Desetizastávkové evropské turné Fire Walk With Me zasáhlo také naše hlavní město. Do malého klubu Modrá Vopice dorazil trojlístek black metalově laděných kapel z Norska i Nizozemska. Původně se mělo jednat o ryze norskou soupisku, několik týdnů před začátkem turné ji však vikingové Einherjer opustili. Nahrazeni byli Holanďany CARACH ANGREN, kteří se tak zařadili po bok Skandinávcům VREID a MISTUR.
Modrou Vopici jsem navštívil poprvé, proto jsem byl velmi překvapen, o jak komorní místo se jedná. Vzhledem k příjemnému večernímu počasí bylo možné před koncertem a v přestávkách postávat venku, kde byly připravené lavičky a nějaké to občerstvení. Na 19:45 bylo naplánováno vystoupení první kapely – melodických black metalistů MISTUR. A začalo se přesně na čas.
MISTUR mají na svém kontě zatím jedinou dlouhohrající nahrávku „Attende“, jejíž zrod se datuje do roku 2009. Šestice je velice silně inspirována již neexistující smečkou Windir, což dokazuje také velmi zásadní zasazení kláves. Na kytaru zde navíc hraje Stian „Strom“ Bakketeig (VREID, ex- Windir). MISTUR tedy hráli právě ze zmiňované studiovky, na závěr zazněla i nová skladba s názvem The Sight. Ozvučení bylo od prvního tónu parádní, na začátek byla velice vhodně zvolena instrumentální skladba Mistur. Následně na pódium naskočil zpěvák Oliver Øien, který mimochodem na „Attende“ nezpívá, a skvělá show mohla pokračovat v plné sestavě. Velice příjemný start akce, hudebně i zvukově vše klapalo na jedničku.
Po krátké pauze už na malém pódiu prořídl počet muzikantů a prostor dostaly zlé warpainty – na řadě jsou CARACH ANGREN. Studiově jsem se věnoval jejich posledním dvěma deskám, debut „Lammendam“ je mi zatím neznámý. Hudebně mi trojice celkem sedla, ale vadil mi příliš sterilní zvuk. Byl jsem tedy zvědav, jak CA vyzní naživo. A zpočátku byl můj dojem hodně rozpačitý. Kytara byla naprosto nevýrazná, takřka jsem si ji musel domýšlet, navíc mi přišel Seregor, kromě kytary obsluhující také vokál, zezačátku dost nerozehraný a těch kiksů v sólech bylo poměrně hodně. Postupem času se ale zvuk trochu zlepšil, i když k dokonalosti to mělo daleko. Navíc i při živém vystoupení ta zvuková sterilnost úplně nevymizela, vzhledem k tomu, že CA přijeli pouze ve třech (bicí, klávesy, kytara). Něco mi tam prostě chybělo. Zajímavou vsuvkou bylo intermezzo Spectral Infantry Battalions, kdy Seregor odložil kytaru a pouze svým maniakálním vokálním projevem navozoval tu správně hororovou atmosféru. CARACH ANGREN nebyli rozhodně špatní, skladby byly zvolené dobře, ozvučení však zážitek kazilo.
Vše jelo časově podle plánu, a tak se přesně v deset hodin na pódiu objevila formace VREID, jež byla hlavním důvodem mé návštěvy matičky Prahy. VREID si mne poprvé získali svým předposledním albem „Milorg“, které se mi do kůže zažralo hlavně díky svému mohutnému zvuku a epickým kompozicím. Následující a zatím poslední (i když ne nadlouho) deska „V“ si vyžádala více času na ponoření se do ní, avšak nakonec jsem i tuto fošnu zařadil mezi své oblíbené. Čtveřice si pro nás připravila průřez všemi pěti studiovkami a setlist byl plný hitovek jako Raped by Light, Milorg nebo Eldast, utan å gro. Zvuk byl naprosto v pořádku, obě kytary výborně slyšitelné, basa nezůstala utlumená v pozadí, vokál průrazný. Malinko jsem naivně doufal, že by mohla zaznít skladba Alarm, avšak i tak jsem byl nesmírně spokojen. Kapela působila velmi energicky a oddaně publiku, basák Hváll si neustále s někým vepředu podával ruku (včetně mě (úsměv)). Závěr setu obstarala asi největší pecka VREID – Pitch Black. Pochybuju, že na ni zůstal někdo v klubíku statický.
Dlouho jsem přemýšlel, zda opravdu na tuto akci vyrazit, a následné rozhodnutí pro ANO se vyplatilo. Hlavně VREID splnili má nemalá očekávání a jestliže sama kapela na svém facebooku chválila oddané příznivce v Praze, já musím zde chválit je za skvělé vystoupení.
Modrou Vopici jsem navštívil poprvé, proto jsem byl velmi překvapen, o jak komorní místo se jedná. Vzhledem k příjemnému večernímu počasí bylo možné před koncertem a v přestávkách postávat venku, kde byly připravené lavičky a nějaké to občerstvení. Na 19:45 bylo naplánováno vystoupení první kapely – melodických black metalistů MISTUR. A začalo se přesně na čas.
MISTUR mají na svém kontě zatím jedinou dlouhohrající nahrávku „Attende“, jejíž zrod se datuje do roku 2009. Šestice je velice silně inspirována již neexistující smečkou Windir, což dokazuje také velmi zásadní zasazení kláves. Na kytaru zde navíc hraje Stian „Strom“ Bakketeig (VREID, ex- Windir). MISTUR tedy hráli právě ze zmiňované studiovky, na závěr zazněla i nová skladba s názvem The Sight. Ozvučení bylo od prvního tónu parádní, na začátek byla velice vhodně zvolena instrumentální skladba Mistur. Následně na pódium naskočil zpěvák Oliver Øien, který mimochodem na „Attende“ nezpívá, a skvělá show mohla pokračovat v plné sestavě. Velice příjemný start akce, hudebně i zvukově vše klapalo na jedničku.
Po krátké pauze už na malém pódiu prořídl počet muzikantů a prostor dostaly zlé warpainty – na řadě jsou CARACH ANGREN. Studiově jsem se věnoval jejich posledním dvěma deskám, debut „Lammendam“ je mi zatím neznámý. Hudebně mi trojice celkem sedla, ale vadil mi příliš sterilní zvuk. Byl jsem tedy zvědav, jak CA vyzní naživo. A zpočátku byl můj dojem hodně rozpačitý. Kytara byla naprosto nevýrazná, takřka jsem si ji musel domýšlet, navíc mi přišel Seregor, kromě kytary obsluhující také vokál, zezačátku dost nerozehraný a těch kiksů v sólech bylo poměrně hodně. Postupem času se ale zvuk trochu zlepšil, i když k dokonalosti to mělo daleko. Navíc i při živém vystoupení ta zvuková sterilnost úplně nevymizela, vzhledem k tomu, že CA přijeli pouze ve třech (bicí, klávesy, kytara). Něco mi tam prostě chybělo. Zajímavou vsuvkou bylo intermezzo Spectral Infantry Battalions, kdy Seregor odložil kytaru a pouze svým maniakálním vokálním projevem navozoval tu správně hororovou atmosféru. CARACH ANGREN nebyli rozhodně špatní, skladby byly zvolené dobře, ozvučení však zážitek kazilo.
Vše jelo časově podle plánu, a tak se přesně v deset hodin na pódiu objevila formace VREID, jež byla hlavním důvodem mé návštěvy matičky Prahy. VREID si mne poprvé získali svým předposledním albem „Milorg“, které se mi do kůže zažralo hlavně díky svému mohutnému zvuku a epickým kompozicím. Následující a zatím poslední (i když ne nadlouho) deska „V“ si vyžádala více času na ponoření se do ní, avšak nakonec jsem i tuto fošnu zařadil mezi své oblíbené. Čtveřice si pro nás připravila průřez všemi pěti studiovkami a setlist byl plný hitovek jako Raped by Light, Milorg nebo Eldast, utan å gro. Zvuk byl naprosto v pořádku, obě kytary výborně slyšitelné, basa nezůstala utlumená v pozadí, vokál průrazný. Malinko jsem naivně doufal, že by mohla zaznít skladba Alarm, avšak i tak jsem byl nesmírně spokojen. Kapela působila velmi energicky a oddaně publiku, basák Hváll si neustále s někým vepředu podával ruku (včetně mě (úsměv)). Závěr setu obstarala asi největší pecka VREID – Pitch Black. Pochybuju, že na ni zůstal někdo v klubíku statický.
Dlouho jsem přemýšlel, zda opravdu na tuto akci vyrazit, a následné rozhodnutí pro ANO se vyplatilo. Hlavně VREID splnili má nemalá očekávání a jestliže sama kapela na svém facebooku chválila oddané příznivce v Praze, já musím zde chválit je za skvělé vystoupení.
