Třetí plnohodnotné album dříve progresivně, v současnosti již plně melodic-death metalizované formace Disarmonia Mundi bylo po celém světě očekáváno s napětím. Jakpak by také ne, Disarmonia se svými vskutku výbornými předchozími nahrávkami vždy určovala vysoký standart žánru melodeathu, jenž se často nestíhal adaptovat na tak vynikající materiál. Dlouhodobého fanouška pak mohla těšit různorodost jednotlivých nahrávek, od melodicky – progresivního debutu „Nebularium“, přes drsňácké a dosud fanoušky nejoblíbenější „Fragments of D-Generation“, až po, pro mne velepromakaný klenot „Mind Tricks, přinášela kapela vždy řádnou melodic deathovou flákotu a ještě něco navíc.
Člověk pak až trochu nechápavě kroutil hlavou nad tím, co všechno se talentovanému skladateli Ettore Rigottimu honí hlavou a kde zatraceně „nakupuje“ tak skvělé riffy, o kterých se ostatním kapelám v žánru často může jenom zdát. O to větší překvapení pak nastalo při prvním poslechu novinky „The Isolation Game“, jež se na pulty oficiálně dostane někdy během prvního týdne měsíce prosince.
Začínáme „Cypher Dome“, elektronické ruchy uvádějí do prokluzujících krutě thrashujících groovy riffů, které jednoznačně odkazují na směřování „Fragments“. Harsh vokály Claudia Ravinaleho, vrstvené chorusy, jako vždy skvěle technicky zvládnuté bicí (rovněž Ettore), tentokrát snad o něco méně povedeně nazvučené. Mne ovšem již při prvním poslechu zarazilo něco jiného. Refrény. Oproti minulé řadovce Mind Tricks se Ettore se svými cleany dostává někam, kde asi být nechtěl. A sice mimo. Zvláště v první polovině desky znějí skutečně hodně popově, líbivě, a jelikož tentokrát téměř úplně postrádáme křiklouna Strida, také dosti krotce. Píši si menší mínus, jinak byl track celkem v pohodě. Nic převratného.
To dvojka „Structural Wound“ už je jiné kafe. Pokud vás na EP „The Restless Memoirs“ zaujala agresivní rychlovka „Across the Burning Surface „, bude vás právě tento track bavit měrou převelikou. Naprosto se tu kašle na nějaké popové zpívánky (kromě asi tří vteřinového mini chorusu Ettoreho), jede se stále dopředu, vynikající thrash, synthy v pozadí (neustále evokující Mind Tricks), thrashové provolávky, cleany maximálně hodně vzadu a efektované, spanilá jízda mořem vynikajícícho melodeathu s řezavými kytarovými hranami, moderními slidy a hooky přesně tam, kde je čekáte a máte rádi. Kytarové party jsou oproti předchozí skladbě prostě k sežrání a také to Taliánům celkem žerete. Od začátku do konce tři minuty naprosté nadvlády, kdy by ostatní melodeathové kapely daly nevím co za to, aby byly schopné napsat něco podobného. Super!
Trojka, singl Perdition Haze se navrací spíše ke středním tempů, a co více, k čistým refrénům. Ještě předtím si však kluci ve sloce střihnou pořádné screamy, aby nás Ettore vzápětí oblažil popovým refrénem nevalných kvalit. Takhle, ono to není špatné, jenom jsem to nečekal až v takové míře. Navíc, posluchač má pocit, že kromě skvělé mezihry v polovině skladby, s headbangovými party riffy, pinchy a vůbec vším tím melodickým náčiním, co činí Disarmonii unikátní kapelou je něco špatně Ve výsledku je totiž většina té nádhery mírně sražena tou popcornovou popovostí refrénu, jenž je jednoduše – příliš veselý. Tohle bych od Disy nečekal, ale co nadělat. JENŽE, a to jenže zdůrazňuji, celé album díky bohu není takové.
Oba kumpáni se totiž často na všechen ten krotký čajíček z vysoka vykašlou a nahulí věc typu „Stepchild of Laceration“. Nenápadná skladba, pátá v pořadí, začínající jemnou elektronikou, za kterou následuje na první poslech maximálně průměrný thrash/deathový riff. Avšak, to by se nesmělo konat to, co se koná.
Smělý výlet po toulkách vynikajícím melodickém death metalu, s originálně zakomponovaným growlovaným réfrénem, řezavými zběsile thrashujícími kytarami, decentními, skvěle padnoucími synthy v pozadí, moderně (jak jinak) znějícím sólem, na něž navazuje takřka folková akustická melodie. Pěti minutový hudební orgasmus nejhrubšího zrna. Jsem potěšen, překvapen, povzbuzen k dalšímu poslechu a prodírání se křovinami této padesáti minutové melodic death metalové nahrávky. Dívám se na tracklist, a jelikož obsahuje ještě vcelku hodně skladeb, prolétneme je v cuku letu každou zvlášť
The Isolation Game - opět pop metal, jenž se vrací někam k Perdition Haze. Ústřední riff je klasická thrashovačka se zdvojenými kytarovými slidy (typická Ettorština). Očekávejte množství Scar Symmetrických vokálů, jež každou dívku, milující divočejší hudbu potěší, a romantické melodic death metalisty oblaží. Až takhle bezbranné to rád tedy nemám, ale za některé riffy dávám jednoznačně plus.
Blacklight Rush – svižný kvapík na úvod, moderní thrash metalová vypalovačka se vším všudy, vokalista Claudio zde předvede své harsh kreace, důvěrně známé z 5 Star Grave. Skladba svou strukturou a melodiemi hodně připomíná Liquid Wings z minulé řadovky. Rychlé, a konečně živočišné, takhle nějak by mohlo vypadat celé album a vůbec bych se nad tou melodickou bagrovačkou nenudil. Žádné sólo.
Glimmer - první z instrumentálek, folkově zabarvená melodie s kytarami, které svým zvukem připomenou například mé oblíbené Withering. Proč má Disarmonia instrumentálky a co na albu dělají? Inu, protože chtějí a pro reptaly – mělo je už Nebularium (Awakening)
Ties That Bind – skvělý úvodní riff, jenž přesně zapadne tam, kam má – do skládanky disarmonického světa. Měkké refrény a Ettoreho zpívánky opět na svém místě, ovšem riffy skladba opět připomene vynikající bombu „Across…“. Jednoduché, účelné sólo, pinch harmonics, headbang jako blázen. Líbila se.
Losing Ground - po několika posleších moje druhá nejoblíbenější skladba z alba. Nenápadná, rychlá, neústupná, téměř žádné cleany ( v pozadí), pouze recitace. Silné riffy, melodie a nakonec suprové, dlouhotrvající (konečně) sólo. Nějak tak si představuju ideální modern death metalový track. Další bodíky k dobru.
Same Old Nails For A New Messiah jsem naproti tomu na chuť prozatím nepřišel. Nejen, že už jsem ten ústřední riff někde slyšel, ale celá skladba je pouze nastavovanou kaší,ve které se toho, na rozdíl od předešlé mnoho neděje. Pro mne unylý refrén, který by klidně mohli zpívat Backstreet Boys, a nikdo by si ničeho nevšiml.
Digging The Grave Of Silence – další z řady. Tak nějak se dá charakterizovat neslaná, nemastná nikdy nekončící jízda s pidlikujícími vyhrávkami, mohutným závanem Scar Symmetry (včetně závěrečných pompézních synthů.
Beneath A Colder Sun – druhá a poslední instrumentálka, jež uzavírá celou nahrávku a přes živelný melodic death metalové sousoší přehazuje melancholický závoj. Tedy, než neznámá ruka po minutě „vypne“ nahrávání, a my nečekaně skončíme, očekávaje, co bude dál. Nic, pusťte si to celé znovu, jestli chcete více..
Nové album ve výsledku plyne lépe, než-li Mind Tricks. Jenže to může být i z toho důvodu, že jednotlivé skladby jednoduše nezaměstnávají vaši hlavu tak, jak by měly. Ano, jsou s gustem složené, technicky dobře zvládnuté a melodicky dobré, ne-li vynikající. Proč má tedy člověk nakonec pocit, že je nahrávka až příliš dlouhá? Pro mne kvůli prozatím neznámému elementu, nad kterým budu přemýšlet, a jestli na něco přijdu, dám vědět.
Kvalitní, leč mírně rozporuplné album, které bych já osobně viděl někde ve spektru mezi sedmičkou a osmičkou.
