Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TELEPATIE VI

Nějak více se rozepisovat o původní zdi zde asi nemá smysl – film The Wall je notoricky známou záležitostí, poměrně známý je i bootleg Divided We Fall, neoficiální záznam Zdi z roku 1980. Jak ale vypadá The Wall roku 2011?

Ze všeho nejvíce působí poněkud zestárleji – ano, Roger Waters se sice stále snaží seč to jde a o poctivosti a kvalitě jeho výkonu nemůže být debat, jen je v jeho projevu ten věk již znát – místy uřezává koncovky, místy prostě chtě nechtě zní staře. I když je možné, že i toto trochu přehrává, aby doplnil koncept svého díla.

Samotná Zeď ve verzi 2011 se dočkala několika změn – od těch nejdrobnějších (zmizela postava konferenciéra, místy se objevují nové pasáže… těch ale nebyly více než dvě minuty), přes ty výraznější (doplnění projekcí novou počítačovou grafikou) až po samotnou změnu vyznění konceptu The Wall. Původní Zeď byla zaměřena na jediného člověka – Pinka, který si kolem sebe z drobných útržků svého života staví zeď, kterou se odcizuje od zbytku společnosti. Zeď roku 2011 však již není Pinkova zeď – nyní se mění v jeden gigantický náhrobní kámen celé společnosti, která je stavěna na životech a smrti jednotlivých lidí. Ať již tito lidé zemřou přímo ve válce nebo důsledkem toho, že je současný byznys prostě umoří. Právě lidem, kteří zemřeli v nesmyslných válečných konfliktech je The Wall 21. století věnována nejvíce – již na samotném počátku během Thin Ice jsou promítány zemřelých ve válečných konfliktech – vojáků, civilistů, žen, dětí... Postupně se jejich tváře objevují na jednotlivých kostkách zdi a společně s textem Thin Ice vytvářejí atmosféru, ze které mrazí. Následující set Another Brick in the Wall, Pt. 1 / Happiest Days of Our Lives / Another Brick in the Wall, Pt. 2 se již dočkal pouze minimálních změn – vrací se postava učitele ponižujícího své žáky, tentokráte však tváří v tvář svým žákům – dětskému sboru , který byl oblečen v tričkách s nápisem „Fear Builds Walls.“ Značný ohlas si pak odnesla píseň Mother, zvláště pak úsek textu, kdy Waters zpívá: „Mother should I trust the goverment?“ (Matko, měl bych věřit vládě?) přičemž jako odpověď se na Zdi promítl nápis „ANI Z PRDELE.“ Skutečnou lahůdku však tvoří nové animace k Goobye Blue Sky. Vrací se představa náletu, tentokráte je však společnost bombardována záminkami pro válku – vírami, ideologiemi, ikonami konzumní společnosti. Celou dobu pak přibývají kostky ve zdi a postupně oddělují kapelu od publika. Poslední kostka pak kapelu odděluje po Goodbye Cruel World a končí první polovina show.

Pauzu mezi první a druhou částí pak vyplňuje poděkování Rogera Waterse všem, kteří poslali fotografie svých zemřelých blízkých a projekce těchto fotografií s krátkým textem. Druhá část The Wall pak začíná za zdí. Zde, na rozdíl od původní The Wall, schází hadrový panák opřený o zeď a po celou Hey You publikum opravdu pouze zírá na zeď bez jakýchkoliv efektů. V druhé části show se pak objevuje nejvíce animací a zároveň ze zde cítit nekonzistence animací – stěžejní část tvoří animace již z roku 1980, tedy kreslené animace. Do nich jsou pak včleněny současné animace vytvořené na počítači soudobou technikou, které přirozeně vypadají naprosto jinak. Zde je škoda, že se Roger více nesnažil své dílo udržet více jednotné a nové animace nepřizpůsobil původnímu stylu kreseb z The Wall, neboť Pink je v jednu chvíli představován jako jednoduchá kreslená postava a v zápětí se objevuje jako animace ne nepodobná známému Glumovi. Nejsugestivnějšími pasážemi druhé části jsou pak bezesporu Vera a Bring the Boys Back Home. Zde se opět vrací fotografie padlých doplněné o projekci záznamu děvčete, které mělo to štěstí a otec se mu z války vrátil. Naprostým opakem pak je poměrně známý záznam z Iráku, kdy vojenský sniper sleduje evidentního civilistu, do vysílačky nahlásí, že s sebou nese samopal AK-47 (který též evidentně nemá) a následně jej a ještě jednoho civilistu zabije. Na památku jejich smrti se pak na Zdi objeví jména obou mrtvých se vzkazem, že jejich jména nebudou zapomenuta. Zbývající části druhé poloviny se pak (až na zmíněné animace) nedočkaly velké změny – během In The Flesh Roger zastřelil pár návštěvníků, prokráčela eponymní kladiva, proběhl soud a nakonec spadla i samotná Zeď.

Nyní, když je po všem, nelze než doufat, že The Wall 21. století brzy vyjde i na DVD a že smutných osudů, kterých se tato Zeď dotkla, již nebude přibývat.

Zveřejněno: 18. 04. 2011
Přečteno:
3475 x
Autor: Pushkin | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář