Ještě než začneme s poněkud pozdním rozborem CD pražské progresivní thrash/deathové kapely Mindwork, chtěl bych se klukům omluvit. Recenze byla původně psaná ihned po obdržení zmíněné nahrávky, poté ovšem nastal neočekávaný kolaps starého PC (graf. karta) a jelikož jsem si mezitím opatřil nový stroj, nehodlám ten starý již oživovat. Proto buďte ujištěni, že onen článek někde v hlubinách starého HDD je, ovšem než jej někdo vyloví, mohli bychom být všichni jak tu jsme již také důchodci.
První věcí, kterou bych rád zdůraznil, je, že mozek kapely, kytarista a zpěvák Martin Schuster mi není úplně neznámou osobou. Myslím, že jsme se snad dokonce i viděli, když kluci zkoušeli, ačkoliv on si mě již těžko může pamatovat. Martin se totiž kdysi přidal ke kapele Daguz Thorn, což bylo jakési volné pokračování naší studentské, silně amatérské kapely. Stal se tak vlastně mou náhradou, jelikož já byl toho času líný jako veš, a to mi vlastně zůstalo dodnes (snad kromě náruživého psaní občas notně sarkastických či jinak ujetých recenzí). Z toho, co jsem měl možnost slyšet od Daguz Thorn, později Arawen, pro mne také celkem jasně vyplývá, že Martin je náruživým milovníkem Death. Pokud by vám to nebylo jasné již od pohledu na cover verzi Crystal Mountain, kterou kluci svého času hráli po českých klubech (Hells Bells, Kain..), rozjasní se při poslechu Pessimist a hlavně – právě recenzovaných Mindwork.
Ihned po ruchovém intru, na které navazuje první technická mezihra všech zúčastněných víte, že kluci kromě božského Chucka uznávají také neméně ikonické Cynic, přičemž nejraději obojí míchají dohromady. Technické riffy, odšlapávající bicí Filipa Kittnara, čisté, ledabylé vokály v chorusech, zlomy, najazzlé vyhrávky všech nástrojů, basy Adam Palmy (mimochodem zajímavě, na metal trochu netradičně nazvučené) nevyjímaje. Po krátké, harshem zpívané pasáži vždy přijde několik minutek vynikající hudební souhry, abychom se v závěru po tomto vydatném hudebním experimentu opět vrátili již slyšeným vokálním melodiím. Vcelku typický postup, na ČR opravdu netradiční technické pojetí.
Po skvělém úvodu v podobě „Unrecognized Entity“ přichází valivá „Inner Consciousness“ s groovy hlavním riffem, jenž je neustále ozvláštňován kvalitními synthy, jež se navzájem prolínají s krajně zajímavými kytarovými vyhrávkami/popř. sóly. Opět chválím basovou linku, která je opravdu velmi kvalitní a rozhodně hodně pomáhá celkovému vyznění Mindwork. Na závěr si dáme tklivý klavírní epilog a svištíme dále.
Na výlet po kvalitním tech thrash/deathu nás vezme čtyřka „Essence Of Existence“, která svými Cynickými riffy, výbornými experimentálními vyhrávkami silně připomene modifikovaný duch Death a vás nenechá na pochybách o ranku právě slyšeného. Je očividné, že oba kytaristé (jak Martin tak David Vaněk) o sobě moc dobře vědí, jdou si na ruku a jejich pasáže jsou poctivě sezkoušené a se správným přístupem zahrané. Bicí jsou pak sice silně netradiční, na death metal až překvapivě krotké, ovšem do experimentálního vyznění kapely zapadají dokonale. Hlavně práce s perkusemi je vynikající, do příště bych byl rád, aby Filip ještě více šlapal do „pedálů“ (doslova).
Parádní je, že ani s pětiminutovou skladbou chlapi nemají problémy a ačkoliv jistě nebude patřit k hlavním koncertním tahákům, konzistenci alba nikterak nenarušuje.
Když jsme u té konzistence, musím Mindwork pochválit také za neobvyklou soudržnost materiálu. Někomu by mohlo připadat, že se na desce po chvíli nic nového neděje, jenže to je pravdou možná jen několik málo prvních poslechů. Ve skutečnosti jsou jakási „hluchá“ místa hluchými jen na efekt, jednoduše čekají na zkreslené pasáže, jenž jim dodávají účel a formu.
