Čau! Ahoj! Ale to pořád není ZDARR! A kdože to vlastně je? Kvarteto pánů, kteří se pokoušejí dobýt svět svojí ?otevřenou akustickou fúzí?. Tentokrát se spolehněte, že se nejedná ani o black, death či jinou skočnou metalovou odnož a k velkému překvapení, že v samotné desce má prsty Radek Kopel, se nejedná ani o žádnou industriální noisovou mašinerii. Vlastně je dost možné, že všechny metalové máničky protáhnou své obličeje a budou se divit. A ne že bych se jim divila. Hudba je to víceméně folková a ani instrumentální sestava není taková, jaká by se od pořádných klepačů čekala. Poslechnout se dá všelicos: akordeon, saxofon, zvonkohra, perkuse a mnohé jiné. Na první poslech se člověk nechá snadno zmást texty, které chtě-nechtě připomínají výplody z dílny MIG 21, KRYŠTOF a jim podobným rádiovým spolkům. Rozdíl je snad v tom, že tupě znějící ?když mi vítr napne plachtu, když mi plachta popožene jachtu? se tady mění v chvílemi obdobně zmatené (a zřejmě nepochopené) např. ?zelené čtverečky na mojí vestičce, mám doma červené schované v krabičce?, které se objevují v songu ?Sousedi a autíčka?. Když se ale upustí od jednodušších a roztodivnějších a přejde se k jiným písním ovlažující mysl upracovaných lidí, dojde i na kousky, které jsou vkusně morbidní, třebas o rozkládací se tanečnici, která zřejmě v záchvatu malomocnosti zapomněla hlavu v davu, tělo jí celý zkapalnělo, nohy utekly k doktorovi a ruce už nepřestanou skučet. Potom přichází také silný kus ?Sedm teček?, kde je zmiňována ubohá beruška, která upaží a padne na hubu. Jeden kousek (z celkových 11-ti) je věnován také něžnému pohlaví. ?Ženy? je dojímavý příběh o tom, co všechno tato něžná křehká stvoření mohou splnit nezvedenému mužskému pokolení a jak by si toho pánové měli vážit. Jakožto hitovka celého výlisku by se mohla docela dobře ujmout ?Jen nechci tě mít rád?, což je pro změnu smutný příběh o velké lásce, která vlastně existovala jen v posteli a pak se není co divit textu ?já chci tě, já chci tě, já chci tě??jen nechci tě mít rád?. Jak by se to celé dalo elegantně shrnout?.poslech se dá doporučit jen tolerantním lidem, protože přeci jen odtud-potud, i tohle je jakási alternativa hudby, které se dostává právem určitého prostoru. I když z vlastního pohledu, bych tuto placičku odhodila v dál do rukou více chápajících jedinců než jsem já.