Jo a bonus track pro japonské vydání „The Shape Of Things To Come“ je skvělý. Inu, chlapci, méně pop metalu, více tvrdosti, sakr blué!
Čas: 49:24
Člověk pak až trochu nechápavě kroutil hlavou nad tím, co všechno se talentovanému skladateli Ettore Rigottimu honí hlavou a kde zatraceně „nakupuje“ tak skvělé riffy, o kterých se ostatním kapelám v žánru často může jenom zdát. O to větší překvapení pak nastalo při prvním poslechu novinky „The Isolation Game“, jež se na pulty oficiálně dostane někdy během prvního týdne měsíce prosince.
Začínáme „Cypher Dome“, elektronické ruchy uvádějí do prokluzujících krutě thrashujících groovy riffů, které jednoznačně odkazují na směřování „Fragments“. Harsh vokály Claudia Ravinaleho, vrstvené chorusy, jako vždy skvěle technicky zvládnuté bicí (rovněž Ettore), tentokrát snad o něco méně povedeně nazvučené. Mne ovšem již při prvním poslechu zarazilo něco jiného. Refrény. Oproti minulé řadovce Mind Tricks se Ettore se svými cleany dostává někam, kde asi být nechtěl. A sice mimo. Zvláště v první polovině desky znějí skutečně hodně popově, líbivě, a jelikož tentokrát téměř úplně postrádáme křiklouna Strida, také dosti krotce. Píši si menší mínus, jinak byl track celkem v pohodě. Nic převratného.
To dvojka „Structural Wound“ už je jiné kafe. Pokud vás na EP „The Restless Memoirs“ zaujala agresivní rychlovka „Across the Burning Surface „, bude vás právě tento track bavit měrou převelikou. Naprosto se tu kašle na nějaké popové zpívánky (kromě asi tří vteřinového mini chorusu Ettoreho), jede se stále dopředu, vynikající thrash, synthy v pozadí (neustále evokující Mind Tricks), thrashové provolávky, cleany maximálně hodně vzadu a efektované, spanilá jízda mořem vynikajícícho melodeathu s řezavými kytarovými hranami, moderními slidy a hooky přesně tam, kde je čekáte a máte rádi. Kytarové party jsou oproti předchozí skladbě prostě k sežrání a také to Taliánům celkem žerete. Od začátku do konce tři minuty naprosté nadvlády, kdy by ostatní melodeathové kapely daly nevím co za to, aby byly schopné napsat něco podobného. Super!
Trojka, singl Perdition Haze se navrací spíše ke středním tempů, a co více, k čistým refrénům. Ještě předtím si však kluci ve sloce střihnou pořádné screamy, aby nás Ettore vzápětí oblažil popovým refrénem nevalných kvalit. Takhle, ono to není špatné, jenom jsem to nečekal až v takové míře. Navíc, posluchač má pocit, že kromě skvělé mezihry v polovině skladby, s headbangovými party riffy, pinchy a vůbec vším tím melodickým náčiním, co činí Disarmonii unikátní kapelou je něco špatně Ve výsledku je totiž většina té nádhery mírně sražena tou popcornovou popovostí refrénu, jenž je jednoduše – příliš veselý. Tohle bych od Disy nečekal, ale co nadělat. JENŽE, a to jenže zdůrazňuji, celé album díky bohu není takové.
Oba kumpáni se totiž často na všechen ten krotký čajíček z vysoka vykašlou a nahulí věc typu „Stepchild of Laceration“. Nenápadná skladba, pátá v pořadí, začínající jemnou elektronikou, za kterou následuje na první poslech maximálně průměrný thrash/deathový riff. Avšak, to by se nesmělo konat to, co se koná.
Smělý výlet po toulkách vynikajícím melodickém death metalu, s originálně zakomponovaným growlovaným réfrénem, řezavými zběsile thrashujícími kytarami, decentními, skvěle padnoucími synthy v pozadí, moderně (jak jinak) znějícím sólem, na něž navazuje takřka folková akustická melodie. Pěti minutový hudební orgasmus nejhrubšího zrna. Jsem potěšen, překvapen, povzbuzen k dalšímu poslechu a prodírání se křovinami této padesáti minutové melodic death metalové nahrávky. Dívám se na tracklist, a jelikož obsahuje ještě vcelku hodně skladeb, prolétneme je v cuku letu každou zvlášť
The Isolation Game - opět pop metal, jenž se vrací někam k Perdition Haze. Ústřední riff je klasická thrashovačka se zdvojenými kytarovými slidy (typická Ettorština). Očekávejte množství Scar Symmetrických vokálů, jež každou dívku, milující divočejší hudbu potěší, a romantické melodic death metalisty oblaží. Až takhle bezbranné to rád tedy nemám, ale za některé riffy dávám jednoznačně plus.
