KLADIVO NA PÝCHU

Chebská death metalová úderka PANDEMIA loni završila 15 let své existence. O dobách dávno minulých a zároveň i o současném dění v kapele jsem si povídal s jejím baskytaristou, managerem a řekl bych i duší Jardou FRIEDRICHEM.

Pandemia oficiálně vznikla v roce 1995, ale pokud se nepletu, tak už předtím vlastně byl základ kapely pohromadě ještě pod jinými názvy.

Ano, moje a Pavlova (bicí) kapela byla Mortifsain (1993), kterou po roce vystřídal  band Suffering.

První demo „Prach na očích“ jste nahráli krátce po zahájení činnosti, představil se na něm váš původní zpěvák Mathew Brady a poprvé a vlastně i naposledy jste ve vašich textech použili češtinu. Dle mého názoru však úroveň songů nebyla příliš valná (až na skladbu "Pandemia", která později byla přetextovaná do angličtiny a na dlouhé roky zůstala v repertoáru kapely). Jak se ty, s odstupem těch více než 15 let, na 3 zde uvedené věci díváš? Neměli jste třeba s natáčením chvíli počkat, až dáte dohromady kvalitnější materiál? Takhle jste si hned na úvod vaší kariéry neudělali u posluchačů zrovna dobrou reklamu.

Jediné, co bych dnes udělal jinak, co nebylo dotažené do konce, byly české texty, které se k jinak, na tu dobu, celkem povedené hudbě nehodily. Jinak tu nahrávku mam stále rád. Náš kmenový song "Pandemia" byl minimálně v první pětiletce opravdu velký hit!

Na konci roku 1996 navíc nastala celkem zásadní změna, když odešel Mathew a jeho místo na spoustu dalších let zaujal Michal „Medvěd“ Bárta. Co bylo hlavní příčinou poměrně brzské změny na postu zpěváka?

S Matheuwem jsme zakládali kapelu Suffering, ze které vzešla díky názvu jeho textu pozdější Pandemia. Na tu dobu máme spousty pěkných vzpomínek. Ale bohužel démon alkohol a časová vytíženost ukončily jeho působení ve skupině.

Dá se říct, že průlom u fanoušků nastal hned s vaším druhým demem „Dance In Vicious Circle“, které se objevilo v lednu 97 (později vyšlo ještě na split MC s kapelou Exhumace) a na němž už byl oproti „Prachu…“ slyšet velký posun po všech stránkách. Bylo to i díky angažování nového pěvce nebo už byl materiál v době Michalova příchodu hotový?

Na "Dance In Vicious Circle" byla už komplet hotová hudba i texty. Michal přišel do kapely jen pár týdnů před jeho nahráváním. Celkový hudební posun na druhém demu byl znát hlavně díky velké koncertní aktivitě, která narostla v mezičase mezi těmito nahrávkami a kde se kapela trochu více vyhrála.

Krátce po vydání demáče a před vaším, vlastně prvním, tour, které jste absolvovali po boku veličin světového death metalu Vader a Krabathor, nastala výměna i na postu bubeníka, kdy k vám přišel Tom Brtník.

Bylo to naše první turné po Čechách a Slovensku , byla to parádní jízda, všude narvané kulturáky a každý večer super koncerty vedle Vader a Krabathor, co více si přát v začátcích! V té době se už ale taky hromadily neshody s naším tehdejším a od roku 2001 opět navrátivším se bubeníkem Pavlem... A bylo to celkem hektické, dva dny po turné jsme se rozešli s Pavlem a Tomáš měl jenom další dva dny, aby se naučil koncertní program a vyrazil s námi na daší štace!

Rok 1997 byl pro vás, co se týče koncertních událostí velmi bohatý. Jaký je to pro mladé klučiny pocit, stát najednou na stejném pódiu s takovými ikonami světové scény, jako byli již výše zmínění Vader, Six Feet Under, Kreator nebo Dimmu Borgir?

Byla to opravdu velká škola, ale i výzva stát po boku těchto veličin na jednom pódiu. Zároveň o nás na jedné straně během krátké chvilé věděla celá republika, na druhé straně jsme si podepsali ortel na tehdejší "domácí undergroundové scéně". A spousta "kolegů a přátel" z branže nám to opravdu nemohla odpustit...

A co společný koncert s Death? Jaké na něj máš vzpomínky? Vím, že tys byl vždy velkým fandou téhle kapely a je určitě strašná škoda, že tak geniální hudebník, jakým Chuck bezesporu byl, už není mezi námi.

Byl to velkolepý večer, ve sportovní hale na Slavii v Praze se sešlo téměř 2000 fans, kteří vytvořili super atmosféru. Já jsem měl to štěstí po koncertě se osobně setkat v zákulisí s Chuckem, navzdory tomu, co se o jeho osobě psalo a navyprávělo, se jednalo o velice pohodového a skromného chlapíka. Pro mě osobně je jeho kapela srdcová záležitost, takže tento večer je opravdu nezapomenutelný!!!

Na konci následujícího roku jste udělali jako promo 3 nové věci, ve kterých jste oproti dřívějšku vaší tvorbu výrazně zrychlili a zároveň i kvalitativně ještě vylepšili.

Nasbírali jsme spoustu zkušeností, odehráli spoustu koncertů po boku metalových velikánů, to vše se muselo odrazit i na nových skladbách. Rezeslali jsme pár songů několika vybraným firmám a překvapivě na sebe nahrávací smlouva nenechala dlouho čekat.

Na základě tohoto proma jste se později dostali k americkému vydavatelstí  Lost Disciple Records, které v prosinci 1999 vydalo i váš debut „Spreading The Massage“, jenž byl natočen ve studiu Gallery Sound. Proč jste si pro vaši prvotinu vybrali právě toto studio a spolupráci s jeho šéfem Jaroslavem Brouzdou?

Na tu dobu se jednalo o jednoho z nejlepších deathmetalových zvukařů, už při nahrávání již zmíněného 3 skladbového proma nás jeho práce nadchla a při rozhodování kde budeme natáčet debut "Spreading The Massage" bylo rychle jasno.

Následně jste se opět vrhli do kolotoče koncertů, který vás zavedl snad do všech evropských zemí.

Na podporu "Spreading The Message" jsme absolvovali měsíční turné po Evropě, kterou jsme projeli opravdu důkladně od Portugalska až po Rusko. K dnešnímu dni naše kapela hrála ve více než 30 zemích světa.

V roce 2001 odešel ze zdravotních důvodů bubeník Tom, za něhož na několika koncertech zaskočil Martin Škaroupka (alias Marthus, momentálně člen britských Cradle Of Filth) a nakonec se k vám připojil zpět původní bicman Pavel, s nímž jste tentokráte ve studiu Propast pořídili pro Američany druhé album „Personal Demon“, po kterém opět následuje maraton vystoupení, tentokráte už nejen po Evropě, ale hlavně též po Latinské Americe.

Nabídka na tak exotické turné se nedá odmítnout. Za dva a půl měsíce jsme projeli komplet jižní a střední Ameriku od Brazilie až po Mexiko. Ve spoustě tamějších zemí jsme byli první metalová kapela z Evropy, návštěvnost a reakce fanoušků byla zabijácká! Aby toho nebylo málo, tak jsme si to za dva roky zopakovali znovu.

Událostí pro kapelu jistě bylo i natočení prvního klipu, který byl pořízen na skladbu „Devious Omen“.

Právě v tomto klipu najdete sestřih z naší průkopnické jihoamerické mise, najdete ho na Youtube.

Pandemia po té ve svých aktivitách nepolevila, naopak, na konci roku 2004 začalo ve studiích Gallery Sound a LK Audio postupně vznikat třetí CD. Zajímalo by mě, proč jste se rozhodli vrátit do Gallery Soundu, nebyli jste se zvukem z Propasti spokojeni?

S natáčením v Propasti u Petra Jandy jsme byli spokojeni, ale chtěli jsme zkusit něco nového. Takže jsme využili nabídky LK Audio u Ládi Křížka a za asistence Jardy Brouzdy se nám v tomto moderně vybaveném studiu podařilo udělat celkem originální a zajímavý zvuk.

Po vydání nahrávky, která tentokráte dostala název „Riven“ jste opět vyrazili na turné po jihoamerických zemích, po němž však Pandemii pro fanoušky velmi překvapivě opustil jeden z jejích zakládajících členů, kytarista Alex. Málokdo z posluchačů si asi dokázal představit fungování kapely bez jeho přítomnosti. Nový šestistrunník Vlasta Slíž však posluchače dokázal poměrně rychle přesvědčit o svých kvalitách.

Je pravda, že po Alexově odchodu možná pár lidí mohlo zapochybovat o dalším vývoji kapely,  ale již tři měsíce po té skupina stála na pódiu zlínské Metalmánie s novým sekerníkem Vlastou. Což dokazuje, že sílu kapely vždy tvořil celek a né jedinec....

Z vašich výjezdů na jihoamerický kontinent byla pořízena spousta obrazového materiálu, který později vyšel na DVD, jenž dostalo příznačný název „Pandemic Mission To Latin America“ a vyšlo v roce 2007.

Jedná se opravdu o obsáhlý dokument ze dvou turné, který je určen pro skalní fanoušky, kde kapela odhalila hodně i ze svého zákulisí.

O rok později došlo k další zásadní změně v personálním obsazení, kdy po dlouhých letech Pandemii opustil zpěvák Michal a jeho post zaujal Jirka Krs, se kterým se rozjela práce na dalším řadovém CD. Co bys řekl k této rošádě?

O tom se mi mluví velice těžko, protože tento rozchod byl pro nás asi nejtěžší. Michal je opravdu skvělý kámoš a hlavně člověk, ale naše hudební vize do budoucna byly hodně rozdílné...

Jako vydavatele pro váš nový materiál jste získali německou firmu War Anthem Records, jenž vám umožnila nahrávání ve studiu Stage One, kterému šéfuje věhlasný Andy Classen. Jaké jsou tvoje dojmy z této spolupráce?

Musím podotknout, že smlouva s německým vydavatelem  War Anthem Records byla opravdu velkým posun dopředu. A když jsme dostali nabídku natáčet u tak zkušeného producenta, jakým  Andy Classen je, bylo to tak trochu splnění dávného snu a zároveň i příjemná odměna za letitou práci.

Myslíš, že s příští deskou se vám opět povede dostat do tak dobrého studia? Vaše smlouva s War Anthem byla pouze pro aktuální album nebo se bude jednat o dlouhodobější spolupráci?

Smlouva byla podepsána jen na jedno album, ale firma má přednostní právo na vydání dalšího alba. V současné době začínáme připravovat materiál pro nové CD a vše také závisí na vzájemné dohodě a nabídnutých podmínkách, takže zatím je předčasné hovořit o tom kdo definitivně desku vydá.

Čtvrté CD „Feet Of Anger“ vyšlo před koncem roku 2009 a kapela se na něm oproti své dřívější tvorbě posunula trošku jiným směrem. Částečně ubylo brutality a naopak se objevilo o něco více melodií. Kde a v čem byl důvod a počátek této změny?  Mezi lidmi bylo možné zaslechnout i názory, že Pandemia se vydává ve stopách švédských Amon Amarth.

Takhle jak zní naše poslední album "Feet of Anger" jsem chtěl, aby kapela zněla už dříve, ale k tomu  muselo dojít asi až po zmíněných personálních změnách...(úsměv). S přirovnáním k Amon Amarth bych to tak horké neviděl, už jsi slyšel u Amon Amarth sypačky (úsměv)??? Možná při poslechu skladby "Twisted Faith" se může zdát podobnost v její jednoduchosti a melodii. Jinak mě moc těší, že album sklidilo větší ohlas u kritiků a fanoušků než předešlé tři desky dohromady!  

Jak už jsem zmínil v úvodu, kapela oslavila v loňském roce již 15 let na metalové scéně a při této příležitosti jste doma v Chebu uspořádali  výroční koncert za účasti Master nebo německých Necronomicon. Jaký měla tato akce u fanoušků ohlas?

Byl to skvělý večer, dorazilo nad 250 fanoušků, z celých Čech i z Německa a atmosféra v publiku i zákulisí byla velice vydařená. Přehráli jsme fanouškům průřez celou naší tvorbou a bylo i super, že dorazil náš kamarád Bruno (Hypnos) a zazpíval s námi na pódiu letitý song jeho bývalého bandu Krabathor!

Když bys měl porovnat vaše začátky v období prvního dema a žhavou současnost, v čem za tu dlouhou dobu vidíš největší rozdíl, ať už co se týče muzikantského umu, vydavatelů, koncertů a vůbec celkového fungování scény?

Nic zásadního se nezměnilo, za každým úspěchem je spousta dřiny a odříkání a nic není zadarmo!

Pandemia je určitě známá svou velkou koncertní aktivitou. Zajímalo by mě, jestli i do budoucna počítáte s takto velkou porcí vystoupení nebo u vás přece jen s přibývajícím věkem přijde trocha pohodlnosti a už se vám nebude chtít tolik harcovat po světě?

Není to tím, že bychom byli pohodlní nebo že by se nám nechtělo, ale už není důležité hrát každý víkend za jakýchkoliv podmínek jako v začátcích, kdy jsme si budovali jméno. Koncerty a turné dnes volíme s rozvahou a efektem pro výsledek kapely.

Spousta kapel říká, že v dnešní době, kdy prodeje CD neustále klesají, jsou právě koncerty jejich obživou. Jak jste na tom vy? Stačí vám příjmy z hudebních aktivit na živobytí nebo musíte hledat i další zdroje příjmu? A dá se vůbec k této činnosti najít nějaké stabilnější zaměstnání?

Bylo i období, kdy jsme do práce chodit nemuseli, ale vzhledem k tomu, že dnes má většina z nás rodiny a děti, jsou náklady vyšší a člověk tak musí být zodpovědnější a proto máme dnes všichni stálé zaměstnání.

Ty jediný z celé kapely jsi ji za celých těch dlouhých 15 let neopustil ani na moment. Probrali jsme odchody Alexe i Michala, tebe třeba nikdy nenapadlo se vším praštit a věnovat se nějaké „normální“ práci a hraní mít pouze občas, jako koníčka?

Nemám rád termín "kapelu jako koníčka", to je začátek konce, pro mě je kapela něco jako styl života, něco jako poslání, hrát death metal! Mám k tomu sice normálni zaměstnání, ale přístup se nezměnil!

Vyjma vašich řadovek jste se zúčastnili i natáčení několika tributních CD. Můžeš nám i o tomhle něco povědět?

Pokud mne pamět neklame, přispěli jsme na tribute Morbid Angel a Fata Morgana, dosti rozdílný materiál, že? (úsměv)  Jinak jsme nahráli covery ještě od Death a Krabathor a několik dalších nebylo natočeno. Takže není vyloučeno, že může v budoucnu dojít i na celé album coverů!

Na závěr našeho obsáhlého povídání bych se chtěl zeptat na vaše plány pro rok 2011. Chystáte pro posluchače něco zajímavého nebo se třeba letošní rok, po předchozích náročných letech, ponese spíše v duchu odpočinku a načerpání sil do další činnosti?

Koncertů bude v tomto roce o něco méně, protože začínáme pracovat na nových skladbách pro nové album a zároveň se nám podařilo sehrát několik hodně zajímavých cover songů, takže ještě není jasné v jaké podobě album vyjde, ale do studia bychom chtěli jít ještě před koncem roku.

Jardo, díky za tvůj čas, přeju vám hodně úspěchů v další práci.
 
Díky za rozhovor a ať se daří.
Jarda and Pandemia


www.pandemia.cz
www.bandzone.cz/pandemia


Zveřejněno: 31. 03. 2011
Přečteno:
3392 x
Autor: Mikael | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

02. 08. 2021 02:26 napsal/a 'to víš, že jo'
'to víš, že jo'
'to víš, že jo'
31. 07. 2021 00:54 napsal/a karel zvolánek
metal herec
kája zvolánek