Nadšeně tedy odkládám průvodní dopis, vložím disk do přehrávače a pouštím se do listování bookletem. Artwork celého alba je vyveden v tmavě zelených odstínech a na přebalu je postava ženy v dlouhých šatech, kterak bloudí s lampou v ruce hlubokými Transylvánskými lesy. Vypadá to hezky. Do toho se rozjíždí intro nesoucí název Castrum Sex, které důstojně navozuje zajímavou atmosféru. Listuju bookletem, kde nechybí texty, fotky členů, na konci info o autorovi coveru a podobně. Řekl bych, že pro full album se jedná o solidní standard. K tomu se mi rozjíždí první vál, The Call. Spíš než slibovaný doom metal to ve mně však evokuje něco na pomezí pomalejšího heavíku a střednětempého gothicrocku. Zajímavé je střídání ženského a mužského vokálu. Lehký nadprůměr na začátek říkám si a čekám, co přijde dál. Tady bych ještě podotknul, že hlavní věc co mi nesedí na celé desce, je docela zvláštní zvuk. Barvy kytar mi zní poměrně archaicky, ale na druhou stranu jsou od sebe dobře rozpoznatelné a poměrně dobře vyvážené v poměru k base. Co mi ale nesedí, jsou na můj vkus docela upozaděné bicí a hodně vytažené vokály. Tahle kombinace by mi spíš seděla do nějakého poprocku, ale třeba to byl záměr kapely. V podobném duchu se nese i další věc Lost. Těžká kytarová kila, do toho druhá kytara vyhrává melodi. Song se opět nese ve středních tempech a tak nějak celých téměř 7 minut ubíhá a ubíhá, až je u konce. Následuje vál s názvem Transylvanian Trasfusion. A opět. Spíš než doommetal to ve mně evokuje pomalejší Arakainy s melodičtějším vokálem. smích U tohoto songu se mi však líbí poměrně zajímavý refrén, kdy se skvěle doplňuje táhlý ženský vokál se svižnějšími mužskými chorály. A když jsem nahoře psal, že se mi zdají vokály moc povytažené, tak zrovna tady, kde by to song ještě víc nakoplo, mi přijdou naopak oproti zbytku nahrávky upozaděny. Prostě ani ryba, ani rak. Ale song mi utkvěl v hlavě, skrze jistý hitový potenciál refrénu, takže malé plus.
Následující song, The Raven, bych se konečně nebál označit lehce doometalovou věcí. Nese se v pomalejším tempu, i když tu a tam zrychlí, ale zase to není nikterak markantní. A s tímto songem pro mě ale CD začíná tak nějak ubírat na pozornosti. Určitý díl přisuzuju následujícím dvěma věcem. Prvnímu, téměř rammsteinovsky znějícímu válu Der Wolf, kde tento dojem navíc silně podtrhuje až industriálně znějící synťák na začátku a hlavně text v němčině, která dává vokalistovi zabrat. Ne že by výslovností, ale prostě není to ono a připadá mi to, jak by to lámal přes koleno. Říkám si proč? Němčina k borcům fakt nesedí, a pokud můžu radit, držte se angličtiny, nebo líp, rodné slovenštiny. No ale to jsem ještě neslyšel další věc. Danza Macabra, která je pro změnu v italštině. smích Snad se kapely moc nedotknu, ale pokud by tohle na CD nebylo, asi by se nic nestalo. Hudebně to žádná hrůza není, to ne, ale jako celek si pro změnu říkám: „Proč proboha, proč?“ Pokud němčina ke kapele neseděla, tak italština …. Nenacházím ty správná slova. Prostě italštinu už prosím příště ne.
Nejdelší věc alba, téměř sedmiapůlminutová Suffering of Orfeus se naštěstí vrací k angličtině. A konečně pořádný doom, tak jak si ho představuju. Věc začíná táhlým vybrnkáváním čisté kytary, postupně rozvíjí základní motiv a konečně na mě sálají určité emoce, o kterých by tento styl měl být především. A doomu se drží i následující vál v rodném jazyce, Pod Zemou. A tady je třeba říct, že slovenština kapele sedí nejvíc. Pokud mohu radit, té bych se držel, protože dá vyniknout vokalistově barvě hlasu, kterou v ostatních věcech upozaďuje právě ona angličtina. Jedna ze světlejších věcí na albu. Celé album uzavírá přes tři minuty dlouhé outro. Musím říct, že hudebně jej považuju za vrchol desky. Opravdu nádherná věc, která je po nemastném neslaném začátku balzámem pro uši.
Jak to celé shrnout a být objektivní. Lost In Transylvania není špatná deska. To ne. Bohužel to není ale ani žádný klenot. Spíš takový kus uhlí, který by při trochu lepší produkci, textech ve slovenštině a hlavně po ohleduplnější práci za mixem mohl být určitým způsobem i nebroušeným diamantem. Ale k tomu je ještě kus cesty. Po přečtení průvodního dopisu jsem byl namlsán, avšak po několikanásobném poslechu mírně rozčarován. Po téměř gothic-rock-metalovém rozjezdu, kdy člověk nechápe, kde že se ten doommetal schoval, nešťastném experimentu s němčinou a italštinou se posluchač nakonec i toho doomu dočká. Tohle je muzika, kterou je třeba vychutnat naživo, kde musí pulzovat energie mezi umělci a davem. Trocha té energie se ukrývá hlavně v samotném závěru alba. Je tu jistý potenciál, ale jsou tu i značné rezervy, na kterých se určitě dá zapracovat. Ale holt bez práce nejsou koláče.
Seznam skladeb:
- Castrum Sex (Intro)
- The Call
- Lost (Come & Save Me)
- Transylvanian Transfusion
- The Raven
- Der Wolf
- Danza Maccabra
- Suffering of Orfeus
- Pod Zemou 2012
- Memories... (Outro)
Čas: 48:50
http://sighisoarametal.webs.com/