Blacklight Rush – svižný kvapík na úvod, moderní thrash metalová vypalovačka se vším všudy, vokalista Claudio zde předvede své harsh kreace, důvěrně známé z 5 Star Grave. Skladba svou strukturou a melodiemi hodně připomíná Liquid Wings z minulé řadovky. Rychlé, a konečně živočišné, takhle nějak by mohlo vypadat celé album a vůbec bych se nad tou melodickou bagrovačkou nenudil. Žádné sólo.
Glimmer - první z instrumentálek, folkově zabarvená melodie s kytarami, které svým zvukem připomenou například mé oblíbené Withering. Proč má Disarmonia instrumentálky a co na albu dělají? Inu, protože chtějí a pro reptaly – mělo je už Nebularium (Awakening)
Ties That Bind – skvělý úvodní riff, jenž přesně zapadne tam, kam má – do skládanky disarmonického světa. Měkké refrény a Ettoreho zpívánky opět na svém místě, ovšem riffy skladba opět připomene vynikající bombu „Across…“. Jednoduché, účelné sólo, pinch harmonics, headbang jako blázen. Líbila se.
Losing Ground - po několika posleších moje druhá nejoblíbenější skladba z alba. Nenápadná, rychlá, neústupná, téměř žádné cleany ( v pozadí), pouze recitace. Silné riffy, melodie a nakonec suprové, dlouhotrvající (konečně) sólo. Nějak tak si představuju ideální modern death metalový track. Další bodíky k dobru.
Same Old Nails For A New Messiah jsem naproti tomu na chuť prozatím nepřišel. Nejen, že už jsem ten ústřední riff někde slyšel, ale celá skladba je pouze nastavovanou kaší,ve které se toho, na rozdíl od předešlé mnoho neděje. Pro mne unylý refrén, který by klidně mohli zpívat Backstreet Boys, a nikdo by si ničeho nevšiml.
Digging The Grave Of Silence – další z řady. Tak nějak se dá charakterizovat neslaná, nemastná nikdy nekončící jízda s pidlikujícími vyhrávkami, mohutným závanem Scar Symmetry (včetně závěrečných pompézních synthů.
Beneath A Colder Sun – druhá a poslední instrumentálka, jež uzavírá celou nahrávku a přes živelný melodic death metalové sousoší přehazuje melancholický závoj. Tedy, než neznámá ruka po minutě „vypne“ nahrávání, a my nečekaně skončíme, očekávaje, co bude dál. Nic, pusťte si to celé znovu, jestli chcete více..
Nové album ve výsledku plyne lépe, než-li Mind Tricks. Jenže to může být i z toho důvodu, že jednotlivé skladby jednoduše nezaměstnávají vaši hlavu tak, jak by měly. Ano, jsou s gustem složené, technicky dobře zvládnuté a melodicky dobré, ne-li vynikající. Proč má tedy člověk nakonec pocit, že je nahrávka až příliš dlouhá? Pro mne kvůli prozatím neznámému elementu, nad kterým budu přemýšlet, a jestli na něco přijdu, dám vědět.
Kvalitní, leč mírně rozporuplné album, které bych já osobně viděl někde ve spektru mezi sedmičkou a osmičkou.
Jo a bonus track pro japonské vydání „The Shape Of Things To Come“ je skvělý. Inu, chlapci, méně pop metalu, více tvrdosti, sakr blué!
Čas: 49:24
Seznam skladeb:
- Cypher Drone
- Structural Wound
- Perdition Haze
- Building an Empire of Dust
- Stepchild of Laceration
- The Isolation Game
- Blacklight Rush
- Glimmer
- Ties That Bind
- Losing Ground
- Same Old Nails for a New Messiah
- Digging the Grave of Silence
- Beneath a Colder Sun
http://www.disarmoniamundi.com/
