Minulý pátek se v Praze děly věci. Aby taky ne, když přijeli surfaři, pohodáři a jedny z největších postav současného metalcoru: Australané PARKWAY DRIVE (PWD), kteří se u nás představili po více než roce od posledního vystoupení na Rock for People.
Pro protinožce to byl předposlední koncert evropského turné k aktuální desce Atlas, pak už zbývaly jen Drážďany a "domáci" koncerty.
Koncert byl umístěn do prostor smíchovského klubu MeetFactory, který byl dříve nejednou kritizován za špatný vzduch a velké horko. Jak to bylo tentokrát? Čtěte dále...
O zahřátí publika před zlatým hřebem večera se postaraly kapely STRUCTURES, THE WORD ALIVE a Emmure, čili z -core "jezírka" jsme nevylezli, ale pokaždé jsme zapluli řekněme do jiného zálivu.
Chvályhodné (a upřímně řečeno pro mě i trošku překvapující) bylo, že koncert se držel stanoveného časového harmonogramu. V 19:00 měli začít Structures a ono to tak opravu bylo. No dobrá, možná pár bezvýznamných minutek zpoždění naskočilo, ale žádná půlhodina a víc, naprosto v mezích.
STRUCTURES byli v rámci večera skupinou vyznačující se jednoznačně nejtechničtější hudbou. A právě proto bylo poněkud ubíjející, jakého nazvučení se tito Kanaďané dočkali. Zvuk byl zbytečně hlasitý, moc zašuměný a kytarové kudrlinky se zamotávaly do akustického chuchvalce. (Já, který znal tvorbu ze studiových nahrávek, jsem to ještě jakž takž vstřebával, ale někdo, kdo STRUCTURES slyšel poprvé, z toho předpokládám moc neměl..) Přesto se kapela dočkala (opět musím říct - pro mě překvapivě) vřelé a hlasité odezvy. Několik lidí pařilo v kotli a zbytek si aspoň podupával a nebál se po dohrání skladby jaksepatří zatleskat čí výsknout. Zároveň zaplnění prostoru před podiem bylo na skutečnost, že hraje teprve první kapela, skvělé. Přiznám se, že po PWD byli STRUCTURES pro mě v rámci koncertu nejzajímavější. A v podstatě nezklamali. Ten špatný zvuk se v průběhu vystoupení trochu spravil, byť do optima bylo stále daleko, nicméně s tím kapela máloco udělá. Velmi potěšující bylo, když se frontman Nick nebál použít češtinu a po druhé písničce zvolal "děkujeme vám!".
Druzí v pořadí, Američané THE WORD ALIVE (TWA), byli pro mě relativní novinkou. Tvorbu kapely jsem prvně trochu prozkoumal týden před koncertem a je dobré zdůraznit, že tato kapela se nebojí do svého metalcoru komponovat různé netradiční elektronické prvky, jež mnohdy působí jakýmsi "cirkusovým" dojmem (bez jakékoliv snahy, abych zněl pejorativně, spíš naopak - kapelu to od ostatních odlišuje a dělá to řekl bych zdařile). Zvuk byl již o poznání lepší, lidí přibylo ("překvapivě", žeano, haha). Vystoupení jsem nicméně sledoval nějaké 4 skladby, pak se ozvala žízeň a já si uvědomil, že už pro mě pozbylo zajímavosti a budu se raději šetřit na vrchol. Ať mi všichni fanoušci TWA prominou.
