Rožnovské kapely mi dávají zabrat. (úsměv) TELEFON, INNOXIA CORPORA a COMPLICITÉ CANDIDE, trio těžko zařaditelných, svérázných a originálních kapel; s recenzemi jejich alb se jsem se v posledních létech „pral“, a právě s CO-CA nejvíce. Utekly dva roky a mám před sebou další CD, tudíž další výzvu.
Výzva, která se nakonec protáhla na necelé dva měsíce, během kterých jsem CD nepravidelně poslouchal, aniž bych se v něm pořádně zorientoval. Znáte to – hudba vám hraje jako kulisa při nějaké jiné činnosti, ale příliš pozornosti jí nevěnujete. Až jsem si prostě řekl „musíš“ a strávil s CO-CA celé jedno odpoledne, při kterém jsem jen poslouchal muziku a četl texty. Ale abych pravdu napsal, o moc moudřejší z toho nejsem. CO-CA produkují těžko zařaditelnou směs, v níž převládá punk, ale nechybí alternativní rock či klasický bigbít, vše s osobitým, snad až parodickým nádechem. Skladby rozhodně nejsou postavené na obvyklém mustru sloka – refrén, ale jejich stavba je o poznání rozevlátější, což platí i o zpěvech či tempech. Střídá se několik hlasů (nebo výrazů – nevím, kolik hrdel se zapojilo), střídají se pomalejší skladby s rychlejšími, přičemž ty pomalejší často zavání jakousi ležérností, leností, nebo jak lépe to vyjádřit. Typickým příkladem je „Jen tak“, která se povaluje jak líná kočka na kanapi, zato opravdová „Kočka“ odsýpá v tempu hodně svižném, takřka corovém, navíc v ní skvěle exceluje nějaký šílenec s jekem – tohle je mi hodně sympatické. Sympatické jsou mi nečekané rytmické změny, které prostě přicházejí, aniž by s nimi kdokoliv (kromě kapely) počítal. Tohle je prostě punk, nejen co do stylového vymezení, ale i co do přístupu. Tomu odpovídá i ne úplně ideální zvuk, o němž se na obalu píše „ve vlastní režii“.
K obalu radši jen krátce, protože je nevzhledný. Sice je to digipack, ale opravdu by mě zajímalo, komu se podivná kresba psí hlavy líbí. O moc lépe nevypadá ani zadní strana, uvnitř digipacku je tmavá fotka kapely z koncertu a jedinou chvályhodnou věcí je přiložená knížečka s texty v češtině a angličtině. Nechvályhodnou věcí pak je to, že chybí další potřebné informace – sestava, místo a čas nahrávání...
K textům by naopak slušelo napsat odstavec o poznání delší, protože pánové se vyjadřují velmi zajímavě, a i když se trefují do aktuálních problémů, dělají to prostě jinak, člověk musí pozorně číst a dávat si věci dohromady, a možná se mu to občas stejně nepovede. Mně se to takhle líbí, třeba „Mandolíny“ jsou zamyšlení hodné, a nejen ty.
Jsou kapely, které člověk prokoukne po jednom dvou posleších, pak jsou kapely, jejichž tvorbu je třeba odkrývat postupně a nakonec kapely, do jejichž světa se podaří proniknout jen vyvoleným. CO-CA vidím jako kapelu posledního druhu... jejich muzika je prostě jiná. Takže neboduji...
A připojuji něco jako závěť... kapely, která je nejspíš na onom světě.
Mrtvé zvíře
V mělké díře
Žít a tvořit ve své víře
Zrod i smrt jen na papíře
Velký kruh se uzavře
Seznam skladeb:
Čas: 35:19
www.complicite-candide.wz.cz
Distribuce: Papagájův Hlasatel
www.phr.cz
Výzva, která se nakonec protáhla na necelé dva měsíce, během kterých jsem CD nepravidelně poslouchal, aniž bych se v něm pořádně zorientoval. Znáte to – hudba vám hraje jako kulisa při nějaké jiné činnosti, ale příliš pozornosti jí nevěnujete. Až jsem si prostě řekl „musíš“ a strávil s CO-CA celé jedno odpoledne, při kterém jsem jen poslouchal muziku a četl texty. Ale abych pravdu napsal, o moc moudřejší z toho nejsem. CO-CA produkují těžko zařaditelnou směs, v níž převládá punk, ale nechybí alternativní rock či klasický bigbít, vše s osobitým, snad až parodickým nádechem. Skladby rozhodně nejsou postavené na obvyklém mustru sloka – refrén, ale jejich stavba je o poznání rozevlátější, což platí i o zpěvech či tempech. Střídá se několik hlasů (nebo výrazů – nevím, kolik hrdel se zapojilo), střídají se pomalejší skladby s rychlejšími, přičemž ty pomalejší často zavání jakousi ležérností, leností, nebo jak lépe to vyjádřit. Typickým příkladem je „Jen tak“, která se povaluje jak líná kočka na kanapi, zato opravdová „Kočka“ odsýpá v tempu hodně svižném, takřka corovém, navíc v ní skvěle exceluje nějaký šílenec s jekem – tohle je mi hodně sympatické. Sympatické jsou mi nečekané rytmické změny, které prostě přicházejí, aniž by s nimi kdokoliv (kromě kapely) počítal. Tohle je prostě punk, nejen co do stylového vymezení, ale i co do přístupu. Tomu odpovídá i ne úplně ideální zvuk, o němž se na obalu píše „ve vlastní režii“.
K obalu radši jen krátce, protože je nevzhledný. Sice je to digipack, ale opravdu by mě zajímalo, komu se podivná kresba psí hlavy líbí. O moc lépe nevypadá ani zadní strana, uvnitř digipacku je tmavá fotka kapely z koncertu a jedinou chvályhodnou věcí je přiložená knížečka s texty v češtině a angličtině. Nechvályhodnou věcí pak je to, že chybí další potřebné informace – sestava, místo a čas nahrávání...
K textům by naopak slušelo napsat odstavec o poznání delší, protože pánové se vyjadřují velmi zajímavě, a i když se trefují do aktuálních problémů, dělají to prostě jinak, člověk musí pozorně číst a dávat si věci dohromady, a možná se mu to občas stejně nepovede. Mně se to takhle líbí, třeba „Mandolíny“ jsou zamyšlení hodné, a nejen ty.
Jsou kapely, které člověk prokoukne po jednom dvou posleších, pak jsou kapely, jejichž tvorbu je třeba odkrývat postupně a nakonec kapely, do jejichž světa se podaří proniknout jen vyvoleným. CO-CA vidím jako kapelu posledního druhu... jejich muzika je prostě jiná. Takže neboduji...
A připojuji něco jako závěť... kapely, která je nejspíš na onom světě.
Mrtvé zvíře
V mělké díře
Žít a tvořit ve své víře
Zrod i smrt jen na papíře
Velký kruh se uzavře
Seznam skladeb:
- Chameleón
- Lov
- Henry
- Jen tak
- Kočka
- Let do nebes
- Amen
- Koně
- Rouhat
- Praha není Baghdád
- Vtip
- Peklo
- V pixle
- Mandolíny
- Hrob
Čas: 35:19
www.complicite-candide.wz.cz
Distribuce: Papagájův Hlasatel
www.phr.cz
