Jsou kapely, které hrají buď dobrou, nebo špatnou hudbu. Jsou i další, co hrají hudbu bláznivou a nestandardní. A to posledně jmenované se týká berlínských šílenců zpívajících výhradně německy a slyšících na jméno ANIMO AEGER a jejich mini alba Fieber, které vyšlo po dvouleté přestávce, kterou si chlapi udělali po debutovém albu Impuls.
Album Fieber je rozdělené na dvě části, kde první část tvoří čtyři skladby nahrané ve studiu, díky kterým mají parádní čistý a dynamický zvuk; další dvě jsou záznamem ze zkušebny, kde se zvuk podobá Gorgoroth z alba Under the Sign of Hell. Pátá skladba, jestli se to tak dá nazvat, je jen hluché místo o devíti sekundách, která má za úkol celé album rozdělit.
Po hudební stránce je tohle mini CD velice rozmanité, hlavně první čtyři skladby. A i když mají dlouhou stopáž, od pěti a půl, po skoro deset minut, tak se posluchač ani trošku nenudí. Ještě než si člověk zvykne, že hraje blacková sypačka, už všechno utichne, aby se objevilo kytarové vybrnkávání a z něj se opět plynule přejde do středního tempa a pak zase do divokých vod blacku. Navíc nejde o naplánované přechody, ale o plynulé vykrystalizování každé skladby.
Až potud by to bylo dobré blackmetalové album, kdyby se v něm zpívalo klasickým krákorem. To ale u těchhle dvou, respektive u Gråsjäla nehrozí. To, co dělá tohle mini album jedinečným, je právě zpěv. Podle toho, co se na Fieber odehrává, musí být pan Gråsjäl naprostý šílenec, který právě utekl z nějaké berlínské psychiatrie rovnou do studia a tady nahrál všechny ty skřeky, vytí a šílené kvílení, aby všem ukázal, že lidský zmar, o kterém převážně kapela zpívá, je nepřekonatelný. Především v první skladbě se moc nezpívá, zato se v ní vyřvávají německé texty dvěma hlasy, jako by jeden patřil zpěvákovi a druhý jeho chorému mozku a všechno to zachycoval mikrofon před ním. Ani ostatní skladby z první části CD nejsou ochuzené o tyhle hlasy mysli, navíc jsou obohaceny o další ještě zoufalejší kvílení a duševní nerovnováhu, která se chvílemi zdá léčená a Gråsjälyho utrpení je o něco mírnější. Naštěstí ne na dlouho a po trochu fantaskním chorálovém intermezu uprostřed skladby začne vše nanovo a dá se říct, že v ještě rychlejších otáčkách.
Co dodat? Snad jen to, že mini CD Fieber, česky horečka, či zimnice, není hitovým albem, které by posluchače chytlo hned na první poslech, na to je vokálně až moc barevné, ale propracovaným dílem, kde s každým poslechem uslyšíte, že všechny ty šílenosti ve vokální části i instrumentální přechody a vybrnkávačky najednou dávají smysl a že mysl psychicky nemocného člověka nemusí být vůbec chaoticky zmatená. Jen se stačí do ní pořádně ponořit.
Seznam skladeb:
Čas: 38:43
Sestava:
http://www.ashenproductions.net/animoaeger.html
Album Fieber je rozdělené na dvě části, kde první část tvoří čtyři skladby nahrané ve studiu, díky kterým mají parádní čistý a dynamický zvuk; další dvě jsou záznamem ze zkušebny, kde se zvuk podobá Gorgoroth z alba Under the Sign of Hell. Pátá skladba, jestli se to tak dá nazvat, je jen hluché místo o devíti sekundách, která má za úkol celé album rozdělit.
Po hudební stránce je tohle mini CD velice rozmanité, hlavně první čtyři skladby. A i když mají dlouhou stopáž, od pěti a půl, po skoro deset minut, tak se posluchač ani trošku nenudí. Ještě než si člověk zvykne, že hraje blacková sypačka, už všechno utichne, aby se objevilo kytarové vybrnkávání a z něj se opět plynule přejde do středního tempa a pak zase do divokých vod blacku. Navíc nejde o naplánované přechody, ale o plynulé vykrystalizování každé skladby.
Až potud by to bylo dobré blackmetalové album, kdyby se v něm zpívalo klasickým krákorem. To ale u těchhle dvou, respektive u Gråsjäla nehrozí. To, co dělá tohle mini album jedinečným, je právě zpěv. Podle toho, co se na Fieber odehrává, musí být pan Gråsjäl naprostý šílenec, který právě utekl z nějaké berlínské psychiatrie rovnou do studia a tady nahrál všechny ty skřeky, vytí a šílené kvílení, aby všem ukázal, že lidský zmar, o kterém převážně kapela zpívá, je nepřekonatelný. Především v první skladbě se moc nezpívá, zato se v ní vyřvávají německé texty dvěma hlasy, jako by jeden patřil zpěvákovi a druhý jeho chorému mozku a všechno to zachycoval mikrofon před ním. Ani ostatní skladby z první části CD nejsou ochuzené o tyhle hlasy mysli, navíc jsou obohaceny o další ještě zoufalejší kvílení a duševní nerovnováhu, která se chvílemi zdá léčená a Gråsjälyho utrpení je o něco mírnější. Naštěstí ne na dlouho a po trochu fantaskním chorálovém intermezu uprostřed skladby začne vše nanovo a dá se říct, že v ještě rychlejších otáčkách.
Co dodat? Snad jen to, že mini CD Fieber, česky horečka, či zimnice, není hitovým albem, které by posluchače chytlo hned na první poslech, na to je vokálně až moc barevné, ale propracovaným dílem, kde s každým poslechem uslyšíte, že všechny ty šílenosti ve vokální části i instrumentální přechody a vybrnkávačky najednou dávají smysl a že mysl psychicky nemocného člověka nemusí být vůbec chaoticky zmatená. Jen se stačí do ní pořádně ponořit.
Seznam skladeb:
- Die Gedanken Ans Gefüge
- Heufeuer
- Schabe Und KolkrabeTeilen
- Zweifel
- …
- Der Letzte Diamant
- Spuck Mich Ins Nirgendwo
Čas: 38:43
Sestava:
- Gråsjäl – basa, kytara, zpěv
- M. Greis – bicí
http://www.ashenproductions.net/animoaeger.html
