Chebská esa na to jdou od lesa. Ani ne po roce existence debutují rovnou na vinylu, navíc na specifickém formátu o průměru 25,4 cm, familiérně zvaném desetipalec. A jakkoliv mi je d.y.i. přístup sympatický a vinyl ještě více, v tomto případě mě trochu mrzí strohost obalu. Kromě názvu kapely, alba a seznamu skladeb totiž přebal neobsahuje zhola nic, žádné informace o nahrávání, sestavu, natož fotku kapely, o vnitřním obalu s texty si také můžeme leda nechat zdát. Po detektivním pátrání a hlavně vyzpovídání kapely jsem si nakonec vyrobil vnitřní obal vlastními silami, protože mám rád pořádek (úsměv).
Esazlesa označují svou hudbu jako emo screamo, ale rozhodně tím nemyslí nasládlé a sladkobolné popěvky pro náctileté slečny. Naopak, v jejich tvorbě převládají negativní pocity a celkově tíživá atmosféra. Sympatické je, že pánové v textech nenadávají na společenské zlořády, ale nimrají se ve vlastních nitrech, aniž by se dělali lepšími, než jsou. Naopak, klidně přiznají, že jsou sobci, nebo že stojí v místech, z nichž nejspíš nevede žádná cesta a že se ji ani nesnaží najít. A ač jsou texty velice krátké, svou naléhavostí strčí do kapsy kdejaké litanie... snad trochu zamrzí, že si autoři více nepohráli se slovy; texty připomínají běžnou mluvu – jako kdyby na papíře a v ústech zpěváka skončily části rozhovorů či myšlenek bez dalších úprav.
Čtyři poměrně dlouhé skladby oscilují mezi několika polohami – hardcoreovým nářezem, melancholickým či zneklidňujícím post rockem. Ruku v ruce s hudbou „jdou“ vokály – s nářezem frenetický řev, s uvolněnějšími pomalými pasážemi recitace nebo „nic“. Vzhledem k délce textů (jsou krátké...) jsou nabíledni dlouhé, většinou pomalé, instrumentální plochy. Nejambicióznější skladbou je devět a půl minuty trvající Sobec. Po uvolněném melodickém úvodu se zajímavými kytarovými tóny následuje podle očekávání přitvrzení a řev, který podkreslují psychedelické motivy; následné zklidnění směřuje až kamsi k ortodoxnímu minimalismu, vše se zpomaluje, zeslabuje, každý tón aby posluchač „lovil“. Postupně ale song začne nabírat obrátky, kytara kouzlí specifické melodie a závěr s emotivním křikem drásá nervy. V nejkratší a nejsvižnější Paměti překvapí takřka blackmetalový zvuk kytary, která připomíná bzučící včelí roj, zpěvy jsou zde nejčetnější a nejpestřejší a mně se právě Paměť jeví jako nejlepší. Ale tak o fous, protože materiál je vzácně vyrovnaný. I obě „áčkové“ skladby mají sílu, jak naléhavá úvodní o neradostných Vyhlídkách („Proč všechny moje ranní naděje končí už před obědem?“), tak dramatické Životy s přímočarým HC i uklidňujícími rockovými kudrlinkami.
Nahrávka byla pořízena ve zkušebně a i když bylo použité studiové vybavení, sound by mohl být lepší. Chybí mu „hustota“, a ač hraje vinyl, zní ploše, bez potřebné dynamiky. Zvuk bicích je jakoby zatlumený a baskytara není většinou zrovna ideálně slyšet.
Pozn.: Pro ty, kteří nedisponují gramofonem, je nahrávka k dispozici na CD-R.
Seznam skladeb:
Čas: cca 24 min.
http://bandzone.cz/esazlesa
Esazlesa označují svou hudbu jako emo screamo, ale rozhodně tím nemyslí nasládlé a sladkobolné popěvky pro náctileté slečny. Naopak, v jejich tvorbě převládají negativní pocity a celkově tíživá atmosféra. Sympatické je, že pánové v textech nenadávají na společenské zlořády, ale nimrají se ve vlastních nitrech, aniž by se dělali lepšími, než jsou. Naopak, klidně přiznají, že jsou sobci, nebo že stojí v místech, z nichž nejspíš nevede žádná cesta a že se ji ani nesnaží najít. A ač jsou texty velice krátké, svou naléhavostí strčí do kapsy kdejaké litanie... snad trochu zamrzí, že si autoři více nepohráli se slovy; texty připomínají běžnou mluvu – jako kdyby na papíře a v ústech zpěváka skončily části rozhovorů či myšlenek bez dalších úprav.
Čtyři poměrně dlouhé skladby oscilují mezi několika polohami – hardcoreovým nářezem, melancholickým či zneklidňujícím post rockem. Ruku v ruce s hudbou „jdou“ vokály – s nářezem frenetický řev, s uvolněnějšími pomalými pasážemi recitace nebo „nic“. Vzhledem k délce textů (jsou krátké...) jsou nabíledni dlouhé, většinou pomalé, instrumentální plochy. Nejambicióznější skladbou je devět a půl minuty trvající Sobec. Po uvolněném melodickém úvodu se zajímavými kytarovými tóny následuje podle očekávání přitvrzení a řev, který podkreslují psychedelické motivy; následné zklidnění směřuje až kamsi k ortodoxnímu minimalismu, vše se zpomaluje, zeslabuje, každý tón aby posluchač „lovil“. Postupně ale song začne nabírat obrátky, kytara kouzlí specifické melodie a závěr s emotivním křikem drásá nervy. V nejkratší a nejsvižnější Paměti překvapí takřka blackmetalový zvuk kytary, která připomíná bzučící včelí roj, zpěvy jsou zde nejčetnější a nejpestřejší a mně se právě Paměť jeví jako nejlepší. Ale tak o fous, protože materiál je vzácně vyrovnaný. I obě „áčkové“ skladby mají sílu, jak naléhavá úvodní o neradostných Vyhlídkách („Proč všechny moje ranní naděje končí už před obědem?“), tak dramatické Životy s přímočarým HC i uklidňujícími rockovými kudrlinkami.
Nahrávka byla pořízena ve zkušebně a i když bylo použité studiové vybavení, sound by mohl být lepší. Chybí mu „hustota“, a ač hraje vinyl, zní ploše, bez potřebné dynamiky. Zvuk bicích je jakoby zatlumený a baskytara není většinou zrovna ideálně slyšet.
Pozn.: Pro ty, kteří nedisponují gramofonem, je nahrávka k dispozici na CD-R.
Seznam skladeb:
- Vyhlídky
- Životy
- Sobec
- Paměť
Čas: cca 24 min.
http://bandzone.cz/esazlesa
