Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

Čtvrtek 12. 7. 2012, Vizovice – Areál likérky Rudolf Jelínek

Rozjetý vlak jménem Masters of Rock zastavil již na desáté koleji své pouti a přivezl sebou opět pořádnou nálož kapel tuzemských i zahraničních, ale především davy fanoušků a kouzelnou atmosféru. Narvané vlaky bez možnosti ulevit bolavým nohám, pro některé účastníky několika set kilometrové poutě, neustávající mrholení, spousta alkoholu a přátelských tváří... I to je součástí tohoto každoročního hudebního svátku, na který se sjede na desítky tisíc příslušníků rock/metalové komunity. (Niviat)

Jubilejní desátý ročník populárního letního festivalu Masters Of Rock přilákal do tradičního areálu Rudolfa Jelínka opět tisíce návštěvníků. Očekávaný nástupce dramaturgicky povedeného devátého ročníku znovu svým line-upem trochu zklamal metalové nadšence. Od desátého ročníku se čekala kapela, která svým jménem předčí všechna ostatní. Např. jako loňské překvapení v podobě Twisted Sister, nebo kdysi dávný headliner Motörhead. Organizátoři však opět sáhli na osvědčenou a často leštěnou krabici, a vytáhli z ní NIGHTWISH. Takových krabic ve sklepě Pragokoncertu posbírali plnou náruč, a tak se na desátém ročníku festivalu znovu objevili KORPIKLAANI, SABATON, WITHIN TEMPTATION, EDGUY, UNISONIC, STRATOVARIUS, FIREWIND, ARCH ENEMY nebo TIAMAT. Opět to stejné, povzdechl jsem si. Z celého line-upu jsem našel čtyři zahraniční kapely, které jsem v minulosti ještě neviděl. Přičemž naprostou většinu jsem shlédl právě na Masters Of Rock. Přesto jsem našel jména, která mě potěšila, i když pár vlaštovek léto neudělalo. Na plakátu se vyjímaly kapely EXODUS, PAIN, MILKING THE GOATMACHINE, THIN LIZZY, SKYFORGER, SUICIDAL ANGELS, RIBOZYME (na festivalu poprvé) nebo DEATHSTARS či GOTTHARD. (Dave)

Letošní luxusní jízda se pro mě započala cestou autem, po čtyřech letech mačkání se ve vlaku a požívání všelijakých lihovin jsem se pohodlně usadila a výsadek provedla až v jednom z placených campů, které byly i letos pro návštěvníky připraveny. Jako vždy byly také k dispozici přilehlé louky a to opět zcela bezplatně. Stanová městečka se už ve středu rozrůstala rychlostí blesku, odevšad jsme mohli slyšet reprodukovanou hudbu a ochutnat spoustu nezdravých laskomin. Po klidné noci bez zpívaných chorálů přichází čas na první letošní kapelu... (Niviat)

První den festivalu tradičně zahajovala česká kapela. Tentokrát to byli LEGENDY SE VRACÍ, kteří si na paškál berou slavné hity, které za ně složili jiní. Takovéto parazitování a přiživování se na úspěchu jiných nemám od srdce rád, a tak jsem tento koncert prožil na místě příjemnějším. Zaslechl jsem covery na Pink Floyd (Another Brick In The Wall) nebo na Twisted Sister (We're Not Gonna Take It). (Dave)

Jubilejní desátý ročník odstartovalo uskupení hudebníků LEGENDY SE VRACÍ. Svým setem složeným ze skladeb rockových velikánů, jako jsou Pink Floyd, Twisted Sister, AC/DC a mnoho dalších, naplnili prostor pod pódiem a roztancovali první pořádné tanečky festivalu. Vtipné glosy a tradiční hraní na „bednu na okurky“ kořenilo výstup do pěkně ostré chuti s přídavkem sladké něžnosti. Zájemci si mohli za opravdu symbolickou cenu koupit i nějaké to cd s největšími hity či speciální dálniční známku. Sestava Andonis Civopulos (kytara), Petr Šiška (zpěv, kytara), Roman Izzi Izaiáš (zpěv, kytara), Libor Pyško (cajon, zpěv) a hostující Miro Bazger (klávesy) navodili příjemnou atmosféru pro první rockovou svatbu, která kdy proběhla v rámci festivalu přímo na pódiu za přítomnosti několika tisíc svědků. (Niviat)

Ani na medieval metalové SALTATION MORTIS z Německa jsem neměl žaludek a tak jsem raději u rozpitého piva. S velkým nadšením jsem ale vypálil do areálu na Rakouskou úderku THE SORROW. Jediná metalcoreová kapela v historii festivalu mě velmi zaujala už v roce 2007. Od té doby je trochu v ústraní, ale na Masters Of Rock se ukázala v neobyčejně zářném světle. The Sorrow předvedli metalcore ve své nejsyrovější podobě, tedy řízné kytarové riffy, které často na okamžik zastiňují technicky vytříbená sóla a dravý, úderný scream v podání Mathiase Schlegla. Za svitu odpoledního slunce donutili přihlížející k prvním moshpitům tohoto ročníku, a nechyběla ani poměrně početná wall of death. V muzice The Sorrow nelze přeslechnout znatelné vlivy matadorů metalcorové scény Killswitch Engage, které místy přecházely ve vřavu a lá As I Lay Dying nebo Unearth, což ostatně později potvrdili i samotní muzikanti. Pro mě to byl naprosto bombový start festivalu. Bohužel, takto světlých momentů už v průběhu tolik nebylo. (Dave)

Po něžné chvilce duševního souznění nastal čas na pořádný festivalový nářez v podobě rakouských melodic death/ metalcoreových THE SORROW. Circle pit, který probíhal mezi posluchači jen odrážel dravou atmosféru na pódiu. Oproti minulému vystoupení kapely na MoR nastal neuvěřitelný posun, který mě utvrdil v tom, že tato parta má dobře našlápnuto. Stejný názor zřejmě sdíleli i ostatní návštěvníci, protože vydanou energii kapele vraceli mnohonásobně. Zpěvákův úderný growl patřil bezesporu k jedněm z nejlepších pěveckých výkonů festivalu. (Niviat)

Po této fantazii přišla fantazie z jiného soudku. Ze sousedního Slovenska přijela klasika nad klasiky, punk rockoví šprýmaři HORKÝŽE SLÍŽE. Jejich koncerty, přestože se povětšinou skládají vesměs z toho stejného, nabízejí vždy něco nového. Jinými slovy, koncertní choreografie zkrátka není nikdy daná a ničím limitovaná. Kluci z Nitry jednoduše umí strhnout dav, ať už svými svižnými a zpěvnými hity, svým neotřelým vtipem nebo svými texty, které nezevšední. V čele všeho stojí především zpěvák Kuko a basák Sabotér, jejichž charisma na ovládnutí davu snad nezná mezí. Zaznělo to, co lidé chtějí slyšet, a zároveň to, co už kluky musí strašně štvát – tedy LAG Song, Malá Žužu, Silný Refrén, A Já Sprostá nebo Maštal. Nechyběla ani vtipná Logická Hádanka nebo jako přídavek zahraný Bernardýn. Výborná záležitost. (Dave)

Pomalu zapadající slunce patřilo americké heavymetalové kapele KAMELOT, o kterou lidé několik let žadonili na všemožných fórech a světe div se, dočkali se. Přestože to byla premiéra pro mě, i pro festival, Američané na mě moc velký dojem neudělali. Opravdu nejsem fanoušek vytahaných heavymetalových vokálů, "my jsme nejtvrdší na světě" póz a podobných rádoby metalových klišé, a tak jsem z areálu opět prchl. Přestože mě Kamelot neoslovili, vedli si asi o 1546% lépe, než ostatní heavíkové kapely, kupříkladu loňští Helloween nebo předloňská zkušenost s obludností zvanou Steelwing. (Dave)

