Před několika lety proběhla světem internetu zpráva o jistém Švédovi, který svou lásku k tvrdé hudbě dovedl do patologického stavu a jako takovému mu byl, poněkud překvapivě, tamními úřady přiznán status invalidy. Samozřejmě i se všemi zákonnými nároky, které k tomuto druhu důchodu náleží. Tedy ne že bych cítil potřebu přesedlat ze studentského života k radostem a strastem "stáří" postiženým, ale... kuriózní případ zmiňuji hlavně proto, že i já na sobě pozoruji prvky hudební závislosti. Věčné poklepávání do rytmu hudby, která je daleko mimo můj hudební rámec, se stalo (k radosti mého okolí) normou a nemít u sebe při cestách MHD zdroj hudby je pro mě daleko horší přečin, než čtyři ze sedmi smrtelných hříchů. Těžce jsem proto nesl, když jsem letos musel po dlouhé době přetnout svůj každoroční řetěz návštěv vizovické likérky; a s ještě větším nadšením jsem tedy skočil po možnosti akreditace na pražský koncert "neznámé legendy", amerických CIRCLE II CIRCLE.
Večer odstartoval pod taktovkou BLACK BULL, což vlastně vůbec nebyla skupina extrémních hudebních choutek, jak jsem se mylně domníval (ta "černota" v názvu dělá paseku...), ale energií přetékající rocková čtveřice v čele s charismatickou Luckou Roubíčkovou. Jejich hardrockový nářez s lehkým jižanským akcentem byl vynikajícím zahřívacím kolem a přitažlivou silou pro hloučky diváků, kteří se pokradmu začali úderem prvních tónů blížit k pódiu. Setlist byl směskou anglicky a česky nazpívaných skladeb, došlo i na písně povahou baladické. Nejen fanoušky pak zřejmě potěšila zpráva o chystaném pěveckém duetu se současným klávesákem CIRCLE II CIRCLE.
Souputníkem CIRCLE II CIRCLE evropským čtverzemím byli tuzemští SEBASTIEN, svého času propíraní rockovými médii pro svůj vynikající debut "Tears of White Roses", na kterém už tak dosti kvalitní materiál okořenili hvězdnými jmény melodického metalu. Dost mě proto mrzí absence na letošním Masters of Rock, kde své síly se skupinou na pódiu spojili mj. Apollo Papathanasio (Firewind) a Roland Grapow (Masterplan), který krom pěvecké a kytarové výpomoci pomohl kapele s deskou i po producentské stránce. Satisfakcí mi proto bylo vystoupení pardubicko-brněnské formace alespoň v roli předkapely. Sice musím podotknout, že mě dost zamrzelo prázdné místo za klávesami, které tak byly pouštěny ze samplů, jinak ale zhruba hodinu trvající produkce SEBASTIEN byla excelentní ukázkou toho, jak má vypadat vystoupení rockové kapely. Žádné dlouhé proslovy, ale pěkně odysýpající písně, to vše zabalené do výborných hráčských výkonů. Frontman George Rain disponuje řízným rockovým hlasem, se kterým sice nestoupá do závratných výšin jako mnozí kovoví slavíci, dokáže ale svým projevem vtisknout každé notě osobitý punc. V jeho podání dosahují skladby téhle skupiny - především díky absenci hostujících zpěváků na pódiu - ucelenějšího rázu, ale hlavně - živé verze takových "Lake of Dreams", "Fields of Chlum (1866 A.D.)" nebo singlu "Dorian" zní dvakrát dravěji a lépe, než na desce. Připočtěte výborně napsané skladby jako základ a je jasné, že SEBASTIEN si své první evropské turné rozhodně zasloužili a že pokud se nic nezvrtne, bude mít i Česko svého důstojného zástupce na světové metalové scéně.
Po krátké přestávce na občerstvení a bez nějakých větších cavyků na pódium nastoupili CIRCLE II CIRCLE a zahájili první a hlavní část svého vystoupení; po krátkém intru "The Ocean" přehrála obrozená skupina v čele se Zakem Stevensem celé album "The Wake of Magellan", koncepční materiál od SAVATAGE, u kterých Zachary zastával v letech 1993 - 2000 post frontmana. Hlavou se mi už několik před koncertem honilo, kterak skupina vyřeší neopakovatelné pojetí partů Jona Olivy, duchovního otce dnes již spících SAVATAGE. Odpověď této otázky byla ale vlastně poodhalena už během vystoupení BLACK BULL. Henning Wanner zvládal Jonovy pasáže velice obstojně, s hlasem podbarveným patřičnou dávkou agrese; "Paragons of Innocence" se také díky jeho podílu stala hned po mé milované "Morning Sun" vrcholem večera. Zakův zpěv byl bez jakéhokoliv přehánění ve vynikající formě (frázování v "Blackjack Guillotine") - a to od vydání téhle kultovní desky uplynulo rovných 15 let! Instrumentální část skupiny odvedla práci poměřitelnou s umem původních muzikantů. Jen trochu škoda, že zvuková úroveň se místy blížila zvukové kouli - ale to už je hnidopišská snaha najít byť sebemenší poskrvnění. Vzhledem k dispozicím a architektonickému řešení nového umístění klubu Exit-Us nastávaly i poněkud úsměvné momenty. To napříkad ve chvíli, kdy frontman během instrumentálních kousků, "Underture" a "The Storm", seskočil z pódia a (dále volně cituji popis cesty, jak jím byl podán publiku) "prošel sálem skrz publikum, vzal to po schodech, kolem toalet do šatny, kde si přihnul piva a upaloval zpět". To vše stíhal až podezřele rychle, takže zbytek obou písní strávil coby "divák" pod pódiem. Po více jak hodině se dostalo i na původní skladby skupiny - "Watching In Silence" ze stejnojmenného debutu s nezbytnou klavírní složkou a "Relevations". Tradiční úklid skupiny do zákulisí, podpořený vytleskáváním, se kvůli již zmíněným faktorům nekonal a CIRCLE II CIRCLE tedy rovnou naservírovali přídavek "Edge of Thorns" - z desky, na které Zak Stevens v řadách SAVATAGE debutoval. Mimochodem, dost možná jsem při loučení kapely zaslechl i zmínku o tom, že se k nám v nejbližší době podívají znovu, snad v rámci turné k nové řadovce, jejíž vydání se chystá na začátek příštího roku.
Večer odstartoval pod taktovkou BLACK BULL, což vlastně vůbec nebyla skupina extrémních hudebních choutek, jak jsem se mylně domníval (ta "černota" v názvu dělá paseku...), ale energií přetékající rocková čtveřice v čele s charismatickou Luckou Roubíčkovou. Jejich hardrockový nářez s lehkým jižanským akcentem byl vynikajícím zahřívacím kolem a přitažlivou silou pro hloučky diváků, kteří se pokradmu začali úderem prvních tónů blížit k pódiu. Setlist byl směskou anglicky a česky nazpívaných skladeb, došlo i na písně povahou baladické. Nejen fanoušky pak zřejmě potěšila zpráva o chystaném pěveckém duetu se současným klávesákem CIRCLE II CIRCLE.
Souputníkem CIRCLE II CIRCLE evropským čtverzemím byli tuzemští SEBASTIEN, svého času propíraní rockovými médii pro svůj vynikající debut "Tears of White Roses", na kterém už tak dosti kvalitní materiál okořenili hvězdnými jmény melodického metalu. Dost mě proto mrzí absence na letošním Masters of Rock, kde své síly se skupinou na pódiu spojili mj. Apollo Papathanasio (Firewind) a Roland Grapow (Masterplan), který krom pěvecké a kytarové výpomoci pomohl kapele s deskou i po producentské stránce. Satisfakcí mi proto bylo vystoupení pardubicko-brněnské formace alespoň v roli předkapely. Sice musím podotknout, že mě dost zamrzelo prázdné místo za klávesami, které tak byly pouštěny ze samplů, jinak ale zhruba hodinu trvající produkce SEBASTIEN byla excelentní ukázkou toho, jak má vypadat vystoupení rockové kapely. Žádné dlouhé proslovy, ale pěkně odysýpající písně, to vše zabalené do výborných hráčských výkonů. Frontman George Rain disponuje řízným rockovým hlasem, se kterým sice nestoupá do závratných výšin jako mnozí kovoví slavíci, dokáže ale svým projevem vtisknout každé notě osobitý punc. V jeho podání dosahují skladby téhle skupiny - především díky absenci hostujících zpěváků na pódiu - ucelenějšího rázu, ale hlavně - živé verze takových "Lake of Dreams", "Fields of Chlum (1866 A.D.)" nebo singlu "Dorian" zní dvakrát dravěji a lépe, než na desce. Připočtěte výborně napsané skladby jako základ a je jasné, že SEBASTIEN si své první evropské turné rozhodně zasloužili a že pokud se nic nezvrtne, bude mít i Česko svého důstojného zástupce na světové metalové scéně.
Po krátké přestávce na občerstvení a bez nějakých větších cavyků na pódium nastoupili CIRCLE II CIRCLE a zahájili první a hlavní část svého vystoupení; po krátkém intru "The Ocean" přehrála obrozená skupina v čele se Zakem Stevensem celé album "The Wake of Magellan", koncepční materiál od SAVATAGE, u kterých Zachary zastával v letech 1993 - 2000 post frontmana. Hlavou se mi už několik před koncertem honilo, kterak skupina vyřeší neopakovatelné pojetí partů Jona Olivy, duchovního otce dnes již spících SAVATAGE. Odpověď této otázky byla ale vlastně poodhalena už během vystoupení BLACK BULL. Henning Wanner zvládal Jonovy pasáže velice obstojně, s hlasem podbarveným patřičnou dávkou agrese; "Paragons of Innocence" se také díky jeho podílu stala hned po mé milované "Morning Sun" vrcholem večera. Zakův zpěv byl bez jakéhokoliv přehánění ve vynikající formě (frázování v "Blackjack Guillotine") - a to od vydání téhle kultovní desky uplynulo rovných 15 let! Instrumentální část skupiny odvedla práci poměřitelnou s umem původních muzikantů. Jen trochu škoda, že zvuková úroveň se místy blížila zvukové kouli - ale to už je hnidopišská snaha najít byť sebemenší poskrvnění. Vzhledem k dispozicím a architektonickému řešení nového umístění klubu Exit-Us nastávaly i poněkud úsměvné momenty. To napříkad ve chvíli, kdy frontman během instrumentálních kousků, "Underture" a "The Storm", seskočil z pódia a (dále volně cituji popis cesty, jak jím byl podán publiku) "prošel sálem skrz publikum, vzal to po schodech, kolem toalet do šatny, kde si přihnul piva a upaloval zpět". To vše stíhal až podezřele rychle, takže zbytek obou písní strávil coby "divák" pod pódiem. Po více jak hodině se dostalo i na původní skladby skupiny - "Watching In Silence" ze stejnojmenného debutu s nezbytnou klavírní složkou a "Relevations". Tradiční úklid skupiny do zákulisí, podpořený vytleskáváním, se kvůli již zmíněným faktorům nekonal a CIRCLE II CIRCLE tedy rovnou naservírovali přídavek "Edge of Thorns" - z desky, na které Zak Stevens v řadách SAVATAGE debutoval. Mimochodem, dost možná jsem při loučení kapely zaslechl i zmínku o tom, že se k nám v nejbližší době podívají znovu, snad v rámci turné k nové řadovce, jejíž vydání se chystá na začátek příštího roku.
