Dne 7.11 se v klubu Exit Chmelnice konala sešlost příznivců česko-německého pojetí dark/black metalu s příměsí všeho možného, a proto jsem při té příležitosti vyrazil podívat se, jak na tom vybrané smečky z tohoto ranku jsou. Na místo konání se doploužíme kolem sedmé, pokec s Dharmem, pivko, zabrání stolu a sledování zákulisí. Na pódiu se pomalu připravují Mladoboleslavští RAIN SHADOW, kteří zdejšímu obecenstvu dávají okusit něco ze svého hrubozrnného thrash/deathu. Pohodová rozehřívačka pro tu hrstku, jež si našla čas a podpořila (v drtivé většině) undergroundovou líheň. Kluci přehráli velkou část svého materiálu z roku 2007, vydaného pod názvem „Invaze prvního stínu“. Tímto bych chtěl kluky upozornit, že jejich domovská stránka hlásí frame červa, tak nechť si to chlapi nějak pořeší. Na konec energického, snaživého vystoupení celkem schopného „rozvičovacího“ thrash/deathu si chlapi střihli cover „United Fortress“ pardálů SOD, a ačkoliv zvuk nebyl právě nejlepší, česko-slovenská parta ten řídký hlouček dokázala přesvědčit a sklidila zasloužený potlesk (snaha se cení).
Pauza, relax při ztlumených světlech, nastupují Němci DORN a to v sestavě: Roberto Liebig – harsh, kytara a kumpán pro živá vystoupení – basák Michael. A to je vše. Bicí automat, holky, které s kluky brázdí vody německé, zůstaly doma v Landu a vše nahradil mix. Škoda, ono koukat na vystoupení dvou pánů, kterak opanovávají prázdné pódium, je hezké, ale po chvíli omrzí. Přesto, Dorn svým black metalem s jasnými germánsky folk metalovými obrysy potěšili, harsh, jenž vycházel z hrdla Roberta byl příjemným, mrazivým pohlazením po duši, zazněly fláky jako „Winterwacht“, či „Spiegel der Unendlichkeit“, titulní track z jejich poslední nahrávky z roku 2007. Chválím kvalitní klávesové/synth party, jež balastují již tak kytarami dost zahuštěnou muziku. Škoda jen, že dobrých 80% bylo z CD. No co už. War nicht schlecht!
Pauza, relax při ztlumených světlech, nastupují Němci DORN a to v sestavě: Roberto Liebig – harsh, kytara a kumpán pro živá vystoupení – basák Michael. A to je vše. Bicí automat, holky, které s kluky brázdí vody německé, zůstaly doma v Landu a vše nahradil mix. Škoda, ono koukat na vystoupení dvou pánů, kterak opanovávají prázdné pódium, je hezké, ale po chvíli omrzí. Přesto, Dorn svým black metalem s jasnými germánsky folk metalovými obrysy potěšili, harsh, jenž vycházel z hrdla Roberta byl příjemným, mrazivým pohlazením po duši, zazněly fláky jako „Winterwacht“, či „Spiegel der Unendlichkeit“, titulní track z jejich poslední nahrávky z roku 2007. Chválím kvalitní klávesové/synth party, jež balastují již tak kytarami dost zahuštěnou muziku. Škoda jen, že dobrých 80% bylo z CD. No co už. War nicht schlecht!
Nastupují staří paragáni RETURN TO INNOCENCE, pro znalé (med kolem huby) RTI. Na začátek tu máme smutnou zprávu, nadaný kytarista Dharm se rozhodl po 3 letech spolupráce ukončit činnost v této smečce, a věnovat se své „domácí“ kapele, dosud známé jako Tarsir, posléze Dalgoreth. Čili rozlučka posledními koncerty, a odchod do jiných šaten. RTI, kteří sami sebe profilují jako doom/death metal, mi však svými čistými chorusy přišli v posledních letech hodně pagan, a jejich klasické jódlování (hóóó jóó jóóó) přišlo i tentokrát. Musím pochválit parádní basové party jakéhosi Orbba, jenž je pro mne velkou neznámou, a upřímně jsem byl příjemně překvapen jeho vskutku obstojnou technikou. Velké zlepšení předvedl zvláště v posledních měsících, je vidět, že se chlapec pozvolna vypracovává.
Kluci zahráli nějaké ty klasiky (Streams), rozdali věnování k narozeninám, prořídlý dav (na české metalové akce české metalové publikum zásadně nechodí, děkujeme pěkně) jistojistě potěšili a co je nejdůležitější – mini fest zajistili. Pohodový set, na jehož konci nezazněla (opakuji, NEznazněla) cover verze Alma Mater, jelikož se nenašel nikdo, kdo by si to „Zahrál sám“ (opět poznámka pro zasvěcené). Škoda, bylo by to důstojné rozloučení páně Dharma s jeho angažmá v RTI (sem vložte bodrého smajla).
Úprava stage pro LYFTHRASYR – papundekel (tedy black/gothic/symfo) metal z německého města Kalrsruhe (víska expertů) dorazili někdy kolem půl desáté večer, a pomalu ale jistě si svými pro epileptiky správně blikavými světly budovali démonickou image kapely, která dobře ví, co dělá, a proto také hraje s velkými jmény světové metalové scény. Upřímně, zdálo se mi, že kluci jsou skvěle sehraní, nacvičení, ale ani jedna z jejich složek, které používají (masivní klávesové aranže Vethyse), dotek symfoniky, nic není dotažené do konce, nedej bože, aby se pouštěly do něčeho nového. Krotký dark metal, jenž nemá nic společného s tím, jak se banda profiluje na svých stránkách (A new generation of Melodic Black/Dark Metal). Naživo celkem ok, zazněly samozřejmě vály z posledního alba „The Recent Foresight“ („Servants in silent Devotion“), či obligátní vypalovačka („Bloodlust“) ze staršího „The Final Resurrection“, ale ve finále nic pro mne. Takové normální to je, dotek cyber atmosféry vítám, leč jak říkám, stále to není dotažené a snad se to až zbytečně drží v zajetých kolejích německého pojetí melodic blacku. Přesto se kapele povedlo vytvořit vcelku mrazivou atmosféru, kterou ten večer v mých očích (hudebně) překonali jen Dorn.
Snaživé SECRET OF DARKNESS z Varnsdorfu (ano, u německých hranic) jsem už pak viděl pouze z rychlíku, jelikož mám v takovém blbém zvyku mizet z akcí nepozorován kamsi do temnoty světa před klubem. Ano, nejsem na to zrovna pyšný a rád bych si sem tam after party střihl, leč již nějaký ten pátek to jaksi není možné. Čili se klukům omlouvám a předem slibuji, že si někdy v budoucnu najdu čas i na jejich setík.
Nelze než vyzdvihnout žánrovou semknutost celé akce, což je pro mne prokletí i spása zároveň. Fakt, že mi žánr dark metalu nic moc neříká (čest výjimkám) mi paradoxně dovolil podívat se na kapely s naprosto ničím nezkaleným úsudkem. Objektivně se mi nejvíce líbila dvojička Dorn (v plné palbě by to mohl být kvalitní koncertní zážitek), dále kluci z RTI (tak ale žádná protekce jo), Rain Shadow, Lyfthrasyr. O SoD (jej) jsem se již náznakem zmínil a hodlám své slovo dodržet. Sečteno podtrženo, i přes nízkou návštěvnost (neduh příznivců naší hudební scény) se organizátorům podařilo přichystat velkou porci vcelku homogenního (kromě Rain Shadow tedy) hudebního materiálu a poskytnout dobré zázemí pohodovému večeru ve společnosti začínajících i plně profesionálních hudebních spolků. A to já beru. Doufám, že příště budete také.
