pochválena jest nechutnost, vyhřezlá střeva, maso, kdysi patřící ke svým tělům! Každý den se modlíme ke svým televizním obrazovkám i monitorům a sledujeme online staré a další exhumace našich prohřešků. Hudba k tomu nám předkládaná je plytká a nesmyslně veselá. Mám pro vás jiný, lepší soundtrack k umírání. „Necrocracy“!
U nové desky mě napadá, jestli nebyl náš svět stvořen jen proto, aby byl následně zničen a znovu očištěn plamenem čistoty a zapomnění. S tou energií, kterou nám letos EXHUMED přinášejí, není totiž radno si příliš zahrávat. Mohla by vás totiž spálit. Přitom se vlastně jen pokračuje v krvavých šlépějích, vyšlapaných minulým albem. Zase se kombinuje death s grindem (a tentokrát slyším i pár thrashových postupů). A opět mi přijde, že je toho smrtícího kovu o něco více (což mi dělá jen dobře). Mimochodem, při prvním vložení cd do přehrávače jsem se musel zapřít o futra, abych neupadl. Ta síla mě málem porazila. Je to dynamické, nahuštěné emocemi jak nejlepší současní sportovci steroidy. Stroj je rozjet na plné obrátky a chtěl bych vidět někoho, kdo by byl schopen ho zastavit. O obalu (podepsán „Funeral“ French Sayer), zvuku (Will Putney) apod. nemá cenu se příliš zmiňovat. EXHUMED jsou natolik zkušenou kapelou, že si můžete být jisti jen prvotřídní prací. Ale to stejně dnes ocení jen pár skalních fanoušků, kteří si zajdou do odchodu pro cd nebo vinyl. Možná snad jen, že novinka mi přijde o něco „více hutnější“ než předchozí zásek a cover tolik „nešokuje“.
Mrtví i my čekatelé, víme dávno své. EXHUMED jsou taková jistota v dnešním rozháraném světě. Můžete vzít jed na to, že od nich se vyloženě špatného alba nedočkáte. Možná je to jen můj pocit, ale kapela jakoby se poslední deskou usadila na pomyslném trůnu (alespoň pro mě) kapel hrajících death grind. Stejně jako jejich kolegové NAPALM DEATH mají jasný, ihned rozpoznatelný skladatelský rukopis, skvělého zpěváka (včetně backing vokálů) a schopnost vytvořit skladby, které vám chvílemi připomenou filmové scény, při kterých se trhají nehty kleštěmi. Řekněte mi upřímně, kolik takových kapel je (myslím teď zmiňované „chlívárny“)? Vždycky mě v hororech nešokovaly pohledy na mrtvá těla, ale pamatoval jsem si ty nenápadné záběry ruky bezvládně padající při převozu na káře plné mrtvol. Přesně tak to mám i s novou deskou EXHUMED. Oni vlastně hrají pořád stejně (pořád tlačí tu káru plnou špíny a hniloby dál), dokonce se i chvílemi opakují (i když snaha o pestrost je více než hmatatelná). Dávají ale ještě oproti jiným něco navíc. Jsou to od krve zabarvené střepy, které je nutno postupně vyzobávat, trpělivě hledat nové nápady a užívat si je naplno. Je to vlastně jako u každé nové desky starých bardů. Posluchač trne v očekávání, zda jejich hvězdy náhodou nezmění zcela styl. Tohle by ale tito ředitelé všech pořádných exhumací nikdy nedovolili. Tady se k dokonalosti pilují zažité postupy a je tedy nutné se dívat spíš na to, zda vám deska přinese náležitou porci chtěných zážitků. Krátce a jednoduše. Stačí si sednout a užívat si další NEKRO-ROmantický zážitek!
A že je tentokrát opravdu hnilobně krvavý. Škoda, že vám nemůžu zprostředkovat ten zápach, který z nahrávky čpí na všechny strany. Jestli si občas rádi osobně vyhrabete na nějakém opuštěném hřbitově svoji mrtvolku (křesťané a ostatní citlivky věřte, že to píši opravdu jen obrazně (smích)), budete si mlaskat blahem jako já. No, a jestli se vám to nelíbí, tak by vám stejně byly všechny hroby malé. Tady to není nic pro jemné slečinky. Zde máte co dočinění se zkušenou partou rozverných operatérů, kterým se zatím příliš úspěšných operačních zákroků nepovedlo. I když, záleží asi spíše na úhlu pohledu. Mám moc rád kapely, z kterých dýchá takové to staré nadšení pro věc, nikde není nic umělého, žádné „načančané“ a přístupné riffy. Jen krev, špína, hnus a death metal (a grind samo sebou). Buldozer s názvem EXHUMED letos zahrnul tu znovu otevřenou jámu plnou těl zkušeně a s vervou sobě vlastní (mimochodem i bonusy stojí za to!). Zahnal všechny neposlušné zombie nazpátek tam, kam patří. Totální masakr v podání starých protřelých mazáků! Opět skvělá deska. Nevím, jak to pořád dělají, ale je to zase tam.
Seznam skladeb:
- Coins Upon the Eyes
- Dysmorphic
- (So Passes) The Glory of Death
- The Rotting
- The Shape of Deaths to Come
- Necrocracy
- Sickened
- Ravening
- Carrion
- The Rotting
Bonusy:
- The Beginning After the End
- Not Yet Dead Enough
- E Pluribus, Mortem
- Chewed up, Spit Out
- Go for the Throat
Čas: 51:59
Sestava:
- „Bodybag“ Bob Babcock – basa
- Matthew „Matt“ Harvey – zpěv, kytara
- Bud Burke – kytara
- Mike Hamilton – bicí
http://www.facebook.com/ExhumedOfficial
http://exhumed.bandcamp.com/
http://gorefuckingmetal.blogspot.cz/
http://www.relapse.com/
