"Víte, jak staří a noví Nightwish vyměňují žárovku? Stará sestava nikdy žádnou nevyměnila, neboť Tarja a zbytek kapely byly pokaždé v jiných místnostech. V nové sestavě drží Anette žárovku a kluci chlastají do té doby, než se začne točit místnost dokola..." A tenhle znáte? "Víte, proč Nightwish vydali s novou zpěvačkou i instrumentální disk? No přece aby si Tarja měla ve sprše co zpívat..."
Představte si, že v novinách objevíte inzerát na pracovní pozici, po které touží dobrá polovina metalových zpěvaček, které mají alespoň špetku ambic. Královna padla a říše vyhlásila konkurz na obsazení uvolněného trůnu; plat? Samozřejmě královský, k tomu hordy poddaných, cesty přes všechny lány světa ve společnosti vybrané rytířské smetánky. Pravda, jeden z nich má sice většinu doby sklopené hledí, takže málokdo opravdu ví, jaké emoce a pocity jím hýbou, ale zato vždy vypátrá draka, střežícího truhlice plné zlata, drahokamů a perel. Plny nadšení pošlete ke dvoru pramen svých vlasů i s podobiznou a tajně doufáte, že právě vy se zalíbíte čtveřici hrdých reků, kteří o obsazení trůnu rozhodují. A potom - prudce bijící srdce v hrdle - na římse přistane holubice, nesoucí odpověď. Můžete začít balit kufry; trůn čeká.
V březnu 2006 vyhlásila skupina konkurz na novou zpěvačku - výsledkem bylo přes 2000 přijatých demo nahrávek, jimiž se členové Nightwish probírali něco okolo jednoho roku. Volba padla na jistou Anette Olzon, která byla příkrým kontrastem ke zpěvačce bývalé - pokud Tarja vládla mohutným, klasicky školeným sopránem, pak Anette vychází z poprockové americké školy; jestli byla Tarja vnímána jako šarmantní ledová královna, potom je Anette roztržitý, charismatický diblík, poskakující po pódiu; Turunen měla jednotný styl oblékání, Olzon v průběhu dvouletého turné vystřídala celou plejádu kostýmů, od pytle na brambory po bavorský kroj; jestliže Finka "hej", potom Švédka "hep". 25.5.2007 byl do světa vypuštěn první, trošku nešťastně zvolený, singl - balada "Eva", který otřásl internetovým světem tvrdé hudby; tohle je náhrada všemi zbožňované, nenahraditelné Tarjy? Jak si to vůbec Tuomas představuje, nabrat do skupiny tenhle jemný hlásek? Cože, jak... proč?!
Bez obalu - transplantace tak důležitého orgánu, jakou zpěvák pro skupinu bezesporu je, nikdy nedopadne bez vedlejších následků. Jemná architektura hlasivek, stavba hrdla, postavení krčních svalů, tvar rezonančních dutin a mnoha dalších fyziologických záležitostí jsou vlastní každému živému tvoru a nikdo nezní stejně, jako ten druhý. Stejně tak nikdo nezní dnes tak, jako zněl včera; zpěvákův hudební nástroj často zraje jako víno, někdy naopak zvětrá jako včerejší pivo. Takže přijetí Anette vyvolalo velikou vlnu rozhořčení - a hlavním argumentem bylo, že její hlasové dispozice a technika jsou na hony vzdálené těm Tarjiným. Ano, jsou - no a? Kde je psáno, že nový zpěvák musí být co nejpřesnější kopií předešlého? Pokud Anette vládne hlasem "vhodným do popu", byla potom původní sestava vážněhudebním kvintetem? Dostává skupina s odchodem původního zpěváka cejch revival bandu? Co potom takoví Iron Maiden, neměli by si dát pohov, když už více bezmála třicet let brázdí oceány kovu a kamení jako malá pramice, zlomek někdejšího mohutného korábu?
Hlavním rozdílem mezi Dark Passion Play a deskou předešlou je tedy zpěv. Marcův pěvecký podíl je totiž oproti předešlým nahrávkám mnohem vyšší - a poprvé v historii skupiny byla svěřena jedna píseň výhradně mužským partům. Kompozičně se po běžném přehlédnutí nahrávky zdá, že jde o jakési pokračování desky předešlé, jenže při bližším prozkoumání vykrystalizuje nový prvek, který je na albu notně užíván - v mnoha pasážích jedou pouze bicí, doplněné o výborně nazvučenou basu; kytarové riffy se naopak uskromnily a více než kdy jindy se jejich role střetává s rolí baskytary - tedy tvrdí muziku. Housličky, flétny, hoboje, tympány (čelíčka?) vyluzují spousty harmonií, ještě více melodií a občas se mezi řádky dají vyčíst klávesové rejstříky; sbory zkouší trpělivost okenních tabulí. Kromě toho je na desce angažována nová zpěvačka.
I./ O básníkovi
Naostřené kyvadlo, kulisy vězení španělské inkvizice; místo jámy postava básníka, na kterého se řítí ostrý břit... popravdě nemám ani zdání, o čem ta píseň je. Básně a texty většiny písní jsou pro mě neuchopitelné, vyvolávají ve mně pocit, že musí být správně pochopeny, že čtenář musí z řádků, propletených abstrakcí a symboly, vyčíst duševní a citové rozpoložení autora. Dědictví ze středoškolských hodin literatury. Kakofonie zvukových vln je, oproti tomu, jen do jisté míry uspořádaným souborem, jehož specifické nastavení vyvolá v posluchači asociace, které jsou jen jeho, pro něj. Byť podloženo textem a názvem, je hudba tím nejsvobodnějším uměním právě pro svou nespecifičnost, možnost pátrat ve vrstvách a nacházet stále nové a nové spojitosti. "The Poet and the Pendulum" je třetím opusem s rukopisem Tuomase Holopainena, úctyhodný počin, jež sám o sobě zasluhuje recenzi a pro mě lepším je lepším kouskem, než "Ghost Love Score" na desce minulé; pro snové úvodní sloky, pro pokořující, mohutné dechy ve druhé části skladby; pro exaktické smyčce, plodící gradující strukturu a přecházející ve všechno nevyřčené příkoří, vložené do úst Marca Hietaly; pro závěřečnou část, přinášející usmíření. "Bye bye beautiful" je věnována ženě, jež strávila za mikrofonem v řadách Nightwish devět let a zaujme klávesovým "disko" rejstříkem. Spolu s následující písní, "Amaranth", jde o nejhitovější kousky na desce a živé provedení zejména první jmenované v sobě mělo přidanou hodnotu v podobě živočišné syrovosti, zejména v Marcových partech. "Master Passion Greed"... co k tomuhle kousku říci? Když jsem ho slyšel poprvé, zhrozil jsem se; když ho teď poslouchám po xté, vychutnávám si temné bručení baskytary, rytmické přechody bicích a geniální ukázku práce s disharmonií - totiž závěrečné dechy, útrapy Sisyfovy...
II./ O Evě
Bylo nebylo, v jazyce dosti pravděpodobně metaforickém, děvče - Eva se jmenovalo. Jeho osud mi není znám, nicméně otisk části její (ne)existence je k dnešnímu datu něco přes 4 roky stár. Potěšilo by tu dívku, že právě ona nesla na svých bedrech sdělení o nové zpěvačce? Měla by radost z toho, že v jejím jménu bylo utkáno krásné sólo pro prsty páně Vuorinena? Kdybych se jí tak mohl zeptat... kdo ve svých dlaních, natažených pažích, třímá noc? Má někdo - po dlouhé cestě písky horkými - vůbec tu moc? Metaforicky, samozřejmě. Hmatník oblaží struny - stisk, úder a znovu; a znovu a znovu, v oparu představ, snů. Bíločervená... srdci, které jsem kdysi mohl zvát svým.
III./ O starci a moři
Pro čtvrtý singl a třetí videoklip byla zvolena akustická "The Islander", která propojila minulost a budoucnost skupiny. Návrat k táborakovým prakořenům byl ztvárněn v surrealistickém duchu položivším základy, které se o pár let později měly rozvinout v jeden z nejambicióznějších projektů, které se v rockovém zrodily. Jemné kytarové vyhrávky, duet mezi dvojicí zpěváků - závěrečná deska téhle skupiny bude nádherná. Prý se ponese v akustickém duchu, ale to určitě víte, že? Pro posledního z divokých byl "dovezen" Troy Donockley, muž vládnoucí irskou flétnou, dudami, bodhránem a několika dalšími lidovými nástroji. Instrumentální skladba se objevila naposledy na desce Oceanborn a troufám si říci, že "Last of the Wilds" vítězí nad "Moondance" na plné čáře;
Sestava:
Představte si, že v novinách objevíte inzerát na pracovní pozici, po které touží dobrá polovina metalových zpěvaček, které mají alespoň špetku ambic. Královna padla a říše vyhlásila konkurz na obsazení uvolněného trůnu; plat? Samozřejmě královský, k tomu hordy poddaných, cesty přes všechny lány světa ve společnosti vybrané rytířské smetánky. Pravda, jeden z nich má sice většinu doby sklopené hledí, takže málokdo opravdu ví, jaké emoce a pocity jím hýbou, ale zato vždy vypátrá draka, střežícího truhlice plné zlata, drahokamů a perel. Plny nadšení pošlete ke dvoru pramen svých vlasů i s podobiznou a tajně doufáte, že právě vy se zalíbíte čtveřici hrdých reků, kteří o obsazení trůnu rozhodují. A potom - prudce bijící srdce v hrdle - na římse přistane holubice, nesoucí odpověď. Můžete začít balit kufry; trůn čeká.
V březnu 2006 vyhlásila skupina konkurz na novou zpěvačku - výsledkem bylo přes 2000 přijatých demo nahrávek, jimiž se členové Nightwish probírali něco okolo jednoho roku. Volba padla na jistou Anette Olzon, která byla příkrým kontrastem ke zpěvačce bývalé - pokud Tarja vládla mohutným, klasicky školeným sopránem, pak Anette vychází z poprockové americké školy; jestli byla Tarja vnímána jako šarmantní ledová královna, potom je Anette roztržitý, charismatický diblík, poskakující po pódiu; Turunen měla jednotný styl oblékání, Olzon v průběhu dvouletého turné vystřídala celou plejádu kostýmů, od pytle na brambory po bavorský kroj; jestliže Finka "hej", potom Švédka "hep". 25.5.2007 byl do světa vypuštěn první, trošku nešťastně zvolený, singl - balada "Eva", který otřásl internetovým světem tvrdé hudby; tohle je náhrada všemi zbožňované, nenahraditelné Tarjy? Jak si to vůbec Tuomas představuje, nabrat do skupiny tenhle jemný hlásek? Cože, jak... proč?!
Bez obalu - transplantace tak důležitého orgánu, jakou zpěvák pro skupinu bezesporu je, nikdy nedopadne bez vedlejších následků. Jemná architektura hlasivek, stavba hrdla, postavení krčních svalů, tvar rezonančních dutin a mnoha dalších fyziologických záležitostí jsou vlastní každému živému tvoru a nikdo nezní stejně, jako ten druhý. Stejně tak nikdo nezní dnes tak, jako zněl včera; zpěvákův hudební nástroj často zraje jako víno, někdy naopak zvětrá jako včerejší pivo. Takže přijetí Anette vyvolalo velikou vlnu rozhořčení - a hlavním argumentem bylo, že její hlasové dispozice a technika jsou na hony vzdálené těm Tarjiným. Ano, jsou - no a? Kde je psáno, že nový zpěvák musí být co nejpřesnější kopií předešlého? Pokud Anette vládne hlasem "vhodným do popu", byla potom původní sestava vážněhudebním kvintetem? Dostává skupina s odchodem původního zpěváka cejch revival bandu? Co potom takoví Iron Maiden, neměli by si dát pohov, když už více bezmála třicet let brázdí oceány kovu a kamení jako malá pramice, zlomek někdejšího mohutného korábu?
Hlavním rozdílem mezi Dark Passion Play a deskou předešlou je tedy zpěv. Marcův pěvecký podíl je totiž oproti předešlým nahrávkám mnohem vyšší - a poprvé v historii skupiny byla svěřena jedna píseň výhradně mužským partům. Kompozičně se po běžném přehlédnutí nahrávky zdá, že jde o jakési pokračování desky předešlé, jenže při bližším prozkoumání vykrystalizuje nový prvek, který je na albu notně užíván - v mnoha pasážích jedou pouze bicí, doplněné o výborně nazvučenou basu; kytarové riffy se naopak uskromnily a více než kdy jindy se jejich role střetává s rolí baskytary - tedy tvrdí muziku. Housličky, flétny, hoboje, tympány (čelíčka?) vyluzují spousty harmonií, ještě více melodií a občas se mezi řádky dají vyčíst klávesové rejstříky; sbory zkouší trpělivost okenních tabulí. Kromě toho je na desce angažována nová zpěvačka.
I./ O básníkovi
Naostřené kyvadlo, kulisy vězení španělské inkvizice; místo jámy postava básníka, na kterého se řítí ostrý břit... popravdě nemám ani zdání, o čem ta píseň je. Básně a texty většiny písní jsou pro mě neuchopitelné, vyvolávají ve mně pocit, že musí být správně pochopeny, že čtenář musí z řádků, propletených abstrakcí a symboly, vyčíst duševní a citové rozpoložení autora. Dědictví ze středoškolských hodin literatury. Kakofonie zvukových vln je, oproti tomu, jen do jisté míry uspořádaným souborem, jehož specifické nastavení vyvolá v posluchači asociace, které jsou jen jeho, pro něj. Byť podloženo textem a názvem, je hudba tím nejsvobodnějším uměním právě pro svou nespecifičnost, možnost pátrat ve vrstvách a nacházet stále nové a nové spojitosti. "The Poet and the Pendulum" je třetím opusem s rukopisem Tuomase Holopainena, úctyhodný počin, jež sám o sobě zasluhuje recenzi a pro mě lepším je lepším kouskem, než "Ghost Love Score" na desce minulé; pro snové úvodní sloky, pro pokořující, mohutné dechy ve druhé části skladby; pro exaktické smyčce, plodící gradující strukturu a přecházející ve všechno nevyřčené příkoří, vložené do úst Marca Hietaly; pro závěřečnou část, přinášející usmíření. "Bye bye beautiful" je věnována ženě, jež strávila za mikrofonem v řadách Nightwish devět let a zaujme klávesovým "disko" rejstříkem. Spolu s následující písní, "Amaranth", jde o nejhitovější kousky na desce a živé provedení zejména první jmenované v sobě mělo přidanou hodnotu v podobě živočišné syrovosti, zejména v Marcových partech. "Master Passion Greed"... co k tomuhle kousku říci? Když jsem ho slyšel poprvé, zhrozil jsem se; když ho teď poslouchám po xté, vychutnávám si temné bručení baskytary, rytmické přechody bicích a geniální ukázku práce s disharmonií - totiž závěrečné dechy, útrapy Sisyfovy...
II./ O Evě
Bylo nebylo, v jazyce dosti pravděpodobně metaforickém, děvče - Eva se jmenovalo. Jeho osud mi není znám, nicméně otisk části její (ne)existence je k dnešnímu datu něco přes 4 roky stár. Potěšilo by tu dívku, že právě ona nesla na svých bedrech sdělení o nové zpěvačce? Měla by radost z toho, že v jejím jménu bylo utkáno krásné sólo pro prsty páně Vuorinena? Kdybych se jí tak mohl zeptat... kdo ve svých dlaních, natažených pažích, třímá noc? Má někdo - po dlouhé cestě písky horkými - vůbec tu moc? Metaforicky, samozřejmě. Hmatník oblaží struny - stisk, úder a znovu; a znovu a znovu, v oparu představ, snů. Bíločervená... srdci, které jsem kdysi mohl zvát svým.
III./ O starci a moři
Pro čtvrtý singl a třetí videoklip byla zvolena akustická "The Islander", která propojila minulost a budoucnost skupiny. Návrat k táborakovým prakořenům byl ztvárněn v surrealistickém duchu položivším základy, které se o pár let později měly rozvinout v jeden z nejambicióznějších projektů, které se v rockovém zrodily. Jemné kytarové vyhrávky, duet mezi dvojicí zpěváků - závěrečná deska téhle skupiny bude nádherná. Prý se ponese v akustickém duchu, ale to určitě víte, že? Pro posledního z divokých byl "dovezen" Troy Donockley, muž vládnoucí irskou flétnou, dudami, bodhránem a několika dalšími lidovými nástroji. Instrumentální skladba se objevila naposledy na desce Oceanborn a troufám si říci, že "Last of the Wilds" vítězí nad "Moondance" na plné čáře;
Sestava:
- Klávesy - Tuomas Holopainen
- Zpěv - Anette Olzon
- Kytara - Emppu Vuorinen
- Baskytara, zpěv - Marco Hietala
- Bicí - Jukka Nevalainen
Seznam skladeb:
- The Poet and the Pendulum
- Bye Bye Beautiful
- Amaranth
- Cadence of Her Last Breath
- Master Passion Greed
- Eva
- Sahara
- Whoever Brings the Night
- For the Heart I Once Had
- The Islander
- Last of the Wilds
- 7 Days to the Wolves
- Meadows of Heaven
- The Escapist*
+ instrumentální verze celého alba
*bonusová skladba
Čas: 01:15:36
www.nightwish.com - oficiální stránky
www.nuclearblast.de - vydavatel
