Věty, které jsem před rokem napsal na adresu debutu chebských Es (za 10“ EP Vyhlídky a konce získali cenu Břitva za neřadové album roku 2010), stále platí. I novinka, tentokrát na menším kolečku o průměru 7 palců, působí znepokojivým a depresivním dojmem, byť nějaké náznaky optimismu lze, zejména v instrumentálce Němý chlapec, také zaregistrovat.
Poměrně dlouhé skladby oscilují mezi několika polohami – hardcoreovým nářezem, melancholickým či zneklidňujícím post rockem. Ruku v ruce s hudbou „jdou“ vokály – s nářezem frenetický řev, s uvolněnějšími pomalými pasážemi recitace nebo nic. Vzhledem k délce textů (jsou krátké...) jsou nabíledni dlouhé, většinou pomalé, instrumentální plochy.
Opět citace z minula, opět podle mě trefná, tudíž vymýšlení jiných slov na popis téhož postrádá logiku. Áčková Papírový pouta jsou jakoby poslepovaná z několika různých skladeb – hravý úvod přechází v pořádný nářez (k němu samozřejmě patří uřvaný vokál), pak přichází náhlý obrat k minimalistickému rocku (a k němu patří recitace), z něhož opět následuje přeskok k posthardcoreové nespoutanosti. Text vypráví o tom, že to tady stojí za... (dosaďte si sami), že se motáme v bludném kruhu, ze kterého marně hledáme cestu ven.
K filozofii kapely tak nějak patří určitá skromnost a jednoduchost, což je patrné i v případě obalu. Stejně jako minule jde o střídmou černobílou grafiku, tentokrát ale nechybí alespoň jednoduchý vnitřní obal se sestavou a textem. A skromný je i zvuk, který sice není špatný, ale ani vyšperkovaný, byť dali pánové vale zkušebně a zamířili na jediný den do studia Jámor. Ale ona ta neučesanost k expresivní muzice docela dobře pasuje.
Pozn.: Pro ty, kteří nedisponují gramofonem, je nahrávka k dispozici na společném CD s českobudějovickým instrumentálním duem Depakine Chrono.
Seznam skladeb:
- Papírový pouta
- Němý chlapec
Čas: cca 16 min.
