Na začátek musím říci, že doposud jsem s Root neměl tu čest (no jeden koncert by se našel v rámci Red Black Days, ale tam se mi nejvíc líbili Cales) a i když blackové a podobné metalové odnože až na pár symfoničtějších výjimek jako Dimmu Borgir nebo Cradle of Filth neposlouchám, budu se snažit nové rootí album zhodnotit poctivě. Přece jen si čas od času po hc - trash vypalovačkách pustit desku z jiného žánru , neuškodí ani mně. Root je bez debat kult a legenda českého undergroundu a i když se během své historie zmítala na pokraji existence, jeho dva nosné pilíře Jiří ?Big Boss? Valter a Petr ?Blackie? Hošek nikdy definitivně nekapitulovali. Sestavu doplnili o dalšího super kytaristu Ashoka, basistu Igora a bicmana Evila a mně se zdá, že kapela má v současnosti v tomto složení našlápnuto jako nikdy a novinková Madness of the Graves to jenom potvrzuje. Pokud máte rádi tajemnou atmosférou nasáklý metal s opravdu výraznými melodiemi jste na správném místě. Doufám, že kluky neurazím, ale celá deska mi právě atmosférou a celkovým feelingem dost připomíná portugalské Moonspell jmenovitě Wolfheart, Irreligious nebo třeba poslední The Antidote. A i kompozičně se album pohybuje v podobných poklidnějších, doomovějších vodách. Samozřejmě u Root žádné kopírování nehrozí. Do děje vás vtáhne intro Omen (The Tones of Mystery) a hned druhá Then( The Tale about Destiny) vám ukáže, z jak bohaté studnice inspirace tentokrát Root čerpal. Nápad střídá nápad a klávesy vše zlověstně podbarvují.Na třetí Madness of the Graves (Calling) se mi líbil nosný kytarový motiv, ale jinak skladba na poměry alba spíše průměrná. Po této skladbě už následuje nejsilnější, střední část celého alba v podobě čtveřice skladeb, které opravdu jedou a každá má hitový potenciál. Talking Bones se skví parádním hororovým, kolotočářským intrem na které postupně naváže zbytek nástrojů. Další Endowment táhne kromě skvělých kytar (sólo uprostřed jsem si pouštěl snad 50 krát - paráda), což ostatně platí pro celé album, frontman Big Boss. Ten se opravdu předvádí v nejlepším světle a střídá polohy zpěvu jakoby se nechumelilo. Obzvlášť civilnější a hlubší projev je zvládnutý na jedničku. Trashovka Tree je nejúdernější, nejrychlejší skladbou a připravuje půdu pro jednoznačný vrchol alba, kterým je baladická Autumn. Pomalé tempo, melancholická nálada a citlivý zpěv. Super věc. In the Heart of Darkness nasazenou laťku rozhodně neshazuje a jako píseň pro klip není vybrána náhodně. Reprezentant alba. Skladbu The Last Gate nechápu a ještě, že existuje tlačítko skip. Poslední klavírní Afterwards (The Tale at the End) vše důstojně ukončuje. Moc pěkná skladba. Rooti mě opravdu příjemně překvapili a jestli s touhle fošnou neudělají díru do světa, tak už asi nikdy.
Playlist:
1 - Omen (The Tones of Mystery)
2 - Then( The Tale about Destiny)
3 - Madness of the Graves (Calling)
4 - Talking Bones
5 - Endowment
6 - Tree
7 - Autumn
8 - In the Heart of Darkness
9 - The Last Gate
10 - Afterwards (The Tale at the End)
