Před třiceti se lety punk vzepjal podruhé, generaci ´77 vystřídala generace osmdesátková a s ní se objevila zejména ve Spojeném království řada kapel, které se později staly ikonami. Vedle anarcho-punkových divočin existovaly soubory učesanější, k nimž lze zařadit i BLITZ. Ti vznikli v roce 1980 ve městečku New Mills a po úspěšném sedmipalcovém EP vydali v roce 1982 zásadní generační album Voice Of A Generation.
Dovolím si tvrdit, že i dnes má tahle fošna co říci. Odmyslíme-li si kultovní status alba, dostaneme se k jádru věci – a tou je skutečnost, že i po těch dlouhých letech jsou písničky poslouchatelné. Jistě, je to totální old school, ať už stavbou kompozic, neučesaným zpěvem nebo zvukem, ale dýchá z toho upřímnost a září energie. I se všemi těmi nedokonalostmi jsou mi BLITZ mnohem sympatičtější, než nějaké nablýskané produkce dnešních rádoby punkerů...
Od první skladby se z beden valí typický špinavý punk, v případě We Are The Boys přímočarý a neučesaný. Time Bomb pokračuje v obdobném duchu, taky ji zdobí chytlavý refrén, nebo spíš slogan, z něhož vyčnívá samozřejmě ona časovaná bomba, o které to celé je. Výhodou skladeb, nejen těch dvou na začátku, je optimální stopáž – dvě minuty a dost. V titulní skladbě zaujme výrazná baskytara, která v Bleed dokonce chvíli hraje jako jediný strunný nástroj. Nejagresivnější song, I Don´t Need You, míří až k hardcoru a já jej považuju za největší hit desky. První stranu uzavírá zajímavý cover Lou Reda Vicious.
BLITZ navíc už tenkrát věděli, že nejen svižnými jednoduchými palbami je posluchač (a muzikant) živ, a tak našli odvahu i k různým experimentům, třeba na začátku Nation On Fire, kde se s punkem ani nekoketuje, ale míří kamsi do vod podivného psychedelického rocku. Ona se občas nějaká ta specifická zadumaná pasáž objeví i v těch syrových hopsačkách, třeba v hitu Moscow se z ničeho nic vyloupne krátký oddychový úsek, stejně jako v závěrečné Closedown, kde zazní efektem upravený hlas a hlavně posmutnělé kytarové tóny...
Samozřejmě, že zvuk není žádná extra klasa, ale dá se v pohodě vydržet. Kytara i basa zní celkem slušně, trochu horší je to s bicími. Ono je to s bicími horší i co se výkonu bicmena týká – hraje vyloženě jednoduše, často monotónně, do přechodů se moc nepouští, ale zase jsme u toho, že desku nahrála kapela dva roky po vzniku a že si nehrála na virtuozitu, ale na upřímnost.
Česká reedice vyšla na konci loňského roku hned ve třech vinylových verzích – základní, obdobné, jako bylo původní vydání, a ve dvou extra verzích – obyčejné limitované (stříbrný vinyl, stříbrný obal, 150 ks) a neobyčejné ultralimitované (stříbrný vinyl, stříbrný obal, vojenská známka, 50 ks). Obal základní verze zdobí barevná lebka na bílém podkladu, zadní strana přebalu je strohá a obsahuje seznam skladeb, sestavu a pár základních informací o nahrávání či tvůrcích obalu. Vnitřek pak, kromě černého vinylu, obsahuje černobílý plakát formátu A3 s dobovými fotografiemi a vložený list s historií kapely, rozhovorem s Nidgem a fotkou...
Seznam skladeb:
Strana 1
Strana 2
Čas: cca 36 min.
Sestava:
www.phr.cz
Nebodováno.
Dovolím si tvrdit, že i dnes má tahle fošna co říci. Odmyslíme-li si kultovní status alba, dostaneme se k jádru věci – a tou je skutečnost, že i po těch dlouhých letech jsou písničky poslouchatelné. Jistě, je to totální old school, ať už stavbou kompozic, neučesaným zpěvem nebo zvukem, ale dýchá z toho upřímnost a září energie. I se všemi těmi nedokonalostmi jsou mi BLITZ mnohem sympatičtější, než nějaké nablýskané produkce dnešních rádoby punkerů...
Od první skladby se z beden valí typický špinavý punk, v případě We Are The Boys přímočarý a neučesaný. Time Bomb pokračuje v obdobném duchu, taky ji zdobí chytlavý refrén, nebo spíš slogan, z něhož vyčnívá samozřejmě ona časovaná bomba, o které to celé je. Výhodou skladeb, nejen těch dvou na začátku, je optimální stopáž – dvě minuty a dost. V titulní skladbě zaujme výrazná baskytara, která v Bleed dokonce chvíli hraje jako jediný strunný nástroj. Nejagresivnější song, I Don´t Need You, míří až k hardcoru a já jej považuju za největší hit desky. První stranu uzavírá zajímavý cover Lou Reda Vicious.
BLITZ navíc už tenkrát věděli, že nejen svižnými jednoduchými palbami je posluchač (a muzikant) živ, a tak našli odvahu i k různým experimentům, třeba na začátku Nation On Fire, kde se s punkem ani nekoketuje, ale míří kamsi do vod podivného psychedelického rocku. Ona se občas nějaká ta specifická zadumaná pasáž objeví i v těch syrových hopsačkách, třeba v hitu Moscow se z ničeho nic vyloupne krátký oddychový úsek, stejně jako v závěrečné Closedown, kde zazní efektem upravený hlas a hlavně posmutnělé kytarové tóny...
Samozřejmě, že zvuk není žádná extra klasa, ale dá se v pohodě vydržet. Kytara i basa zní celkem slušně, trochu horší je to s bicími. Ono je to s bicími horší i co se výkonu bicmena týká – hraje vyloženě jednoduše, často monotónně, do přechodů se moc nepouští, ale zase jsme u toho, že desku nahrála kapela dva roky po vzniku a že si nehrála na virtuozitu, ale na upřímnost.
Česká reedice vyšla na konci loňského roku hned ve třech vinylových verzích – základní, obdobné, jako bylo původní vydání, a ve dvou extra verzích – obyčejné limitované (stříbrný vinyl, stříbrný obal, 150 ks) a neobyčejné ultralimitované (stříbrný vinyl, stříbrný obal, vojenská známka, 50 ks). Obal základní verze zdobí barevná lebka na bílém podkladu, zadní strana přebalu je strohá a obsahuje seznam skladeb, sestavu a pár základních informací o nahrávání či tvůrcích obalu. Vnitřek pak, kromě černého vinylu, obsahuje černobílý plakát formátu A3 s dobovými fotografiemi a vložený list s historií kapely, rozhovorem s Nidgem a fotkou...
Seznam skladeb:
Strana 1
- We Are The Boys
- Time Bomb
- Voice Of A Generation
- Bleed
- I Don´t Need You
- Propaganda
- Criminal Damage
- Vicious
Strana 2
- Warriors
- Nations On Fire
- Your Revolution
- Scream
- 4.Q.
- Escapa
- Moscow
- Closedown
Čas: cca 36 min.
Sestava:
- Carl – vocals
- Nidge – guitar
- Mackie – bass
- Charlie – drums
www.phr.cz
Nebodováno.
