DW: Vždycky jsem chtěl udělat rozhovor sám se sebou..

DW: Ahoj DW, jak se dneska máš?

DW: Stojí to za hovno, ale díky za optání..

DW: Mohl bys nám trochu přiblížit svou práci?

DW: No vlastně se většinou jen flákám a sem tam poslechnu jednu, dvě skladby z novejch nahrávek, to jen tak pro sichr, aby to nevypadalo, že jsem to vůbec neslyšel.

DW:A slýcháváš  to?

DW: To záleží, jestli mám zrovna chuť zapnout si reproduktory nebo zapojit sluchátka. No a pak, když teda něco poslechnu, se snažím to nějak napsat, aby to pokud možno nikoho neurazilo a tak. Dřív jsem to psal, že to občas i někoho urazilo, ale už mám nějak obroušený hrany a navíc se asi pár kapel leklo posílat k nám kontroverzní materiál..

DW:Píšeš do Fobia zine. Děláš ještě něco jiného?

DW:Ale nic moc, asi jako každej. Mám nějaký povinnosti a jinak sem tam třeba vynesu koš nebo poklidim (to moc ne). Nebo i to pivo a koncík, když je čas, což moc není.

DW:Slyšel jsem, že jsi kdysi také hrál v nějakých kapelách, mohl bys je jmenovat?

DW:Ne, to jsem si vymyslel, aby to nevypadalo, že jsem úplně amuzikální. Ve skutečnosti ani nevím, jak vypadá taková nota.

DW:Smutné.

DW:Ano, ale to prostě nemůžeš veřejně přiznat. Navíc jsem kdysi prohlásil, že je nejlepší, když hudbu recenzuje muzikant, takže se tý verze musim držet.

DW:Asi jako kdyby jenom filmař měl recenzovat filmy..

DW:Pádnej argument. Ani nevím, kde jsem takovej názor nabral, abych pravdu řekl.  Dřív jsem slyšel mluvit režiséry o jinejch režisérech, jakože stojej za hovno. Ale dneska už se to neděje. Není zpětná vazba ze scény a i v metalu se to objevuje zcela výjimečně. Kapelky se snažej plácat se vzájemně po zádech, a je to v pohodě.

DW:Proč myslíš?

DW:A kdo je poplácá? Dneska se jen stahuje a existuje spousta PC metalistů (většina), který celej den vysedávaj na fórech a pro scénu neudělaj vůbec nic – že by si něco koupili nebo vyrazili na koncert ug kapel? Ani je nehne. Radši budou plácat prázdnou slámu ve virtuálním prostoru.

DW:Máš pravdu. Mrzí tě takový vývoj?

DW:Ačkoliv jsem definitivně mladší ročník, když jsem začínal poslouchat metal, všechno bylo jiný. Víc se chodilo na akce a kvalitní kapely neměly problém narvat klub. Pak nastoupil internet a komerční bandy typu Nightwish. Do metalu přišly prachy, labely typu Nuclear Blast přešly do těžký komerce a začaly tam lítat slušný cifry. To samozřejmě navnadilo další vydavatelství, který se vždycky snažej podepsat to, co zrovna frčí. Výsledkem je, že tu máme jakejsi americkej model „trhu s hudbou“, kdy směr udávaj aktuální trendy.

DW:A to je špatně, nebo dobře?

DW:Záleží na úhlu pohledu. Ale fakt, že se z metalu stává zboží, stejně, jako v poslední době z počítačovejch her, nemůžeme nikdo popřít, kapitalismus, jakožto pro mnoho lidí jediný rozumný zřízení, začíná svým tržním základem udávat tempo. A stále rychleji.

DW:Kde se to zastaví?

DW:Vznikne, vlastně už vznikl, přetlak kapel, který se budou snažit kopírovat zažitý postupy a těžit z už vydojenejch ovcí . Pak zjistěj, že už to nejde, tak se budou snažit ty ohraný riffy zakrejt crossoverem.

DW:O tobě se toho moc neví. Myslíš si, že je to pro tvoje snažení dobře?

DW: Určitě. Za prvý jsem opravdu hodně nezajímavej člověk s diskutabilním hudebním vkusem, introvert, samotář a možná někdy i trochu podivín. Navíc si myslim, že člověk nejlíp recenzuje s určitym odstupem. Protože jakmile ti někdo někoho představí, už pak nikdy nepíšeš o úplně anonymní osobě a na jeho nový dílo se už nedíváš střízlivě.

DW:Na tom něco je. Čili se budeš snažit zůstat v anonymitě co nejdéle?

DW:Se ani nemusim snažit. Stejně nikdo nemá zájem se se mnou bavit. Dobře, teď už to ženu ad emoxtremum. Prostě se budu snažit psát, jak čas dovolí, což teď bohužel moc nedovoluje, takže hodně zvolnim. Koneckonců si myslím, že už je mě na Fobii až moc a stejně talent na psaní – žádná sláva.

DW:Jsi k sobě hodně kritický, zdá se mi. Tedy žádný borec?

DW:Člověk stárne a uvědomuje si, kdo je a co to vlastně s tou planetou, svým domovem, kterej mu někdo půjčil, provádí. Co to všichni děláme. Pak se podíváš na dalšího borce a říkáš si: „Kdybys jen věděl, ty blbečku..“

DW:Slova na závěr?


DW:Snad jen, že jsem rád, že jsem měl konečně možnost napsat si sám svoje interview. Je to hodně osvobozující pocit a myslím si, že všichni, kdo zrovna nestíhaj, by si to taky měli zkusit.

DW:Díky za rozhovor, měj se.

DW:Jo, tobě taky a dík za prostor. Chtěl bych říct, že jsem dlouholetej fanda vašeho zinu a svou práci děláte fakt skvěle. Je tam cítit hodně toho srdíčka a nadhledu, takže fakt ok. Škoda že už moc nepíšete no, ale jinak mazec.. Tak pac a pusu a stej metl!

Poznámka: Rozhovor proběhl 1.4. schizofrenní formou, přičemž jeden magor pokládal otázky druhému magorovi,zatímco ani nepostřehl, že ten jeden magor je vlastně ten druhý magor. V tom aby se prase vyznalo.