Na první pohled vypadá digipack od Necrotorture Live and Promotion Agency luxusně, hned ten druhý ale objeví, že až tak velká paráda to není – po grafické stránce myslím. Titulka sice nevypadá na ten první (oka)mžik zle, ale druhý mžik objeví nepřirozené tvary barvy, ještě o něco horší je to fotkou kapely, která jakoby stála ve vodě, ale je to něco jako patláma-montáž. Vnitřek jednoduchého digipacku pak obsahuje... prd. Žádná sestava, žádné texty, jen pár slov o tom, kde se nahrávalo a že mastering proběhl ve Finvoxu. To je informace důležitá spíše z reklamního hlediska, dobrý zvuk dnes produkují na spoustě míst, i když Finvox u melodických kapel drží žezlo. A podle očekávání hraje CD moc pěkně, zvuk je fajn, takový, jaký daný styl vyžaduje.
A o jaký styl že se jedná? O progresivní metal velmi dobré jakosti. Neznám historii italské kapely, vlastně jsem o ní dosud nikdy neslyšel (nebo si to nepamatuju), takže jsem se dovzdělal a zjistil, že byla založena v roce 2005, z původní sestavy v ní dodnes pokračují čtyři pětiny a Shades and lightS je její debutovou deskou, které předcházelo jediné demo v roce 2006.
Jestliže se řekne progresivní metal, každého napadne ikona žánru DREAM THEATER, ale ono se slovo „progresivní“ dá použít i ve spojení s death nebo black metalem. Ani jedno ale podle mě na Řeky nepasuje, ti opravdu hrají ten typický progresivní metal, kterému vládnou hlavně melodie a spousta klávesových a kytarových vyhrávek, a který vychází z klasického heavy metalu. Nakousl jsem klávesy, kterých je všude plno, instrumentálka Preludio every timE je na nich postavena celá, ale i v ostatních kompozicích jsou nepřeslechnutelné. Samozřejmě nechybí ani pestrá kytarová hra, sóly Italové nešetří a jsou samozřejmě technicky „perfecto“ zvládnutá. Kromě sól ale nechybí docela ostré riffy, které tu a tam zamíří do deathmetalových hájemství – on tam občas zabrousí i vokalista, na jehož zpěv jsem si musel chvilku zvykat. Zpěvák nedisponuje žádným slavičím hláskem, v ostřejších polohách to nevadí, ale v momentech, kdy se snaží o čistý projev, jsou nějaké ty rezervy a nejistoty slyšitelné – hlavně v SoutherN mi to přijde až falešné.
Vedle songů ve středních tempech se NEFESH nebrání ani jízdám rychlejším, na hranici thrash metalu se pohybují třeba v Every timE, která se ale později překlopí až kamsi k power speedu a na chvilku připomene krajany RHAPSODY, aby záhy zvláčněla a „zploužákovatěla“. Je jasné, že progresivci si libují v podobných eskapádách, ale mně už to občas přijde trochu příliš okatě hnané z extrému do extrému, i když se to vlastně poslouchá docela pěkně. Ku cti kapely je třeba připočíst nevypočítavost – skladby sice obsahují celkem chytlavé pasáže, ale žádný cukrkandl to není a vlezlé už vůbec ne. Prostě to je docela zajímavé, po instrumentální stránce bezchybné album, které ctitele progresivního metalu dozajista uspokojí.
Seznam skladeb:
Čas: 59:20
www.nefesh.eu
www.necroagency.com
A o jaký styl že se jedná? O progresivní metal velmi dobré jakosti. Neznám historii italské kapely, vlastně jsem o ní dosud nikdy neslyšel (nebo si to nepamatuju), takže jsem se dovzdělal a zjistil, že byla založena v roce 2005, z původní sestavy v ní dodnes pokračují čtyři pětiny a Shades and lightS je její debutovou deskou, které předcházelo jediné demo v roce 2006.
Jestliže se řekne progresivní metal, každého napadne ikona žánru DREAM THEATER, ale ono se slovo „progresivní“ dá použít i ve spojení s death nebo black metalem. Ani jedno ale podle mě na Řeky nepasuje, ti opravdu hrají ten typický progresivní metal, kterému vládnou hlavně melodie a spousta klávesových a kytarových vyhrávek, a který vychází z klasického heavy metalu. Nakousl jsem klávesy, kterých je všude plno, instrumentálka Preludio every timE je na nich postavena celá, ale i v ostatních kompozicích jsou nepřeslechnutelné. Samozřejmě nechybí ani pestrá kytarová hra, sóly Italové nešetří a jsou samozřejmě technicky „perfecto“ zvládnutá. Kromě sól ale nechybí docela ostré riffy, které tu a tam zamíří do deathmetalových hájemství – on tam občas zabrousí i vokalista, na jehož zpěv jsem si musel chvilku zvykat. Zpěvák nedisponuje žádným slavičím hláskem, v ostřejších polohách to nevadí, ale v momentech, kdy se snaží o čistý projev, jsou nějaké ty rezervy a nejistoty slyšitelné – hlavně v SoutherN mi to přijde až falešné.
Vedle songů ve středních tempech se NEFESH nebrání ani jízdám rychlejším, na hranici thrash metalu se pohybují třeba v Every timE, která se ale později překlopí až kamsi k power speedu a na chvilku připomene krajany RHAPSODY, aby záhy zvláčněla a „zploužákovatěla“. Je jasné, že progresivci si libují v podobných eskapádách, ale mně už to občas přijde trochu příliš okatě hnané z extrému do extrému, i když se to vlastně poslouchá docela pěkně. Ku cti kapely je třeba připočíst nevypočítavost – skladby sice obsahují celkem chytlavé pasáže, ale žádný cukrkandl to není a vlezlé už vůbec ne. Prostě to je docela zajímavé, po instrumentální stránce bezchybné album, které ctitele progresivního metalu dozajista uspokojí.
Seznam skladeb:
- IntrO
- Dellirium of waR
- TifonomachiA
- Preludio every timE
- Every timE
- SoutherN
- TearS
- Preludio hug mE
- Hug mE
- I can´t flY
- SurexI
- Shades and lightS
- OutrO
Čas: 59:20
www.nefesh.eu
www.necroagency.com