Posledními pány na holení před PWD byli velcí EMMURE. Ano, do MeetFactory dorazili mnozí takoví, kteří šli hlavně na tyto hecíře z Connecticutu a/nebo byli s jejich vystoupením spokojeni více než s "Parkwayi". Hudba EMMURE není řekněme nic pro intelektuály. Nebo jinak - nic k přemýšlení. Prostě skákací odreagovačka (taky bývá jejich hudba označována jako moshcore). Nutno poznamenat, že naživo funguje výborně. Ovšem zase ne napořád, 5 - 6 skladeb je z mého hlediska akorát, pak už to začíná být dosti jednotvárné. EMMURE hned po intru spustili svou největší palbu Solar Flare Homicide a rozskákali celý klub. Charismatický frontman Frankie Palmeri po podiu skákal v šusťákovce a s rovným kšiltem na hlavě - stejně tak by zřejmě zapadl na kdejaký rapový koncert, heh. Po koncertu se nezdráhal vyjít mezi lidi a byla možnost prohodit s ním pár slov. Zajímalo mě, jestli je teď unavený, prakticky na konci tour, a zda se těší domů. Frankie to popřel a naopak si přisadil, že ho to baví a vydržel by klidně další měsíc... To je chlapík, ten Palmeri. (úsměv)
S posledními tóny EMMURE se část publika šla ještě osvěžit; ti nejnatěšenější však hned zabrali místa v čelních řadách a netrpělivě vyčkávali. PWD měli přijít na podiu v čase 21:40. Klub se jich dočkal o nějakých 5 minut později. A bylo to něco.
Se zhasnutím světel a zněním prvních tónů intra "Sparks" o dost zhoustla atmosféra a to nadšení bylo takřka hmatatelné. S následující řežbou "Old Ghosts / New Regrets" už se rozjel mosh, kalba jaksepatří mezi stovkami zpocených těl. Člověk do té doby suchý, který skočil do kotle, nemusel na propocení trika a namočení vlasů čekat ani do konce skladby. Bylo skutečně jako v sauně, a co jsem vyrozuměl, i v backstagi stačilo jen sedět a poslouchat, a stejně vás pot neminul. Pařilo se každopádně ve velkém stylu, sborově se zpívalo a taky že to nezůstalo bez odezvy. Zpěvák PARKWAY DRIVE Winston několikrát poukázal na to, že publikum pražského koncertu vytvořilo báječnou atmosféru, bylo snad nejhlasitější návštěvou na jejich tour, a takové koncerty se potom užívají jedna radost. Řekl bych, že je to něco jako opačný případ "bludného kruhu" - celý klub je natěšený a nadšený, že konečně vidí svou oblíbenou kapelu, ta zase na základě odezvy hraje s ohromným nasazením, díky čemuž se entuziasmus publika posune ještě dál a tak dokola, a když se dostaví takové souznění vystupujících s návštěvníky koncertu, máme tady to, čemu se říká parádní koncertní zážitek. PWD zahráli průřez veškerou svou tvorbou, žádné z alb nezůstalo opomenuto. Nejnovější Atlas a (podle mnohých, jakož i mě) jejich nejslabší Deep Blue měly v setu nejvíce zástupců. Největší odezvy se kapela dočkala při hitovkách Dark Days (Atlas), Deliver Me, Karma (obě Deep Blue), Idols & Anchors (Horizons; mimochodem "chorál" doplňující kytary - viz video - byl vynikající) a Romance Is Dead (debut Killing With a Smile). Jestliže se občas stává, že díky pasivitě ostatních spolunávštěvníků koncertu začínáte pochybovat, jestli kapela zahraje i nějaký přídavek, tohle absolutně nebyl ten případ. Přídavky byly dva, a sice Home Is For The Heartless (Deep Blue) a nejoblíbenější Carrion (Horizons). Možná jsme si jich zasloužili i víc... (smích) Mimochodem, zvuk byl celou dobu v zásadě výborný.
Mně osobně vystoupení PARKWAY DRIVE přišlo jako nejintenzivnější koncertní zážitek, který jsem kdy zažil. Zpotil jsem se jako dobytek, vyřval jsem si hlasivky, dokonce jsem se "proplul" na vlně rukou... a do toho hrála jedna z top skupin současného metalcoru. Předkapely se též neztratily. Škoda snad jen toho zvuku u úvodních STRUCTURES.
Komu se PWD líbili, mám pro ně zřejmě víc než dobrou zprávu. Z konverzace u tourbusu s Benovým (bubeník PWD) "sound engineerem" vyplynulo, že někdy v červnu/červenci by tady (v Evropě) měli být kluci znova. Tak doufejme, že naše zemička nezůstane opomenuta. Za koncert v MeetFactory by si to určitě nezasloužila, právě naopak - PARKWAY DRIVE by u nás byli schopni naplnit celkem bez problému myslím i dva koncerty. Tak uvidíme!
