Smutek a melancholie. Stromy sténající v poryvech větru. Svět otáčející se pomalu kolem své osy. Dávné vzpomínky vyvstávají na povrch. Nechme se unášet posledním albem The Formulas of Death na vlnách času. Jednou přemýšlivá, pomalu tepající muzika. Pak najednou gradace až někam na vrchol opuštěné hory. Zvláštní úkaz, tato kapela. Oproti minulému vynikajícímu albu The Horror již nejsou tolik sveřepě deathmetaloví. Je přidáno spousty odkazů na klasický rock a alternativu. Zazní i doommetalové pasáže nebo melodický death metal. Dokonce jsem chvílemi měl pocit jakéhosi jemného oparu plného blacku.
The Formulas of Death se rozložitě rozkládá na obrovské ploše hodiny a čtvrt. A právě dlouhá stopáž je asi největším problémem celé desky. TRIBULATION sice mají v zásobníku obrovské množství střeliva, ale bohužel v některých momentech jsem se přistihl, že už je toho na mě moc a přišlo mi, že střílí slepými. Obzvlášť ve chvílích, kdy se jen zamyšleně preluduje, odchází moje mysl zcela jinam. Chápu, že ty nápady musely nějak ven, ale být deska o půl hodiny kratší, byl bych spokojen. Takto si říkám, že si tady zase někdo vzal příliš velké sousto. Sympatický je samozřejmě přístup kapely, která nechtěla ustrnout na místě a rozhodla se razantně změnit svůj přístup ke skládání.
TRIBULATION stvořili velice špatně stravitelnou desku. Pro někoho to může být velké plus, protože rád odkrývá jednotlivé vrstvy kytarových motivů a rád přemýšlí, co tím vlastně chtěl básník říci. Copak o to, většina desky je poskládána velice pečlivě, vše šlape jak má, ale pak najednou vyvstane jako blesk z čistého nebe na povrch chvíle, kdy jen marně čekáte, co vlastně přijde. A ono se nakonec nestane nic. Oba kytaristé se bohužel občas nechávají příliš unést svým uměním a na posluchače pak zbývá jen jediné. Buďto vše nějak strávit nebo nechat být. Musím se přiznat, že jsem kolikrát měl chuť cd odložit. Samozřejmě, pořád mluvíme o muzice z vyšších sfér a možná se mi jen nepovedlo uchopit ji za ten správný konec. Ocení tak spíše posluchači, kteří mají rádi přemýšlivé, složitě vystavěné skladby, kdy kolikrát několik minut čekáte na nějaký razantnější riff.
Z výše uvedeného je vám doufám už jasné, že se jedná o desku, kdy sebou člověk při bodovém hodnocení hází ode zdi ke zdi. Když na mě přijde melancholické období, hodnotil bych vysoko. Pak se moje tvář rozzáří do optimistického šklebu a cd nemám chuť si pustit několik dní. Nemůžu kapele upřít skvělou práci s náladami, dobrý zvuk, parádní vokály a spoustu vynikajících nápadů. Když ale mám hodnotit jako celek, jsem na rozpacích. Nezbývá nakonec nic jiného než suchá matematika. Ve chvílích smutku dávám za osm, a když mám dobrou náladu, tak za šest. Průměr je tedy každému jasný. Rozporuplná deska plná zajímavých zvratů.
Seznam skladeb:
- Vagina Dentata
- Wanderer in the Outer Darkness
- Spectres
- לילה
- Suspiria
- Through the Velvet Black
- Randa
- When the Sky is Black with Devils
- Spell
- Ultra Silvam
- Apparitions
Čas: 01:15:48
Sestava:
- Johaness Andersson – zpěv, basa
- Adam Zaars – kytara
- Jonathan Hultén – kytara
- Jakob Ljunberg – bicí
