NEUROTIC MACHINERY patří mezi velmi pracovité kapely, za pět let existence vyprodukovali dva dlouhohrající počiny (Catalept ´07 a Opsialgia ´10) a horkou novinku Exi(s)t, hrající dobu kratší. Abych pravdu řekl, nejsem zrovna příznivcem neřadových nahrávek, přijde mi to tak trochu zbytečné – v dnešní době čas až takovou roli nehraje a kdyby album vyšlo o nějaký ten pátek později, nic by se nestalo... Neřadová nahrávka (s)potřebuje skoro stejně energie a financí jako řadová, navíc je na ni hleděno tak trochu skrz prsty...
Ale nechme stranou tohle přemítání a pojďme se těmi necelými dvaceti minutami projít. První, co potěší, v tomto případě oko, je obal. Deather v poslední době vyměnil malované "bubáky" a "strašáky" za práci s fotografiemi a zdá se, že v této nové branži se hezky našel – obal je prostě parádní a pěkně dotváří atmosféru nahrávky. Druhou chvályhodnou záležitostí je zvuk, ten zase potěší uši (úsměv). Nahrávka má krásně ostrý a dynamický sound, Šopa odvedla kvalitní práci.
A kapela? V podstatě taky. Technický a progresivní death metal v podání NM prostě a jednoduše posluchače (za)baví. Je mi jasné, že těch posluchačů nebudou davy – na to, aby zaujala kvanta posluchačů, je muzika "Neurotics" poněkud komplikovaná a nehitová. Rychle zapamatovatelných či dokonce chytlavých momentů minialbum příliš neobsahuje, na druhou stranu okouzluje detaily. Chlapi se nebojí občasných úskoků z nastoleného proudu, umně do typického death metalu vkládají motivy artrockové či heavymetalové, občas dojde i na nějaké to sólo, ale především jde o pocit. Ač má nahrávka dvojsmyslný název, který by mohl svádět k nějakým depresím či jiným neveselým záležitostem, na mě působí veskrze pozitivně.
Sextet skladeb je vzácně vyrovnaný, v každé lze najít cosi zajímavého, ať už jde o vydařené sólování v After Everything, kytarové hrátky v klidnější The Secondary Thrill či krátké, ale pěkně plynoucí instrumentální intermezzo Fate. Vůbec nejsilněji na mě působí Reflection, která nápady doslova přetéká – líbí se mi tady bez výhrad práce všech zúčastněných, jak kytarové eskapády, tak velmi pěkně čitelná a funkční baskytara, nepředvídatelné bicí i Ondrův řev. No řev – on je to takový hrubý zpěv, nikoliv typický deathový "zahuhlanec", a objevuje se v drobných modifikacích na celé nahrávce – až mě napadá, že ani čistý zpěv by místy nebyl od věci.
Taky mám dojem, že kapela občas tápe v začátcích skladeb, jako kdyby úvod bylo třeba nějak odlišit od zbytku songu – a nejde o nějaká intra, ale o normální muziku, která ale za okamžik změní směr a zamíří jinam. Třeba Hex začíná rockově, ale překlopí se úplně jinam, aniž by se ona poklidná pasáž vrátila... A poslední Vertigo naopak odpálí rychlá úderná pasáž, která ale po chvíli odezní. Tahle nevyzpytatelnost je na jednu stranu vítaná a snahu vystoupit ze žánrových standardů je třeba kvitovat, na druhou stranu by to možná šlo i lépe – já bych si třeba tu odlehčenou pasáž v Hex dovedl představit jako jakousi mezihru mezi ostrými riffy, protože povedená rozhodně je.
Popravdě netuším, co je se Scenery, ale v NM lze spatřovat jejich nástupce. Asi tady momentálně nikdo nehraje na obdobnou notu, takže to vidím tak, že právě NEUROTIC MACHINERY drží tuzemský prapor s nápisem "progresivní death metal".
A o tom, že to myslí s plnou vážností, svědčí i velmi pěkný klip ke skladbě After Everything, který můžete zhlédnout zde:
Seznam skladeb:
Čas: 21:50
Sestava:
Marek už v kapele nepůsobí, vrátil se coby host někdejší kytarista Miloň.
ROZHOVOR
www.bandzone.cz/neuroticmachinery
Ale nechme stranou tohle přemítání a pojďme se těmi necelými dvaceti minutami projít. První, co potěší, v tomto případě oko, je obal. Deather v poslední době vyměnil malované "bubáky" a "strašáky" za práci s fotografiemi a zdá se, že v této nové branži se hezky našel – obal je prostě parádní a pěkně dotváří atmosféru nahrávky. Druhou chvályhodnou záležitostí je zvuk, ten zase potěší uši (úsměv). Nahrávka má krásně ostrý a dynamický sound, Šopa odvedla kvalitní práci.
A kapela? V podstatě taky. Technický a progresivní death metal v podání NM prostě a jednoduše posluchače (za)baví. Je mi jasné, že těch posluchačů nebudou davy – na to, aby zaujala kvanta posluchačů, je muzika "Neurotics" poněkud komplikovaná a nehitová. Rychle zapamatovatelných či dokonce chytlavých momentů minialbum příliš neobsahuje, na druhou stranu okouzluje detaily. Chlapi se nebojí občasných úskoků z nastoleného proudu, umně do typického death metalu vkládají motivy artrockové či heavymetalové, občas dojde i na nějaké to sólo, ale především jde o pocit. Ač má nahrávka dvojsmyslný název, který by mohl svádět k nějakým depresím či jiným neveselým záležitostem, na mě působí veskrze pozitivně.
Sextet skladeb je vzácně vyrovnaný, v každé lze najít cosi zajímavého, ať už jde o vydařené sólování v After Everything, kytarové hrátky v klidnější The Secondary Thrill či krátké, ale pěkně plynoucí instrumentální intermezzo Fate. Vůbec nejsilněji na mě působí Reflection, která nápady doslova přetéká – líbí se mi tady bez výhrad práce všech zúčastněných, jak kytarové eskapády, tak velmi pěkně čitelná a funkční baskytara, nepředvídatelné bicí i Ondrův řev. No řev – on je to takový hrubý zpěv, nikoliv typický deathový "zahuhlanec", a objevuje se v drobných modifikacích na celé nahrávce – až mě napadá, že ani čistý zpěv by místy nebyl od věci.
Taky mám dojem, že kapela občas tápe v začátcích skladeb, jako kdyby úvod bylo třeba nějak odlišit od zbytku songu – a nejde o nějaká intra, ale o normální muziku, která ale za okamžik změní směr a zamíří jinam. Třeba Hex začíná rockově, ale překlopí se úplně jinam, aniž by se ona poklidná pasáž vrátila... A poslední Vertigo naopak odpálí rychlá úderná pasáž, která ale po chvíli odezní. Tahle nevyzpytatelnost je na jednu stranu vítaná a snahu vystoupit ze žánrových standardů je třeba kvitovat, na druhou stranu by to možná šlo i lépe – já bych si třeba tu odlehčenou pasáž v Hex dovedl představit jako jakousi mezihru mezi ostrými riffy, protože povedená rozhodně je.
Popravdě netuším, co je se Scenery, ale v NM lze spatřovat jejich nástupce. Asi tady momentálně nikdo nehraje na obdobnou notu, takže to vidím tak, že právě NEUROTIC MACHINERY drží tuzemský prapor s nápisem "progresivní death metal".
A o tom, že to myslí s plnou vážností, svědčí i velmi pěkný klip ke skladbě After Everything, který můžete zhlédnout zde:
http://www.youtube.com/watch?v=8n17sYMbcuE&feature=player_embedded
Seznam skladeb:
- After Everything
- Hex
- The Secondary Thrill
- Fate
- Reflection
- Vertigo
Čas: 21:50
Sestava:
- Ondra Uhlíř – zpěv
- Michal Šedivý – kytara
- Marek Štembera – kytara
- Jakub Uhlík – baskytara
- Martin Bárta – bicí
Marek už v kapele nepůsobí, vrátil se coby host někdejší kytarista Miloň.
ROZHOVOR
www.bandzone.cz/neuroticmachinery
