Půlrok utekl jako voda a opět jsem se ocitl v táborském klubu Milénium, kde se konalo pokračování festivalu nesoucí jméno po slavném vojevůdci Janu Žižkovi. Festival označený číslem 1 proběhl již před čtrnácti lety a koná se dvakrát (v současnosti), třikrát (dříve) do roka a proto se může pyšnit již číslovkou XXXV. Žižkův vraždící palcát v počátcích hostil šest (+/-) kapel a od roku 2005 se na pódiu představuje až dvakrát tolik kapel nejhrubšího undergroundového zrna. Z letošní jarní sestavy jsem zatím měl tu čest vidět pouze tři kapely. Na začátku roku Arch of Hell, vloni v létě Heaving Earth a samozřejmě hostitele F.O.B.
Přicházím akorát na čas, nikde žádný shon, všude klid a v klubu pár lidí. O poznání míň lidi než loni na podzim. Celková návštěvnost mohla překročit slabě přes stovku, později se dozvídám, že ten den se v Táboře konalo více různých akcí. Třeba s See You in Hell se domlouvalo páteční vystoupení v klubu Orion z důvodu, aby se nekryl se ŽVP.
Je čtvrtá hodina odpolední, je nazvučeno a Žižku otevírají EINE KLEINE BANG BANG. Než začali hrát, tak mi přišla docela vtipná hláška zpěváka na ostatní spoluhráče "pojďte, už čtyři minuty hrajem... pět". EKBB odehráli velmi rychlý set, krátké písničky, které jsou corovou míchanicí punku, thrashe a death metalu. Nabídli písně z jejich debutového EP Hands of Blood. Hudbě vévodila rytmická sekce a dva řvouni na pódiu, střídající zpěv, growl a scream. Úvod byl určitě dobrý, protože i ta hrstka lidí, co byla v klubu, se zvedla a vytvořila nějaké pokusy o mosh pit. I když to bylo spíš k pousmání. U mě EKBB v pohodě.
Ozývá se intro, silná melodie, příjemná kytarová linka... to si přece nemůžu nechat ujít. Melodická, ale hutná hudba přilákala do popředí všechny přítomné v klubu a tím myslím i ty, co se u první kapely ještě kdesi potulovali. Byl vytvořen menší kotel a SECRET OF DARKNESS sklízí první potlesk. Kytary jakoby se nesly někde v sále nade mnou (melodie zůstává pořád v hlavě) a někde ve spodku jsou rychlé bicí a basa, které to vše popohánějí a do toho všeho blackový zpěv, tak jako v písní Self Insurrection. Na festivalech se moc nestává, že by se přidávalo, zvlášť u prvních kapel, ale přesto si fans vymohli přídavek. Příjemný rychlý metal a je jen škoda, že čas uběhl moc rychle. Kytarová euforie skončila, ale melodie zůstává. SOD mě zaujal od začátku do konce, moc si tento soubor pochvaluji a nebyl jsem sám.
Nástupem GENUINE RELIEF mám trošku po náladě, protože mi nějaký osmnáctiletý mlíčňák (sám se tak tituloval) začal něco hustit do ucha o hácéčku, že to je to nej... samozřejmě poukazoval i na právě vystupující kapelu a že má přede mnou respekt (tak to dík), že stále v tomto věku chodím na HC akce... (moje tričko FOB asi udělalo své...). Hlavně, když na pódiu drtili hácéčko později večer Italové, tak nikde nebyl (úsměv). Ale zpět... zajímavé riffy, rychle tempo, hutný deathový/blackový nášup, to jsou GR. Po předchozí kapele mi sice vystoupení GR připadalo trochu monotónní, ale tím nechci vůbec říct, že to bylo špatný... A předchozí nakonec měla i více fanoušků u pódia, i když slovo víc je pořád nadnesený.
Ostrý rozjezd bez intra, pod podiem je opět "plno" a na pódiu SUFFOCATE WITH YOUR FAME. Kluci ze SWYF jsou v neustálém pohybu a mosh u fanoušků svědčí o tom, že jejich klasické hard/death core je baví. Předvedli kousky z debutového alba The New World Order, například Martyrs Of Demise a také jednu novou skladbu Imaging Change. SWYF jedou na tři kytary, zajímavé tóny, sólíčka a mně se to líbí... A mlíčňákovi přikyvuji, že super (úsměv).
Kapela, která mě ihned přitáhla do první linie, a to nejen kvůli sličné něžné, prsaté rusovlásce, která ovládá šest strun a doplňuje hlavní zpěv growlem (občas nebyl slyšet), jsou rakouští TRASHCANNED. Kytarové vyhrávky, thrashové riffy a to vše zjemněno klávesami. Přes hrubou slupku deathového nářezu a palebných riffů je ale slyšet i příjemná melodie, třeba ve skladbách Acrimony (album Key to the Paradox) nebo Bury The Past (album Redemption). A konečně známka toho, že v klubu je živo. Po Secret of Darkness je to druhá kapela, která se mně nejvíc líbila. Stejně jsem asi sledoval jen tu slečnu. (úsměv) A jen pro zajímavost doplním "co Rakušan, to Čech": Tim Sklenitzka zpěv, Markus Chmelar basa, Martin Cerny bicí. Pro doplnění sestavy ještě Bernhard Schubert a Christine Schmidt kytary a na klávesy hraje Christian Hamböck.
Pro mě známější druhou polovinu festu otevírají ARCH OF HELL. Větší část jejich koncertu jsem si vychutnal spíše jen poslechem od baru u kofoly. Registruji písničky Black Night, Romance of Afterlife a očividně jím to šlapalo dobře, neboť jsem vepředu zahlídl nějaký ten lesk rukou hrozičů, ale i proletěl vzduchem nějaký člověk. A u kapely určitě byli všichni, protože jsem vzadu zůstal skoro sám. Bylo docela příjemné poslouchat navzájem se doplňující operní hlas Terezy s Petrovým growlem. Nedalo mi to a musel jsem se zvednout. Přes svoji početnost je kapela neustále v pohybu, zvlášť Petr pobíhá sem a tam a jejich melodický death metal svádí k tanci i slečny. AOH je druhá kapela, kde byl vyvoláván přídavek. Čas byl ovšem proti a tak One Moment zůstala poslední skladbou.
Ozývá se italština a na řadě jsou italsko-nizozemští EMBRACE DESTRUCTION. Začátek OK, konec KO. Začátek mě bavil, konec nudil. Hotovo, tečka. Tak bych mohl jejich vystoupení shrnout a myslím, že by to klidně stačilo. Rozjezd ED byl ve velkém – hard core těžkého kalibru. Jekot kytar, rychlost, skákavý rytmus, rapující pohyby rukou a agresivní vokál, který obstarával těžkotonážní zpěvák (ostatní čtyři muzikanti jsou střízlici). Hardcoristé pařili, zaskákali si, ale dost skokanů opouštělo pódium i nedobrovolně nohou zpěváka. Ale zřejmě to nevadilo. Dokonce nevadilo ani to, že jich pár skončilo držkopádem... Začátek, který vypadal slibně, skončil odlivem lidí. Zpěvák vypadal, že ho to i sere a ke konci setu si šel něco "vyřídit" (nevím, co dělal v postranních boxech, kde se sedělo). Vlastně i spoluhráči pokukovali co tam jejich maestro Luca vlastně dělá... Po návratu zpěváka na pódium, který odzpíval ještě pár slov, vyústil set ED do takového závěrečného trapasu, kvapného balení fidlátek za zvuku rapující hudby... A není divu, trapas to byl, neboť je vyprovodil pískot.
U další kapely jsem měl většinou v merku kytaristu Jardu a zpěváka Máru. A to proto, že mně hodně bavily jejich pohybové kreace či mimika (úsměv). Nyní to bylo spíše naopak. Hned v úvodu co svůj death corový nářez rozjeli F.O.B. mě upoutal Corbow. Basák kapely, který se mi jevil jako hlavní tahoun, a to nejen svými častými výpady k fans, ale i proto, že zaujal místo ve středu kapely. Corbow již není někde "schovaný" po pravé straně, neboť jeho místo zaujímá nová posila kytarista Daniel Mazanec z Genuine Relief. Druhá kytara určitě hudbu obohatila a z Jardy se nyní stává (může stát) profesor kytarových sól, sólíček, skřípotů a různých vyhrávek. K Profesorovi bych jen dodal, že mi je docela sympatické, že jeho rozjezd je jako by nic a vše vrcholí ubývajícím časem hraní, kdy se rozjíždí až do šílené agónie. Takový Mára má svoje záchvaty pravidelně (úsměv). F.O.B. kromě nového kytaristy nabídli i jednu novou věc, která se určitě objeví na novém albu, na kterém kluci pilně pracují. Koncert jsem sledoval zpovzdálí a přední linie přenechal tentokrát mladším, kteří vytvořili i přes menší návštěvnost v klubu konečně opravdoví kotel. F.O.B. drtili písně v plném nasazení přes The Silhouetteln the Dark..., Describing the Emptiness až ke konečnému známému hitu Mötorhead. Super nářez, skvělý ohlas.
Blíží se pomalu konec, kapela Spreading Dread do Tábora nedorazila a tak před námi jsou jen pražští HEAVING EARTH. Na place zůstalo jen pár příznivců této mega deathové formace (nebo spíš jen ti, které nezmohla únava). Osazenstvo kapely částečně tvoří hráči spřízněné kapely Brutally Deceased. Bicmen Jirka Zajíc působí v kapeách Uprise, Ingrowing nebo Ahumando Granujo... Stálým live hosťákem v kapele je Jaroslav Šantrůček, který působí v Imperial Foeticide. V této kapele působí také zpěvák Michal Sepp Kusák a ... není zde. Na jeho místo nastoupil Michal Štěpánek právě z Brutally Deceased. Deathová mlátička HE do nás rvala svůj nářez. Zajícovy bicí do nás sypaly největší palbu celého festu. Kvílení kytar, nějaká ta kudrlinka, growl, technická hra a to vše ve zběsilé rychlosti. Závěrem jeden můj dojem. Kapelu jsem viděl naposled vloni v létě na festu v Týnci nad Labem a myslím, že se Seppem mi HE připadali víc bouřící...
Kdybych to měl porovnat s podzimním ŽVP, tak tahle akce byla doopravdy spíš corovější než metalová. Zmínil bych ovšem zvuk, který byl na dobré úrovni a zdál se mi o mnoho lepší než na předchozím Žižkovi. Zas naopak se mi zdál menší výběr merchu třeba z distra F.O.B., ale to není zas tak podstatné a je dobré, že samotné kapely se víc prezentovaly. Akce je velmi dobře připravena, nachází se v luxusním klubu, vše probíhá v pohodě... Nejvíc se mi líbili Secret of Darkness a Trashcanned... jo, jo, F.O.B. samozřejmě taky. Přes počáteční vychvalování byli propadákem Embrace Destruction. A tak stačí už jen dodat, to co jsem napsal v předchozí reportáži ze ŽVP: Nenudil jsem se a vyplatí se na tento festival zajet.
Přicházím akorát na čas, nikde žádný shon, všude klid a v klubu pár lidí. O poznání míň lidi než loni na podzim. Celková návštěvnost mohla překročit slabě přes stovku, později se dozvídám, že ten den se v Táboře konalo více různých akcí. Třeba s See You in Hell se domlouvalo páteční vystoupení v klubu Orion z důvodu, aby se nekryl se ŽVP.
Je čtvrtá hodina odpolední, je nazvučeno a Žižku otevírají EINE KLEINE BANG BANG. Než začali hrát, tak mi přišla docela vtipná hláška zpěváka na ostatní spoluhráče "pojďte, už čtyři minuty hrajem... pět". EKBB odehráli velmi rychlý set, krátké písničky, které jsou corovou míchanicí punku, thrashe a death metalu. Nabídli písně z jejich debutového EP Hands of Blood. Hudbě vévodila rytmická sekce a dva řvouni na pódiu, střídající zpěv, growl a scream. Úvod byl určitě dobrý, protože i ta hrstka lidí, co byla v klubu, se zvedla a vytvořila nějaké pokusy o mosh pit. I když to bylo spíš k pousmání. U mě EKBB v pohodě.
Ozývá se intro, silná melodie, příjemná kytarová linka... to si přece nemůžu nechat ujít. Melodická, ale hutná hudba přilákala do popředí všechny přítomné v klubu a tím myslím i ty, co se u první kapely ještě kdesi potulovali. Byl vytvořen menší kotel a SECRET OF DARKNESS sklízí první potlesk. Kytary jakoby se nesly někde v sále nade mnou (melodie zůstává pořád v hlavě) a někde ve spodku jsou rychlé bicí a basa, které to vše popohánějí a do toho všeho blackový zpěv, tak jako v písní Self Insurrection. Na festivalech se moc nestává, že by se přidávalo, zvlášť u prvních kapel, ale přesto si fans vymohli přídavek. Příjemný rychlý metal a je jen škoda, že čas uběhl moc rychle. Kytarová euforie skončila, ale melodie zůstává. SOD mě zaujal od začátku do konce, moc si tento soubor pochvaluji a nebyl jsem sám.
