Od debutu „Je těžké otočit prst proti sobě“ k tri-butu (novotvar označující třetí řadové album) „Je stále těžší otočit prst proti sobě“ uplynulo dlouhých deset let. Let, během kterých Innoxia Corpora přílišnou aktivitou nesršela, naopak se vytasila jen s jedinou nahrávkou „K čertu“ a moc o ní slyšet nebylo. No moc, já o ní neslyšel nikdy... až teď, kdy držím v ruce klasický černý vinyl o průměru 12 palců, který hraje (tak jak má) při rychlosti 45 otáček za minutu.
Než se zhruba 1100x deska na talíři otočí, zazní jedenáct svižných punkových skladeb, z nichž některé ctí čistý punkový žánr, další míchají punk s rock´n´rollem, s HC či s androšem a instrumentálka Předtucha spadá do zcela jiného stylu. Ale popořadě.
Hned na začátek je tu punk´n´roll jako vyšitý. Zdánlivě jednoduchou muzikou se neustále proplétají zajímavé kytarové vyhrávky a zní několik hlasů, jeden expresivní, druhý uhlazenější; ve sborech možná i třetí. Po svižné melodické Kazajce přichází první hůře vstřebatelná a složitější A koho to sere, která evokuje kapely konce osmdesátých let, které vzešly z okolí PPU. Po depresi zase ve skočném rytmu a poté Strážná věž, skladba „věnovaná“ Svědkům Jehovovým, kterým je celkem podle očekávání „přibouchnuto to jejich nebe“. Ale ještě předtím:
Já nevěřím svým očím
a o čem tady točí
a on že s boží mocí
mi přišel ku pomoci.
Další texty se jako čert kříži vyhýbají tradičním punkovým tématům, některé jsou závažnější (Áda, Noviny), ale většina se motá kolem neradostných pocitů, strachu, prázdnoty, beznaděje a hledání smyslu života. Nic veselého, naopak.
Na straně B jsou jen čtyři zpívané songy, úvodní tři patří k nejchytlavějším, jak Pavučiny, tak Áda i Noviny jedou v rychlém tempu a objevují se v nich chytlavé motivy. A pak je na řadě již zmiňovaná instrumentálka, která je úplně jinde než zbytek materiálu. Připomíná mi nedávno recenzovaná Esazlesa, má zvláštní atmosféru a specifický zvuk kytary ji posunuje kamsi k post rocku. Závěr patří kratinké našlapané HC hříčce Start – cíl.
Výhodou alba je pestrost, nevýhodou průměrný zvuk se zbytečně vytaženými bicícmi. Obal gramodesky je řešený sympaticky střídmě. Na titulní straně zaujme zrcadlově obrácené písmo (když desku postavíte před zrcadlo, přečtete její název mnohem snáz, než při běžném pohledu...), zadní strana obsahuje texty jak v původním znění (čeština), tak s titulky (angličtina) /úsměv/. Chybí sestava – kapela si asi hraje na inkognito, protože hudebníci nejsou uvedeni ani na webu.
Pětisetkusový náklad vyšel ve spolupráci kapely a Papagájova Hlasatele, který se zároveň stará o distribuci.
Seznam skladeb:
Čas: cca 24 min
www.innoxiacorpora.cz
www.phr.cz
Než se zhruba 1100x deska na talíři otočí, zazní jedenáct svižných punkových skladeb, z nichž některé ctí čistý punkový žánr, další míchají punk s rock´n´rollem, s HC či s androšem a instrumentálka Předtucha spadá do zcela jiného stylu. Ale popořadě.
Hned na začátek je tu punk´n´roll jako vyšitý. Zdánlivě jednoduchou muzikou se neustále proplétají zajímavé kytarové vyhrávky a zní několik hlasů, jeden expresivní, druhý uhlazenější; ve sborech možná i třetí. Po svižné melodické Kazajce přichází první hůře vstřebatelná a složitější A koho to sere, která evokuje kapely konce osmdesátých let, které vzešly z okolí PPU. Po depresi zase ve skočném rytmu a poté Strážná věž, skladba „věnovaná“ Svědkům Jehovovým, kterým je celkem podle očekávání „přibouchnuto to jejich nebe“. Ale ještě předtím:
Já nevěřím svým očím
a o čem tady točí
a on že s boží mocí
mi přišel ku pomoci.
Další texty se jako čert kříži vyhýbají tradičním punkovým tématům, některé jsou závažnější (Áda, Noviny), ale většina se motá kolem neradostných pocitů, strachu, prázdnoty, beznaděje a hledání smyslu života. Nic veselého, naopak.
Na straně B jsou jen čtyři zpívané songy, úvodní tři patří k nejchytlavějším, jak Pavučiny, tak Áda i Noviny jedou v rychlém tempu a objevují se v nich chytlavé motivy. A pak je na řadě již zmiňovaná instrumentálka, která je úplně jinde než zbytek materiálu. Připomíná mi nedávno recenzovaná Esazlesa, má zvláštní atmosféru a specifický zvuk kytary ji posunuje kamsi k post rocku. Závěr patří kratinké našlapané HC hříčce Start – cíl.
Výhodou alba je pestrost, nevýhodou průměrný zvuk se zbytečně vytaženými bicícmi. Obal gramodesky je řešený sympaticky střídmě. Na titulní straně zaujme zrcadlově obrácené písmo (když desku postavíte před zrcadlo, přečtete její název mnohem snáz, než při běžném pohledu...), zadní strana obsahuje texty jak v původním znění (čeština), tak s titulky (angličtina) /úsměv/. Chybí sestava – kapela si asi hraje na inkognito, protože hudebníci nejsou uvedeni ani na webu.
Pětisetkusový náklad vyšel ve spolupráci kapely a Papagájova Hlasatele, který se zároveň stará o distribuci.
Seznam skladeb:
- Necro
- Kazajka
- A koho to sere
- Nezapírám
- Strážná věž
- Tikko
- Pavučiny
- Áda
- Noviny
- Předtucha
- Start – cíl
Čas: cca 24 min
www.innoxiacorpora.cz
www.phr.cz
