Kapelku Bethrayer z Kojetína jsme již s kolegou chválili, to když coby otevírající kapela Masters Of Rock předvedla vcelku příjemný výkon, na něž se mnoho tuzemských, ale i zahraničních interpretů ten rok nezmohlo. Ovšem zároveň jsme si poněkud rýpli do jejich „českosti“, totiž zvuku, jenž je jakoby příliš svazoval a nenechal jejich tvorbu vyskočit tak vysoko, aby alespoň nahlédla do oken zahraničí. Rok se s rokem sešel, Bethrayer, žel již naposled se svým kamarádem a pilířem české nu-metal scény Pegarem (RIP) nahráli nové album Love & Hate, jež, ačkoliv ještě stále sem tam trochu odkazuje na velký vzor chlapců, Korn, je mnohem nasranější, hardcoreovější (přirozeně směřování kapely) a mnohem více heavy.
"You Are Dead"! to ukáže zcela jasně. Hardcoreová dravost, Olinův hromující vokál, šlapavé bicí, časté breakdowny a změny temp, to vše s feelingem tribe metalu či nu-metalu, hraného pěkně od podlahy. Chlapci pochopitelně nezapomínají ani na kytarové kudrlinky, kdy se nestane, aby sólová kytara minimálně jednou za minutu do podkladu nepromluvila nějakým tím trylkem. Posluchač má pocit že se stále něco děje, a že by to nějak uškodilo pocitu tvrdosti materiálu, to ani náhodou. Překvapí a potěší také zvuk, jenž se tentokrát v Šopě poměrně vydařil, nástroje správně bublají a dokonce i basové party nezůstaly opomenuty.
Never Give Up! zavání melodic death metalovými riffy, když tu se po jedné a půl minutě mohutným breakem zlomí do jakéhosi improvizovaného řvaného brutálního metalcoru. Ano, kluci tentokrát pořádně přišlápli pedály až k podlaze a kde dříve byly odkazy na light-nu, se teď válejí mrtvoly. Textově je to skutečně nefalšované hc/mc, což je koneckonců dobře viditelné již z prvních dvou názvů skladeb, Bethrayer jakoby snad ani neměli snahu vybočit ze zajetých kolejí hardcoreového rybníčku. Ale pokud jim je voda příjemná, proč by to také dělali.
Klasické „alternative“ zkreslení v „baladě“ „Your Fight“, jež čistě vokálovými recitativy připomene Coreyho Taylora a jeho Maggots a mne opět zamrazí při pomyšlení, jak rychle se dá ztratit vlastní ksicht. Vše, co se odehraje poté je jednoduchá, stokrát zahraná hardcoreová tancovačka, do které však pánové rychle naperou čisté sborové chorusy. Kompozice trochu chatrnější, ale ještě se to dalo. V pohodě.
„Šibenice V Srdci“, toť evergreen, kterého se kapela nehodlá vzdát bez boje a tak si tato letitá kompozice nachází své místo i na placce z roku 2010. Předem české vokály jsou úlitbou nebilingvinnímu publiku, ovšem dle mého názoru poněkud rozmělňuje dosavadní snahy znít světově a pro možné zájemce ze zahraničí se bude nevyhnutelně jednat o mírnou rozpačitost. Navíc riffy, ruku na srdce, předchozí skladby jsou skutečně tak o stupeň, dva výše a já jsem skladbu spíše přetrpěl.
„Destiny“ rychle vrací desku tam, kde Tvůj Boj skončil a je to rozhodně dobře. Ačkoliv skladbě drahnou chvíli trvá, než se rozjede a během té doby mají pánové čas na pódiu skandovat a gestikulovat davu, druhá polovina připraví pro vaše slechy pohodovou (leč nikterak inovativní) porci řízné muziky.
Naopak „Falsity“, v níž si zahostovaly Pegarova neteř a sestra zní díky hezkému (ačkoliv v kontextu světové scény nikterak unikátnímu) hlasovému zabarvení vskutku dobře, jen mne mrzí, že se vybrnkávaný základ brzy zbytečným a nepříliš padnoucím slidem změní, ačkoliv asi chápu, co tím kapela chtěl sdělit – inu Falsity.
Pojďme se na to podívat. Nic objevného, nic, co bychom již neslyšeli, přesto řízná muzika pro adrenalinovější okamžiky, jež je zahrána srdcem. Nenacházím vážnějších výhrad, až na občas prvoplánovité nu-metal vsuvky, které v kontextu s opět brutálnějším vyzněním celé desky působí trochu jako pěst na oko.
Základ kapely totiž již dávno v nu-metalu nevězí, ačkoliv se na to ve druhé půlce fošny chlapi snaží odkazovat. Místo toho se více posunují směrem k hardcoreu a pokud se v budoucnu vykašlou na zbytečné prostoje typu první půle „Voodoo Manual“, bude se jednat o opravdu solidní práci nejen na české scéně. Jednoduše – dobré, ale ještě to bude chtít trochu zamakat na struktuře songů. A ještě trochu více ksichtu. 68%.
Čas: 43:37
Seznam skladeb:
"You Are Dead"! to ukáže zcela jasně. Hardcoreová dravost, Olinův hromující vokál, šlapavé bicí, časté breakdowny a změny temp, to vše s feelingem tribe metalu či nu-metalu, hraného pěkně od podlahy. Chlapci pochopitelně nezapomínají ani na kytarové kudrlinky, kdy se nestane, aby sólová kytara minimálně jednou za minutu do podkladu nepromluvila nějakým tím trylkem. Posluchač má pocit že se stále něco děje, a že by to nějak uškodilo pocitu tvrdosti materiálu, to ani náhodou. Překvapí a potěší také zvuk, jenž se tentokrát v Šopě poměrně vydařil, nástroje správně bublají a dokonce i basové party nezůstaly opomenuty.
Never Give Up! zavání melodic death metalovými riffy, když tu se po jedné a půl minutě mohutným breakem zlomí do jakéhosi improvizovaného řvaného brutálního metalcoru. Ano, kluci tentokrát pořádně přišlápli pedály až k podlaze a kde dříve byly odkazy na light-nu, se teď válejí mrtvoly. Textově je to skutečně nefalšované hc/mc, což je koneckonců dobře viditelné již z prvních dvou názvů skladeb, Bethrayer jakoby snad ani neměli snahu vybočit ze zajetých kolejí hardcoreového rybníčku. Ale pokud jim je voda příjemná, proč by to také dělali.
Klasické „alternative“ zkreslení v „baladě“ „Your Fight“, jež čistě vokálovými recitativy připomene Coreyho Taylora a jeho Maggots a mne opět zamrazí při pomyšlení, jak rychle se dá ztratit vlastní ksicht. Vše, co se odehraje poté je jednoduchá, stokrát zahraná hardcoreová tancovačka, do které však pánové rychle naperou čisté sborové chorusy. Kompozice trochu chatrnější, ale ještě se to dalo. V pohodě.
„Šibenice V Srdci“, toť evergreen, kterého se kapela nehodlá vzdát bez boje a tak si tato letitá kompozice nachází své místo i na placce z roku 2010. Předem české vokály jsou úlitbou nebilingvinnímu publiku, ovšem dle mého názoru poněkud rozmělňuje dosavadní snahy znít světově a pro možné zájemce ze zahraničí se bude nevyhnutelně jednat o mírnou rozpačitost. Navíc riffy, ruku na srdce, předchozí skladby jsou skutečně tak o stupeň, dva výše a já jsem skladbu spíše přetrpěl.
„Destiny“ rychle vrací desku tam, kde Tvůj Boj skončil a je to rozhodně dobře. Ačkoliv skladbě drahnou chvíli trvá, než se rozjede a během té doby mají pánové čas na pódiu skandovat a gestikulovat davu, druhá polovina připraví pro vaše slechy pohodovou (leč nikterak inovativní) porci řízné muziky.
Naopak „Falsity“, v níž si zahostovaly Pegarova neteř a sestra zní díky hezkému (ačkoliv v kontextu světové scény nikterak unikátnímu) hlasovému zabarvení vskutku dobře, jen mne mrzí, že se vybrnkávaný základ brzy zbytečným a nepříliš padnoucím slidem změní, ačkoliv asi chápu, co tím kapela chtěl sdělit – inu Falsity.
Pojďme se na to podívat. Nic objevného, nic, co bychom již neslyšeli, přesto řízná muzika pro adrenalinovější okamžiky, jež je zahrána srdcem. Nenacházím vážnějších výhrad, až na občas prvoplánovité nu-metal vsuvky, které v kontextu s opět brutálnějším vyzněním celé desky působí trochu jako pěst na oko.
Základ kapely totiž již dávno v nu-metalu nevězí, ačkoliv se na to ve druhé půlce fošny chlapi snaží odkazovat. Místo toho se více posunují směrem k hardcoreu a pokud se v budoucnu vykašlou na zbytečné prostoje typu první půle „Voodoo Manual“, bude se jednat o opravdu solidní práci nejen na české scéně. Jednoduše – dobré, ale ještě to bude chtít trochu zamakat na struktuře songů. A ještě trochu více ksichtu. 68%.
Čas: 43:37
- Intro
- You Are Dead!
- Never Give Up!
- Your Fight
- Šibenice V Srdci
- Destiny
- Falsity
- True Friend
- Voodoo Manual
- I Burried My Soul