Přichází šestka „Wretchlessness“ a jsme znovu na „Leprosy“, prožívajíc parádní thrashující pasáže, obsahující však něco navíc. Když špinavými kytarami probublá skvěle nazvučená basa, to aby se posléze vrátila na své místo v podkladu, jsem nadšen. Přesto, jako celek mne skladba zase až tolik nezabaví, jelikož je na Mindwork až příliš přímá a neobsahuje, jak by řekl Nolanovský Joker „Všechny ty malé emoce.“
Sedmička „Parasite“ se ihned svým disharmonickým úvodem vrací tam, kde pětka skončila a činí dobře. Disharmonie, uchu ne právě nelahodící, leč skvěle zahrané kytarové struktury, štěkající vokál, který prokazuje poctu jednomu z hlavních inovátorů žánru, groovy pasáže, které na dvacet vteřin přinášejí prostor pro headbang, aby se posléze na pár vteřin zastavily, zase rozjely a společně s vkusnými synthy zaměstnaly posluchačovu pozornost. Dobré, a ačkoliv mi „Parasite“ nejdříve nepřišla nikterak podařená, něco na ní po několika desítkách poslechů opravdu je.
Poté již bohužel přichází jen ultra technická „Twisted Priorities“ se skvělým sólem, dokonale vybroušenými kytarovými party a všudypřítomnou aurou technické zdatnosti celé kapely, a nakonec opus „On The Path To Oblivion“, vyprávějící o údělu a otázce po smyslu existence člověka, jenž se mi, přiznávám, z celého alba líbí právě nejvíc. Je právě nejspestřejším úkazem celé nahrávky, obsahujíc jak vynikající thrashující groovy/headbang pasáže, tak sice vypůjčené, leč ve výsledku v podání kapely nezaměnitelné kytarové postupy a opět – skvělá sóla.
Sečteno, podtrženo, známosti, či osobní sympatie stranou, Mindwork je jednou z nejlepších desek, co jsem měl v poslední době tu možnost z českých luhů a hájů slyšet a jak vidno, po měsících postupně zraje jak víno. Pokud máte rádi jak Cynic, tak Death, či libovolně jednu z kapel, budou Mindwork se svým inspirovaným, leč zároveň inspirovaným dílem jistě po chuti. Naživo mne kluci prozatím zase až tak přikovat nedokáží, deska „Into The Swirl“ se však poslouchá parádně, má nezaměnitelný, dobře fungující zvuk a já nemám větších výhrad. Devět.
P.S.: Tímto zdravím bývalého spolužáka Honzu Fikara, jenž je autorem textu „Inner Consciousness“ Jak to valí, Honzo?
Čas: 36:14
První věcí, kterou bych rád zdůraznil, je, že mozek kapely, kytarista a zpěvák Martin Schuster mi není úplně neznámou osobou. Myslím, že jsme se snad dokonce i viděli, když kluci zkoušeli, ačkoliv on si mě již těžko může pamatovat. Martin se totiž kdysi přidal ke kapele Daguz Thorn, což bylo jakési volné pokračování naší studentské, silně amatérské kapely. Stal se tak vlastně mou náhradou, jelikož já byl toho času líný jako veš, a to mi vlastně zůstalo dodnes (snad kromě náruživého psaní občas notně sarkastických či jinak ujetých recenzí). Z toho, co jsem měl možnost slyšet od Daguz Thorn, později Arawen, pro mne také celkem jasně vyplývá, že Martin je náruživým milovníkem Death. Pokud by vám to nebylo jasné již od pohledu na cover verzi Crystal Mountain, kterou kluci svého času hráli po českých klubech (Hells Bells, Kain..), rozjasní se při poslechu Pessimist a hlavně – právě recenzovaných Mindwork.
Ihned po ruchovém intru, na které navazuje první technická mezihra všech zúčastněných víte, že kluci kromě božského Chucka uznávají také neméně ikonické Cynic, přičemž nejraději obojí míchají dohromady. Technické riffy, odšlapávající bicí Filipa Kittnara, čisté, ledabylé vokály v chorusech, zlomy, najazzlé vyhrávky všech nástrojů, basy Adam Palmy (mimochodem zajímavě, na metal trochu netradičně nazvučené) nevyjímaje. Po krátké, harshem zpívané pasáži vždy přijde několik minutek vynikající hudební souhry, abychom se v závěru po tomto vydatném hudebním experimentu opět vrátili již slyšeným vokálním melodiím. Vcelku typický postup, na ČR opravdu netradiční technické pojetí.
Po skvělém úvodu v podobě „Unrecognized Entity“ přichází valivá „Inner Consciousness“ s groovy hlavním riffem, jenž je neustále ozvláštňován kvalitními synthy, jež se navzájem prolínají s krajně zajímavými kytarovými vyhrávkami/popř. sóly. Opět chválím basovou linku, která je opravdu velmi kvalitní a rozhodně hodně pomáhá celkovému vyznění Mindwork. Na závěr si dáme tklivý klavírní epilog a svištíme dále.
