Skupina Tenebra (z Prostějova a Frýdku-Místku) o sobě dala poprvé vědět před třemi roky demosnímkem Partie s černými kameny, na kterém do rocku a metalu míchala elektronické zvuky. Letos se hlásí s debutovým materiálem, a když tak Disharmonii poslouchám a listuji oběma obaly (novým i starším), registruji proti prvotině několik rozdílů:
Tenebra by se mohla celkem dobře cítit ve společnosti k ledu odložených Rhodian, o něco tvrdší a na elektronické prvky bohatší jsou další spřízněné duše Minority Sound a Liveevil. Tahle tuzemská „elektro“ čtyřka dokázala na posledních albech zatnout do živého; tím naznačuji, že i Tenebru považuji za kvalitní kapelu a aktuální nahrávku za podařené dílo.
Pánové (Maré Image – kytara, Vítek – baskytara, ZeD Danyi – bicí) a dáma u mikrofonu (Gabriela V.G.) vlastně nedělají nic extra avantgardního nebo experimentálního, v podstatě obyčejné písničky šperkují umělými zvuky a zpěv občas proženou nějakou mašinkou. Mně vcelku pochopitelně nejvíce šmakují starší skladby (díky časovému odstupu samozřejmě v lehce upravených verzích). Je to určitě tím, že už jsem je slyšel a tudíž mi do uší „lezou“ snáze než novinky. A také tím, že v nich většinou hrají prim snadno zapamatovatelné motivy a také nemalý hitový potenciál díky silným refrénům. To je případ našlápnutých Bludných kořenů, ideálního otvíráku, ale i Partie s černými kameny, Vůně dehtů a vlastně i novinky Pár kroků schází s hodně zajímavou mezihrou oscilující mezi surovým metalem a odlehčeními na „orientální“ notu.
Vedle hitovek se tak trochu „vezou“ obyčejné písničky, třeba Dovolíš mi lhát, nebo Moje malá, křehká pomalá písnička s převahou jemných klávesových tónů. Zajímavé deja-vu vnímám v úvodu Neokysličuj!, Košilela od Stromboli jak vyšitá... a zároveň jeden z dvou problémů, který mám s texty. Část refrénu „Potřebuji okamžitou transfůzi“ mi nejde pod nos. Druhým případem je Vůně dehtů s nahodile poskládanými slovy. Jinak jsou ale texty (komplet v češtině) na velmi dobré úrovni, a aby si je někdo nevykládal nesprávně, ke každému je v bookletu uvedeno pár vět, které vysvětlují co a jak (třeba Vůně dehtů je podle autora „zvratek emocí, výstřel ze samopalu směrem k obloze...“).
Gabriela zpívá suverénně, bez obtíží střídá vyšší polohy (neplést s operními!) s normálním zpěvem, nejzajímavější je ale v potemnělých polohách. Mně se nejvíc líbí v Na hraně duhy, kde dojde na všechny zmíněné „hlasy“, skvělá je i v úvodu Pár kroků schází a vlastně nenacházím místo, kde by neobstála se ctí.
Dva bonusy se liší jako den a noc, jeden je skutečně navíc (jak praví o bal o obou), druhý vcelku zajímavý. V Manitou k sobě instrumentální pasáže (kytarista i basák se v nich opravdu vyřádili) nějak nepasují s odříkávanými pasážemi (rapem), zato druhá verze Fire´n´bruta, remix z dílny Cyberolase (ex-Rhodian) je na remixovém poli docela výjimečná záležitost – skladba je sice upravená, ale nikoliv tak, aby z ní vznikl nějaký paskvil, jakými se většinou prezentují DJs.
Obal je dílem šílence (úsměv). Vůbec nechápu myšlenkové pochody Marého... Digipack má otřesnou titulní stránku, která se opakuje i na vložené knížečce, v níž vedle sebe „existují“ moc pěkné fotografie coby podklady pod texty a příšerná „punková“ koláž momentek z koncertů. Nepotěší ani (možná i řízené) rozmístění textů – v pořadí 1 – 5, 10 – 6, 11. Grafické „střevo“ holt Maré nemá... Přitom vrazit některou fotku z pod textů na předek, udělalo by to lepší službu.
Seznam skladeb:
Čas: 45:23
www.tenebra.cz
bandzone.cz/tenebra
- výrazně lepší zvuk
- změnu na postu bubeníka – programované bicí jsou out, živý bijec je in
- alternaci na postu baskytaristy – člen kapely Vojtěch neměl čas, tak zaskočil náhradník
- 5 nových skladeb
- 2 skladby bonusové
- logo opravené podle návodu nejmenovaného recenzenta
Tenebra by se mohla celkem dobře cítit ve společnosti k ledu odložených Rhodian, o něco tvrdší a na elektronické prvky bohatší jsou další spřízněné duše Minority Sound a Liveevil. Tahle tuzemská „elektro“ čtyřka dokázala na posledních albech zatnout do živého; tím naznačuji, že i Tenebru považuji za kvalitní kapelu a aktuální nahrávku za podařené dílo.
Pánové (Maré Image – kytara, Vítek – baskytara, ZeD Danyi – bicí) a dáma u mikrofonu (Gabriela V.G.) vlastně nedělají nic extra avantgardního nebo experimentálního, v podstatě obyčejné písničky šperkují umělými zvuky a zpěv občas proženou nějakou mašinkou. Mně vcelku pochopitelně nejvíce šmakují starší skladby (díky časovému odstupu samozřejmě v lehce upravených verzích). Je to určitě tím, že už jsem je slyšel a tudíž mi do uší „lezou“ snáze než novinky. A také tím, že v nich většinou hrají prim snadno zapamatovatelné motivy a také nemalý hitový potenciál díky silným refrénům. To je případ našlápnutých Bludných kořenů, ideálního otvíráku, ale i Partie s černými kameny, Vůně dehtů a vlastně i novinky Pár kroků schází s hodně zajímavou mezihrou oscilující mezi surovým metalem a odlehčeními na „orientální“ notu.
Vedle hitovek se tak trochu „vezou“ obyčejné písničky, třeba Dovolíš mi lhát, nebo Moje malá, křehká pomalá písnička s převahou jemných klávesových tónů. Zajímavé deja-vu vnímám v úvodu Neokysličuj!, Košilela od Stromboli jak vyšitá... a zároveň jeden z dvou problémů, který mám s texty. Část refrénu „Potřebuji okamžitou transfůzi“ mi nejde pod nos. Druhým případem je Vůně dehtů s nahodile poskládanými slovy. Jinak jsou ale texty (komplet v češtině) na velmi dobré úrovni, a aby si je někdo nevykládal nesprávně, ke každému je v bookletu uvedeno pár vět, které vysvětlují co a jak (třeba Vůně dehtů je podle autora „zvratek emocí, výstřel ze samopalu směrem k obloze...“).
Gabriela zpívá suverénně, bez obtíží střídá vyšší polohy (neplést s operními!) s normálním zpěvem, nejzajímavější je ale v potemnělých polohách. Mně se nejvíc líbí v Na hraně duhy, kde dojde na všechny zmíněné „hlasy“, skvělá je i v úvodu Pár kroků schází a vlastně nenacházím místo, kde by neobstála se ctí.
Dva bonusy se liší jako den a noc, jeden je skutečně navíc (jak praví o bal o obou), druhý vcelku zajímavý. V Manitou k sobě instrumentální pasáže (kytarista i basák se v nich opravdu vyřádili) nějak nepasují s odříkávanými pasážemi (rapem), zato druhá verze Fire´n´bruta, remix z dílny Cyberolase (ex-Rhodian) je na remixovém poli docela výjimečná záležitost – skladba je sice upravená, ale nikoliv tak, aby z ní vznikl nějaký paskvil, jakými se většinou prezentují DJs.
Obal je dílem šílence (úsměv). Vůbec nechápu myšlenkové pochody Marého... Digipack má otřesnou titulní stránku, která se opakuje i na vložené knížečce, v níž vedle sebe „existují“ moc pěkné fotografie coby podklady pod texty a příšerná „punková“ koláž momentek z koncertů. Nepotěší ani (možná i řízené) rozmístění textů – v pořadí 1 – 5, 10 – 6, 11. Grafické „střevo“ holt Maré nemá... Přitom vrazit některou fotku z pod textů na předek, udělalo by to lepší službu.
Seznam skladeb:
1. Bludné kořeny
2. Dovolíš mi lhát
3. Na hraně duhy
4, Pár kroků schází
5. Partie s černými kameny
6. Moje malá
7. Neokysličuj
8. Vůně dehtů
9. Akcionář kníže Fire´n´brut
10. Odpočívej v pokoji (pro hosty)
+ něco navíc
11. Manitou
12. Fire´n´brut
2. Dovolíš mi lhát
3. Na hraně duhy
4, Pár kroků schází
5. Partie s černými kameny
6. Moje malá
7. Neokysličuj
8. Vůně dehtů
9. Akcionář kníže Fire´n´brut
10. Odpočívej v pokoji (pro hosty)
+ něco navíc
11. Manitou
12. Fire´n´brut
Čas: 45:23
www.tenebra.cz
bandzone.cz/tenebra
