Francouští hvězdáři a obdivovatelé neměnné krásy ECLECTIKA se přihlásili ke slovu už třetím albem. Přiznám rovnou bez mučení, že tohle vesmírné těleso je pro mě velkou neznámou. Ne proto, že bych je snad musel znát, to určitě ne, protože své první demo vydali v roce 2005 a hned na to se v roce2007 mohli pyšnit svým plnohodnotným CD. Ale ať člověk hledá, jak hledá, tak prostě nenachází nic, co by mu prozradilo něco víc o těchto Frantících. Dokonce ani na jejich webové stránce nejsou informace o historii kapely.
CD Lure of Ephemeral Beauty se může pyšnit moc krásným obalem, stejně tak jako i na předešlých CD jsou uvnitř vyobrazeny všechny možné hvězdy, mlhoviny i galaxie nejrůznějších barev a tvarů. Samozřejmostí jsou i kompletní texty v přesně stejném pořadí v jakém jsou nazpívány na CD, aby posluchač nemusel nad ničím bádat a taky nic složitě hledat.
Jako první a dá se napsat, že i čekaně, nás uvítá do roztodivné krásy intro, které naprosto přesně koresponduje s obalem. Barevné, slavnostní a v neposlední řadě i dost filmové. Kdyby náhodou někdy Rhapsody Of Fire nevěděli, kudy kam, tak ECLECTIKA je v intru určitě navede správným směrem. Bohužel, hned, jak intro skončí a spustí se druhá teď už plnohodnotná skladba, je všechna ta krása a čisté harmonie ty tam. Kytary si stejně jako bicí hrají dokola pořád stejný rytmus, do kterého Noémie zpívá hodně vysokým a zvučným hlasem střídajíc se s Aurélienem tak, až mám z toho všeho pocit, že jsem to už někde na koncertě slyšel a vlastně až doteď to ve mně nic nezanechalo. Druhá skladba už je přeci jenom zajímavější a po první tuctovce i lépe poslouchatelná. Není tak utahaná a po stále stejném motivu a riffu předešlé skladby už není ani památky a proto i pěkně graduje od sloky k refrénu a dál. V půlce se vyskytne i docela pěkné sólo na kytaru, které celou skladbu popožene do jiných výšin a na chvilku celá kapela šlápne na pedál a uhání ve větší rychlosti než předtím , aby vše nakonec vygradovalo a pak ve vší spokojenosti pozvolna utichlo. Čtvrtý kousek ukazuje, že všechno to, co se odehrálo v prvních dvou „eposech“ se v pokoji devatenáct zamíchalo a tak nějak slilo v jeden celek. Chvíli má člověk pocit, že ten či onen moment se kapele opravdu povedl, ale najednou je po dost dlouhou dobu nuděn monotónností toho všeho. Pětka je opět jedna z těch, která se ECLECTICE povedla. Další skladba, která nenechá nikoho jen tak tupě zírat do zdi, ale všechny unese na svých harmonických linkách daleko od všech všedních problémů. Kytary se s ničím nemazlí a Aurélienův zpěv prořezává křišťálově jasné linky Noéminina vokálu a tvoří tak naprosto dokonalý kontrast hořkých slzí.
Druhou polovinu alba otvírá kousek s názvem Trauma 835 což je vlastně jen intermezo a přesně vystihuje název. Takovouto vložku bych čekal u kapel jiného ražení. Sweet Melancholia mi ze začátku připadá jako od Boba Kantora, ale to opravdu jen začátek. Jedná se o opravdu krásnou skladbu ve znění ženský vokál, kytara a klávesy. Nevím sice, o čem tenhle kousek je, protože ho Noémie nazpívala ve francouzštině, ale na pozadí hudby jde cítit naděje a nejspíš i to, že nic není zbytečné. Po romantice, jako vystřižené z filmu, je ale čas na trošku provětrání zavšivené palice. Tohle nám nabídne Les Sept Vertus Capitales, která od samého začátku uhání na trošku rychlejších vlnách, než všechny ostatní skladby. Dokonce v ní není ani moc ženských vokálů, což jí taky přidává na tvrdosti. Teda pokud nebudeme počítat poslední minutu, kdy se přehoupne opět do příjemných melodických vod. S předposledním kouskem mám stejný problém, jako s tím prvním. Basa sice pěkně probublává celých pět minut, ale jinak jde o monotónní záležitost, která by na koncertech určitě neobstála. Aokigahara je posvátný les v Japonsku, a taky název posledního kousku na albu, který má historickou spojitost s démony, a proto je to místo, které vyhledávají sebevrazi. A tohle outro, to jsou pocity tohoto lesa, kde se možná v noci dějí věci lidmi nevídané. Moc povedená věc, stejně tak jako všechny intermeza a intra ECLECTIKY.
ECLECTIKA je kapela s nápady, někdy jich je míň, jindy jich je přehršel. Proto je kvalita jejich skladeb kolísavá. Co tomuto materiálu uškodilo, je určitě zvuk. Ten mohl být mnohem lepší.
A i když se ne vždy všechno povedlo podle představ, tak mě na téhle nahrávce stále něco přitahuje. Možná to je právě ten nepodařený zvuk, nebo snad atmosféra. Ať je to cokoliv, tak tohle CD si zaslouží určitě pozornost. Dlouho jsem váhal, jestli dát šest, nebo sedm, ale po zralé úvaze dávám šest bodů.
Seznam skladeb:
- Through the Supernova Remnant
- Lure of Ephemeral Beauty
- Cyclic Anagnorisis
- Room Nineteen
- Sophist’s Death: Legacy and Bitter Tears
- Trauma 835
- Sweet Melancholia
- Les Sept Vertus Capitales
- Handicapped Sex in a Mental Orgy
- Aokigahara.
Čas: 58:51
Sestava:
- Noémie SIRANDRE - zpěv
- Aurélien PERS – zpěv
- Sébastien REGNIER – zpěv a nástroje
- Vincent VALENTI – sólová kytara