Nástupem GENUINE RELIEF mám trošku po náladě, protože mi nějaký osmnáctiletý mlíčňák (sám se tak tituloval) začal něco hustit do ucha o hácéčku, že to je to nej... samozřejmě poukazoval i na právě vystupující kapelu a že má přede mnou respekt (tak to dík), že stále v tomto věku chodím na HC akce... (moje tričko FOB asi udělalo své...). Hlavně, když na pódiu drtili hácéčko později večer Italové, tak nikde nebyl (úsměv). Ale zpět... zajímavé riffy, rychle tempo, hutný deathový/blackový nášup, to jsou GR. Po předchozí kapele mi sice vystoupení GR připadalo trochu monotónní, ale tím nechci vůbec říct, že to bylo špatný... A předchozí nakonec měla i více fanoušků u pódia, i když slovo víc je pořád nadnesený.
Ostrý rozjezd bez intra, pod podiem je opět "plno" a na pódiu SUFFOCATE WITH YOUR FAME. Kluci ze SWYF jsou v neustálém pohybu a mosh u fanoušků svědčí o tom, že jejich klasické hard/death core je baví. Předvedli kousky z debutového alba The New World Order, například Martyrs Of Demise a také jednu novou skladbu Imaging Change. SWYF jedou na tři kytary, zajímavé tóny, sólíčka a mně se to líbí... A mlíčňákovi přikyvuji, že super (úsměv).
Kapela, která mě ihned přitáhla do první linie, a to nejen kvůli sličné něžné, prsaté rusovlásce, která ovládá šest strun a doplňuje hlavní zpěv growlem (občas nebyl slyšet), jsou rakouští TRASHCANNED. Kytarové vyhrávky, thrashové riffy a to vše zjemněno klávesami. Přes hrubou slupku deathového nářezu a palebných riffů je ale slyšet i příjemná melodie, třeba ve skladbách Acrimony (album Key to the Paradox) nebo Bury The Past (album Redemption). A konečně známka toho, že v klubu je živo. Po Secret of Darkness je to druhá kapela, která se mně nejvíc líbila. Stejně jsem asi sledoval jen tu slečnu. (úsměv) A jen pro zajímavost doplním "co Rakušan, to Čech": Tim Sklenitzka zpěv, Markus Chmelar basa, Martin Cerny bicí. Pro doplnění sestavy ještě Bernhard Schubert a Christine Schmidt kytary a na klávesy hraje Christian Hamböck.
Pro mě známější druhou polovinu festu otevírají ARCH OF HELL. Větší část jejich koncertu jsem si vychutnal spíše jen poslechem od baru u kofoly. Registruji písničky Black Night, Romance of Afterlife a očividně jím to šlapalo dobře, neboť jsem vepředu zahlídl nějaký ten lesk rukou hrozičů, ale i proletěl vzduchem nějaký člověk. A u kapely určitě byli všichni, protože jsem vzadu zůstal skoro sám. Bylo docela příjemné poslouchat navzájem se doplňující operní hlas Terezy s Petrovým growlem. Nedalo mi to a musel jsem se zvednout. Přes svoji početnost je kapela neustále v pohybu, zvlášť Petr pobíhá sem a tam a jejich melodický death metal svádí k tanci i slečny. AOH je druhá kapela, kde byl vyvoláván přídavek. Čas byl ovšem proti a tak One Moment zůstala poslední skladbou.
Ozývá se italština a na řadě jsou italsko-nizozemští EMBRACE DESTRUCTION. Začátek OK, konec KO. Začátek mě bavil, konec nudil. Hotovo, tečka. Tak bych mohl jejich vystoupení shrnout a myslím, že by to klidně stačilo. Rozjezd ED byl ve velkém – hard core těžkého kalibru. Jekot kytar, rychlost, skákavý rytmus, rapující pohyby rukou a agresivní vokál, který obstarával těžkotonážní zpěvák (ostatní čtyři muzikanti jsou střízlici). Hardcoristé pařili, zaskákali si, ale dost skokanů opouštělo pódium i nedobrovolně nohou zpěváka. Ale zřejmě to nevadilo. Dokonce nevadilo ani to, že jich pár skončilo držkopádem... Začátek, který vypadal slibně, skončil odlivem lidí. Zpěvák vypadal, že ho to i sere a ke konci setu si šel něco "vyřídit" (nevím, co dělal v postranních boxech, kde se sedělo). Vlastně i spoluhráči pokukovali co tam jejich maestro Luca vlastně dělá... Po návratu zpěváka na pódium, který odzpíval ještě pár slov, vyústil set ED do takového závěrečného trapasu, kvapného balení fidlátek za zvuku rapující hudby... A není divu, trapas to byl, neboť je vyprovodil pískot.
U další kapely jsem měl většinou v merku kytaristu Jardu a zpěváka Máru. A to proto, že mně hodně bavily jejich pohybové kreace či mimika (úsměv). Nyní to bylo spíše naopak. Hned v úvodu co svůj death corový nářez rozjeli F.O.B. mě upoutal Corbow. Basák kapely, který se mi jevil jako hlavní tahoun, a to nejen svými častými výpady k fans, ale i proto, že zaujal místo ve středu kapely. Corbow již není někde "schovaný" po pravé straně, neboť jeho místo zaujímá nová posila kytarista Daniel Mazanec z Genuine Relief. Druhá kytara určitě hudbu obohatila a z Jardy se nyní stává (může stát) profesor kytarových sól, sólíček, skřípotů a různých vyhrávek. K Profesorovi bych jen dodal, že mi je docela sympatické, že jeho rozjezd je jako by nic a vše vrcholí ubývajícím časem hraní, kdy se rozjíždí až do šílené agónie. Takový Mára má svoje záchvaty pravidelně (úsměv). F.O.B. kromě nového kytaristy nabídli i jednu novou věc, která se určitě objeví na novém albu, na kterém kluci pilně pracují. Koncert jsem sledoval zpovzdálí a přední linie přenechal tentokrát mladším, kteří vytvořili i přes menší návštěvnost v klubu konečně opravdoví kotel. F.O.B. drtili písně v plném nasazení přes The Silhouetteln the Dark..., Describing the Emptiness až ke konečnému známému hitu Mötorhead. Super nářez, skvělý ohlas.
Blíží se pomalu konec, kapela Spreading Dread do Tábora nedorazila a tak před námi jsou jen pražští HEAVING EARTH. Na place zůstalo jen pár příznivců této mega deathové formace (nebo spíš jen ti, které nezmohla únava). Osazenstvo kapely částečně tvoří hráči spřízněné kapely Brutally Deceased. Bicmen Jirka Zajíc působí v kapeách Uprise, Ingrowing nebo Ahumando Granujo... Stálým live hosťákem v kapele je Jaroslav Šantrůček, který působí v Imperial Foeticide. V této kapele působí také zpěvák Michal Sepp Kusák a ... není zde. Na jeho místo nastoupil Michal Štěpánek právě z Brutally Deceased. Deathová mlátička HE do nás rvala svůj nářez. Zajícovy bicí do nás sypaly největší palbu celého festu. Kvílení kytar, nějaká ta kudrlinka, growl, technická hra a to vše ve zběsilé rychlosti. Závěrem jeden můj dojem. Kapelu jsem viděl naposled vloni v létě na festu v Týnci nad Labem a myslím, že se Seppem mi HE připadali víc bouřící...
Kdybych to měl porovnat s podzimním ŽVP, tak tahle akce byla doopravdy spíš corovější než metalová. Zmínil bych ovšem zvuk, který byl na dobré úrovni a zdál se mi o mnoho lepší než na předchozím Žižkovi. Zas naopak se mi zdál menší výběr merchu třeba z distra F.O.B., ale to není zas tak podstatné a je dobré, že samotné kapely se víc prezentovaly. Akce je velmi dobře připravena, nachází se v luxusním klubu, vše probíhá v pohodě... Nejvíc se mi líbili Secret of Darkness a Trashcanned... jo, jo, F.O.B. samozřejmě taky. Přes počáteční vychvalování byli propadákem Embrace Destruction. A tak stačí už jen dodat, to co jsem napsal v předchozí reportáži ze ŽVP: Nenudil jsem se a vyplatí se na tento festival zajet.
