Brazílie je kolébkou několika světově proslulých metalových družin a kvintet Dynahead by určitě rád časem dosáhl tak vysoko, jako Sepultura. První krůček na dlouhém schodišti má za sebou, míří ale úplně jiným směrem, než jakým se ubírali Cavalerovci. Pojďme na procházku vedoucí do hájemství progresivního thrash/power/heavy metalu a nechme stranou, že CD dorazilo s dvouletým zpožděním...
Na rozjezd pánové zvolili trochu metallikovské thrashoviny, ale netrvá to dlouho, a přichází zvolnění. Zároveň poprvé otevře pusu Caio Duarte a kytary začnou kouzlit typické progresivní vyhrávky. Caio střídá hned v této skladbě několik poloh – ryze čistý zpěv (nezvykl jsem si na něj, přijde mi ukňouraný), solidní agresivní křik a „něco mezi“. Hned první skladba má několik poloh, na můj vkus je těch přemetů ale příliš, třeba pomalé „snové“ pasáže mi přijdou příliš únavné. O poznání zajímavější je druhá Layers of Days, v níž se taky pořád něco děje, ale skladba neztrácí konzistenci a perfektně drží pohromadě – napětí místy graduje, pak se lehce uvolní a zase následuje atak... a tak dokola (úsměv). Přímočarý svižný úvod Virtual Twin záhy přetrhává pomalý nanicovatý úsek, naštěstí jen krátký, a po něm se střídají ostré riffy s kytarovými výjezdy a sóly. Kytaristé dokazují, že jsou technicky na vysoké úrovni, ale to je dnes běžná věc a v daném stylu nelze jinak, na kytarách je postavený. Proto ani nepřekvapí, že nástroje jsou smíchány tak, aby právě kytary hrály prim a lehce upozaděné bicí jen dotvářely obraz.
Po trochu slabší Tactile Haven, ve které lze najít ozvěny umírněného grunge jak od Alice In Chains i art rocku sedmdesátých let, přichází další ostřejší jízda, v níž bubeník ukazuje, že taky umí. Powermetalový tah na branku, občasné zpestření formou samplovaných zvuků a odlehčená intermezza, tentokrát ale funkční a do konceptu Join and Surrender dobře zapadající. Bloodish Eyes jede v podobném duchu jako Tactile Haven a po ní následuje křehká balada Depart Now, v níž Caio zpívá procítěným čistým hlasem – ale tu a tam se malinko obrátky zvýší, aby se po chvíli zase výrazně zpomalilo. Hodně prostoru dostávají klávesy i baskytara. Pořádná rachota, která místy zamíří až k metalcoru, to je Do You Feel Cleansed, nejspíš nejtvrdší kompozice celého kompletu. Ve Vorsicht! se pravidelně střídají jemné momenty s pochodovými rammsteinovskými rytmy, ke cti zpěváka nutno přičíst, že se nepouští do sladkobolných nápěvů, ale zvláštním typem ochraptělého hlasu text „odšeptává“. Závěr patří řekněme typické „rozsekané“ skladbě, v níž se objevuje vše výše popsané.
Cédéčko je zabalené v pěkně zpracovaném třípanelovém digipacku, v němž kromě textů nepostrádám nic (úsměv). Zvuk je dobrý, nahrávalo se pod vedením zpěváka Caia v brazilském studiu, ale mastering byl svěřen Jamesu Murphymu v Safehouse Productions v USA.
Nahrávka určitě nabízí spoustu zajímavých momentů, je precizně nahraná, ale k dokonalosti jí sem tam něco chybí nebo přebývá. Přesto by mohla zaujmout fanoušky muziky, která slučuje tvorbu Metalliky s Dream Theater.
Seznam skladeb:
Čas: 49:44
www.dynahead.com.br
www.myspace.com/dynahead
Na rozjezd pánové zvolili trochu metallikovské thrashoviny, ale netrvá to dlouho, a přichází zvolnění. Zároveň poprvé otevře pusu Caio Duarte a kytary začnou kouzlit typické progresivní vyhrávky. Caio střídá hned v této skladbě několik poloh – ryze čistý zpěv (nezvykl jsem si na něj, přijde mi ukňouraný), solidní agresivní křik a „něco mezi“. Hned první skladba má několik poloh, na můj vkus je těch přemetů ale příliš, třeba pomalé „snové“ pasáže mi přijdou příliš únavné. O poznání zajímavější je druhá Layers of Days, v níž se taky pořád něco děje, ale skladba neztrácí konzistenci a perfektně drží pohromadě – napětí místy graduje, pak se lehce uvolní a zase následuje atak... a tak dokola (úsměv). Přímočarý svižný úvod Virtual Twin záhy přetrhává pomalý nanicovatý úsek, naštěstí jen krátký, a po něm se střídají ostré riffy s kytarovými výjezdy a sóly. Kytaristé dokazují, že jsou technicky na vysoké úrovni, ale to je dnes běžná věc a v daném stylu nelze jinak, na kytarách je postavený. Proto ani nepřekvapí, že nástroje jsou smíchány tak, aby právě kytary hrály prim a lehce upozaděné bicí jen dotvářely obraz.
Po trochu slabší Tactile Haven, ve které lze najít ozvěny umírněného grunge jak od Alice In Chains i art rocku sedmdesátých let, přichází další ostřejší jízda, v níž bubeník ukazuje, že taky umí. Powermetalový tah na branku, občasné zpestření formou samplovaných zvuků a odlehčená intermezza, tentokrát ale funkční a do konceptu Join and Surrender dobře zapadající. Bloodish Eyes jede v podobném duchu jako Tactile Haven a po ní následuje křehká balada Depart Now, v níž Caio zpívá procítěným čistým hlasem – ale tu a tam se malinko obrátky zvýší, aby se po chvíli zase výrazně zpomalilo. Hodně prostoru dostávají klávesy i baskytara. Pořádná rachota, která místy zamíří až k metalcoru, to je Do You Feel Cleansed, nejspíš nejtvrdší kompozice celého kompletu. Ve Vorsicht! se pravidelně střídají jemné momenty s pochodovými rammsteinovskými rytmy, ke cti zpěváka nutno přičíst, že se nepouští do sladkobolných nápěvů, ale zvláštním typem ochraptělého hlasu text „odšeptává“. Závěr patří řekněme typické „rozsekané“ skladbě, v níž se objevuje vše výše popsané.
Cédéčko je zabalené v pěkně zpracovaném třípanelovém digipacku, v němž kromě textů nepostrádám nic (úsměv). Zvuk je dobrý, nahrávalo se pod vedením zpěváka Caia v brazilském studiu, ale mastering byl svěřen Jamesu Murphymu v Safehouse Productions v USA.
Nahrávka určitě nabízí spoustu zajímavých momentů, je precizně nahraná, ale k dokonalosti jí sem tam něco chybí nebo přebývá. Přesto by mohla zaujmout fanoušky muziky, která slučuje tvorbu Metalliky s Dream Theater.
Seznam skladeb:
- Clockwork 1
- Layers of Days
- Virtual Twin
- Tactile Haven
- Join and Surrender
- Bloodish Eyes
- Depart Now
- Do You Feel Cleansed
- Vorsicht!
- The Starry Messenger
Čas: 49:44
www.dynahead.com.br
www.myspace.com/dynahead
