Doby, kdy v black metalu hrála pouze kytara, bicí a basa, jsou ty tam. A nám se dnes nabízí nepřeberné množství odnoží černého kovu, ze kterého si můžeme vybrat to, co lahodí našemu uchu nejvíc.
Posledních pár let přibývá kapel, které se snaží výše zmíněný hudební styl míchat se symfonií. Někdy jsou to jen zlehka podkreslené pasáže, na dotvoření atmosféry a jindy se jedná o celky, které mají za úkol metalovou hudbu posunout do sfér bombastičnosti, nebo ještě někam dál. K těmto druhům kapel přibylo další jméno. KRÅKE.
KRÅKE je norský výraz pro vránu a chlapi si jej zvolili proto, že v norské mytologii se jedná o hlasatele žalu, znamení smrti, ale také o symbol moudrosti. A přesně takové je jejich debutové album Conquering Death. Promyšlené, plné emocí a zároveň severského chladu, který se vtírá pod kůži jako mráz za polárním kruhem.
První skladba je intro, které by si posluchač klidně mohl splést s americkými egyptology Nile. Ale nenechme se mýlit. To se totiž změní hned při nástupu druhé, už plnohodnotné skladby. Z beden se vyvalí krystalicky čistý zvuk severského blacku, který doprovází mocná klávesová výpomoc a v určitých pasážích této skladby je zřetelnější, než samotný kytarový nářez. V této skladbě se zdá víc, nežli v jiných, jako by cd Conquering Death byl Soundtrack k nějakému mytologickému filmu. Třetí skladba plynule navazuje na druhou, jen s tím rozdílem, že není tak epická. Ke konci se může zdát, že klávesy utopené někde v pozadí si přirozeně proklestily cestu na povrch, aby tu převzaly taktovku a najednou má všechno nový směr. Aby chlapi ukázali, že stále hrají black, začíná čtvrtý kousek pěkně zostra, ale po nějaké době se začne prohlubovat a klikatit, jako hory v Jotunheimenu (norský národní park a nejvyšší hory Norska) a začne být opravdu zajímavá. Při každém dalším poslechu obdivuji její nový rozměr a poslouchám ji pokaždé jinak. Co se týká páté The Great Leviathan, tak ta se nese zhruba ve stejném duchu, jako předchozí, jen s tím rozdílem, že je více přímočará. Šestka začíná rytmickými kytarami, zralými na pořádnou třepačku šiškou proto, aby přešla do klasického blacku a pak se vyvinula v nádherně epickou a skvěle klávesově zvládnutou kompozici. Podle mě se na albu jedná o nejlepší kousek, a i když trvá jen něco přes čtyři minuty, tak obsahuje vše, co posluchač od symfo/epické hudby očekává. Sedmý zásek nás přenese opět do nádherného Norska, kde se na vlnách bicích, kytar a kláves budeme z výšky dívat na modrá ledovcová jezera, nekonečné lesy, hory padající rovnou do moře a hluboké fjordy prořezávající tuhle zemi daleko do vnitrozemí. Osmička je číslo magické, nikde nezačíná a taky nekončí. Toho si byli vědomi i chlapci z Kråke když na tohle místo dali skladbu s názvem The Gatekeeper. Tahle kompozice by pro nemetalové publikum mohla být stejně mystická a strašidelná, jako hra, od které si vypůjčili název pro tenhle kousek. Další v pořadí nese název Snowfall. Pokaždé, když slyším tuhle věc, začnou se mi před očima zhmotňovat velké a měkké sněhové vločky padající na zmrzlou zimní krajinu, kde je každý den stejně tmavý a dlouhý. Tahle skladba postrádá veškerý zpěv, ale i když nejde slyšet ani slovo, stejně ji všichni rozumí a její stopáž o délce tři a půl minuty nakonec uběhne jako severská noc s třpytící se polární září na nebi. Po ní následuje závěrečný kousek, který se nese v duchu, nikam nespěchat, ale všechno předat pěkně rytmicky a bez nějakých složitostí. Prostě přesně to, co by po skladbě jako je Snowfall mělo následovat. Nakonec vše utichne a posluchač má povznášející pocit z toho, že se téhle výpravy do země hor a lesů, kde mýtičtí bohové udávají směr a řád, mohl také účastnit.
Na závěr jen dodám, že cd Conquering Death je sice dlouhé, ale zato pestré a hluboké jako jezero Mjøsa se zvukem čistým jak Lofotské pobřeží. Pokud si tohle album pustíte na kvalitním přehrávači, tak i po mnoha posleších budete mít co obdivovat a v hudbě KRÅKE nacházet stále nové a nepoznané zákoutí.
Seznam skladeb:
Čas: 55:22
Sestava:
http://www.myspace.com/krakelegion
https://www.facebook.com/Kraakeofficial
Posledních pár let přibývá kapel, které se snaží výše zmíněný hudební styl míchat se symfonií. Někdy jsou to jen zlehka podkreslené pasáže, na dotvoření atmosféry a jindy se jedná o celky, které mají za úkol metalovou hudbu posunout do sfér bombastičnosti, nebo ještě někam dál. K těmto druhům kapel přibylo další jméno. KRÅKE.
KRÅKE je norský výraz pro vránu a chlapi si jej zvolili proto, že v norské mytologii se jedná o hlasatele žalu, znamení smrti, ale také o symbol moudrosti. A přesně takové je jejich debutové album Conquering Death. Promyšlené, plné emocí a zároveň severského chladu, který se vtírá pod kůži jako mráz za polárním kruhem.
První skladba je intro, které by si posluchač klidně mohl splést s americkými egyptology Nile. Ale nenechme se mýlit. To se totiž změní hned při nástupu druhé, už plnohodnotné skladby. Z beden se vyvalí krystalicky čistý zvuk severského blacku, který doprovází mocná klávesová výpomoc a v určitých pasážích této skladby je zřetelnější, než samotný kytarový nářez. V této skladbě se zdá víc, nežli v jiných, jako by cd Conquering Death byl Soundtrack k nějakému mytologickému filmu. Třetí skladba plynule navazuje na druhou, jen s tím rozdílem, že není tak epická. Ke konci se může zdát, že klávesy utopené někde v pozadí si přirozeně proklestily cestu na povrch, aby tu převzaly taktovku a najednou má všechno nový směr. Aby chlapi ukázali, že stále hrají black, začíná čtvrtý kousek pěkně zostra, ale po nějaké době se začne prohlubovat a klikatit, jako hory v Jotunheimenu (norský národní park a nejvyšší hory Norska) a začne být opravdu zajímavá. Při každém dalším poslechu obdivuji její nový rozměr a poslouchám ji pokaždé jinak. Co se týká páté The Great Leviathan, tak ta se nese zhruba ve stejném duchu, jako předchozí, jen s tím rozdílem, že je více přímočará. Šestka začíná rytmickými kytarami, zralými na pořádnou třepačku šiškou proto, aby přešla do klasického blacku a pak se vyvinula v nádherně epickou a skvěle klávesově zvládnutou kompozici. Podle mě se na albu jedná o nejlepší kousek, a i když trvá jen něco přes čtyři minuty, tak obsahuje vše, co posluchač od symfo/epické hudby očekává. Sedmý zásek nás přenese opět do nádherného Norska, kde se na vlnách bicích, kytar a kláves budeme z výšky dívat na modrá ledovcová jezera, nekonečné lesy, hory padající rovnou do moře a hluboké fjordy prořezávající tuhle zemi daleko do vnitrozemí. Osmička je číslo magické, nikde nezačíná a taky nekončí. Toho si byli vědomi i chlapci z Kråke když na tohle místo dali skladbu s názvem The Gatekeeper. Tahle kompozice by pro nemetalové publikum mohla být stejně mystická a strašidelná, jako hra, od které si vypůjčili název pro tenhle kousek. Další v pořadí nese název Snowfall. Pokaždé, když slyším tuhle věc, začnou se mi před očima zhmotňovat velké a měkké sněhové vločky padající na zmrzlou zimní krajinu, kde je každý den stejně tmavý a dlouhý. Tahle skladba postrádá veškerý zpěv, ale i když nejde slyšet ani slovo, stejně ji všichni rozumí a její stopáž o délce tři a půl minuty nakonec uběhne jako severská noc s třpytící se polární září na nebi. Po ní následuje závěrečný kousek, který se nese v duchu, nikam nespěchat, ale všechno předat pěkně rytmicky a bez nějakých složitostí. Prostě přesně to, co by po skladbě jako je Snowfall mělo následovat. Nakonec vše utichne a posluchač má povznášející pocit z toho, že se téhle výpravy do země hor a lesů, kde mýtičtí bohové udávají směr a řád, mohl také účastnit.
Na závěr jen dodám, že cd Conquering Death je sice dlouhé, ale zato pestré a hluboké jako jezero Mjøsa se zvukem čistým jak Lofotské pobřeží. Pokud si tohle album pustíte na kvalitním přehrávači, tak i po mnoha posleších budete mít co obdivovat a v hudbě KRÅKE nacházet stále nové a nepoznané zákoutí.
Seznam skladeb:
- A Murder of Crows
- Hearts Blood
- Ed
- The Great Leviathan
- Beneath Black Waters
- Victorious, I
- The Gatekeeper
- Snowfall
- A Ly As Lyset
Čas: 55:22
Sestava:
- Beist – zpěv
- Dreugh – kytara
- Kobal – kytara
- Dr.Horror – baskytara
- Skarstein – bicí
http://www.myspace.com/krakelegion
https://www.facebook.com/Kraakeofficial
