Někdy se stává, že na člověka padne obrovská tíha. Neznáte její původ, ani nevíte, odkud přišla. Marně přemýšlíte, proč vás nic netěší a raději se snažíte uchýlit někam do kouta. Lidé vám přijdou zbytečně veselí a svět je náhle zahalen do zvláštního smutku. Nevíte sice, odkud pochází, ale prostupuje celé vaše tělo i mysl. Přemýšlíte o věcech dávno minulých a kolem vás se promítají obrazy smutečních obřadů. Mně pomáhají dlouhé procházky opuštěnou krajinou, kvalitní doom metal, studený vítr a samota. MOURNING BELOVETH jsou irská kapela s dlouhou tradicí (vznikla v roce 1992). Nenašel jsem na jejich kontě vyloženě špatné album. Pořád si drží svoji smuteční úroveň. Letos již popáté uspořádali pohřební hostinu. Opět se pláče nad ztracenými vzpomínkami. Svět je zase jednou hodně smutné místo k žití.
Měl jsem z počátku (a stále ještě mívám) problém s tím vstřebat celou délku desky. Vím, že v doom metalu se musí motivy často opakovat a bývá dobré, když se vše pomalinku táhne, jenže hodina a deset minut je i na mě moc. Nahrávka je dokonce rozdělena na dvě cd. Milovníci tohoto stylu budou pravděpodobně spokojeni, protože se budou moci déle utápět v „depresích“, ale na mě je toho ke konci až příliš. Samozřejmě MOURNING BELOVETH je zkušená, léty otřískaná kapela, která ví moc dobře, jak muziku zpestřit, vygradovat a ozvláštnit. Problém je někde jinde. Někdy se musí na zajímavý motiv čekat i několik minut. Pak to ale stojí za to. Musel jsem tak k poslechu přistupovat trošku jiným způsobem než obvykle. Brával jsem si „Formless“ na dlouhé procházky probouzející se jarní přírodou. Tam mi MOURNING BELOVETH hráli do kroku velmi příjemně. Doma, o samotě jsem se ale nedovedl na poslech příliš soustředit.
Nejedná se určitě o muziku pro každou příležitost. Spíše si cd užiji jen při jednorázovém občasném přehrávání. Musím vyzdvihnout krásně propracované zpěvy. Je sice pravda, že nejsem velkým příznivcem čistých vokálů, ale zde jsou nazpívány na výbornou. Jsou na pomalý deathový murmur naroubovány s citem a tak se mi nestává, že bych byl donucen cd přetáčet (jako se mi to stává u většiny kapel typu kráska a zvíře). Zde se také jemných vokálů zhostil kytarista Frank (takže žádná kráska), který má velice příjemný hlas. Hlavním tahounem kapely jsou ale bezesporu oba kytaristé. Jsou schopni vytvořit nádherné, vcelku neotřelé melodie, které sice chvílemi připomínají náladu CANDLEMASS, ale dovedou rozesmutnět s příjemnou elegancí. Vše plyne velice nenásilně, pomalu a dohromady to sedí v kompaktním celku.
„Formless“ si mě získávalo pomalu, polehounku. Přesně tak, jak to umí jen doom metalové kapely. Bývám k tomuto stylu poměrně skeptický a většina kapel mě upřímně nudí. MOURNING BELOVETH ve mě ale dovedli vyvolat přesně ty pocity, které u tohoto stylu očekávám. Smutek a spočinutí. Zastavení se v šíleném běhu života a postupné vstřebávání všeobjímajícího pesimismu. Je občas dobré si trošku „poplakat“. A když si k tomu všemu doplníte krásně nihilistické texty, tématicky „okoralý“ obal, máte tady desku velmi dobrého doom metalu. Jen je potřeba na něj mít náladu (tedy alespoň u mě to tak platí). Nevím, jak probíhají pohřby v Irsku. „Formless“ ale dává tušit, jak to při nich vypadá. Zklidněte svoji duši a mysl. MOURNING BELOVETH jsou zpět. Tryzna může začít.
Seznam skladeb:
- Theories of Old Bones
- Ethics on the Precipice
- Old Rope
- Dead Channel
- Nothing Has a Centre
- Transmissions
Čas: 01:21:28
Sestava:
- Timmy Johnson – bicí
- Frank Brennan – kytara, zpěv
- Darren Moore – zpěv
- Brendan Roache – basa
- Pauric Gallagher – kytara
http://mourningbeloveth.com/
http://www.myspace.com/mourningbeloveth
http://www.grau.cd/label
