Ten pravý metalový velikonoční rej zažila obec Kožlany u Plzně. V krásném prostředí clubu Fantasy Land vystoupila legenda českého metalu, skupina VITACIT, v čele s Láďou Křížkem.
Rozjezd večera měli na starost NOBODY KNOWS, kteří dorazili se značným zpožděním, které ovšem nebylo zaviněno nějakým laxním přístupem k plzeňskému publiku, ale problémem s jejich dodávkou. Ten čas, co chlapi ztratili na cestě, ovšem plně vynahradili svým perfektně zvládnutým vystoupením. Takhle nějak má vypadat nefalšovaná rocková kapela. Dobrá image, skvěle zvládnutá pódiová prezentace a šlapavý rock´n´roll, to jsou hlavní devízy liberecké bandy. Kdo měl možnost tuhle partičku vidět někdy předtím, dá mi zcela jistě za pravdu, že kluci nikdy nic neojebají a hrají s velkým nasazením. Tak tomu bylo i tentokrát. Lidi sice zůstávali jaksi v klidu, ale pak je zvednul ze židlí cover Overkill od slavných Motörhead. Ten odezpíval basák Stanley G, který je takovou mladší a sympatičtější kopií mr. Lemmyho. Parádní show, která ten večer nasadila laťku hodně vysoko.
Hlavní hvězda večera, VITACIT, měla pod pódiem nepoměrně více lidiček. Vždyť kdo by neznal hity jako Drákula, Já mám trápení nebo Já chci se ptát těch králů. Vitacit se rozjížděli pěkně pozvolna delším intrem, pak spustila hradba kytar a po chvíli se objevil i sám Láda Křížek. Je tomu už hodně dlouhá řada let, co jsem viděl Láďu naposled a mlžně si vybavuji, že to bylo s Citronem. No nikdo z nás nemládne a kdysi idol dívčích srdcí má v současnosti na tváři vrásky a blonďatá hříva mírně prořídla. Ovšem to je dnes zcela nepodstatné a ať si říká kdo chce co chce, Křížka má česká metalová scéna pouze jednoho. To co mu vzal čas na jeho vizáži, to mu přidal na hlase – kurva ten chlapík má hlas snad ještě silnější než dřív. Lidi pod pódiem se konečně trošku rozehřáli a dávali jasně najevo, že na písně Vitacitu nezapomněli. Původní kytarista „Kuře“ Hejč se svým kolegou Reddy Krocem (ten drtí kytary i v Kreysonu) si hraní vskutku velmi užívali, stejně tak jako celý Vitacit.
Pozdní večer uzavírala plzeňská FATA MORGANA, která se dá považovat za blackmetalovou legendu. S pár kamarády jsme na ní koncem 80. let nedali dopustit a jezdili na ni celkem pravidelně. Bohužel musím říct, že dnes už kapela dbá spíš na image než hudební aspekt. Na druhou stranu hraje pořád tak nějak postaru a pamětníky potěší. Zbytek lidí se pak mohl kochat pohledem na pódiovou show, kterou může Fatě závidět i Alice Cooper nebo King Diamond (úsměv). Fata Morgana zahrála i pár novějších kousků, třeba Jehla do žíly nebo Matrix, ale sázela hlavně na osvědčené hity jako Nad rakví a Elizabeth Bathory.
Rozjezd večera měli na starost NOBODY KNOWS, kteří dorazili se značným zpožděním, které ovšem nebylo zaviněno nějakým laxním přístupem k plzeňskému publiku, ale problémem s jejich dodávkou. Ten čas, co chlapi ztratili na cestě, ovšem plně vynahradili svým perfektně zvládnutým vystoupením. Takhle nějak má vypadat nefalšovaná rocková kapela. Dobrá image, skvěle zvládnutá pódiová prezentace a šlapavý rock´n´roll, to jsou hlavní devízy liberecké bandy. Kdo měl možnost tuhle partičku vidět někdy předtím, dá mi zcela jistě za pravdu, že kluci nikdy nic neojebají a hrají s velkým nasazením. Tak tomu bylo i tentokrát. Lidi sice zůstávali jaksi v klidu, ale pak je zvednul ze židlí cover Overkill od slavných Motörhead. Ten odezpíval basák Stanley G, který je takovou mladší a sympatičtější kopií mr. Lemmyho. Parádní show, která ten večer nasadila laťku hodně vysoko.
Hlavní hvězda večera, VITACIT, měla pod pódiem nepoměrně více lidiček. Vždyť kdo by neznal hity jako Drákula, Já mám trápení nebo Já chci se ptát těch králů. Vitacit se rozjížděli pěkně pozvolna delším intrem, pak spustila hradba kytar a po chvíli se objevil i sám Láda Křížek. Je tomu už hodně dlouhá řada let, co jsem viděl Láďu naposled a mlžně si vybavuji, že to bylo s Citronem. No nikdo z nás nemládne a kdysi idol dívčích srdcí má v současnosti na tváři vrásky a blonďatá hříva mírně prořídla. Ovšem to je dnes zcela nepodstatné a ať si říká kdo chce co chce, Křížka má česká metalová scéna pouze jednoho. To co mu vzal čas na jeho vizáži, to mu přidal na hlase – kurva ten chlapík má hlas snad ještě silnější než dřív. Lidi pod pódiem se konečně trošku rozehřáli a dávali jasně najevo, že na písně Vitacitu nezapomněli. Původní kytarista „Kuře“ Hejč se svým kolegou Reddy Krocem (ten drtí kytary i v Kreysonu) si hraní vskutku velmi užívali, stejně tak jako celý Vitacit.
Pozdní večer uzavírala plzeňská FATA MORGANA, která se dá považovat za blackmetalovou legendu. S pár kamarády jsme na ní koncem 80. let nedali dopustit a jezdili na ni celkem pravidelně. Bohužel musím říct, že dnes už kapela dbá spíš na image než hudební aspekt. Na druhou stranu hraje pořád tak nějak postaru a pamětníky potěší. Zbytek lidí se pak mohl kochat pohledem na pódiovou show, kterou může Fatě závidět i Alice Cooper nebo King Diamond (úsměv). Fata Morgana zahrála i pár novějších kousků, třeba Jehla do žíly nebo Matrix, ale sázela hlavně na osvědčené hity jako Nad rakví a Elizabeth Bathory.
