Vizovická kotlina - svět sám pro sebe, odškrcující se od šedých dnů kažodennosti. Zalesněné, travnaté kopce, úbočí lapavě šplhající k modré báni s menším městem vprostřed toho všeho. Ve dnech půlících červenec potom útočiště tisícihlavých mas, žijících dobrovolně pod diktátem biče dešťů i žahavých slunečních chapadel. Místy více než polní podmínky, odlišný potenciál pro realizaci hygienických návyků. Hudba přebije vše.
Předtím je samozřejmě nutné absolvovat přesun z místa A do místa "MoR" a zatímco pro jiné je vlastnictví automobilu samozřejmostí, někteří preferují transportní prostředky veřejnějšího charakteru. Přes pestrou škálu dopravních možností volím osvědčený vlak a ranní hodiny mě zastihují stepujícího v útrobách pražského Hlavního nádraží; příjemná cesta Pendolinem do Olomouce uteče prakticky hned, v kontrastu s tím je zhruba půlhodinový přesun Regionovou (aka "šumperskou pomstou") z Otrokovic do cílové stanice. Železem pobité pražce v mé mysli odehrávají svůj part vstupní brány do jiného světa.
Masters of Rock 2013 otevřeli tradiční FLERET, tentokrát bez účasti jejich dlouholeté přední dámy, Jarmily Šulákové. Kvůli stavbě několikadenního příbytku jsem tyto folkrockové matadory vynechal a první kapelou festivalu pro mě byla ARKONA, v našich západoslovanských krajích opěvovaná klubová stálice. Stejně jako předloni, hrála i letos parta okolo Mášy za plného světla, snad jen slunce pod mrakem dávalo celému vystoupení temnější tón. Hodinové vystoupení bylo postaveno výhradně na třech posledních studiovkách, přičemž mírnou převahu měly skladby z "Goi, Rode, Goi!". Husinu na kůži vyvolalo intro skladby "Zakliatie", stínající každodenní starosti svou snovou, až šamanskou atmosférou. Masha "Scream" je zkrátka živel; jiná slova nejsou pro popis jejího charakteru dost poplatná. S kožešinou okolo krku, pohybující se od jedné strany pódia k druhé a zase zpět, prohazuje s lehkostí své hlasové rejstříky a šponuje hlasivky na hranu svých možností. V pasážích zavánějících death metalem zanikaly pod náporem zvuku bicích chvílemi ostatní instrumenty - ve vřavě mosh pitu, rezonujícího kotlem, to ale myslím vadilo málokomu.
Kapele PRIMAL FEAR se podařilo protlačit svým pojetím tradičního heavy metalu laťku o další kus výše, než předchozí ruští Slované. Jejích poslední studiovka "Unbreakable" je rok po svém vydání zavedeným materiálem a kusy jako "Metal Nation" měly na publikum doslova elektrizující účinek. Německé formaci to na pódiu dokonale šlape, každý z členů zná (a především uznává) své mantinely a z vystoupení není cítit žádné pnutí, jak se mi již dříve u jiných uskupení několikrát stalo. Čirá esence metalové klasiky vyvěrala především z virtuozní souhry kytarových mistrů Magnuse Karlssona (který mimochodem nedávno vydal výbornou sólovku) a Alexe Beyrodta. Sledovat jejich plynulý hudební dialog a sólové přihrávky ("Unbreakable Part 2") bylo pastvou pro uši, vše bylo navíc podepřeno kvalitní rytmickou sestavou. Ralf Scheepers je pak kapitolou sám pro sebe - písně své kapely nejen odzpíval na tón přesně jako na studiovkách, ale přidal skladbám i onen těžko postihnutelný odstín, který jim dodává pořádný drive a iniciuje emoční klokot v davech pod pódiem. "Chainbreaker" v polovině vystoupení spustil doslova kataklyzma a a s dalšími skladbami vystoupení jen gradovalo. Pro vyznavače melodického metalu nemohlo být lepšího rozjezdu festivalu!
Headliner dne je několik let po svém reunionu černým koněm pořadatele vizovické metalparády. Jen za poslední tři roky se v našich zemích zjevila metalová legenda ACCEPT již počtvrté, tentokrát navíc s cílem zaznamenat své vystoupení i pro budoucí generace; Masters of Rock se tak stává v očích kapel i vydavatelských společností čím dál častějším místem pro natočení živého materiálu. Skvělé nazvučení lehce podtrhával zastřenější hlas "nového" frontmana Marka Tornilla. Pasáže některých songů sice transponoval níže ("Stalingrad"), jeho řezavý ječák se ale bezchybně prokousával jednou skladbou za druhou s frenetickou odezvou ze strany posluchačů. Plocha pod pódiem byla zaplněna téměř až k ocelovým tribunám, přední řady okupovaly vlajkonoši s logem skupiny. Došlo i na Hoffmannovy kytarové vsuvky s odkazem do zlatého fondu vážné hudby - davové prozpěvování by Elišku nepochybně potěšilo. Klasické skladby "Balls to the Walls" nebo třeba "Princess of a Dawn" samozřejmě zazněly, přesto se zdálo, že Accept dávají přednost interpretaci svých soudobých skladeb, nahraných s nynějším frontmanem za mikrofonem. Mimochodem, dle slov kapely by se mělo DVD se záznamem z Vizovic objevit na trhu nejpozději do konce roku.
Fotky: Seanínel
Fotky zde - Břeťa
Další fotky - Seanínel
Předtím je samozřejmě nutné absolvovat přesun z místa A do místa "MoR" a zatímco pro jiné je vlastnictví automobilu samozřejmostí, někteří preferují transportní prostředky veřejnějšího charakteru. Přes pestrou škálu dopravních možností volím osvědčený vlak a ranní hodiny mě zastihují stepujícího v útrobách pražského Hlavního nádraží; příjemná cesta Pendolinem do Olomouce uteče prakticky hned, v kontrastu s tím je zhruba půlhodinový přesun Regionovou (aka "šumperskou pomstou") z Otrokovic do cílové stanice. Železem pobité pražce v mé mysli odehrávají svůj part vstupní brány do jiného světa.
Masters of Rock 2013 otevřeli tradiční FLERET, tentokrát bez účasti jejich dlouholeté přední dámy, Jarmily Šulákové. Kvůli stavbě několikadenního příbytku jsem tyto folkrockové matadory vynechal a první kapelou festivalu pro mě byla ARKONA, v našich západoslovanských krajích opěvovaná klubová stálice. Stejně jako předloni, hrála i letos parta okolo Mášy za plného světla, snad jen slunce pod mrakem dávalo celému vystoupení temnější tón. Hodinové vystoupení bylo postaveno výhradně na třech posledních studiovkách, přičemž mírnou převahu měly skladby z "Goi, Rode, Goi!". Husinu na kůži vyvolalo intro skladby "Zakliatie", stínající každodenní starosti svou snovou, až šamanskou atmosférou. Masha "Scream" je zkrátka živel; jiná slova nejsou pro popis jejího charakteru dost poplatná. S kožešinou okolo krku, pohybující se od jedné strany pódia k druhé a zase zpět, prohazuje s lehkostí své hlasové rejstříky a šponuje hlasivky na hranu svých možností. V pasážích zavánějících death metalem zanikaly pod náporem zvuku bicích chvílemi ostatní instrumenty - ve vřavě mosh pitu, rezonujícího kotlem, to ale myslím vadilo málokomu.
Kapele PRIMAL FEAR se podařilo protlačit svým pojetím tradičního heavy metalu laťku o další kus výše, než předchozí ruští Slované. Jejích poslední studiovka "Unbreakable" je rok po svém vydání zavedeným materiálem a kusy jako "Metal Nation" měly na publikum doslova elektrizující účinek. Německé formaci to na pódiu dokonale šlape, každý z členů zná (a především uznává) své mantinely a z vystoupení není cítit žádné pnutí, jak se mi již dříve u jiných uskupení několikrát stalo. Čirá esence metalové klasiky vyvěrala především z virtuozní souhry kytarových mistrů Magnuse Karlssona (který mimochodem nedávno vydal výbornou sólovku) a Alexe Beyrodta. Sledovat jejich plynulý hudební dialog a sólové přihrávky ("Unbreakable Part 2") bylo pastvou pro uši, vše bylo navíc podepřeno kvalitní rytmickou sestavou. Ralf Scheepers je pak kapitolou sám pro sebe - písně své kapely nejen odzpíval na tón přesně jako na studiovkách, ale přidal skladbám i onen těžko postihnutelný odstín, který jim dodává pořádný drive a iniciuje emoční klokot v davech pod pódiem. "Chainbreaker" v polovině vystoupení spustil doslova kataklyzma a a s dalšími skladbami vystoupení jen gradovalo. Pro vyznavače melodického metalu nemohlo být lepšího rozjezdu festivalu!
Headliner dne je několik let po svém reunionu černým koněm pořadatele vizovické metalparády. Jen za poslední tři roky se v našich zemích zjevila metalová legenda ACCEPT již počtvrté, tentokrát navíc s cílem zaznamenat své vystoupení i pro budoucí generace; Masters of Rock se tak stává v očích kapel i vydavatelských společností čím dál častějším místem pro natočení živého materiálu. Skvělé nazvučení lehce podtrhával zastřenější hlas "nového" frontmana Marka Tornilla. Pasáže některých songů sice transponoval níže ("Stalingrad"), jeho řezavý ječák se ale bezchybně prokousával jednou skladbou za druhou s frenetickou odezvou ze strany posluchačů. Plocha pod pódiem byla zaplněna téměř až k ocelovým tribunám, přední řady okupovaly vlajkonoši s logem skupiny. Došlo i na Hoffmannovy kytarové vsuvky s odkazem do zlatého fondu vážné hudby - davové prozpěvování by Elišku nepochybně potěšilo. Klasické skladby "Balls to the Walls" nebo třeba "Princess of a Dawn" samozřejmě zazněly, přesto se zdálo, že Accept dávají přednost interpretaci svých soudobých skladeb, nahraných s nynějším frontmanem za mikrofonem. Mimochodem, dle slov kapely by se mělo DVD se záznamem z Vizovic objevit na trhu nejpozději do konce roku.
Fotky: Seanínel
Fotky zde - Břeťa
Další fotky - Seanínel
