Někdy si říkám, jestli neděláme kapelám trošku medvědí službu. Chodíme na koncerty, fotíme je a popisujeme v reportech. Spousta posluchačů nemá pak vůbec potřebu se zvednout od počítače. Dostanou kolikrát takový servis, že si vše prožijí v klidu svého pokoje a ráno vstávají do práce s čistou hlavou, nebolí je záda a z diskuzí pod články pak ještě můžou před kamarády dělat chytráky. Přitom třeba zrovna ve středu 6.3. v pražském klubu Na Chmelnici se odehrálo vše přesně podle časového rozpisu. Tady musím vyjádřit obdiv pořadatelům. Vše klapalo jako na drátkách a končilo se v příjemných jedenáct v noci, kdy všichni mohli stihnout poslední vlaky a druhý den ráno to tolik nebolelo. Celý večer byl víceméně dobrý i zvuk a oproti minulému zde navštívenému koncertu byla doplněna nabídka piva o Svijany. Ty chutnaly velmi dobře a tak jsem byl navýsost spokojen. Opět mě zarazilo, že dneska s sebou kapely nevozí cdčka. Je to škoda, většinou bývají takovéto koupě u mě velice ceněné (máte cd s příběhem) a člověk sežene věci do sbírky, co by normálně jinde nenašel. Ale doba se holt mění a my musíme s ní. Byl jsem zvědav na předkapely. Neznal jsem ani jednu a tak jsem neměl žádná očekávání. A abych pravdu řekl, mimo jedné smečky se jednalo o muziku, ke které bych sám asi ani nepřišel. Začínalo se klasicky. Pod pódiem bylo jen o trošku víc fotografů a „redaktorů“ než muzikantů na pódiu.
První šli na řadu norští blackeři ARVAS. Představili nám svůj severský melodický black, u kterého jste si mohli vždy dosadit v jednotlivých písních okopírované slavnější kolegy. Zaznělo tak něco málo Marduk, trošku Immolation a občas vylezli na povrch i staří dobří Mayhem. Pro mě osobně hrozně nudné vystoupení. A tak jediné, co mě zaujalo, byly hezky pomalované tváře, kdy se černá a bílá střídala s rudou, a opravdu velké hřeby na rukách. Pořád jsem se musel soustředit na zpěváka, kterému se vedle velkého obráceného kříže na prsou houpala i plastová kartička pro vstup do zákulisí. Mezi jednotlivými songy tak nějak zvláštně dýchal, že to místo kýženého pocitu zla u mě spíše vzbuzovalo zážitky spojené se sledováním porna z osmdesátých let. Nevím, jak znějí Arvas na deskách, ale tohle bylo obyčejné a nudné vystoupení. Možná na nějakém blackovém festivalu by třeba zaujali, tady se ale žádné zlo nekonalo. Za mě 4/10.
Tragédie bohužel pokračovala i s mladičkou rusko-francouzskou kapelou SWEETEST DEVILRY. Vkládali do melodického death metalu notný počet symfonických smyček. Pozornost upoutával snad jen malinký klávesák, který pařil jako blahé paměti Manzarek (The Doors), jen s tím rozdílem, že ten uměl hrát. Jestli jsem byl na minulé Arvas poměrně ostrý, tady musím říci jen jediné. Nuda. Nebavilo mě to natolik, že jsem si šel raději zažívacím traktem prohnat další Svijany. Zase na druhou stranu, každý nějak začínal. Bodové hodnocení bohužel 3/10.
S nastupujícími Francouzi DESTINITY jsme se konečně dostali na trošku lepší půdu. Kapela ihned rozbalila svůj nabušený melodický death/thrash metal. Vystoupení nechyběl švih, mělo to drive a zpěvák byl člověk na svém místě. Hrálo se na mě ale příliš vesele a tak jsem se sice občas přistihl, že si podupávám nohou, ale jinak jsem zůstal v klidu, emoce se příliš nekonaly. Muzika určitě velmi vhodná pro takovéto příležitosti. Fans se dostali alespoň trošku do varu a zvláště na tvářích některých děvčat se objevily úsměvy. Z nechtěně vyslechnutých rozhovorů jsem vyrozuměl, že zpěvák je totiž „velkej fešák.“ Každopádně vystoupení bylo odehráno velmi slušně. Jen na mě to bylo příliš „skočné.“ Milovníci melodického death/thrash metalu si mohou nějaký ten bod klidně připočíst. 7/10.
Po prvních riffech KARNAK z Itálie se mi chce zařvat „KONEČNĚ DEATH METAL“. Na ten jsem koneckonců přišel a tentokrát jsem byl i velmi mile překvapen. Trošku se stydím, že jsem kapelu dříve neznal (slibuji, že si doplním vzdělání!). Je zajímavé poslouchat poprvé v životě kapelu, která vás hned chytí. Karnak mají ve svých skladbách Deicide pěkně zafixované a tak byli pro mě první vhodnou kapelou pro tento večer. Byl to ten správný techničtěji pojatý death metalový nátlak, který vám rozvibruje ušní bubínky a rozkýve hlavu do vrtule. Hodně se mi líbil výkon zpěváka a kytaristy. Vše šlapalo, jak má a Karnak tak skvěle splnili účel, pro který tam hráli. Navodit a rozproudit tu zvěř pod pódiem na hlavní hvězdu večera. Opět jsem byl překvapen slušným zvukem a set si vyloženě užíval (zajímavé je, že jsem v kuloárech zaslechl něco o špatném zvuku, mně nepřišel. Asi jsem stál zase někde jinde (smích)). Moc pěkný! Tím pádem dávám 8/10. Byl jsem připraven na ZLO.
A jestlipak víte, proč jsme vlastně přijeli? No jasně, všichni jsme tam byli hlavně na americkou death metalovou legendu DEICIDE, která se zapsala do historie metalu spoustou nesmazatelných alb. Kapela, která brázdí pódia světa již několik desetiletí. Měl jsem možnost je vidět naposledy před lety na plzeňském Metalfestu a již tenkrát jsem byl po jejich vystoupení několik dní doslova rozhozen. Jenže tenkrát hráli někdy k večeru, zářilo slunce a mezi fanoušky a kapelou bylo několik metrů místa. Na Chmelnici jsem stál od téhle smečky na dosah ruky, koukal jim do strun a visel tomu starýmu psovi Bentonovi na tý jeho nevymáchaný hubě. Opět se potvrdila moje soukromá poučka, že takovéto staré party hrají death metal většinou s velkou radostí (jinak by u toho taky tak dlouho nevydržely, ne?) a bývají to neskuteční „pohodáři“. Mistr Benton byl ve velmi dobré náladě, Jack Owen si oblékl na počest tričko Hypnos a show mohla začít. Vystoupení přesně podle mého gusta. Žádný vykecávání, žádné zbytečné propriety. „Jenom“ jeden zásek za druhým. Masakr. A že se čerpalo z celé široké historie vydaných alb! Zaznělo vše, co mělo. A bylo to odehráno s obrovským nasazením. Chvílemi jsem nad některými bubenickými přechody stál s otevřenou pusou, a když k tomu Benton spustil ten svůj hluboký chraplák, byl jsem ztracen a bylo mi úplně jedno, že jsem již pán v solidnějším věku a měl bych se trošku ovládat. Já to jednoduše neumím. Proto tam koneckonců pořád jezdíme, ne? Pořádně si vymlátit palici. Dostat ven adrenalin, testosteron, endorfin a já nevím, co ještě. Skvělý a hodně hlasitý zvuk. Kotel pařících fanoušků a na pódiu špička death metalu. Můžete mi říct, co si může obyčejný metalista víc přát? A vlastně, jak vám to mám vůbec popisovat, když jste tam nebyli? To nemůžete pochopit. Možná jste tam ale byli a vidíte to jinak. To je samozřejmě možné. Já osobně odcházel opět v jakémsi rauši, kdy můj kolega musel celou cestu do Plzně v autě neustále poslouchat výkřiky typu: „To byl masakr, co?“, „Ty jo, ten Benton, to je ale hovado, co?“, „Ty vo..., to bylo skvělý, co?“ … a spoustu podobných hlášek, které jednak nejsou publikovatelné a jednak jsem je říkal ještě druhý den po třech hodinách spánku v práci, kdy na mě kolegové koukali jako na blázna. Byl to skvělý death metalový večer. Deicide samozřejmě získávají 10/10.
Setlist (opravdu bez záruky – bylo pivo):
Homage for Satan
Dead by Dawn
Once Upon the Cross
Scars of the Crucifix
When Satan Rules His World
Serpents of the Light
Save Your
Hang In Agony
Conviction
Blame It on God
Children of the Underworld
Witness of Death
Desecration
Into The Darkness
How Can You Call Yourself
Sacrificial Suicide
Lunatic of God's Creation
Fotky Asphyx
http://asphyx.rajce.idnes.cz/Deicide_-_The_End_of_the_World_Tour_2013_-_klub_Nova_Chmelnice_-_Praha_6.3.2013/#
Video Deicide – Asphyx
http://www.youtube.com/watch?v=6wk4dNK1Wbo
http://www.youtube.com/watch?v=KdrgMzHEcQg
Fotky Ignor