Fotky: Pajulka, Photomusic, děkujeme
Celý fotoreport
Video: Milhauz
http://www.youtube.com/watch?v=pMGYSa1_9vk
Pro protinožce to byl předposlední koncert evropského turné k aktuální desce Atlas, pak už zbývaly jen Drážďany a "domáci" koncerty.
Koncert byl umístěn do prostor smíchovského klubu MeetFactory, který byl dříve nejednou kritizován za špatný vzduch a velké horko. Jak to bylo tentokrát? Čtěte dále...
O zahřátí publika před zlatým hřebem večera se postaraly kapely STRUCTURES, THE WORD ALIVE a Emmure, čili z -core "jezírka" jsme nevylezli, ale pokaždé jsme zapluli řekněme do jiného zálivu.
Chvályhodné (a upřímně řečeno pro mě i trošku překvapující) bylo, že koncert se držel stanoveného časového harmonogramu. V 19:00 měli začít Structures a ono to tak opravu bylo. No dobrá, možná pár bezvýznamných minutek zpoždění naskočilo, ale žádná půlhodina a víc, naprosto v mezích.
STRUCTURES byli v rámci večera skupinou vyznačující se jednoznačně nejtechničtější hudbou. A právě proto bylo poněkud ubíjející, jakého nazvučení se tito Kanaďané dočkali. Zvuk byl zbytečně hlasitý, moc zašuměný a kytarové kudrlinky se zamotávaly do akustického chuchvalce. (Já, který znal tvorbu ze studiových nahrávek, jsem to ještě jakž takž vstřebával, ale někdo, kdo STRUCTURES slyšel poprvé, z toho předpokládám moc neměl..) Přesto se kapela dočkala (opět musím říct - pro mě překvapivě) vřelé a hlasité odezvy. Několik lidí pařilo v kotli a zbytek si aspoň podupával a nebál se po dohrání skladby jaksepatří zatleskat čí výsknout. Zároveň zaplnění prostoru před podiem bylo na skutečnost, že hraje teprve první kapela, skvělé. Přiznám se, že po PWD byli STRUCTURES pro mě v rámci koncertu nejzajímavější. A v podstatě nezklamali. Ten špatný zvuk se v průběhu vystoupení trochu spravil, byť do optima bylo stále daleko, nicméně s tím kapela máloco udělá. Velmi potěšující bylo, když se frontman Nick nebál použít češtinu a po druhé písničce zvolal "děkujeme vám!".
Druzí v pořadí, Američané THE WORD ALIVE (TWA), byli pro mě relativní novinkou. Tvorbu kapely jsem prvně trochu prozkoumal týden před koncertem a je dobré zdůraznit, že tato kapela se nebojí do svého metalcoru komponovat různé netradiční elektronické prvky, jež mnohdy působí jakýmsi "cirkusovým" dojmem (bez jakékoliv snahy, abych zněl pejorativně, spíš naopak - kapelu to od ostatních odlišuje a dělá to řekl bych zdařile). Zvuk byl již o poznání lepší, lidí přibylo ("překvapivě", žeano, haha). Vystoupení jsem nicméně sledoval nějaké 4 skladby, pak se ozvala žízeň a já si uvědomil, že už pro mě pozbylo zajímavosti a budu se raději šetřit na vrchol. Ať mi všichni fanoušci TWA prominou.
Posledními pány na holení před PWD byli velcí EMMURE. Ano, do MeetFactory dorazili mnozí takoví, kteří šli hlavně na tyto hecíře z Connecticutu a/nebo byli s jejich vystoupením spokojeni více než s "Parkwayi". Hudba EMMURE není řekněme nic pro intelektuály. Nebo jinak - nic k přemýšlení. Prostě skákací odreagovačka (taky bývá jejich hudba označována jako moshcore). Nutno poznamenat, že naživo funguje výborně. Ovšem zase ne napořád, 5 - 6 skladeb je z mého hlediska akorát, pak už to začíná být dosti jednotvárné. EMMURE hned po intru spustili svou největší palbu Solar Flare Homicide a rozskákali celý klub. Charismatický frontman Frankie Palmeri po podiu skákal v šusťákovce a s rovným kšiltem na hlavě - stejně tak by zřejmě zapadl na kdejaký rapový koncert, heh. Po koncertu se nezdráhal vyjít mezi lidi a byla možnost prohodit s ním pár slov. Zajímalo mě, jestli je teď unavený, prakticky na konci tour, a zda se těší domů. Frankie to popřel a naopak si přisadil, že ho to baví a vydržel by klidně další měsíc... To je chlapík, ten Palmeri. (úsměv)
S posledními tóny EMMURE se část publika šla ještě osvěžit; ti nejnatěšenější však hned zabrali místa v čelních řadách a netrpělivě vyčkávali. PWD měli přijít na podiu v čase 21:40. Klub se jich dočkal o nějakých 5 minut později. A bylo to něco.
Se zhasnutím světel a zněním prvních tónů intra "Sparks" o dost zhoustla atmosféra a to nadšení bylo takřka hmatatelné. S následující řežbou "Old Ghosts / New Regrets" už se rozjel mosh, kalba jaksepatří mezi stovkami zpocených těl. Člověk do té doby suchý, který skočil do kotle, nemusel na propocení trika a namočení vlasů čekat ani do konce skladby. Bylo skutečně jako v sauně, a co jsem vyrozuměl, i v backstagi stačilo jen sedět a poslouchat, a stejně vás pot neminul. Pařilo se každopádně ve velkém stylu, sborově se zpívalo a taky že to nezůstalo bez odezvy. Zpěvák PARKWAY DRIVE Winston několikrát poukázal na to, že publikum pražského koncertu vytvořilo báječnou atmosféru, bylo snad nejhlasitější návštěvou na jejich tour, a takové koncerty se potom užívají jedna radost. Řekl bych, že je to něco jako opačný případ "bludného kruhu" - celý klub je natěšený a nadšený, že konečně vidí svou oblíbenou kapelu, ta zase na základě odezvy hraje s ohromným nasazením, díky čemuž se entuziasmus publika posune ještě dál a tak dokola, a když se dostaví takové souznění vystupujících s návštěvníky koncertu, máme tady to, čemu se říká parádní koncertní zážitek. PWD zahráli průřez veškerou svou tvorbou, žádné z alb nezůstalo opomenuto. Nejnovější Atlas a (podle mnohých, jakož i mě) jejich nejslabší Deep Blue měly v setu nejvíce zástupců. Největší odezvy se kapela dočkala při hitovkách Dark Days (Atlas), Deliver Me, Karma (obě Deep Blue), Idols & Anchors (Horizons; mimochodem "chorál" doplňující kytary - viz video - byl vynikající) a Romance Is Dead (debut Killing With a Smile). Jestliže se občas stává, že díky pasivitě ostatních spolunávštěvníků koncertu začínáte pochybovat, jestli kapela zahraje i nějaký přídavek, tohle absolutně nebyl ten případ. Přídavky byly dva, a sice Home Is For The Heartless (Deep Blue) a nejoblíbenější Carrion (Horizons). Možná jsme si jich zasloužili i víc... (smích) Mimochodem, zvuk byl celou dobu v zásadě výborný.
Mně osobně vystoupení PARKWAY DRIVE přišlo jako nejintenzivnější koncertní zážitek, který jsem kdy zažil. Zpotil jsem se jako dobytek, vyřval jsem si hlasivky, dokonce jsem se "proplul" na vlně rukou... a do toho hrála jedna z top skupin současného metalcoru. Předkapely se též neztratily. Škoda snad jen toho zvuku u úvodních STRUCTURES.
Komu se PWD líbili, mám pro ně zřejmě víc než dobrou zprávu. Z konverzace u tourbusu s Benovým (bubeník PWD) "sound engineerem" vyplynulo, že někdy v červnu/červenci by tady (v Evropě) měli být kluci znova. Tak doufejme, že naše zemička nezůstane opomenuta. Za koncert v MeetFactory by si to určitě nezasloužila, právě naopak - PARKWAY DRIVE by u nás byli schopni naplnit celkem bez problému myslím i dva koncerty. Tak uvidíme!
Fotky: Pajulka, Photomusic, děkujeme
Celý fotoreport
Video: Milhauz
http://www.youtube.com/watch?v=pMGYSa1_9vk
