METALGATE CZECH DEATH FEST 2012 – den druhý

Sobotní ráno prořízli svým thrashem UNBORN. Na probuzení to nebylo špatné, ale nic, co by mě přilákalo až před pódium.

Death/grindové SHAMPOONKILLER jsem si poslechla posedávajíc na molu, pobavili mě dodržováním šamponové tématiky – alespoň tedy v názvech skladeb – z typického grindového zpěvu jsem textům samozřejmě neporozumněla.

Pokračovalo se v grindovém duchu, tentokrát s příměsí elektroniky. Masky BBYB (překvapivě se to čte Baba Yaba) snad ani netřeba komentovat. Otázkou je, zda by mne to bavilo, i kdybych kapelu jen slyšela a nekochala se zároveň pohledem.

Zbytek odpoledne jsem se ukrývala před slunečním žárem a poslouchala hudbu z bezpečí stínu pod stromy. Dopředu mě přilákali až olomoučtí GODLESS TRUTH. Ač měli zpočátku technické problémy s nazvučením bicích a bylo neskutečné horko, poprali se s tím a jejich technický death mě bavil od začátku až do konce.

Zvědavá jsem byla i na PSYCHOTIC DESPAIR. Musím bohužel říct, že na mě byli opravu příliš psychotičtí, i když jsem to už podle názvu asi mohla očekávat.

Zato u melodických blackařů MATER MONSTIFERA už jsem věděla, co můžu čekat. Jejich vystoupení se zdařilo, včetně tradičního závěrečného coveru „Phobia“ od KREATOR.

Na blackmetalové vlně se i pokračovalo, zvedl se vichr a na řadu přišli TROLLECH z mé rodné Plzně. Trochu jsem se bála zvuku, ale podařilo se a zejména závěrečné dvě skladby – „Ve stínu starých dubů“ a „Poustevník“ - potěšily mé černé srdce.

Pražští POPPY SEED GRINDER vystřihli koncert, který šlapal a utekl jako nic. Hodně se mi líbil zpěvákův projev, přecházející od blackového vokálu přes murmur po grindové kvičení. Ještě jsem tuhle kapelu naživo neslyšela, ale asi bych to měla začít napravovat.

Když na stage nastoupili španělští NOCTEM, už jen podle jejich vizáže mi bylo jasné, že to bude kapela dle mého gusta. Střednětempý black střídaly deathové rubačky – na těch bych možná trochu ubrala, ale jinak jsem byla moc spokojená. Kapela má na kontě dvě desky – „Oblivion“ a „Divinity“ a skladby zazněly z obou. Spokojenost.

Tvorba FOB mě příliš neoslovuje. Poslechla jsem si je pouze zpovzdálí a znělo to dobře, víc se však neodvažuji soudit.

Na TORTHARRY jsem naopak naběhla co nejblíže. Ještě jsem je naživo neviděla, ale odevšaď jsem na ně slyšela chválu, tak jsem byla zvědavá. A musím říct, že pro mě snad nejlepší kapela druhého dne. Není divu, že den předtím ukončili turné se SEPULTUROU, myslím si, že tahle kapela má slušně našlápnuto prosadit se i za rámcem českých luhů a hájů.

Pak již konečně přišla na řadu nejočekávanější skupina dne – americká smečka SUFFOCATION. Že byli velkým tahákem bylo zjevné na první pohled; mimo prostor před pódiem nebyla v tu ránu v celém areálu ani noha. Čili ještě štěstí, že se jim i přes problémy s dopravou nakonec podařilo na Czech Death Fest dorazit, i když hráli až o hodinu později. Počkat si se ale vyplatilo. Předvedli nabušený set, který nenechal člověka chvíli vydechnout, snad vyjma přestávek mezi skladbami, kdy zpěvák neustále něco vyprávěl.

Po takovéhle smršti by se mi na pódium asi nechtělo. Nicméně CRUADALACH si z toho nic nedělali, nazvučili všechny své početné nástroje a šli na to. Vystoupení CRUADALACH samozřejmě nesledoval již takový dav jako předchozí hvězdu, ale na to, že spolu s posledními doomaři ET MORIEMUR se žánrově poněkud vymykali koncepci festivalu, před pódiem se našlo dost lidí, které to bavilo.

Na již zmíněné úplně poslední pražské melancholiky ET MORIEMUR pak bylo lidí ještě méně. Když se kapela vypořádala s technickými problémy se zvukem, předvedla slušný rozvláčně posmutnělý set, ideální pro závěr dvoudenního běsnění a ukolébání se ke zaslouženému spánku.

Text: Veronika
Fotky: Ignor