Tam kde skalní fandové Italských melodic black metalové formace Graveworm viděli s alby „(N)Utopia“ a hlavně poslední „Collateral Defect“ vzhledem k personálním rošádám jasný odklon směrem k masovějšímu publiku, jsem já spatřoval „Suicide Code“ či „Bloodwork“, tedy skladby, které se od blacku vztahují kamsi k melodic death metalu a přiznám se, že hlavně první zmíněná se v žebříčku mých oblíbených songů vyškrábala postupem času hodně vysoko. Vlastně byla asi nejpádnějším důvodem, proč doporučit poslech výše zmíněného alba. Hodně zvědav jsem byl proto na následníka této rozporuplné a často až odmítané nahrávky, fošnu „Diabolical Figures“.
Při úvodní „Vengeance Is Sworn“ znovu zaslechnete Graveworm tak, jak jste je měli rádi na albu „Engraved In Black“. Nikoliv tak syrové, je očividné, že postupné větší a větší příklony k melodic death metalu již nejspíše nikdo nezastaví, ovšem atmosférické„gothic“ klávesové party Sabine Mair jsou konečně zase trochu v black metalové poloze a já osobně se přiznám, že vokál, jenž ze svých útrob vypouští někdejší vokalista Abigor Stefan Fiori, mi hodně sedí. Jistě, není ničím výjimečný, ale jeho ladnost a dokonale vybroušené frázování (ve většině skladeb) mne velmi příjemně překvapuje.
Předně, naprosto zapomeňte na „Scourge of Malice“, o „As The Angels Reach The Beauty“ nemluvě. Graveworm jsou dnes již naprosto jinými muzikanty, jejich texty pozbyly jakoukoliv hloubku a snaha navázat tam, kde Cradle of Filth skončili se svým „Midianem“, je více než patrná i zde. Na druhou stranu, oproti „Collateral“ cítím přítomnost o něco silnějšího materiálu, což je podivné, uvážíme – li, že kapele stačilo na nahrání nového alba opět časové období dvou let. Jako je u nich již dlouholetou pravidelnou tradicí. Zatímco minulá nahrávka nabídla pouze ploché kytarové party a stín po kdysi vynikajících klávesách, „Figury“ jako by se snažily ožít a opět předvést Gravewormy v nové parádě. Dvojka, sakra šlapavá „Circus Of The Damned“ jede neustále dopředu, kdepak nějaké změny temp, kdepak progresivní úlety jinam. Start – stop vzorec, Sabine drtí klapky jako smyslů zbavená a rozehrává se svým nástrojem dokonalou infernální hru. Bicí party Maschtl Innerbichlera jsou opět na jedničku, neuvěřitelná je tradičně jeho práce s kopáky, velmi ladná a dostatečně důrazná. Naprosto si při poslechu dovedu představit jeho pohodový výraz v obličeji, když ve studiu trpělivě přehrává své party.
Kytarám se pak také dostalo více pozornosti, oba pánové si nejspíše uvědomili, že s tak zmáčenou kůží, jenž se na nich skvěla minule, do stejné řeky dvakrát vstoupit nelze a snaží se proto kouzlit jeden silný riff za druhým. Bohužel, musím trochu smutně konstatovat, že tato snaha zůstává na půli cesty a tak po vynikajícím otevíráku „Vengeance Is Sworn“, jenž posluchače dokonale uzemní, valícím se balvanu v podobě „Diabolical Figures“ (s doteky industrialu, jež jsme mohli slyšet již na předcházejících počinech), technicky i melodicky perfektní „Hell's Creation“ na albu není nic, co by se nevyskytovalo již na minulé nahrávce. Ano přiznám se, že nesdílím názor mých zahraničních přátel, že minulé album je silnější než novinka, jelikož právě „Figury“ mně osobně prozatím sedí mnohem více. Vyskytuje se na ní o něco více silných nápadů, leč ty jsou opět pohřbeny pod nánosem toho extreme/gothic metal snažení, jenž v poslední době naprosto zabilo kdysi původní a originální duch Graveworm. Škoda. Přitom opět platí, že každý posluchač si pravděpodobně na albu najde nějakou tu oblíbenou skladbu a není ani v nejmenším předem dané, že to u všech bude ta samá. Jako celek se ovšem nahrávka opět utápí v jakési snaze o předvedení nových melodií, jež se posléze ukazují býti pouze starými v nových tóninách či stupnicích. Tak ale když si fans přejí, aby se kapela držela něčeho a zároveň skuhrají, že se nevyvíjí, komu vyhovět že?
Odvěké dilema všech formací a řešení je nejspíše hrát si, co vás baví. Nejsem si tak úplně jist, že právě tato strategie je případem Graveworm, ale očividně se vlivem již zmíněné výměny členů (post kytaristy) dostaly do kapely jiné vlivy a výsledek je jasně znát.
Berte, nebo nechte být, „Diabolical Figures“ totiž pokračují přesně tam, kde předchůdce „Collateral Defect“ skončil, kapela přitom od té doby pranic neubrala ze své snahy prolomit hranice a dostat se mezi mnohem širší okruh fanoušků. Píši si tak trochu šedivou šestku, jež se s přibývajícími poslechy může snadno změnit na sedm, či pět. Okusíme, uvidíme..
P.S.: Pro zájemce kapela natočila opět cover „pop/rockové proflákliny, tentokrát si vzali na paškál „Message In The Bottle“ skupiny The Police. Upřímně, osobně těmto jejich coverům nikterak neholduji, takže posouzení jeho povedenosti/tristnosti nechám pouze a jen na vás. Stále to samé, Taliáni!
Čas: 44:22
Při úvodní „Vengeance Is Sworn“ znovu zaslechnete Graveworm tak, jak jste je měli rádi na albu „Engraved In Black“. Nikoliv tak syrové, je očividné, že postupné větší a větší příklony k melodic death metalu již nejspíše nikdo nezastaví, ovšem atmosférické„gothic“ klávesové party Sabine Mair jsou konečně zase trochu v black metalové poloze a já osobně se přiznám, že vokál, jenž ze svých útrob vypouští někdejší vokalista Abigor Stefan Fiori, mi hodně sedí. Jistě, není ničím výjimečný, ale jeho ladnost a dokonale vybroušené frázování (ve většině skladeb) mne velmi příjemně překvapuje.
Předně, naprosto zapomeňte na „Scourge of Malice“, o „As The Angels Reach The Beauty“ nemluvě. Graveworm jsou dnes již naprosto jinými muzikanty, jejich texty pozbyly jakoukoliv hloubku a snaha navázat tam, kde Cradle of Filth skončili se svým „Midianem“, je více než patrná i zde. Na druhou stranu, oproti „Collateral“ cítím přítomnost o něco silnějšího materiálu, což je podivné, uvážíme – li, že kapele stačilo na nahrání nového alba opět časové období dvou let. Jako je u nich již dlouholetou pravidelnou tradicí. Zatímco minulá nahrávka nabídla pouze ploché kytarové party a stín po kdysi vynikajících klávesách, „Figury“ jako by se snažily ožít a opět předvést Gravewormy v nové parádě. Dvojka, sakra šlapavá „Circus Of The Damned“ jede neustále dopředu, kdepak nějaké změny temp, kdepak progresivní úlety jinam. Start – stop vzorec, Sabine drtí klapky jako smyslů zbavená a rozehrává se svým nástrojem dokonalou infernální hru. Bicí party Maschtl Innerbichlera jsou opět na jedničku, neuvěřitelná je tradičně jeho práce s kopáky, velmi ladná a dostatečně důrazná. Naprosto si při poslechu dovedu představit jeho pohodový výraz v obličeji, když ve studiu trpělivě přehrává své party.
Kytarám se pak také dostalo více pozornosti, oba pánové si nejspíše uvědomili, že s tak zmáčenou kůží, jenž se na nich skvěla minule, do stejné řeky dvakrát vstoupit nelze a snaží se proto kouzlit jeden silný riff za druhým. Bohužel, musím trochu smutně konstatovat, že tato snaha zůstává na půli cesty a tak po vynikajícím otevíráku „Vengeance Is Sworn“, jenž posluchače dokonale uzemní, valícím se balvanu v podobě „Diabolical Figures“ (s doteky industrialu, jež jsme mohli slyšet již na předcházejících počinech), technicky i melodicky perfektní „Hell's Creation“ na albu není nic, co by se nevyskytovalo již na minulé nahrávce. Ano přiznám se, že nesdílím názor mých zahraničních přátel, že minulé album je silnější než novinka, jelikož právě „Figury“ mně osobně prozatím sedí mnohem více. Vyskytuje se na ní o něco více silných nápadů, leč ty jsou opět pohřbeny pod nánosem toho extreme/gothic metal snažení, jenž v poslední době naprosto zabilo kdysi původní a originální duch Graveworm. Škoda. Přitom opět platí, že každý posluchač si pravděpodobně na albu najde nějakou tu oblíbenou skladbu a není ani v nejmenším předem dané, že to u všech bude ta samá. Jako celek se ovšem nahrávka opět utápí v jakési snaze o předvedení nových melodií, jež se posléze ukazují býti pouze starými v nových tóninách či stupnicích. Tak ale když si fans přejí, aby se kapela držela něčeho a zároveň skuhrají, že se nevyvíjí, komu vyhovět že?
Odvěké dilema všech formací a řešení je nejspíše hrát si, co vás baví. Nejsem si tak úplně jist, že právě tato strategie je případem Graveworm, ale očividně se vlivem již zmíněné výměny členů (post kytaristy) dostaly do kapely jiné vlivy a výsledek je jasně znát.
Berte, nebo nechte být, „Diabolical Figures“ totiž pokračují přesně tam, kde předchůdce „Collateral Defect“ skončil, kapela přitom od té doby pranic neubrala ze své snahy prolomit hranice a dostat se mezi mnohem širší okruh fanoušků. Píši si tak trochu šedivou šestku, jež se s přibývajícími poslechy může snadno změnit na sedm, či pět. Okusíme, uvidíme..
P.S.: Pro zájemce kapela natočila opět cover „pop/rockové proflákliny, tentokrát si vzali na paškál „Message In The Bottle“ skupiny The Police. Upřímně, osobně těmto jejich coverům nikterak neholduji, takže posouzení jeho povedenosti/tristnosti nechám pouze a jen na vás. Stále to samé, Taliáni!
Čas: 44:22
Seznam skladeb:
- Vengeance Is Sworn
- Circus Of The Damned
- Diabolical Figures
- Hell's Creation
- Forlorn Hope
- Architects Of Hate
- New Disorder
- Message In A Bottle
- Ignoreance Of Gods
- The Reckoning
