U druhého ročníku Czech Death festu pořadatelé vsadili na jednu zahraniční kapelu a nepříliš variabilní výkvět českého death metalu, který vedl k narůstajícímu stereotypu a nepříliš lákavým vyhlídkám na ročník třetí.
Fúze s vydavateli MetalGate znamenala oživení pomalu vadnoucího festivalu a kvalitou překonala prvotní překvapení z úvodního ročníku. „Rodinná“ atmosféra, krásný areál, navyšující se komorní účast a výborné pivo se staly tradiční známkou červenokosteleckého areálu a spolu se zlepšující se kvalitou kapel dávají předzvěst, že druhý víkend v červnu bude vyhraněn pobytu ve východočeské lokalitě.
Zatímco naše přetížená Felicia zdolávala moravské kopce až šedesátikilometrovou rychlostí, tak na Broďáku začaly vystupovat první kapely. Postupně vyvstaly další logistické problémy a tak jsem usoudil, že MINORITY SOUND nemám šanci vidět. S pomalu utíkajícími kilometry bylo zřejmé, že neuvidím ani SIX DEGREES OF SEPARATION a DEMENTOR (smůlu z cesty jsem si alespoň kompenzoval zakoupením UBLu). HYPNOS na festivalu prémiově prodávali své 12" LP Halfway to Hell a na rozdíl od Brutal Assaultu stál za kytarou Vlasa ze SDOS místo Honzy ze SABATHORY. Jejich deathmetalová show stále baví a Bruno se pochlubil, že jim na podzim vyjde nová deska. Největší ohlas znovu sklidil „skoro-cover“ od KRABATHORU a zůstává otázkou, zda se kapele na novém nosiči podaří překonat svůj veliký stín.
Bylo-li vystoupenÍ HYPNOS hlasité, tak představení ROTTING CHRIST bylo zvukově extrémní. Hlučnost přednesu se projevovala i při mluveném slovu zpěváka, které vazbilo a vyvolalo v aparátech nepříjemnou zpětnou vazbu. Samplovaná část ohlušila kytary i zpěv a mnohdy jsem si musel domýšlet, co ve skladbách zaznělo. O co je tvorba na CD lepší, o to byla show větším zklamáním. Fanoušci pod pódiem řádili jak pominutí, ale hudební stránka byla výrazně slabší. Vystoupení nepomohl ani závěr, kdy se Sakis „převlékl“ za řeckého bojovníka a poslední skladbu odehrál v přilbě.
Pódiové běsnění MELANCHOLY PESSIMISM poznamenalo řídnoucí publikum a večerní část festivalu sledovalo jen několik desítek fanoušků. Tradiční set rychlého death-grindu okořeněný trochou moravského hantce nevybočil z běžně zajetých kolejí a roztančil několik skalních fanoušků. Českobudějovičtí COLP už hráli sotva pro dvacet pozorovatelů, přičemž by si jejich práce s osmistrunnými kytarami zasloužila diváků mnohem více. A závěrečný set ASCENDANCY shlédla už jen hrstka.
Sobotní ráno otevřeli melodičtí DEATHSTARS s propracovanou tvorbou a velikým díkem posluchačům, kteří si přivstali v ranní hodinu. Následovali libozvuční ARCH OF HELL a celkově nevýrazní BUT a SHADOW ARENA. HEAVING EARTH překvapili Jardou z DESPISE za kytarou a precizní hrou. Zběsilá rychlost a kanonáda z bicích se už pomalu blížila americkým ORIGIN. V průběhu setu MORTIFILIE jsem odešel na oběd a s rozpačitými dojmy jsem pozoroval večerní vystoupení G.O.R.E, které nezaujalo výraznějšími kytarovými linkami, ale trochou recese a grindovým běsněním. DYMYTRY předstoupili před fanoušky v maskách a jediné, čím zaujali, byl jejich vzhled. Zbytečná póza a nevýrazná tvorba přesunuly většinu diváků do pivního stanu, ze kterého sledovali kapelu. První zahraniční skupinou byli němečtí ABSTINENZ. Nevýrazný německý spolek vmetl na pódium black metal s klávesami, hrozivými gesty, pliváním ohně a hořícími svíčkami. Kontraproduktivní vystoupení proběhlo ve dne a jeho tajemnost vzala, díky světlu, za své.
Pořádající spolek TORTHARRY již tradičně vystupoval před sobotní „hlavní“ hvězdou a jejich set byl deathmetalově našlapaný od prvních tónů. Plachta za zády kytaristů sice symbolizovala poslední nosič Beneath, ale pořadatelé postupně odehráli většinu hitů ze své současné tvorby.
Nastoupivší PESTILENCE se nesetkali s takovým ohlasem, jaký by si přáli. Nepomohlo tomu ani čerstvě vydané album, na které si Thesseling sestrojil novou sedmistrunnou basu. Osobně si myslím, že jeho basový projev má mnohem větší potenciál u německé OBSCURY než u PESTILENCE. Poslední album zkrátka nebaví, a když propukl ohňostroj na druhém konci rybníka, tak část fanoušků upírala pohled k němu, než ke skupině samotné.
Před vystoupením PESTILENCE poděkovali TORTHARRY divákům, že znovu přijeli a pozvali je na další ročník. Ač v Praze dozníval Sonisphere festival, tak se počet účastníků skoro zdvojnásobil a neupustí-li Goro a TORTHARRY ze svého standardu, tak nás příští rok čeká další výborný zážitek.
Fotky: Ignor
Fotogalerie bude doplněna!
Fúze s vydavateli MetalGate znamenala oživení pomalu vadnoucího festivalu a kvalitou překonala prvotní překvapení z úvodního ročníku. „Rodinná“ atmosféra, krásný areál, navyšující se komorní účast a výborné pivo se staly tradiční známkou červenokosteleckého areálu a spolu se zlepšující se kvalitou kapel dávají předzvěst, že druhý víkend v červnu bude vyhraněn pobytu ve východočeské lokalitě.
Zatímco naše přetížená Felicia zdolávala moravské kopce až šedesátikilometrovou rychlostí, tak na Broďáku začaly vystupovat první kapely. Postupně vyvstaly další logistické problémy a tak jsem usoudil, že MINORITY SOUND nemám šanci vidět. S pomalu utíkajícími kilometry bylo zřejmé, že neuvidím ani SIX DEGREES OF SEPARATION a DEMENTOR (smůlu z cesty jsem si alespoň kompenzoval zakoupením UBLu). HYPNOS na festivalu prémiově prodávali své 12" LP Halfway to Hell a na rozdíl od Brutal Assaultu stál za kytarou Vlasa ze SDOS místo Honzy ze SABATHORY. Jejich deathmetalová show stále baví a Bruno se pochlubil, že jim na podzim vyjde nová deska. Největší ohlas znovu sklidil „skoro-cover“ od KRABATHORU a zůstává otázkou, zda se kapele na novém nosiči podaří překonat svůj veliký stín.
Bylo-li vystoupenÍ HYPNOS hlasité, tak představení ROTTING CHRIST bylo zvukově extrémní. Hlučnost přednesu se projevovala i při mluveném slovu zpěváka, které vazbilo a vyvolalo v aparátech nepříjemnou zpětnou vazbu. Samplovaná část ohlušila kytary i zpěv a mnohdy jsem si musel domýšlet, co ve skladbách zaznělo. O co je tvorba na CD lepší, o to byla show větším zklamáním. Fanoušci pod pódiem řádili jak pominutí, ale hudební stránka byla výrazně slabší. Vystoupení nepomohl ani závěr, kdy se Sakis „převlékl“ za řeckého bojovníka a poslední skladbu odehrál v přilbě.
Pódiové běsnění MELANCHOLY PESSIMISM poznamenalo řídnoucí publikum a večerní část festivalu sledovalo jen několik desítek fanoušků. Tradiční set rychlého death-grindu okořeněný trochou moravského hantce nevybočil z běžně zajetých kolejí a roztančil několik skalních fanoušků. Českobudějovičtí COLP už hráli sotva pro dvacet pozorovatelů, přičemž by si jejich práce s osmistrunnými kytarami zasloužila diváků mnohem více. A závěrečný set ASCENDANCY shlédla už jen hrstka.
Sobotní ráno otevřeli melodičtí DEATHSTARS s propracovanou tvorbou a velikým díkem posluchačům, kteří si přivstali v ranní hodinu. Následovali libozvuční ARCH OF HELL a celkově nevýrazní BUT a SHADOW ARENA. HEAVING EARTH překvapili Jardou z DESPISE za kytarou a precizní hrou. Zběsilá rychlost a kanonáda z bicích se už pomalu blížila americkým ORIGIN. V průběhu setu MORTIFILIE jsem odešel na oběd a s rozpačitými dojmy jsem pozoroval večerní vystoupení G.O.R.E, které nezaujalo výraznějšími kytarovými linkami, ale trochou recese a grindovým běsněním. DYMYTRY předstoupili před fanoušky v maskách a jediné, čím zaujali, byl jejich vzhled. Zbytečná póza a nevýrazná tvorba přesunuly většinu diváků do pivního stanu, ze kterého sledovali kapelu. První zahraniční skupinou byli němečtí ABSTINENZ. Nevýrazný německý spolek vmetl na pódium black metal s klávesami, hrozivými gesty, pliváním ohně a hořícími svíčkami. Kontraproduktivní vystoupení proběhlo ve dne a jeho tajemnost vzala, díky světlu, za své.
Pořádající spolek TORTHARRY již tradičně vystupoval před sobotní „hlavní“ hvězdou a jejich set byl deathmetalově našlapaný od prvních tónů. Plachta za zády kytaristů sice symbolizovala poslední nosič Beneath, ale pořadatelé postupně odehráli většinu hitů ze své současné tvorby.
Nastoupivší PESTILENCE se nesetkali s takovým ohlasem, jaký by si přáli. Nepomohlo tomu ani čerstvě vydané album, na které si Thesseling sestrojil novou sedmistrunnou basu. Osobně si myslím, že jeho basový projev má mnohem větší potenciál u německé OBSCURY než u PESTILENCE. Poslední album zkrátka nebaví, a když propukl ohňostroj na druhém konci rybníka, tak část fanoušků upírala pohled k němu, než ke skupině samotné.
Před vystoupením PESTILENCE poděkovali TORTHARRY divákům, že znovu přijeli a pozvali je na další ročník. Ač v Praze dozníval Sonisphere festival, tak se počet účastníků skoro zdvojnásobil a neupustí-li Goro a TORTHARRY ze svého standardu, tak nás příští rok čeká další výborný zážitek.
Fotky: Ignor
Fotogalerie bude doplněna!
