SAMAEL je teď na evropském turné k nové placce (Reign Of Light), přesto se v nabitém koncertním programu kapely nezapomnělo i naši zemičku, byť brněnské vystoupení bylo jediné u nás. Shindy umístil koncert na Flédu, která patří k nejmladším a nejprostornějším klubům v Brně. Potěšující také bylo, že koncert se očividně těšil velkému zájmu fanoušků, a tak už na sedmou večer byl klub solidně zaplněn. Ale museli jsme to ještě nějakou tu půlhodinku vydržet, než se začalo hrát. Atmoška vcelku pohodová, sedíme a ?zasvěceně? debatujeme. Dojem kazí jen dlouhá nehýbající se fronta na škopky a nestíhající obsluha na baru. Ještěže to stejný není na záchodech? :-). Vchod pod pódium je zatím zavřený, ale po nějaké době slyšíme rychlou zkoušku kapely a dveře se konečně otevírají.
Podle očekávání první na scénu nastupují našinci z DARK GAMBALLE. Kapela známá, zavedená a hlavně originální. Kdo tyto chlapíky znáte, víte, že kapela postupně prošla zásadní proměnou stylu i jména. Z deathmetalové mašiny na svérázný moderní cyber rock-metalový spolek. Muzika naživo je hodně dobrá, šest muzikantů hraje (budu se teď opakovat) s chutí a nakažlivým nasazením. Hraje se hutný nadupaný nářez, ne sice nijak extra rychlý, ale nápaditý a jaksepatří skočný :)). 10 (zpěvák) má kolem rukou omotané nějaké hadry, jako frontman odvádí nejvíc práce na pódiu a nejvíc se mi líbí jeho práce s hlasem. Žádný metalový blití to není, Desítkův vokální projev má blíž k hardcoru. Ve zpěvu se střídají hlasové polohy, zapojují se taky ?řev, pláč a prasečí zvuky?. Super. Kromě 10ky semtam zpívá taky klávesák Tom. Gothyšovi to dnes sype a je vidět, že je zatraceně v pohodě a vysmátej. Kytarová sekce působí ve srovnání s 10kou a jeho show taky docela nenápadně a skromně (to teď trochu přeháním), přesto riffy z repráků mě nutí co chvíli dívat se i na ně, jak jim to hraje. Pan zvukař odvádí po celý večer dobrou práci, takže pod pódiem štědře obdařeným efektními světly je plno a začíná se tancovat. DARK GAMBALLE mají úspěch, zčásti také proto, že je to z jejich strany recese (Tatadada tada datada!, Arabská). Zaznívají věci z nejnovější desky ?Superstar? (skladbička Oni). Suma sumárum povedené vystoupení, teď by klidně mohli vystoupit SAMAEL, protože DARK GAMBALLE se celkem snadno povedlo publikum ?správně? naladit. Ale ještě bude hrát jedna předkapela. Pauza, než se nachystají FLOWING TEARS, nám stačila akorát tak na to, abychom si sdělili dojmy a vypili nezbytný půllitr. FLOWING TEARS jsou z Německa a hrají doom metal. SAMAEL s nimi mimo jiné jede celé své nynější turné k nové desce. Nu, neznáme, jdeme je shlédnout.
Tak tahle kapela mě docela škola. Chvíli pobaveně pozorujeme trojici mladých hudebníků v popředí, pak zaregistrujeme zastrčeného bubeníka hluboko vzadu a nakonec si to dáme dohromady s hudbou. Teda žádná sláva. Bubeník jako by se snad chtěl před námi ukrýt, je nesmyslně strčený někam hluboko dozadu do boku. Zbylá trojice je natlačená do jedné lajny úplně dopředu, a tak mezi nimi a bicmenem zeje díra jak vrata od stodoly (pódium v klubu je velké). Působí to děravě, navíc kapele se od začátku nedaří významněji zaujmout obecenstvo. Kytarista i basák se sotva můžou pohnout ze svých postů, když tam mají nainstalované větráky, které jim zvedají páča jako nějakým mořským vílám. Podivně až zženštile působí i dámské líčení obou muzikantů a neustálé pokusy o smrtelně vážné, zkoumavé, často křečovité (basa) evil ksichty, které vrhají do publika, aby byli zajímavější. FLOWING TEARS jsou podle mě typ pozérské kapely, u níž se divím, že mají na kontě šest alb a že jedou turné se SAMAEL?
Ani profesionálně vystupující zpěvačka (Helen Vogt) to moc nevylepšuje, zpívá sice dobře bez falše, ale není nic, co by mě na jejím bezbarvém vokálu jaksi zaujalo. Co se hudby týká, je to takový mdlý německý pokus o Theatre Of Tragedy bez mužského vokálu. Hudba kapely po většinu vystoupení nudí, skladbám chybí nějaký ten vnitřní náboj či spíše nápad, který vás zaujme. Na druhou stranu kapela se snažila v průběhu vystoupení zlepšovat dojem lepšími kousky, jenže až úplně poslední skladba byla schopná. Škoda.
Na největší hvězdy večera SAMAEL jsme pak už nečekali dlouho. Morbivod mi říkal, že se mám na co těšit a vůbec nekecal? :-) A kolem půl desáté to konečně začlo. Poté co za jásotu publika švýcarská čtveřice nastoupila na plac, začal koncert, který jsem už dlouho nezažil. Tvrdí se, že síla SAMAEL je v živém hraní a je tomu tak. Skupina smazala předchozí špatný dojem, který na nás zanechala poslední předkapela a předvedla perfektní výkon na nástroje i v show na pódiu. Xi hrál střídavě na bicí a na klávesy, kytarista i basák energicky pařili na chytlavou a originální hudbu a zpěvák Vorph ? tak tomu patří největší uznání. Sebejistý, charismatický se zajímavým drsným a nakřáplým vokálem dokázal přibít naše uši a oči k jejich hudbě. Až na výjimky se opět nehrálo nijak rychle, SAMAEL předvedli hymnický, majestátný metal, který nepostrádal ani nezbytnou valivost. Stylově nezařaditelné, s jistotou jde jen říct, že SAMAEL hrají zatraceně hutný metal, kde agresivita není zdaleka to nejdůležitější. Podstatná je ona majestátnost, vznešenost v podání, hudba dotýkající se jakoby jiných vyšších sfér. Ostatně filozofično a náklonnost k východním motivům není kapele cizí. Všechny tyto prvky se spojovaly v osobnosti frontmana. Vorph s japonským culíkem a přepásanou sukní připomínal tak trochu samuraje a zajímavými gesty rukou dodával hudbě na majestátnosti a určitém tajemnu. Odezva u naplněného sálu byla bouřlivá, hudba díky svému nepochybnému kouzlu donutila lidi nemyslet na nic jiného a jen užasle sledovat (či pařit). Hrálo se skoro půldruhé hodiny, ale nám to nestačilo, a tak SAMAEL musel přidávat (zazněl mj. i My Saviour z alba Passage). Názvy ostatních skladeb? Už nevím, pro mě to byl jeden úžasný metalový monolit. Díky téhle sympaticky vystupující a zajímavé kapele (plus DARK GAMBALLE) stál pondělní večer za to. Inu, zase jeden vcelku povedený koncert?
