Nejbližší koncerty
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
  • 28. 04. 2024Neděle 28.4.2024 PARLAMENT CLUB PLZEŇ. SLOW FALL (Finla...
  • 29. 04. 2024RAEIN (IT) + Stormo (it) + Nervy
  • 04. 05. 2024Při příležitosti vydání split LP Toxic future / Life disa...
  • 06. 05. 2024CLOAKROOM (USA, Relapse) + PANENSKÉ PLAMENY
  • 09. 05. 2024NĀV + Łūt
  • 10. 05. 2024Již dvanáctý ročník rodinného metalového festu BUGRFEST p...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

LAMMOTH – Machine, CD 2009, selfrelease

LAMMOTH jsou další z kapel, o které jsem se dozvěděl až ve chvíli, kdy se mi dostala do ruky k recenzi jejich deska. Během pátrání po informacích o kapele se kolem mne mihla slova slova jako progresivní, melodický a řada dalších, které jsou dnes mezi novými kapelami v kurzu. Jakožto příznivce melodického a progresivního metalu mě tak řádně navnadil pohled na obal alba, který by sedl k nějakému ryze progresivnímu projektu plnému elektronických prvků.


A tak jsem se dal do poslechu alba. A nic. Podruhé. Nic. Potřetí. Opět nic. Tak jsem jej pár týdnů přemílal v přehrávači, až jsem zjistil, že ze všech těch očekávání se zrodilo pouze album plné víceméně neo-klasického metalu s ženským zpěvem, který se kapela snaží, občas poměrně křečovitými postupy, obohatit o progresivní prvky. Tyto prvky se ovšem v celkových kompozicích nacházejí spíše jako náhodné dekorace než jako nějaké zásadní nosné prvky, a tak není ani příliš přesné tvrdit, že LAMMOTH jsou díky nim kdovíjak progresivní.


Oprostíme-li se od těchto přehnaných očekávání, zůstává syrová hudba, pohybující se kdesi na pomezí starší tvorby NIGHTWISH a AFTER FOREVER, pouze s tím, že jí jaksi schází onen hitový náboj jejích známějších vzorů. Možná připadá něco z toho na vrub poněkud nepovedenému mixu, díky kterému jsou kytary utopené kdesi v rozích a uprostřed naproti tomu ční vokál Hanky Plesné. Celkový zvukový dojem z nahrávky je tak trochu schizofrenní a neprůrazný. Výsledek je ten, že ze všech skladeb na albu Machine na mne nejlepším dojmem působí instrumentálky „War Machinery“ a „The Nameless City (Part II).“


Škoda. Už jsem se těšil na nějaký zajímavý přírůstek, který by obohatil tuzemské podhoubí. Co naplat, pokud bude našinec chtít sáhnout po nějakém opravdu zajímavém progressu, nezbude mu nic jiného než sáhnout třeba po dnes již klasicích žánru FORGOTTEN SILENCE.


Seznam stop:

  1. Into the Dark Lord's Mind

  2. Hope

  3. Machine

  4. Storyteller's Inn

  5. Redemption Game

  6. The Nameless City (Part I)

  7. War Machinery

  8. In the Silent Land

  9. Westward Nevermore

  10. The Nameless City (Part II)

Čas: 49:52



Zveřejněno: 26. 02. 2010
Přečteno:
3591 x
Hodnocení autora:
4 / 10

Autor: Pushkin | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

27. 02. 2010 15:19 napsal/a Pushkin
Zpěv
Jo, zpěv je tam takovej podezřelej ... chtěl by malinko víc zabalit a přibarvit. Ono to trochu zní jako nepovedenej bootleg Nightwish s Tarjou. Ostatně jsem to původně chtěl do recenze i napsat, ale nějak mi to pak vypadlo. Nu což, nakonec jste na to stejně narazili ;-)
27. 02. 2010 10:21 napsal/a Dharm
no to jo
to máš sice pravdu Johane, ale pro me je to stejna škatule i jsem to tam napsal a nesrovnával jsem, že hrajou to samý, mluvil jsem spíš o úrovni,, tak jenom pro přesnost..
26. 02. 2010 18:51 napsal/a Johan
To nemyslíš vážně, Dharme!
To přece nemůžeš srovnávat - Rimortis jsou úplně jinde, myslím stylem, hrajou čistej speed... Lammoth se snaží o progresivitu, ale zatím je to dost křečovitý.
26. 02. 2010 16:50 napsal/a Dharm
recka
Recka je trefná, já bych ale dal šest, přeci jen když to porovnáte s dalšíma melo/power spolkama jako Rimortis apod, tak jsou Lammoth ještě hodně v pohodě. Ale zpěv se mi taky nelíbí, už na tom minulym demoalbu jsem o tom mluvil..
26. 02. 2010 16:09 napsal/a Johan
Trefná recenze
Souhlas, možná bych dal 5 bodíků, ale ta nahrávka na mě působí podobně...