Pro milovníky pochmurných podzimních zadeštěných nálad je po nějaké době připraven zase pekelně velký bonbónek, až by se dalo říct, jako celá bonboniéra. Že se za celou víc než hodinu v lesknoucím se oku neobjeví ani náznak optimismu a na tváři se nevykouzlí ani minimální úsměv, za to se dá úspěšně ručit vlastní hlavou. A že SKEPTICISM všechnu depresi, sklíčenost a tragičnost dokáží velmi zručně vyjádřit a nikam při tom nespěchají, za to se dá ručit dvojnásob. Znalým není třeba dlouze představovat. Melancholické tlaky v hlavách všech zubožených a utýraných posluchačů by mohly být jasným důkazem. Ačkoliv se to nezdá, překousat se deskou ?Farmakon? se zdravým rozumem je nakonec ještě celkem složité než by se na první pohled zdálo. Rozvleklá zažírající se kremace osamělých duší je systematická, vypočítaná a zvládnutá do nejmenšího detailu. I otrlejší kusy, co vkusným spláchnutím přejdou kdejaký hrůzný hudební výtvor, by mohly být překvapeni. Nic neútočí, nic se nevtírá, nic nemíchá buňky šedé kůry mozkové?..jenže po uzrálé hodince nevýrazné skleslosti shledáte své tělo jen jako schránku, pouhý obal na něco, co vám bylo záhadně vybrakováno. Kam to všechno zmizelo, kdo ví, každopádně si potom v nabylém stavu pokřivené rozplizlosti můžete směle omrknout tvorbu samotného obalu, který na náladě taky moc nepřidá. Ideálně neveselá kombinace černé, hnědé a šedé, vytvářející jen jakési obrysy všech zúčastněných skeptiků, něco málo zoufalých textů?.vše prohlížet za maximálního osvětlení, jinak toho stejně moc neuvidíte. Popisovat jednotlivé pohřební fláky mi připadá až směšné??na hodinové stopáži se rozkládá pouhopouhých 6 kousků, což poměrně jasně ilustruje, že se hoši nikam neženou a ani si nelámali hlavu s vytvořením nějaké kratší rádiové verze. I když upřímně si přiznejme, slyšet v rádiu něco, při čem se otevírají rakve a funebráci vám klepou na rameno, není asi to pravé (jak se prý říká ?ořechové?). Marně se snažím dobrat, při jaké příležitosti si hlubocerozvrtané SKEPTICISM pustit a v úvahu snad vážně připadá jen nějaký hlubocepodzemní pohřeb nebo megapárty zevlujících mrtvol a zombíků. Ani mi nepřichází na mysl, které momenty a činnost instrumentů vyzvednout. Při vší úctě k této unylé ubijícnosti mě nenapadají ani slova chvály stejně jako ani špína, která by se dala pěkně rozmáznout. Během doposlechnutí se asi do poloviny výlisku totiž přestávám mít chuť k jakékoliv existenci a k jasnozřivému úsudku. Vlastně jen nepřestávám doufat, že tuhle obrovskou dávku negativních emocí ve zdraví přežiju. Ačkoliv s oblibou konzumuju doomovité a jiné neveselé odnože, tohle je věru silný zásek, se kterým se snažím prát, i když mě evidentně válcuje. Pochybování, zoufání si, smutnění, pláč?..to všechno je teď na místě. Nenapadá mě lepší přirovnání, než si vzít tuhle muzičku na rande a připravit se na srdcervoucí vyznání lásky. Není nad silnou dávku morbidní romantiky, při které nezůstane jediné oko suché, jediná duše klidná a jediné srdce nerozsekané na tisíce zoufalých kousíčků krvavých masíček?. SKEPTICISM trefili čepel přímo do toho nejbolestivějšího místa a se vší ukrutností a mocností si to neúnavně užívají?