Zklidnění a příjemný podvečer přinesli američtí symphonic metaloví KAMELOT. Vystoupení vlilo do žil optimismus, nový zpěvák Tommy Karevik zvládl s bravurou odzpívat skladby po někdejší hvězdě Royi Khanovi. Dav fanoušků v České republice se nemohl jejich příjezdu na koncertní pódia dočkat a proto i podpora nebyla zrovna malá a do dáli zářila trička kapely z mnoha hrdých hrudí i zad. Pasáže zpívané s davem fanoušků už jen dotvářely kouzelnou atmosféru. (Niviat)

Chorálem jsme se v čase vrátili do dob starého rockového Irska s kapelou THIN LIZZY. Spousta neználků si užívala, čekajíc v davu na další kapelu, pohodové muziky. Ti kovanější rockeři si sem tam, i s mojí maličkostí, zazpívali hitovky jako The Boys Are Back in Town, či předělávku klasické irské lidovky Whiskey in the Jar. Tu mohou mladší ročníky znát především z tvorby skupiny Metallica, takže si ji svorně zazpíval celý dav, který jakoby dostal injekci na povzbuzení. Ač jsou stařičkou kapelou fungující od roku 1969, celkový zvuk působil velmi moderně a posunul tak jejich tvorbu blíž současnému posluchači. (Niviat)

U pivka jsem se příjemně rozseděl a tak jsem trestuhodně přišel o hard rockový kult z Ameriky THIN LIZZY. Nicméně, protože jsem je viděl v červnu jako support Judas Priest, nemuselo mě to tolik bolet. (Dave)

Největší prostor byl vymezen pro nizozemskou symfonickou hvězdou WITHIN TEMPTATION, která se dlouhá léta krčila ve stínu žánrově srovnatelných a slavnějších Finů, kteří je zastřešovali i na plakátě festivalu. S postupnou přehlceností, rostoucím znechucením a obecně menší popularitou Nightwish se Within Temptation dostávají mnohem více do popředí a dle mého názoru v současné době tvoří sice ne nápaditější, leč líbivější a posluchačsky jednodušší muziku. Dříve žánrově blízké kapely se díky zálibě Sharon den Adel v popové muzice široce rozcházejí a vzniká poměrně originální těleso, zároveň s velmi příjemnou a přátelskou ženou v čele. Within Temptation zvolili nástup ve velkém stylu, a na úvod nám na velké LED obrazovce za bubeníkem pustili krátkou filmovou scénu Mother Maiden, která se, myslím, ale úplně minula účinkem. Po ní už se objevila krásná Sharon den Adel v dech beroucích nadýchaných šatech a s úsměvem na líci spustila svůj sladký zpěv při úvodní písní Shot In The Dark. První polovina se nesla jak za tónů známých hitů, tak i v duchu nejnovější desky The Unforgiven, kde kapela poměrně "zpopovatěla" (což rozhodně není/nebylo na škodu). Zaujala např. rychlá a hitová pecka Faster, energická In The Middle Of The Night nebo pomalá Fire and Ice. Z těch hitovějších a provařenějších vod se na nás vynořily neobyčejně silné pecky Ice Queen, Stand My Ground nebo klasika, která svou zvučností dohání i zmíněné Finské giganty – Our Solemn Hour. Sharon zpívala naprosto fantasticky a nedala kritikům ani fanouškům šanci ani důvody k hledání nedostatků. Neskutečně přátelská zpěvačka udržovala vřelý kontakt s publikem a atmosféra koncertu tak byla velmi uvolněná a příjemná. V polovině jsme shlédli druhý minifilm Sinéad, pokračovali jsme se stejnojmennou taneční skladbou a přesně uprostřed celého setu přišla jedna z nejslavnějších skladeb kapely, singl What Have I Done, kde se vokálně projevil i jeden z kytaristů. Po ní přišla poměrně slabší věc Iron, ale kdo by čekal klesající tendenci co do kvality koncertu, byl na omylu. Na úroveň první jakosti nás hned vzápětí vrátila slavná Angels. Ne však na dlouho. Anděle vystřídala pomalá a poměrně nevýrazná skladba Where Is The Edge. Blížil se závěr koncertu a nastal čas pro větší koncentraci hitů. Vždyť už ale všechno zahráli, myslel jsem si. Z omylu mě vytrhla veleslavná dvojice z geniálního alba The Heart Of Everything. Jmenovitě to byly věci Hand Of Sorrow a právě charismatická The Heart Of Everything. Řádnou dobu koncertu ukončila uspávající, nicméně velmi krásná Stairway to the Skies. Z průběhu koncertu bylo jasné, že se kapela ještě vrátí a rozloučí se s námi přídavkem. Tak se i stalo a před tím, než zahájili poslední double písní obdržela Sharon z rukou Jiřího Darona kytici k jejím osmatřicátým narozeninám (kdo z Vás by jí tipoval takový věk?). Možná z nostalgie po nižším věku zazněla dvanáct let stará Never-Ending Story z alba Mother Earth a pak už jen grand finále za pompézních tónů titulní skladby ze zmiňovaného alba Mother Earth. Na konci koncertu Within Temptation jsem byl upřímně opravdu unesen, i když (protože) jsem od něj žádnou velkou parádu nečekal. Byl jsem velmi překvapený, kolik má kapela zvučných a známých hitů. Čekal jsem na těch svých pár, o kterých jsem věděl, ale ony přicházely další a další známé pecky. Hudebně jsem se s nimi v daný večer ztotožnil na 100 % a opravdu si užíval každý song. Společně se skvělým zvukem a vynikající Sharon první večer nemohl skončit lépe. (Dave)

Na něžných labutích křídlech přiletěla na pódium jedna z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku. V čele s andělskou Sharon den Adel dorazili nizozemští WITHIN TEMPTATION se svým symphonic metalem. Vystoupení začalo promítáním krátkého filmu Mother Maiden, který navodil atmosféru a připravil posluchače na skutečnost, že se dočkáme věcí z nejnovější desky Faster a Fire and Ice. Za kapelou byly pak po čas celého koncertu promítány videoklipy, v play listu nechyběly žádné velké hity jako Stand My Ground, Angels... Třešničkou na dortu byla oslava třicátých osmých narozenin zpěvačky, kde tisícový dav svorně zazpíval Happy Birthday a prostor dostala i pořádná kytice. V maratonském běhu se kapela všem vzdálila a jen další dny ukáží, kdo je zvládne minimálně dohonit. (Niviat)

Na Švédské BLOODBOUND už jsem neměl ani síly, ani chuť, a hlavně jsem si nechtěl případně zkazit dobrý pocit z Within Temptation. Hudebně mě z daného žánru aktuálně sedí suverénně nejlíp. Nakonec se i v programu Masters Of Rock dají vybrat dobré koncerty, a když se cíleně vyhýbáte těm osobním ušním bombám, lze mít po festivalovém dni i dobrý pocit. (Dave)

Pro nespavce byla na programu ještě jedna ukolébavka na dobrou noc a to powermetaloví BLOODBOUND ze Švédska. Dav prořídl a spousta lidí zalezlých do stanů snila své metalové sny za zvuků dunění z rozbušených srdcí. Po celý den neposedné nohy dostaly chvíli klidu na odpočinek, než se zase vrhnou do víru davů a vytvoří pořádný kotel hudbychtivých lidí... (Niviat)

Normal: Niviat
Kurzíva: Dave

Za fotografie děkujeme Václavu Hamplovi.

Zveřejněno: 24. 07. 2012
Přečteno:
3555 x
Autor: Niviat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář