PÁTEK 10.7.2009
Vzhledem k tomu, že bubeník CALLEJON si před vystoupením na festivalu With Full Force zlomil ruku a kluci neumějí hrát s automatem, jednoduše nezahráli a jejich místo tedy zaplácli na soupisce další v pořadí, švédští emo/metal coreisti BLOWSIGHT. Jejich show se chvílemi i docela ujímala, to když sahali po osvědčených thrash/groovy riffech, totálně pak zkolabovala snaha do poloospalého, prořídlého davu prát coverzvěrstvo od holohlavé popiny Britney Spears. Hlavou jsme nechápavě kroutili (i házeli) v tu chvíli asi všichni. (DW)
Vzhledem k hruškovičkové smršti předchozího dne, která vyvrcholila v druhé části setu Shaaman, toto ráno jsme hned po ránu museli vypít celou flašku výborné ruské vodky, jinak bychom asi nebyli schopni fungovat. Toto ožívání ale trvalo i s následujícími pivy déle, než jsem čekal a do areálu jsem se tak dostal až na Keep Of Kalessin, ale nejdřív kolega DW: (Dharm)
Na tak trochu trendy meloblack metalovou sebranku KEEP OF KALESSIN z velrybářského Norska jsem se opět shledal s kolegou Dharmem a po chvilkové úvodní kytarové onanii (asi intro?) to do nás kluci pustili. Kromě přehrání skladeb z „Kollosa“ sem tam zabrousili i do staršího materiálu a já, coby jen pouze velmi vlažný příznivce black metalu, jsem obdivoval jen krásně (na poměry letošního ročníku) nazvučené triggery bicmana Vegarda Larsena. Trochu podivným se zdál být čas vystoupení, ale s tím jsme pochopitelně všichni počítali již dopředu. Za tmy by to mohlo být jiné pošušnání.. (DW)
Úvodem bych se pozastavil nad neuvěřitelně nemožným „intrem“ – chápu, že si pan Obsidian C potřebuje honit ego, ale to co předvedl, ještě společně s drsnými gesty, mě velmi rozesmálo, ach ta image. Naštěstí se vše změnilo k lepšímu, když přišel zbytek kapely a rozjeli svou klasickou show. Já jsem čekal na „The Crown Of The King“ a nakonec jsem se také dočkal. Tenhle song mě v době kdy byl aktuální, opravdu dostával. Vzhledem k velmi slabému zvuku, to sice nebylo úplně to pravé, ale když se náhodou zadařilo, bylo parádní polaskat ouško výkonem jednoho z mála blastařů na MORu – mistra Vyla. (Dharm)
Na Láďu Křížka a KREYSON jsem, přiznám se, nevydržel, a jal se raději prohlížet přilehlé obchůdky a pivní stánky, než abych poslouchal český příspěvek do moře agro heavy metalu. Sorry kluci.
Když scénu brali útokem indiáni DEATH ANGEL, byl jsem již naštěstí na svém místě, kluci vsadili na materiál z legendárního alba Ultra Violence či novějšího „The Art Of Dying“ a nebýt naprosto přehuleného zvuku, z nějž mne pak bolely mé nebohé slechy ještě půl dne, bylo by vše v pořádku. Kromě „The Ultra-Violence“ či „Voracious Souls“ kapela přihodila „Thrown to the Wolves“ či pár skladeb z posledního alba „Killing Season“ a mne naživo rozhodně přesvědčili. Howgh bledá tváři, půlhodinka na zakoupení pivka a natěšen očekávám své staré známé, kdysi veleoblíbené Kanaďany KATAKLYSM.
Přesně jak se čekalo, sahali hoši při výběru setlistu hlavně na poslední tři kotouče, takže jsme kromě povinné „Serenity In Fire“ či „As I Slighter“ měli možnost slyšet také singly „In Shadows & Dust“ či „Crippled & Broken“, před kterou ovšem kapela k mému velkému potěšení zařadila song z alba „Epic“, jmenovitě „Manipulator of Souls“. Ačkoliv bych raději slyšel jinou skladbu z uvedené nahrávky, naživo mě to ani náhodou nezklamalo. Samozřejmě se hrál i „Prevail“ nebo „The Resurrected“, při kterém bubeník Max Duhamel drtil triggery jako o život. Zajímavý byl jeho usmívající se výraz ve tváři, kdy při stejně rychlosti vidíme ve tvářích některých bicmenů povětšinou grimasu podobající se tlačení na WC, Max byl v naprosté pohodě a stíhal při tom všem v klídku pokukovat po okolí. Zvuk se konečně také na malou chvilku vylepšil a basa Stéphane Barbeho celkem solidně otřásala všemi přítomnými. Pro mne prozatím nejlepší vystoupení festivalu, Maurizio byl profesionál každým coulem, komunikace s publikem byla také na odpovídající úrovni, jednoduše dobré. Skladby ze starých, chaotických alb jsme nikdo nečekal a proto jsme pak vlastně ani nemohli být zklamáni, že se nám jich nedostalo. (DW)
Po solidním výkonu Keep Of Kalessin odebral jsem se za hygienou, jídlem atp, takže jsem (ne)chtěně neprošvihl pouze Kreyson, ale také Death Angel. Škoda, každopádně Kataklysm byli solidní náplastí. Poslední alba už mě sice tolik nebaví, ale naživo to byl parádní masakr. Zde se však kolega DW hodně rozepsal a já bych to mohl pouze zkopírovat a podepsat, naprosto souhlasím. (Dharm)
Obloha nad areálem se již v době KATAKLYSM počínala nepříjemně šeřit a nebyli jsme proto překvapeni, když se během vcelku dlouhého ladění následujících KORPIKLAANI z nebe spustil déšť a zkropil naše, pečlivě připravené pláštěnky. Styl dědečka hříbečka s pončem funguje stále dokonale, takže se mi povedlo uchovat v suchu alespoň boty. Celkem dobrý výkon. Avizovaní finští humppa alkohol metalisté přišli, zahráli téměř to, co loni (s výjimkou „Vodky“ a věcí z nového alba Karkelo), přičemž došlo i na nějaký ten búzr nebo dřevěnou pintu. Mne osobně to již nebaví, ale vůkol se lid dobře bavil, což potěšilo.
To následující britská power metalová úderka DRAGONFORCE, jež mne naprosto nechává chladným, byla pro mnoho lidí ten den tím nejlepším vystoupením vůbec. Kluci v čele se svým poznávacím znamením, asiatem Hermanem Li, předvedli energickou show, jež byla z velké části tvořena materiálem z prozatím poslední nahrávky „Ultra Beatdown“ vydané letošního roku, přičemž si hoši neodpustili ani občasné zabrousení do staršího materiálu (viz „Inhuman Rampage“ či při poslední skladbě „Through the Fire and Flames“. Někdo se bavil, já spíše klimbal. (DW)
Korpiklaani už řadím skoro na stejnou úroveň jako třeba Tleskač, takže rychle pryč. Přišel jsem se tedy podívat na onanisty Dragonforce a zůstal jsem stát s otevřenou hubou. Nebylo to ale solidním sehráním, ani fajnovými sóly, bylo to totálně teplým výrazem celé kapely. Nebýt toho, že jsou jednou z mála opravdu speed metalových kapel a umí celkem solidně hrát, asi by se jednalo o nejkomičtější gay metal v Evropě. Sorry, první placku Valley Of The Damned jsem měl ve své době fakt rád a na toto show jsem se těšil, ale vizuální projev je na koncertě celkem podstatný a u nich jsem to poněkud nevydejchal. Nemluvě o křiklavě žlutých legínách klávesáka, ze kterých mu dírou lezlo všechno možné, ufff. Hudebně klasičtí Dragonforce, prostě přemelodizovaný, zrychlený speed metal, kde kytaristé a klávesák honí po hmatnících a klaviatuře možné i nemožné a zpěvák do toho nezvládá kastrátské výšky. (Dharm)
- (pozn DW)
Po DRAGONFORCE na stage dorazil heavy/speed metalový cirkus EDGUY pod vedením principála Tobiase Sammeta a já při pohledu na jeho bílou vestičku postupně získával na pocitu, že se raději odebéřu do hajan, abych neprošvihl zajímavější formace. Melodická Morava si nejspíše spokojeně vrněla, mě speed metal naprosto neoslovuje. (DW)
Tady ani ze mě nic nedostanete, u mě Edguy nezabodovali ani před 10 lety, když jsem ještě poslouchal speed. Mám své výjimky, jako song Tears Of A Mandrake, ale celkově to nedávám, navíc to kopírování už tak dost vyčpělých Judas Priest, ouuuuu.. no comment. (Dharm)
Následující uniformované synthetiky DEATHSTARS jsem již prosprchoval a následně prospal, takže skutečně nevím, jak zahráli. Ale mně občas stačí vidět jejich videoklipy a jsem hnedle pln zážitků.. (DW)
Vzhledem k tomu, že bubeník CALLEJON si před vystoupením na festivalu With Full Force zlomil ruku a kluci neumějí hrát s automatem, jednoduše nezahráli a jejich místo tedy zaplácli na soupisce další v pořadí, švédští emo/metal coreisti BLOWSIGHT. Jejich show se chvílemi i docela ujímala, to když sahali po osvědčených thrash/groovy riffech, totálně pak zkolabovala snaha do poloospalého, prořídlého davu prát coverzvěrstvo od holohlavé popiny Britney Spears. Hlavou jsme nechápavě kroutili (i házeli) v tu chvíli asi všichni. (DW)
Vzhledem k hruškovičkové smršti předchozího dne, která vyvrcholila v druhé části setu Shaaman, toto ráno jsme hned po ránu museli vypít celou flašku výborné ruské vodky, jinak bychom asi nebyli schopni fungovat. Toto ožívání ale trvalo i s následujícími pivy déle, než jsem čekal a do areálu jsem se tak dostal až na Keep Of Kalessin, ale nejdřív kolega DW: (Dharm)
Na tak trochu trendy meloblack metalovou sebranku KEEP OF KALESSIN z velrybářského Norska jsem se opět shledal s kolegou Dharmem a po chvilkové úvodní kytarové onanii (asi intro?) to do nás kluci pustili. Kromě přehrání skladeb z „Kollosa“ sem tam zabrousili i do staršího materiálu a já, coby jen pouze velmi vlažný příznivce black metalu, jsem obdivoval jen krásně (na poměry letošního ročníku) nazvučené triggery bicmana Vegarda Larsena. Trochu podivným se zdál být čas vystoupení, ale s tím jsme pochopitelně všichni počítali již dopředu. Za tmy by to mohlo být jiné pošušnání.. (DW)
Úvodem bych se pozastavil nad neuvěřitelně nemožným „intrem“ – chápu, že si pan Obsidian C potřebuje honit ego, ale to co předvedl, ještě společně s drsnými gesty, mě velmi rozesmálo, ach ta image. Naštěstí se vše změnilo k lepšímu, když přišel zbytek kapely a rozjeli svou klasickou show. Já jsem čekal na „The Crown Of The King“ a nakonec jsem se také dočkal. Tenhle song mě v době kdy byl aktuální, opravdu dostával. Vzhledem k velmi slabému zvuku, to sice nebylo úplně to pravé, ale když se náhodou zadařilo, bylo parádní polaskat ouško výkonem jednoho z mála blastařů na MORu – mistra Vyla. (Dharm)
Na Láďu Křížka a KREYSON jsem, přiznám se, nevydržel, a jal se raději prohlížet přilehlé obchůdky a pivní stánky, než abych poslouchal český příspěvek do moře agro heavy metalu. Sorry kluci.
Když scénu brali útokem indiáni DEATH ANGEL, byl jsem již naštěstí na svém místě, kluci vsadili na materiál z legendárního alba Ultra Violence či novějšího „The Art Of Dying“ a nebýt naprosto přehuleného zvuku, z nějž mne pak bolely mé nebohé slechy ještě půl dne, bylo by vše v pořádku. Kromě „The Ultra-Violence“ či „Voracious Souls“ kapela přihodila „Thrown to the Wolves“ či pár skladeb z posledního alba „Killing Season“ a mne naživo rozhodně přesvědčili. Howgh bledá tváři, půlhodinka na zakoupení pivka a natěšen očekávám své staré známé, kdysi veleoblíbené Kanaďany KATAKLYSM.
Přesně jak se čekalo, sahali hoši při výběru setlistu hlavně na poslední tři kotouče, takže jsme kromě povinné „Serenity In Fire“ či „As I Slighter“ měli možnost slyšet také singly „In Shadows & Dust“ či „Crippled & Broken“, před kterou ovšem kapela k mému velkému potěšení zařadila song z alba „Epic“, jmenovitě „Manipulator of Souls“. Ačkoliv bych raději slyšel jinou skladbu z uvedené nahrávky, naživo mě to ani náhodou nezklamalo. Samozřejmě se hrál i „Prevail“ nebo „The Resurrected“, při kterém bubeník Max Duhamel drtil triggery jako o život. Zajímavý byl jeho usmívající se výraz ve tváři, kdy při stejně rychlosti vidíme ve tvářích některých bicmenů povětšinou grimasu podobající se tlačení na WC, Max byl v naprosté pohodě a stíhal při tom všem v klídku pokukovat po okolí. Zvuk se konečně také na malou chvilku vylepšil a basa Stéphane Barbeho celkem solidně otřásala všemi přítomnými. Pro mne prozatím nejlepší vystoupení festivalu, Maurizio byl profesionál každým coulem, komunikace s publikem byla také na odpovídající úrovni, jednoduše dobré. Skladby ze starých, chaotických alb jsme nikdo nečekal a proto jsme pak vlastně ani nemohli být zklamáni, že se nám jich nedostalo. (DW)
Po solidním výkonu Keep Of Kalessin odebral jsem se za hygienou, jídlem atp, takže jsem (ne)chtěně neprošvihl pouze Kreyson, ale také Death Angel. Škoda, každopádně Kataklysm byli solidní náplastí. Poslední alba už mě sice tolik nebaví, ale naživo to byl parádní masakr. Zde se však kolega DW hodně rozepsal a já bych to mohl pouze zkopírovat a podepsat, naprosto souhlasím. (Dharm)
Obloha nad areálem se již v době KATAKLYSM počínala nepříjemně šeřit a nebyli jsme proto překvapeni, když se během vcelku dlouhého ladění následujících KORPIKLAANI z nebe spustil déšť a zkropil naše, pečlivě připravené pláštěnky. Styl dědečka hříbečka s pončem funguje stále dokonale, takže se mi povedlo uchovat v suchu alespoň boty. Celkem dobrý výkon. Avizovaní finští humppa alkohol metalisté přišli, zahráli téměř to, co loni (s výjimkou „Vodky“ a věcí z nového alba Karkelo), přičemž došlo i na nějaký ten búzr nebo dřevěnou pintu. Mne osobně to již nebaví, ale vůkol se lid dobře bavil, což potěšilo.
To následující britská power metalová úderka DRAGONFORCE, jež mne naprosto nechává chladným, byla pro mnoho lidí ten den tím nejlepším vystoupením vůbec. Kluci v čele se svým poznávacím znamením, asiatem Hermanem Li, předvedli energickou show, jež byla z velké části tvořena materiálem z prozatím poslední nahrávky „Ultra Beatdown“ vydané letošního roku, přičemž si hoši neodpustili ani občasné zabrousení do staršího materiálu (viz „Inhuman Rampage“ či při poslední skladbě „Through the Fire and Flames“. Někdo se bavil, já spíše klimbal. (DW)
Korpiklaani už řadím skoro na stejnou úroveň jako třeba Tleskač, takže rychle pryč. Přišel jsem se tedy podívat na onanisty Dragonforce a zůstal jsem stát s otevřenou hubou. Nebylo to ale solidním sehráním, ani fajnovými sóly, bylo to totálně teplým výrazem celé kapely. Nebýt toho, že jsou jednou z mála opravdu speed metalových kapel a umí celkem solidně hrát, asi by se jednalo o nejkomičtější gay metal v Evropě. Sorry, první placku Valley Of The Damned jsem měl ve své době fakt rád a na toto show jsem se těšil, ale vizuální projev je na koncertě celkem podstatný a u nich jsem to poněkud nevydejchal. Nemluvě o křiklavě žlutých legínách klávesáka, ze kterých mu dírou lezlo všechno možné, ufff. Hudebně klasičtí Dragonforce, prostě přemelodizovaný, zrychlený speed metal, kde kytaristé a klávesák honí po hmatnících a klaviatuře možné i nemožné a zpěvák do toho nezvládá kastrátské výšky. (Dharm)
- (pozn DW)Po DRAGONFORCE na stage dorazil heavy/speed metalový cirkus EDGUY pod vedením principála Tobiase Sammeta a já při pohledu na jeho bílou vestičku postupně získával na pocitu, že se raději odebéřu do hajan, abych neprošvihl zajímavější formace. Melodická Morava si nejspíše spokojeně vrněla, mě speed metal naprosto neoslovuje. (DW)
Tady ani ze mě nic nedostanete, u mě Edguy nezabodovali ani před 10 lety, když jsem ještě poslouchal speed. Mám své výjimky, jako song Tears Of A Mandrake, ale celkově to nedávám, navíc to kopírování už tak dost vyčpělých Judas Priest, ouuuuu.. no comment. (Dharm)
Následující uniformované synthetiky DEATHSTARS jsem již prosprchoval a následně prospal, takže skutečně nevím, jak zahráli. Ale mně občas stačí vidět jejich videoklipy a jsem hnedle pln zážitků.. (DW)
Deathstars jsem nezvládl ani já, festivalová únava dosáhla vrcholu a ten den jsem musel jít spát dříve. Co jsem ale slyšel tak show s nápadem, hudba bez nápadu, nevím, řekl bych, že pravda bude někde uprostřed. (Dharm)
