Někde nějak mezi jednou a druhou stranou zase vypukla válka (tentokrát přímo ta druhá a rovnou světová). Lidské schránky odvedené na frontu padají jako pořezané stromy, mrtvoly se hromadí pro potěšení pár jedinců, kteří si jdou bezhlavě za svým cílem. Za mocí, penězi a pomíjivou slávou. Řadový voják je jen číslo v evidenci. Jen kus masa přepočítaný na schopnost nosit zbraň. Nevím, jakou hodnost by ve skutečném boji získali finští death metalisté DECAYING, ale již potřetí během posledních po sobě jdoucích let přicházejí s novým albem ve stylu ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER a mnoha dalších smeček, které si téma války vzaly za své. Jejich texty tuhle problematiku řeší (nebo spíše popisují) s nadšením historiků. Je to tedy opět starý death metal notně protkaný thrashovými motivy. Možná oproti minulé recenzované desce „Encirclement“ ubylo lehce pomalejších „mrazivých“ pasáží. Tentokrát se hraje o několik řádů ostřeji. Ony tam sice pořád ty chladivé kousky jsou, ale je jich o poznání méně, víc se tentokrát míří na to, aby to řádně šlapalo.
Již minule jsem psal, že Matiasův hlas je hodně podobný Martinovi van Drunenovi (ASPHYX, HAIL OF BULLETS apod.). To se samozřejmě nezměnilo, barvu hlasu nelze nijak předělat, ale je chvályhodné, že vyslyšel nářky kritiků a snaží se s hlasem více pracovat (a hlavně trošku jiným způsobem zacházet než jeho slavnější kolega z ASPHYX). Jinak vše jede jako na předchozích albech. Kapela jakoby každým novým počinem zrála. Jsou to spíše pozvolné pomalé krůčky než nějaké dlouhé skoky. Velmi oceňuji schopnost složit zajímavou a neotřelou (někdy až příjemně „vtíravou“) melodii. Některé chvíle řežou opravdu až tak, že jsem se cítil jako na bitevním poli až fyzicky přítomen. Další okamžiky jsou zase tvrdé, jako když dostanete v nestřeženém okamžiku ránu mezi oči. DECAYING pracují s náladami, hrají si, tak chvílemi trpíte, pak ve vás začne klíčit malinká naděje, ale nakonec stejně spadnete do té největší válečné vřavy. Smutek těch, co zůstali doma a modlí se za vaše duše, nemůže příliš zvrátit výsledek celé bitvy. Nakonec stejně nikdo nevyhraje. V zákopech nebývá vítězů. Možná snad jediní DECAYING by si mohli připsat nějakou tu medaili.
Jestli jsem v předchozí recenzi věštil kapele světlou budoucnost, musím ve své prognostické činnosti pokračovat i tentokrát. Pořád z jejich nahrávek cítím to obrovské nadšení pro death metal. Na v podstatě začínající kapelu hrají DECAYING velice vyzrálou muziku, která má hlavu a patu. Ano, vzali si vlastně „jen“ to nejlepší ze svých vzorů a notně to opepřili vlastní invencí. Jsou jako jednotka rychlého nasazení. Přiletí k vám z reproduktorů, rozmetají vše živé i neživé a odejdou s hlavou vztyčenou. Zbude po nich jen spoušť, hromady mrtvých duší a vzpomínka na krásný death metalový zážitek. Líbí se mi zvuk celého alba, sice ne nepodobný posledním deskám HAIL OF BULLETS, ale ještě navíc je k němu „dodána“ ta zvláštní finská melancholie, kterou opět cítím z desky na sto honů. Texty tematicky znázorňují úryvky z 2. světové války (konkrétněji konec války, vylodění spojenců v Normandii apod.). Přijdou mi sice o trošku méně propracované než u zmíněných HAIL OF BULLETS, ale i přesto se vyplatí si je přečíst, případně přeložit. Nejsou to jen náhodně poskládaná slova, která mají jen doplňovat muziku, ale opravdu dávají smysl a nutí k zamyšlení. A obal? Ten jasně mluví o tom, co je letošní deska zač. Netřeba nic dodávat.
„The Last Days of War“ mi přijde ze všech třech doposud vydaných nahrávek DECAYING nejlepší. Máme tady již co dočinění s dospělou kapelou, se kterou je nutno na metalové mapě Evropy počítat. Jsem velmi zvědavý na další jejich vývoj, budu ho sledovat pečlivě a ostražitě, jako voják na stráži. Nejdříve jsem uvažoval o tom, dát v hodnocení o jeden bod méně (přeci jen jejich slavnější kolegové tento „válečný“ death metal tvořili), ale po dlouhodobějším poslechu jsem přihodil ještě jeden bod navíc. Důvod byl více než prostý, deska mě jednoduše baví čím dál tím víc. Zraje v mém přehrávači každým dnem. Jen bych kapele doporučil, aby nevydávala alba každý rok. Zatím sice žádné „vyhoření“ nehrozí, ale pozor na to! Válka je totiž svinstvo. To je všeobecně známá věc. Vědí to i DECAYING. Je dobré mít se na pozoru, aby vás nepohltila. Nejlepší pak bývají poslední dny války („The Last Days of War“). Všichni jsou v euforii z vítězství nebo prohry, stejně jako já z letošního cd DECAYING. Zbývá jen jediné. Dát jim svolení k dalšímu boji. Parádně odvedená práce ve stylu „war death metalu“! DECAYING tuhle bitvu vyhráli na plné čáře!
Seznam skladeb:
- Preparation
- Code Name Overlord
- The Ardennes Offensive
- Firestorm
- The Last Days of War
- Passchendaele
- El Alamein
- The Pacific
Čas: 46:06
Sestava:
- Matias Nastolin – kytara, zpěv
- Benjam Lahdenpaa – bicí
- Henri Hirvonen – kytara
- Sebastian Bergman – basa
http://decayingofficial.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/Decayingofficial?sk=wall
http://www.myspace.com/decayingofficial
http://www.hellthrasher-distribution6.home.pl/
