Nejbližší koncerty
  • 20. 08. 2022Dead Daniels - OpenAir Na Staré cestě vol.3
  • 20. 08. 202220-08-2022 CHATOVÁ OSADA LUH SUŠICE koncert můžeme naz...
  • 03. 09. 2022V priebehu Montana Metal Festu vystúpia skupiny súčasnej...
  • 03. 09. 202203-09-2022 Chatová osada LUH Sušice, 34201 areál otevř...
  • 09. 09. 2022Páteční večer ve farářově sluji s PIKODEATH - thrash de...
  • 10. 09. 202210.9.2022 S-klub Olomouc Od: 18:00h. MASSACRE-(USA),NEC...
  • 17. 09. 2022Dead Daniels (Hard Rock,N´Roll - Praha): https://deaddani...
  • 23. 09. 2022Masakrální Nóbl mejdlo číslo 39. rozezvučí staří známí úd...
TELEPATIE IV - nové číslo hudebního magazínu z podsvětí

BRATRSTVO LUNY letos přišlo s klenotem zabaleném v luxusním digibooku v podobě alba La Loba Ante Portas, novinku pokřtilo na velkolepě pojatém koncertu, vyrazilo na prestižní zahraniční dark independent festival a před nedávnem představilo nový videoklip.

Nejen o těchto událostech jsme si povídali s R.X.Thámem, jednou polovinou BRATRSTVA LUNY, která se stará o texty, management a produkci alb.


Tým BRATRSTVA LUNY se stále rozrůstá – zatímco debut jste nahrávali jen ve čtyřech, na novince se podílelo dvacet lidí. Jak vlastně kapela vašeho ražení komponuje? Stálí členové jsou pouze dva, z toho jeden na nic nehraje... Máte hudbu připravenou do detailu předem, nebo se toho hodně dodělává ve studiích?


Nejprve tedy AVE všem, kteří se do čtení tohoto košatého rozhovoru pustili (úsměv). Vše má svůj vývoj, který v táboře Luny nazýváme dobami. Doba „Gotické duše“ (2006-07) přešla do doby „Nomen Rosae“ (2008), ta do „Goethit“ (2009-10) a nyní se nacházíme zhruba někde uprostřed období „La Loba Ante Portas“ (2011-?). Vstoupili jsme nyní do šestého roku existence a je logické, že na takto dlouhé cestě se postupným sbíráním zkušeností vyvíjí i styl naší tvorby. Po všechny projekty je však jedno společné, proces nahrávání nastává ve chvíli, kdy máme skladby připravené. Nahrávání La Loby třeba předcházelo nazpívání demosnímků s Xpílem. Samozřejmě, že studiová práce přinese řadu detailů, drobných, někdy i větších, změn ku prospěchu vyznění skladby. Ta pravá aranžérská alchymie začíná až ve studiu. Na finální podobu skladeb má také velký vliv práce našeho velmi šikovného hudebního producenta Kobdzeye i ostatních členů, kteří jsou součástí tvůrčího týmu. Prozradím, že třeba v „Továrnách na smrt“ je velký aranžérský otisk zpěváka Xpíla… Obecně ale platí, že cesty k hledání tvůrčí dokonalosti našich nahrávek vedou přes precizně připravený materiál, který v sobě má jasnou vizi. Efekty jsou u nás obohacením obsahu nikoliv jeho hledáním!


Když píšu „studiích“ – nahrávali jste na dvou místech – je to problém? Při počtu členů týmu BL asi není jednoduché vše sladit dohromady – potkávají se vůbec hudebníci ve studiu nebo se střídají a jen s producenty postupně nahrávají své party?


