MATER MONSTIFERA – Na zrcadlech lží

Jihočeská kapela Mater Monstifera už sice existuje nějaký ten pátek (vznik léto 2000) a postupem času si na domácí scéně vybudovala vcelku silnou a stabilní pozici, já sám jsem se však s její tvorbou, ani vlastně nevím proč, nějak míjel (i přesto, že jsem je v začátcích jejich kariéry tuším 2x nebo 3x měl možnost vidět živě). Proto, když mi Johan navrhnul, zda nechci napsat recenzi na jejich poslední počin, jenž vyšel jako příloha červnového Pařátu, tak jsem celkem s hrůzou zjistil, že vlastně ani nevím, kam jsem zmíněné CD založil, jelikož jsem se ho z důvodů časových a i výše zmíněných ani neobtěžoval poslechnout. A však znovu ujištěn šéfredaktorem, že muzika této smečky opravdu stojí za to a mohla by se mi líbit, započal jsem doma intenzivnější pátrání a stříbrný kotouček nakonec objevil v hromadě dalších placek, které jsem si odložil na stranu s tím, že si je poslechnu hned, jak bude trochu více času (úsměv). No a skoro čtyři měsíce po vydání jsem si ten čas, především právě díky Johanovi, konečně nějakým zázrakem udělal a musím říct, že nelituju.

„Na zrcadlech lží“, tak se jmenuje druhé plnohodnotné album v diskografii kapely (debut „Zrozen z hříchu“ se objevil v roce 2005), kterou fanoušci a především pak odborná kritika řadí do škatulky „atmosférický black metal“, pro mě samotného se zjednodušeně řečeno jedná o rychlý, zároveň však melodický black s výrazným podílem kláves, které hudbě dodávají výtečnou atmosféru. Přesto, že muzika po většinu CD jede v opravdu slušném tempu, díky zajímavé souhře kytar s klapkami ani na chvíli neztrácí na melodičnosti. Kytaristé  Yvor  a Archangel Cesyn střídají rychlé riffy s melodickými, které jsou podpořené velmi pěkně čitelnou basou Deemona (je škoda, že některé skupiny nedávají ve výsledném zvuku baskytaře takový prostor, který by si zasloužila a zbytečně ji upozaďují), za zmínku rozhodně stojí i celkem tradiční blackový skřehot vokalisty Destructora (v současné době už v MM nepůsobí), který je, řekl bych, že minimálně v 90 % naprosto srozumitelný, což je určitě velkým kladem, zvláště, když se kapela prezentuje dosti zajímavými texty (jejich náměty se točí kolem smrti) v rodném jazyce. Nahrávku otevírá song „Slyš královno“, který přináší všechny výše zmíněné ingredience a rozjíždí tak něco málo přes půl hodinky trvající blackovou smršť bez sebemenších zakolísání, jejímž zpestřením jsou i dvě instrumentálky, jako číslo 6 umístěná klávesovka „Epilog“ a závěrečné „Outro“. Pokud bych měl některé skladby z CD vyzvednout, pak by to byla v pořadí třetí „Vítej“, jejíž refrén začínající právě zmíněným slovem mi zněl v uších ještě hodně dlouho po poslechu desky, pátou „Beletseri“ a osmičku „Svítá a ohně hoří“, ale klidně bych tu postupně mohl vyjmenovat všechny vály, jelikož celý materiál působí opravdu velmi silným a kompaktním dojmem. Jistě se sluší zmínit, že jako hosté se na albu v rolích vokalistů podíleli Štěpán Fürst a Zuzana Jelínková.

Zvuková stopa vznikla v českobudějovickém Prodigy Sound studiu pod dohledem Jirky Drdáka a myslím, že snese ta nejpřísnější měřítka.

Zajímavá a svým způsobem na klasické poměry i výjimečná je určitě titulní strana obalu, která překvapivě neobsahuje ani název alba, ani jméno kapely, ale pouze kresbu, která znázorňuje onu v názvu zmiňovanou Lež na pozadí katedrály. V dalších částech bookletu pak vyjma fota kapely nalezneme i kompletní texty, které opravdu stojí za pozorné prostudování, veškeré další info spojené se vznikem alba a na zadní straně potom můžeme spatřit i jistou postavu v dlouhém plášti s kosou, s hlavou skrytou pod kápí. Kdopak to asi je (úsměv)?

Seznam skladeb: