Koncertně nabitý červen pokračoval v předposlední středeční večer v pražském Lucerna Music Baru. Pro specifické publikum se jednalo o stěžejní koncert (minimálně) měsíce. Do Prahy totiž přijeli zakladatelé a hlavní průkopníci metalcoru, který se dnes těší neuvěřitelné oblibě. Kapela KILLSWITCH ENGAGE se do Prahy vrátila po čtyřech letech, a od té doby se mnohé změnilo. Kolem KSE je od začátku roku pěkně rušno, jelikož na začátku roku z kapely odešel zpěvák Howard Jones. Ten se skupinou nazpíval tři studiová alba, stal se tváří kapely a i díky němu se Killswitch Engage dostali a udrželi na výslunní. V roce 2002 nahradil původního zpěváka Jesseho Leache, který s kapelou nahrál pouze dvě alba, a poté odešel ze zdravotních důvodů. V zimě 2012 naopak ze zdravotních důvodů odchází Howard Jones, a první zvěsti okamžitě vyhlašovaly návrat Jesseho. Tak se brzy opravdu stalo, a kapela je po deseti letech Jonesova působení opět téměř v originální sestavě. Tato situace okamžitě dala vzniknout plamenným diskuzím oldschool fanoušků, kteří jsou nadšení z Jesseho návratu, a příznivců Howarda, kteří jsou naopak smutní a trochu skeptičtí. Přiznám se, patřím k té druhé skupině, protože si myslím, že Howard Jones je nejlepší metalcorový zpěvák současnosti a v kapele nasadil laťku proklatě vysoko. KSE s Jessem téměř vůbec neznám, a tak jsem do Prahy vyrážel s velkým odstupem co se očekávání týče. Jako support se představila ostravská parta THE TRUTH IS OUT THERE.
Ozývaly se narážky, že se THE TRUTH IS OUT THERE jako předkapela KSE absolutně nehodí, a že to nebyl dobrý nápad. Autorům těchto poznámek bych rád připomněl, že metalcore (resp. core všeobecně) je obrovsky rozmanitý žánr a bylo by hloupé, zdržovat se jen v jednom odvětví. Kdoví, třeba fanoušci Killswitch Engage objevili novou kapelu. Nehledě na to, že The Truth Is Out There jsou naživo famózní a tuto pozici si rozhodně zasloužili. Měl jsem za to, že půlkruhové pódium bude pro TTIOT jako dělané, a vypadá to, že jsem měl pravdu. Všichni členové měli zase o trochu více místa kam běhat a skákat, a ať byli kdekoliv, všude kolem sebe měli své fanoušky. Je pravda, že se na tuto ostravskou bandu nepřišlo podívat moc lidí (odhadem asi 60?), a co hůř, nikdo ani nepařil. To mě docela mrzelo, protože kapela na pódiu vypustila duši a my pod pódiem ani nehneme brvou. Kromě klasických věcí jako Dex nebo Big Lobogo zaznělo i několik nových věcí, které se objeví na novém EP. Chlapi předvedli velmi energické vystoupení, a na závěr jsme se jim alespoň trochu odvděčili menší improvizovanou wall of death při poslední písni Bounce. The Truth Is Out There opět předvedli, že naživo umí skvěle a jejich muzika prostě baví. Tuhle kapelu si letos pohlídejte a určitě na ni zajděte!
Po tuzemské hvězdičce už na půlkruhové pódium nastoupili KILLSWITCH ENGAGE a spustili první věc Fixation on the Darkness z druhého alba Alive or just Breathing (2002). Jesse se hned v úvodu ukázal jako velký showman a opravdu vřelý člověk, když si udělal čestné kolečko a pokynutím hlavy nebo plácnutím pozdravil fanoušky v prvních řadách. Celý koncert pak byl v hlavní roli Jesseho a kytaristy Adama Dutkiewicze, ke kterému se ještě vrátím. Překvapivě brzy zazněl velký hit Rose of Sharyn, a to už jako druhý v pořadí. Tuto píseň mám hodně rád, ale slyšel jsem ji jen v podání ex-zpěváka Howarda Jonese. Jesse Leach mě ale rychle přesvědčil, že to zvládne odzpívat skvěle, a tak jsem o dalším průběhu koncertu neměl sebemenší starosti. Písně byly kvalitně vybrány z alb Alive or just Breathing (které ještě nahrál Jesse) a pozdějších The End Of Heartache a As Daylight Dies, kde už/ještě zpíval Howard. K mé lítosti ze setlistu naprosto vyřadili poslední řadovku Killswitch Engage z roku 2009, kde se nachází několik výborných věcí. Celý koncert dostal obrovský spád ve své polovině, kdy zazněly skvělé písně This Is Absolution nebo Take This Oath. A opět, Jesseho projev neměl chybu. Vše velmi dobrou hrou hnal kupředu bubeník Justin Foley, ale na pódiu se trochu ztráceli kytarista Joel Stroetzel a basák Mike D'Antonio. Veškerou pozornost na sebe totiž strhával zpěvák Jesse Leach (zcela po právu), ale největšího applausu a nejvřelejších reakcí se dostalo kytaristovi Adamovi Dutkiewiczemu, který byl hvězdou večera. Nikoho nepřekvapilo, když přišel na pódium lehce posilněn alkoholem, ale strach ze zkaženého koncertu rozhodně nebyl na místě. Adamova úvodní hláška: "Hello Prague, we are happy to be back here. And guess what, I'm still drunk!" veškeré pochybnosti, zda je schopný hrát, odvála pryč. Adam celý koncert předváděl neuvěřitelné věci. V průběhu show vypil do poslední kapky dvě dvanáctky, plechovku rozbil o hlavu a hrál vesele dál. I velmi těžká sóla zvládal s bravurou jen jednou rukou, přičemž na druhé dával na odiv svůj biceps. Adam se ukázal jako neskutečný showman, velmi přátelský k fanouškům a takový kašpar celé kapely. I díky němu bylo vidět, že si Killswitch Engage koncert užívají plnými doušky a jsou opravdu nadšení, že mohou hrát. Rozdávali úsměvy do všech stran, hýřili vtipem a neustále se zdravili s diváky. Opravdu skvělý přístup. Blížící se konec oznámila pecka A Bid Forever a po ní už to byl hit za hitem, kdy s Jessem zpívali refrén snad všichni přítomní návštěvníci. K závěrečné děkovačce jsme se dostali nebeskou cestou přes moji oblíbenou My Curse, všemi oblíbenou The End Of Heartache a deset let starou My Last Serenade. Po této smršti byla Lucerna nadšením bez sebe a sama kapela byla spokojená možná ještě víc. K dokonalému večeru už chyběl jen poslední krok, na který všichni čekali. Úvodní světoznámý riff rozeskákal sál a koncert Killswitch Engage byl nádherně ukončen coverem Holy Diver od Ronnieho Jamese Dia. Tato předělávka slouží nejen jako vzdání pocty legendárnímu muzikantovi, ale bohužel už i jako památka a vzpomínka na něj. Ano, postavy jako Ronnie James Dio v srdcích neumírají. Po odeznění Holy Diver už nastala jen dlouhá rozlučka (kterou si užil hlavně Adam), rozdání suvenýrů a odchod do šaten. Netrvalo ale dlouho, a celý zážitek podtrhl návrat Jesseho, který se ochotně fotil se všemi, kdo měl zájem. Palec nahoru.
Killswitch Engage znám/poslouchám asi tři roky, a za tu dobu jsem si jejich tvorbu a zpěváka Howarda Jonese zamiloval. Celé tři roky jsem čekal na koncert v České republice. Nakonec jsem se ho dočkal jen několik měsíců po Jonesově odchodu. Prvotní zklamání mě ale opustilo hned po druhé skladbě a musím vyseknout Jessemu poklonu a omluvu, že jsem mu nevěřil. Rozhodně jsem domů nejel zklamaný a určitě se nenašel nikdo, kdo zklamaný byl. Poměrně dobrý výběr skladeb (je jasné, že s Jessem se bude hrát více starších skladeb), kvalitní zvuk, nadšené publikum a skvělý výkon kapely. Co více si přát. Když tomu přidáte i kvalitní předkapelu, je o zážitek postaráno. Ten byl ještě umocněn fotkou s celou kapelou, kterou jsme potkali při odchodu z Lucerny u jejich tourbusu. Opravdu přátelská parta.