Ono zase tolik lidí nenahrává: Darkthep – kytary, Haik – basu, Kobdzey – bicí, Zdeněk Tvrdík dělal klávesy, Xpíl zpěvy a ve dvou skladbách se objevil kytarista Pluto, bonusové Signum Diabolicum si nabrnkal Pšotek. Všichni najednou se nepotkáváme, nahrává se postupně. U finálního mixu jsme tři, ale ještě pak v procesu dochází ke konzultacím s ostatními muzikanty, než vyhřezne finální verze. Sedm nebo osm generálů by bitvu nevyhrálo, takže v případě tvůrčích sporů je rozhodující názor bratrského tandemu. Ale musím říct, že jsem nesmírně šťastný člověk, nejenom kvůli letitému niternímu poutu s Lordem Darkthepem, ale i tím, jaká se nám podařila dát dohromady parta skvělých, šikovných a nadšených lidí. Díky této symbióze narostl náš studiový i koncertní potenciál do nečekaných rozměrů… A to zdaleka nemluvím jen o muzikantech…


Možná bys mohl trochu představit jednoho hosta vskutku speciálního. Nestává se často, aby s českou skupinou spolupracoval norský kytarista. Jak jste se k Plutovi dostali? Nahrával své party v Norsku nebo v Čechách?


Pluto nahrával doma. Norského „Gandalfa“ k nám přivedl Tomáš Kobdzey Kašpar. Seznámili se při nahrávání desky Plutovy kapely „Pluto and the planets“ v Sonu, kterou jim Tomáš produkoval. Kobdzey dokonce v procesu vzniku alba nahradil jejich severského bubeníka. Při noční šichtě totiž Plutovi nahrál jednu skladbu coby bubeník sám a ten se nestačil divit, co z toho vylezlo… Pluto a Kobdzey se nejen nesmírně sblížili lidsky, ale začali spolu i koncertovat. Při nahrávání Goethit (2009) tedy náš producent – bubeník pendloval mezi oběma zeměmi. A shodou okolností přiletěl Pluto těsně před vánocemi, když jsme si dělali soukromý křest nahrávky na panství Lorda Darkthepa. Pluto přijel jako nečekaný host a po několika slivovicích jsme si plácli – neb se nám jeho zvuk kytary a způsob hraní moc líbil – že mu připravíme nějaké party na novou desku. V té době jsme samozřejmě ani netušili, že to bude již za rok… Dokonce s námi Pluto odehrál už i dva koncerty.


Novinka La Loba Ante Portas vyšla 5.5.2011 jako speciální digibook, což je záležitost nemající v našich krajích obdoby. Jak náročná byla příprava tohoto grafického skvostu, podle mě nejlepšího grafického počinu mistra Deathera?


…toto martýrium vylíčit celé, tak by to jednak nikdo nečetl, nebo kdyby přece, asi by ho to nebavilo. Ztvárnění této vize bylo spojené s obrovským vynaložením energie. Při této cestě za splněním dílčího snu jsem nebral ohledy na peníze (ovšem optikou mám pět korun, tak je vrazím do desky a najím se zítra – úsměv) a vynaložený čas, vpřed mě hnala vidina dokonalého výsledku, který se nakonec dostavil. Mohu to takto prohlásit, protože grafickou stránku věci označili za excelentní i elitní čeští rockoví publicisté. Co k tomu více dodávat – Deather odvedl fantastickou práci (i když mě v průběhu zrodu lehce nenáviděl), stejně tak fotograf Honza Tatar při fotoprodukci na královském hradu Křivoklátu, vizážistka Bobina… a mnozí další. A musím dodat, že mě posilovala i velká tolerance rodiny… Dnes, když si 2CD komplet vezmu do ruky, je to pro mě stále takový obřad, svátek. Ohlasy od fanoušků a sběratelů jsou úžasné. Jsem přesvědčený, že toto je cesta, jak udržet při životě prodávání hudebních nosičů. No a těší mě, že z nákladu zbývá o dost méně než polovina. Váhavky musím s plnou vážností upozornit, že žádný dolis dělat nebudeme, takže kdo má o CD zájem, tak ať radši reaguje… 2CD lze sehnat přímo u nás nebo v shopu Nosferatu ve Štěpánský na Vaclaváku.


