18 dní po No Mercy festivalu jsem opět vyrazil do Pražského Abatonu, neboť volání norské kultovní smečky MAYHEM jsem nemohl ignorovat.
Do klubu jsme dorazili kolem půl osmé, což se ukázalo jako hrubá chyba. Ze SORATH jsem totiž slyšel asi posledních 13 vteřin. Nic moc, protože kromě MAYHEM jsem chtěl vidět hlavně je. Věci se asi změnily, za mých mladých let začínaly koncerty pozdě. V následující přestávce jsme okoukli situaci. Lidí bylo aspoň o polovinu méně než na No Mercy, takže se v klubu dalo dýchat i pohybovat. K mému překvapení jsem všeho všudy zahlédl asi jen 3 lidi s war-paintem. Buď zdražili barvy, nebo už to lidi neberou tak vážně.
Po chvíli se objevil plešatý japonec, zasedl za bicí a půl hodiny nám ničil ušní bubínky postupným bušením do jednotlivých bubnů. Když bylo (alespoň teoreticky) nazvučeno, nastoupili na pódium další 3 orientálci, řekli že jsou DEFILED from Japan a dali se do toho. Ještě před tím předvedli tak brutální zpětnou vazbu (doufám že neúmyslně), až se všichni v sále chytali za hlavy. První song nám ukázal, co přesně znamená Death Metal. Ke smrti jsme neměli daleko. Kytara nebyla slyšet ani trochu a přebuzená basa a kopáky by se daly docela dobře využít ve válce. Na druhou skladbu už si zvukař řekl, že nám tu kytaru tedy pustí a bylo to o něco lepší. Nicméně přebuzené bylo úplně všechno, takže představu o tom, co DEFILED opravdu hráli, mám dost mlhavou. Hudba snad Death, zvuk rozhodně Grind. Na rozehřátí publika to ale stačilo, jeho valná část tam stejně přišla dělat bordel a ne poslouchat hudbu.
Přestávku jsme tentokrát docela uvítali a odebrali se na průzkum rozlehlých prostor Abatonu. Zpátky jsme dorazili akorát včas. Na estonce MANATARK jsem byl docela zvědav, jedno jejich album jsem slyšel a celkem se mi líbilo. Neortodoxní melodický Black Metal, příjemná záležitost a naživo se to potvrdilo. Chvíli jsem musel hledat dobré místo, kytary hrály jen z levých reproduktorů, z pravých basa (v Abatonu zřejmě běžné(?!)), ale našel jsem a stálo to za to. Přebuzení bylo pryč a MANATARK jsem si opravdu užil. Trochu mi to vykompenzovalo to prošvihnutí SORATH.
Na půl hoďky jsme se zas ztratili a vrátili se v očekávání severské legendy, The True MAYHEM. Jako obvykle se pauza zbytečně protahovala a sál se mezitím poprvé za večer celý zaplnil. I tak mi ale připadalo, že moc lidí poctít jedny ze zakladatalů Black Metalu nepřišlo. Čekání skončilo, na pódiu se zjevil Maniac a spol. a odstartovali skladbou "Whore", první z nového alba "Chimera". Fanoušci se nahrnuli dopředu a začli běsnit. My náročnější jsme na sebe nechápavě koukali, protože byly slyšet jen bicí. Viděl jsem, že Maniac drží mikrofon a otvírá pusu, což mě utvrdilo v přesvědčení, že to opravdu není jen další zkouška bicích, ale že už fakt začli hrát. Někdo prohlásil, že za tohle bude chtít vrátit prachy. Taky jsem o tom uvažoval.
V průběhu druhé skladby "Fall of Seraphs" se zvuk trochu vylepšil, alespoň na některých místech sálu. Vzápětí MAYHEM vyrukovali s jednou ze svých nejstarších skladeb "Carnage". Masakr to byl, to jo. Další na řadě byla "View from Nihil", rozjíždějící se Hellhammerovým pochodem a za ní další věc z nového alba "Dark Night of the Soul". Ještě o něco víc si Hellhammer vyhrál o dvě skladby dál v "Silvester Anfang", intru legendárního dema "Deathcrush".
Show byla dobrá, Maniac je vyloženě exhibiční, koncertní typ, jednou se dokonce nechal fanoušky odnést daleko od pódia. Vcelku to MAYHEM brali odevšad, kromě tří řadových alb došlo i na EP "Wolf's Lair Abyss" a obě dema. Zazněla i klasika "Freezing Moon" a uzavřeli skladbou "Pagan Fears". Obecenstvo si ale přídavek poctivě vykřičelo a norové přihodili ještě dvě věcičky. Necrubutcher též neopomněl pochválit české pivo. =)
Nebýt mizerného zvuku Abatonu a tradičně stupidního přístupu "Security", kteří šli do fanoušků i pěstí do obličeje, mohlo to být lepší, ale i tak stálo shlédnutí koncertu MAYHEM rozhodně za to. Doufejme, že tu nebyli naposled.
