Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HEIDEN – Andzjel

NIGHTWISH – Dark Passion Play CD 2007, Nuclear Blast

"Víte, jak staří a noví Nightwish vyměňují žárovku? Stará sestava nikdy žádnou nevyměnila, neboť Tarja a zbytek kapely byly pokaždé v jiných místnostech. V nové sestavě drží Anette žárovku a kluci chlastají do té doby, než se začne točit místnost dokola..." A tenhle znáte? "Víte, proč Nightwish vydali s novou zpěvačkou i instrumentální disk? No přece aby si Tarja měla ve sprše co zpívat..."

Představte si, že v novinách objevíte inzerát na pracovní pozici, po které touží dobrá polovina metalových zpěvaček, které mají alespoň špetku ambic. Královna padla a říše vyhlásila konkurz na obsazení uvolněného trůnu; plat? Samozřejmě královský, k tomu hordy poddaných, cesty přes všechny lány světa ve společnosti vybrané rytířské smetánky. Pravda, jeden z nich má sice většinu doby sklopené hledí, takže málokdo opravdu ví, jaké emoce a pocity jím hýbou, ale zato vždy vypátrá draka, střežícího truhlice plné zlata, drahokamů a perel. Plny nadšení pošlete ke dvoru pramen svých vlasů i s podobiznou a tajně doufáte, že právě vy se zalíbíte čtveřici hrdých reků, kteří o obsazení trůnu rozhodují. A potom - prudce bijící srdce v hrdle - na římse přistane holubice, nesoucí odpověď. Můžete začít balit kufry; trůn čeká.

V březnu 2006 vyhlásila skupina konkurz na novou zpěvačku - výsledkem bylo přes 2000 přijatých demo nahrávek, jimiž se členové Nightwish probírali něco okolo jednoho roku. Volba padla na jistou Anette Olzon, která byla příkrým kontrastem ke zpěvačce bývalé - pokud Tarja vládla mohutným, klasicky školeným sopránem, pak Anette vychází z poprockové americké školy; jestli byla Tarja vnímána jako šarmantní ledová královna, potom je Anette roztržitý, charismatický diblík, poskakující po pódiu; Turunen měla jednotný styl oblékání, Olzon v průběhu dvouletého turné vystřídala celou plejádu kostýmů, od pytle na brambory po bavorský kroj; jestliže Finka "hej", potom Švédka "hep". 25.5.2007 byl do světa vypuštěn první, trošku nešťastně zvolený, singl - balada "Eva", který otřásl internetovým světem tvrdé hudby; tohle je náhrada všemi zbožňované, nenahraditelné Tarjy? Jak si to vůbec Tuomas představuje, nabrat do skupiny tenhle jemný hlásek? Cože, jak... proč?!

Bez obalu - transplantace tak důležitého orgánu, jakou zpěvák pro skupinu bezesporu je, nikdy nedopadne bez vedlejších následků. Jemná architektura hlasivek, stavba hrdla, postavení krčních svalů, tvar rezonančních dutin a mnoha dalších fyziologických záležitostí jsou vlastní každému živému tvoru a nikdo nezní stejně, jako ten druhý. Stejně tak nikdo nezní dnes tak, jako zněl včera; zpěvákův hudební nástroj často zraje jako víno, někdy naopak zvětrá jako včerejší pivo. Takže přijetí Anette vyvolalo velikou vlnu rozhořčení - a hlavním argumentem bylo, že její hlasové dispozice a technika jsou na hony vzdálené těm Tarjiným. Ano, jsou - no a? Kde je psáno, že nový zpěvák musí být co nejpřesnější kopií předešlého? Pokud Anette vládne hlasem "vhodným do popu", byla potom původní sestava vážněhudebním kvintetem? Dostává skupina s odchodem původního zpěváka cejch revival bandu? Co potom takoví Iron Maiden, neměli by si dát pohov, když už více bezmála třicet let brázdí oceány kovu a kamení jako malá pramice, zlomek někdejšího mohutného korábu?

Hlavním rozdílem mezi Dark Passion Play a deskou předešlou je tedy zpěv. Marcův pěvecký podíl je totiž oproti předešlým nahrávkám mnohem vyšší - a poprvé v historii skupiny byla svěřena jedna píseň výhradně mužským partům. Kompozičně se po běžném přehlédnutí nahrávky zdá, že jde o jakési pokračování desky předešlé, jenže při bližším prozkoumání vykrystalizuje nový prvek, který je na albu notně užíván - v mnoha pasážích jedou pouze bicí, doplněné o výborně nazvučenou basu; kytarové riffy se naopak uskromnily a více než kdy jindy se jejich role střetává s rolí baskytary - tedy tvrdí muziku. Housličky, flétny, hoboje, tympány (čelíčka?) vyluzují spousty harmonií, ještě více melodií a občas se mezi řádky dají vyčíst klávesové rejstříky; sbory zkouší trpělivost okenních tabulí. Kromě toho je na desce angažována nová zpěvačka.

I./ O básníkovi
Naostřené kyvadlo, kulisy vězení španělské inkvizice; místo jámy postava básníka, na kterého se řítí ostrý břit... popravdě nemám ani zdání, o čem ta píseň je. Básně a texty většiny písní jsou pro mě neuchopitelné, vyvolávají ve mně pocit, že musí být správně pochopeny, že čtenář musí z řádků, propletených abstrakcí a symboly, vyčíst duševní a citové rozpoložení autora. Dědictví ze středoškolských hodin literatury. Kakofonie zvukových vln je, oproti tomu, jen do jisté míry uspořádaným souborem, jehož specifické nastavení vyvolá v posluchači asociace, které jsou jen jeho, pro něj. Byť podloženo textem a názvem, je hudba tím nejsvobodnějším uměním právě pro svou nespecifičnost, možnost pátrat ve vrstvách a nacházet stále nové a nové spojitosti. "The Poet and the Pendulum" je třetím opusem s rukopisem Tuomase Holopainena, úctyhodný počin, jež sám o sobě zasluhuje recenzi a pro mě lepším je lepším kouskem, než "Ghost Love Score" na desce minulé; pro snové úvodní sloky, pro pokořující, mohutné dechy ve druhé části skladby; pro exaktické smyčce, plodící gradující strukturu a přecházející ve všechno nevyřčené příkoří, vložené do úst Marca Hietaly; pro závěřečnou část, přinášející usmíření. "Bye bye beautiful" je věnována ženě, jež strávila za mikrofonem v řadách Nightwish devět let a zaujme klávesovým "disko" rejstříkem. Spolu s následující písní, "Amaranth", jde o nejhitovější kousky na desce a živé provedení zejména první jmenované v sobě mělo přidanou hodnotu v podobě živočišné syrovosti, zejména v Marcových partech. "Master Passion Greed"... co k tomuhle kousku říci? Když jsem ho slyšel poprvé, zhrozil jsem se; když ho teď poslouchám po xté, vychutnávám si temné bručení baskytary, rytmické přechody bicích a geniální ukázku práce s disharmonií - totiž závěrečné dechy, útrapy Sisyfovy...

II./ O Evě
Bylo nebylo, v jazyce dosti pravděpodobně metaforickém, děvče - Eva se jmenovalo. Jeho osud mi není znám, nicméně otisk části její (ne)existence je k dnešnímu datu něco přes 4 roky stár. Potěšilo by tu dívku, že právě ona nesla na svých bedrech sdělení o nové zpěvačce? Měla by radost z toho, že v jejím jménu bylo utkáno krásné sólo pro prsty páně Vuorinena? Kdybych se jí tak mohl zeptat... kdo ve svých dlaních, natažených pažích, třímá noc? Má někdo - po dlouhé cestě písky horkými - vůbec tu moc? Metaforicky, samozřejmě. Hmatník oblaží struny - stisk, úder a znovu; a znovu a znovu, v oparu představ, snů. Bíločervená... srdci, které jsem kdysi mohl zvát svým.

III./ O starci a moři
Pro čtvrtý singl a třetí videoklip byla zvolena akustická "The Islander", která propojila minulost a budoucnost skupiny. Návrat k táborakovým prakořenům byl ztvárněn v surrealistickém duchu položivším základy, které se o pár let později měly rozvinout v jeden z nejambicióznějších projektů, které se v rockovém zrodily. Jemné kytarové vyhrávky, duet mezi dvojicí zpěváků - závěrečná deska téhle skupiny bude nádherná. Prý se ponese v akustickém duchu, ale to určitě víte, že? Pro posledního z divokých byl "dovezen" Troy Donockley, muž vládnoucí irskou flétnou, dudami, bodhránem a několika dalšími lidovými nástroji. Instrumentální skladba se objevila naposledy na desce Oceanborn a troufám si říci, že "Last of the Wilds" vítězí nad "Moondance" na plné čáře; 

Sestava:

  • Klávesy - Tuomas Holopainen
  • Zpěv - Anette Olzon
  • Kytara - Emppu Vuorinen
  • Baskytara, zpěv - Marco Hietala
  • Bicí - Jukka Nevalainen

Seznam skladeb:

  1. The Poet and the Pendulum
  2. Bye Bye Beautiful
  3. Amaranth
  4. Cadence of Her Last Breath
  5. Master Passion Greed
  6. Eva
  7. Sahara
  8. Whoever Brings the Night
  9. For the Heart I Once Had
  10. The Islander
  11. Last of the Wilds
  12. 7 Days to the Wolves
  13. Meadows of Heaven
  14. The Escapist*

+ instrumentální verze celého alba

*bonusová skladba

Čas: 01:15:36

www.nightwish.com - oficiální stránky
www.nuclearblast.de - vydavatel


Zveřejněno: 02. 01. 2012
Přečteno:
3711 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

02. 01. 2012 20:26 napsal/a Tomáš
Autorova omluva a něco okolo
Za prvé chci moc poděkovat za všechny pochvalné komentaře, strašně mě to motivuje k tomu, abych se publicisticky \"rozvíjel\" někam dál... a za druhé se omlouvám, k recenzi chybí pár závěrečných vět - to je tak, když člověk zaspí, \"musí\" na Silvestra na chatu k přátelům, kde má být internet a internet tam sice je, ale z věku pravěku ve stylů prašneků (ano, píšu to v poměrně veliké po-společenské únavě :-) )-
02. 01. 2012 17:26 napsal/a DW
oprava
The last of the wilds, ne ajlendr :)
02. 01. 2012 17:25 napsal/a DW
Tom
si měl to album rád ne:)) Btw Moondance horší než Islander? Moondance aspoň vychází z finskýho folku, Islander jsou znásilněný vykradený keltové pro komerční účely :) Ale co, jsou to přece Nightwish :))
02. 01. 2012 17:08 napsal/a Dharm
jo
ta recenze je fakt pěkně napsaná, škoda, že tomu neodpovídá skutečnost..
02. 01. 2012 16:54 napsal/a Niviat
Recenze...
parádně napsaná, popravdě pro mě mnohem hezčí než samotné CD.