V den vydání alba jste v pražském Futuru uspořádali koncert spojený s křtem. Kdo tam byl, odcházel nadšený. Jaké pocity jste měli vy, kteří jste se představili na pódiu?


…tak s odstupem času jsem s touto akcí velmi spokojený. Pěkné je, že z ní existuje i suprová televizní reportáž, která celou atmosféru skvěle zachovala (http://www.youtube.com/watch?v=gwRrnQaGTXI). Přišla pěkná návštěva, produkce šlapala a v rámci omezeného pódiového prostoru Futurum music baru zafugovalo i divadelní dílo naší shakeasperovské společnosti, jak nás začal přezdívat redaktor SPARKu Blackmoon. Úžasná byla i intimní beseda s kmotrem alba spisovatelem Jaroslavem Monte Kvasnicou o vlcích pro Chráněnce Luny, která koncertu předcházela. Bezprostřední pocity pro mě byly takové, že jsem se ocitl na pokraji sil… prakticky až do data koncertu jsem jel jako producent na totální hraně na třech frontách: vydání desky, příprava výpravné i duchovní části koncertu a pak jeho propagace. Na druhý den jsem musel velmi časně ráno s rodinným členem na důležité zdravotní vyšetření, které nakonec dobře dopadlo. A ihned po něm vše ve Futuru zabalit a odvést. Bylo to šílený! Takže shrnuto – převládá spokojenost, ovšem naším hnacím motorem je zdravá nespokojenost, takže určitě je co vylepšovat…


Dorazil i Pluto kvůli dvěma skladbám... není to trochu velký přepych?


…určitě to určitá forma přepychu je. Ale protože vystupujeme opravdu zřídka a chceme každé naše vystoupení učinit něčím jedinečné, spojil si Pluto se svou přítelkyní výlet do Čech se křtem La Loby. A stálo to za to!!!


Váš koncert byl nejen hudební produkcí, ale zároveň produkcí divadelní. Kulisy, herecké výstupy... Kdo tohle všechno vymýšlí?


Duše verbální a symbolické prezentace souboru musí být zákonitě hlavním pachatelem výše zmíněného! Ale samozřejmě stejně jako při nahrávání desky se do zhmotňování nastíněných vizí zapojují i členové týmu Bratrstvo Luny.


Realizace nebude asi jednoduchá a hlavně levná... Kdo třeba vyrábí kulisy, kdo šije kostýmy – jde o přátelskou výpomoc, nebo vše hradíte z vlastních kapes?


…no jde hodně o různé verze přátelských výpomocí, ale stejně je musíš alespoň částečně zaplatit. Nezištnost a opravdové nadšení v takové té esenciální podobě, že člověk nějak pomůže něčemu čemu věří, co ho baví a vůbec nic za to neočekává, tak to je hodně vzácný jev. Krom peněz se platí i hmotnými odměnami či různými reciprocitami z oblasti služeb. Vždy je velmi důležitý projev uznání, který člověk potřebuje ke šťastnému životu stejně jako vodu, jídlo, sex... V otázce výroby kulis musím zmínit člena týmu Luny Wlasowa, který je nesmírně šikovný a při samotné výrobě má ještě mnoho různých doplňujících nápadů, které pak konzultujeme a některé z nich i realizujeme. Co se týče oblečení, tak lze dnes po pečlivém výběru mnoho věcí sehnat v různých specializovaných obchodech. Ale také se šije, za což děkuji své mamince… Kulisy, oblečení… to je skutečné jen část komunikace Bratrstva Luny… neméně důležité pro vyznění celku je i promyšlené líčení, uspořádání světelného parku a další doprovodné efekty sloužící k pokusu o dokonalosti se blížící ztvárnění našich hudebně-divadelních sdělení…


La Loba... je po hudební stránce přece jen o něco jinde než předcházející počiny, řekněme čistě goticko-rockové. La Loba... je rozkročená od rocku gotického přes art rock až po melodický metal. Z čeho vyplynul uvedený posun? Přišel vám gotický rock svazující, co do výrazových prostředků z vaší strany vyčerpaný, nebo na tom mají podíl hosté, nebo se ozvala vaše metalová srdce, která před drahnými lety tloukla v doommetalové kapele?


…to jak teď formuluješ otázky, to je dokonalý analytický přístup hudebního publicisty – kritika. Co to je čistě goticko-rocková hudba? Teď použiji jednu naší mantru – nazýváme se gothic rockovými trubadúry – vypravíme příběhy dnešního světa za pomoci výjevů z historie. Snažíme se skrz minulost pochopit současnost a varovat před následky, které budoucnosti naší i našich dětí přinese působení ultra egocentrické a egoistické společnosti. Pro nás je obsah slova gothic synonymem duchovní cesty až na dno duše… Cesty temné, která vydává pravdy, před kterými lidé odvracejí zrak, neboť vnáší zmatek do jejich esteticky načančaných, do plastů navlečených, falší opředených životů… Nejsme žádní ortodoxní zabedněnci, je jasné, že to, co člověk upřímně miluje či miloval, zůstává jeho součástí, a i vliv hudebníků, kteří tvoří Bratrstvo Luny už několik let, musí být v naší tvorbě znát…


Gotické teritorium jste částečně opustili i v textové rovině. Já bych se zastavil u nejzávažnější skladby Továrny na smrt, Auschwitz – Birkenau pojednávající o zvěrstvech v koncentračních táborech. Snad bys mohl zopakovat našim čtenářům příběh, který se k této skladbě váže a který jsi mi jako pozadí vzniku textu říkal...


…jdi doprčic člověče! (úsměv) Řekl bych, že úplně naopak. Klišé textů gothického teritoria – Drákula, vlk, les, zřícenina, růže…? Podle mě blbost! Syžet textového příběhu Továren… začínáme v současnosti, jak lidé vnímají hrůzy války, jak je berou sterilně, jen jako „strohý dějepis“, pak jdeme do konkrétní historie koncentračních táborů… následuje současný refrén, který reflektuje chování lidí na celé planetě: „globus je plný kolejí genocid, Země páchne pomstami, Augiášův chlív“ – to není téma nacistického holocaustu, to je téma života na planetě Zemi. A pak se vrátíme na konkrétní místo koncentračních táborů – jako pomníků, mement – kde dnešní člověk bloudí a hledá sám sebe! A právě zde vznikl onen příběh písně, když jsem zdrcený a ubrečený ze síly expozic viděl náctileté holky jak brečely na schodech osvětimských budov smrti. Zdrtily je skutečné příběhy, tragédie lidí, kteří by udělali všechno jenom aby přežili nebo, kdyby měli šanci, že by se obětovali za své nejbližší… V Osvětimi jsou expozice, že třeba jdeš dvacetimetrovou místností a za sklem vidíš na obrovské hromadě naházené snad desetitisíce malých dětských botiček. Máš doma dítě, nechápeš, prostě to nemůžeš pochopit…

Pak vidíš hromady lidských vlasů, ze kterých se dělaly látky a tak dál. Člověk se stal levnou surovinou pro průmysl – Továren na smrt! Hitler říkal ve své knize, že člověk je schopný zapomenout na všechno! My v době, kdy je člověk veden k tomu, aby se náhražkami života ubavil k smrti, ufacebookoval, sledoval zpravodajský infotaiment (tedy ubohou show, kde nejde o podstatu zprávy, ale o zábavu), musíme dávat impulsy k tomu, aby se nezapomínalo, neodvracel zrak a člověk neztrácel vůli a sílu ke kritickému uvažování… A je důležité, aby takovéto impulsy přicházaly z mnoha stran, pak je možnost, že se něco může změnit. Protože vše začíná u člověka jako osobnosti a nejhorší je osobní rezignace…


Další texty pracují s přírodními motivy, ale jejich poselství je asi trochu jiné než klasická ochrana přírody. Hodně prostoru dostávají vlci, ostatně album je věnováno genocidě vlků (a lidí)... Proč zrovna vlci?


…jde o ochranu životních principů – to zahrnuje samozřejmě i přírodu! Vezmi si, kam směřuje dnešní život. Jsme drtivou většinu dne v práci – je málo šťatsných lidí, které živí jejich koníček nebo vidí ve své práci skutečný smysl. Vyděláváme prachy, abychom si mohli „v blahobytu dneška“ kupovat věci, o které nás životní styl připravil. Kupujeme si bazény, protože se bojíme vlézt do špinavého rybníka, speciální megatěsnící okna, aby nás nerušil hluk kamiónů a letadel, spoustu kosmetických sraček pro tělo, aby se regenerovalo z toho jakým je vystavováno jedům, předražené hadry, abychom splynuli s tím správným stratifikačním podlažím – zkrátka nebyli jsme pro nepřizpůsobivost vyhozeni z paluby… A proč vlk? Doporučuji si přečíst některou z knížek našeho kmotra – vlčího spisovatele Jaroslava Monte Kvasnici nebo alespoň prolog Znamení vlka, který napsal speciálně pro náš booklet. Nebojím se v parafrázi napsat, že Vlk je duchovní vůdce a my se můžeme z jeho života učit a inspirativně se rozpomínat na dávné doby, kdy jsme byli jako lidský rod stejně fyzicky a duchovně zdraví… Nepochopitelné vyvražďování vlků lidmi a hloupé pohádky, to je část civilizačního dědictví, za které se musíme minimálně stydět…


Pojďme k dalšímu mezníku vaší kariéry – Castle party v Polsku, zemi gotickému rocku zaslíbené. Minule jsi mi říkal, že byste tam rádi za pár let zahráli a ejhle, vyšlo to už letos. Splněný sen určitě, ale co dojmy? Jak se vám hrálo, jak jste se líbili návštěvníkům alce, má to (třeba i díky zařazení na festivalovou kompilaci) nějaké dozvuky?


Castle Party, tak to jedna z prožitých pohádek mého života, splněný sen. Přijetí v Polsku překonalo má tajná přání, velmi mě překvapilo, samozřejmě potěšilo a s celým početným teamem Luny jsme si ho užívali. Za desítky slov hovoří profesionální televizní dokument, který je zavěšen v HD kvalitě na youtube s názvem „Bratrstvo Luny part of the Castle Party 2011“ (http://www.youtube.com/watch?v=1U9kkDJstvE). Na souhru okolností, která na hradním festivalu panovala (čas hraní, počasí), tak nás nakonec shlédla početná divácká obec. Bezprostřední zpětnou vazbou byl zájem přímo na stánku s merch a to byl skoro neskutečný hukot! Proběhly rozhovory pro média, vyšlo nám zde několik velmi pochvalných recenzí, zanedlouho nám vyjde profilový rozhovor v dark indie tištěném magazínu PRZESILENIE, hrajou nás různá rádia… prakticky mohu říct, že jsme s polskou scénou v každodenním kontaktu… a získali jsme mnoho nových přátel a utvrdili staré vazby.

#?-:nbsp;



Poměrně překvapivým momentem je podle mě recenze, která vyšla ve Sparku. Prostor, jaký jste tam dostali, byl opravdu velkorysý, navíc vám dal Blackmoon plný počet bodů... Ostatně ohlasy i na dalších místech jsou většinou kladné, místy nadšené (úsměv)... Satisfakce nebo tomu až takovou váhu nepřikládáte?


…jakákoliv pozitivní, nadšená, erudovaná zpětná vazba na naší tvorbu v sobě nese potenciál, že si tě někdo tebou ještě netknutý pustí k tělu ve smyslu, že si poslechne tvé skladby. Pak je šance, že tvá tvorba zaujme a dotyčný si třeba objedná originální cédéčko nebo přijde na koncert. Z tohoto pohledu jsou i recenze pro nás důležité. Co se týče Blackmoonovy recenze, už jsem mu to i osobně říkal, že se stala pro mě jedním z top zážitků letošního roku spojených s Lunou. Takovou míru empatie, pochopení... s tímto je v našem ukvaltovaném světě velmi vzácné se potkat. No a samozřejmě ten obrovský prostor, nejvyšší body a fakt, že recenze vyšla ve SPARKu (8/2011) – v léta nejčtenějším rock-metalovém časopisu u nás, to tě prostě nadchne! A zde zpětná vazba zafungovala velmi dobře. Už samotný alchymistický přistup k sepsání díla (jeho měsíční opakované poslouchání, jak tvrdil Blackmoon) s vše říkajícím titulkem: „Magický pohled do vlastní duše“ je pro nás ohromně sympatický. A musím dodat redaktore Johane, že do „zlatého fondu kritik“ nahrávek Bratrstva Luny patří i tvé výtvory!


A poslední událost – nový videoklip k Továrnám. Přiznám se, že z něj zrovna nadšený nejsem... Chápu, že jste nepoužili dobové záběry, protože to už tady bylo mnohokrát, ale na druhou stranu mi přijde vaše zpracování příliš strohé a navíc – ten vypraný trestanecký úbor... Pochybuji, že by tehdy měli vězni sněhobílé oblečení... Co ty na to?


… za klipem si plně stojím. Ta strohost je záměr, jde tady o vytvoření symbiózy obrazu, hudby a naznačeného příběhu. Čistý trestanecký úbor lze nazvat konstruktivní kritikou, přijímám. Ale pojďme si trochu zafilozofovat. Je podstatné, jestli ten kluk má čistý úbor, dobové boty, jestli je auto z roku 1941… apod.? Toto odvozování z jednotlivostí na celek mě přijde opravdu malicherné. Zamysli se třeba nad tím čistým oblečením jako určitou aktualizací symbolu optikou dneška… Továrny se staly nejlépe přijatým a pochopeným videoklipem Bratrstva. Jeho smyslem je obrazové ztvárnění poselství písně nehollywoodskou estetikou… Že ti klip nesedl, OK. Ale díky obrazovému doprovodu si píseň poslechlo poměrně velké množství lidí a to je jeden z klíčových účelů realizace klipu…


Snad jsme probrali vše, co se kolem La Loby... událo, teď je asi na místě otázka co dál? Překonat Vlčici nebude snadné, ne-li nemožné... Nebo možné? Kam povedou kroky BRATRSTVA LUNY v nejbližší době? Co plánujete???


…podobnou otázku jsem dostal po vydání „Goethit“ (2009). Je toto dílo možné překonat? Sám jsem si tenkrát myslel, že to asi nepůjde. A přišlo pohlcení tématem, tvůrčí burácení a bylo jasné, že se nám pod rukama rodí dílo, které na – „Žíly kamenů, příběhy poetů..“ přímo navazuje, ale v hudebním výrazu ho o dost překonává. No a tak spatřil světlo světa zhmotněný koncept LA LOBA ANTE PORTAS. A co bude dál? Vím to, ale prozradím jen to, že příští rok bude ve znamení Vlčí ženy s velkým, jedinečným a neopakovatelným koncertním vrcholem…


Videoklip BRATRSTVO LUNY – Továrny na smrt, Auschwitz-Birkenau

http://www.youtube.com/watch?v=m7Xgz4d1YQU


RECENZE


www.bandzone.cz/bratrstvoluny
www.bratrstvoluny.com




Zveřejněno: 27. 11. 2011
Přečteno:
3463 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář