RAGNAROK – Malediction

Norské RAGNAROK jistě netřeba představovat. Tato black metalová sebranka se na scéně pohybuje již pěknou řádku let a na svém kontě má také množství většinou nadprůměrných alb. Předešlé album „Collectors of the King“ v sobě skrývalo dávku příjemného black metalu protkaného chytlavými melodiemi, debutoval na něm také vokalista HansFyrste (také Svarttjern). Po dvou letech čtveřice ze Sarpsborgu přichází s novou fošnou s názvem „Malediction“.

Ještě před vydáním alba mne zaujal zveřejněný obal „Malediction“. Kdekdo řekne, že se jedná o naprostý kýč, mne však zkrátka něčím okouzlil. Promo fotografie nafocené k novince mi naopak připadají dosti neprofesionální a tak nějak o ničem. Přehlídka „zkrvaveného“ kvarteta s nahozenými zlo-výrazy (ačkoliv mi, nevím proč, připadají spíše vtipné) a neskutečně žlutými zuby (smích). Ale co, o to přece příliš nejde…

Hudebně RAGNAROK příliš ze své cesty neuhnuli… i když mám při poslechu „Malediction“ trochu pocit, že Norům tak nějak docházejí nápady. V některých chvílích člověk takřka nepostřehne, že už v přehrávači hraje další skladba. Na druhou stranu musím uznat fakt, že asi každá z deseti skladeb má v sobě alespoň nějaký motiv, který posluchače okamžitě zaujme (ať už je to kytarová melodie nebo frázování HansFyrsteho, zejména v refrénech). Jenže si tak říkám, zda to opravdu stačí, chvílemi totiž marně hledám něco zajímavého a ne úplně ohraného.

RAGNAROK už nejsou tak bestiální, jako v časech před šestiletou pauzou (2004 – 2010), s tím jsem smířen. Je to logicky zaviněno také tím, že z původní sestavy se v kapele nachází již jen bubeník John Thomas Bratland alias Jontho. Jenže i na „Collectors of the King“ se nacházely skladby, které mne celou svou kompozicí totálně rozsekaly a pouštěl jsem si je neustále, zbytek jim pak zdatně sekundoval. Na „Malediction“ takových skladeb nacházím vážně poskromnu, mám-li jmenovat, zmíním Demon in my View, úvodní Blood of Saints nebo Fade into Obscurity. Na zbytku, jak píši výše, si najdu to kladné, ale najdu tam i příliš nezáživné pasáže. Možná, kdyby nešlo o RAGNAROK, o stvořitele počinů jako „Blackdoor Miracle“ nebo „Diabolical Age“, mluvil bych trochu jinak.

Zvukově „Malediction“ také není zrovna bez chyby, ale to už byl případ i předešlé desky. Čvachtavé bicí často příliš skryté za kytarovou vozbou. O produkci, mix a mastering se postaral Magnus „Devo“ Andersson, baskytarista švédské úderky Marduk, jenž zároveň mimo jiné produkoval poslední počiny jeho domovské kapely a nějaká ta podobnost by se mezi nimi a „Malediction“ jistě dala najít.

Co říci závěrem… Deska se poslouchá příjemně, své si zde najdou příznivci nekompromisní blasfemie i silných melodií. Pro dlouholeté fanoušky RAGNAROK „Malediction“ možná nepřinese dostatečné uspokojení, já stojím někde na pomezí. Přiznám se, že pro mne bylo oříškem i sepsat k tomuto dílu pár řádků… nějak nevím, co bych k ní více pověděl. O zručnosti a umu zúčastněných nemůže být pochyb, ani to však nestačí k naprosté spokojenosti.