Na výlet po kvalitním tech thrash/deathu nás vezme čtyřka „Essence Of Existence“, která svými Cynickými riffy, výbornými experimentálními vyhrávkami silně připomene modifikovaný duch Death a vás nenechá na pochybách o ranku právě slyšeného. Je očividné, že oba kytaristé (jak Martin tak David Vaněk) o sobě moc dobře vědí, jdou si na ruku a jejich pasáže jsou poctivě sezkoušené a se správným přístupem zahrané. Bicí jsou pak sice silně netradiční, na death metal až překvapivě krotké, ovšem do experimentálního vyznění kapely zapadají dokonale. Hlavně práce s perkusemi je vynikající, do příště bych byl rád, aby Filip ještě více šlapal do „pedálů“ (doslova).
Parádní je, že ani s pětiminutovou skladbou chlapi nemají problémy a ačkoliv jistě nebude patřit k hlavním koncertním tahákům, konzistenci alba nikterak nenarušuje.
Když jsme u té konzistence, musím Mindwork pochválit také za neobvyklou soudržnost materiálu. Někomu by mohlo připadat, že se na desce po chvíli nic nového neděje, jenže to je pravdou možná jen několik málo prvních poslechů. Ve skutečnosti jsou jakási „hluchá“ místa hluchými jen na efekt, jednoduše čekají na zkreslené pasáže, jenž jim dodávají účel a formu.
Přichází šestka „Wretchlessness“ a jsme znovu na „Leprosy“, prožívajíc parádní thrashující pasáže, obsahující však něco navíc. Když špinavými kytarami probublá skvěle nazvučená basa, to aby se posléze vrátila na své místo v podkladu, jsem nadšen. Přesto, jako celek mne skladba zase až tolik nezabaví, jelikož je na Mindwork až příliš přímá a neobsahuje, jak by řekl Nolanovský Joker „Všechny ty malé emoce.“
Sedmička „Parasite“ se ihned svým disharmonickým úvodem vrací tam, kde pětka skončila a činí dobře. Disharmonie, uchu ne právě nelahodící, leč skvěle zahrané kytarové struktury, štěkající vokál, který prokazuje poctu jednomu z hlavních inovátorů žánru, groovy pasáže, které na dvacet vteřin přinášejí prostor pro headbang, aby se posléze na pár vteřin zastavily, zase rozjely a společně s vkusnými synthy zaměstnaly posluchačovu pozornost. Dobré, a ačkoliv mi „Parasite“ nejdříve nepřišla nikterak podařená, něco na ní po několika desítkách poslechů opravdu je.
Poté již bohužel přichází jen ultra technická „Twisted Priorities“ se skvělým sólem, dokonale vybroušenými kytarovými party a všudypřítomnou aurou technické zdatnosti celé kapely, a nakonec opus „On The Path To Oblivion“, vyprávějící o údělu a otázce po smyslu existence člověka, jenž se mi, přiznávám, z celého alba líbí právě nejvíc. Je právě nejspestřejším úkazem celé nahrávky, obsahujíc jak vynikající thrashující groovy/headbang pasáže, tak sice vypůjčené, leč ve výsledku v podání kapely nezaměnitelné kytarové postupy a opět – skvělá sóla.
Sečteno, podtrženo, známosti, či osobní sympatie stranou, Mindwork je jednou z nejlepších desek, co jsem měl v poslední době tu možnost z českých luhů a hájů slyšet a jak vidno, po měsících postupně zraje jak víno. Pokud máte rádi jak Cynic, tak Death, či libovolně jednu z kapel, budou Mindwork se svým inspirovaným, leč zároveň inspirovaným dílem jistě po chuti. Naživo mne kluci prozatím zase až tak přikovat nedokáží, deska „Into The Swirl“ se však poslouchá parádně, má nezaměnitelný, dobře fungující zvuk a já nemám větších výhrad. Devět.
P.S.: Tímto zdravím bývalého spolužáka Honzu Fikara, jenž je autorem textu „Inner Consciousness“ Jak to valí, Honzo?
Čas: 36:14
Seznam skladeb:
- Into The Swirl
- Unrecognized Entity
- Inner Consciousness
- Essence Of Existence
- Freedom Of Mentality
- Wretchlessness
- Parasite
- Twisted Priorities
- On The Path To Oblivion
http://bandzone.cz/mindwork
